Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nové štěstí - 10. kapitola

06.09.2011 (16:30) • klarusha • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 2055×

„Dobré ráno,“ pozdravil mě Emmett, když jsem se probudila.

„Dobré,“ usmála jsem se na něj a vylezla z postele, abych se oblékla. „Co jsi dělal celou noc?“

„Čuměl do stropu… Příště se asi půjdu dívat na televizi nebo tak něco…“ odpověděl znuděně.

„Vydrž. Jsou to jenom tři měsíce,“ řekla jsem povzbudivě a on se ušklíbl.

„Dobré ráno, Rosalie. Dneska jsou smažená vajíčka. Dáš si?“ zeptala se Esmé, když jsem sešla do kuchyně.

„Jasně!“ souhlasila jsem nadšeně.

„Alice, kolik těch jelenů máme vypumpovat?“ zeptal se ze dveří s mučednickým výrazem Edward.

„No já nevím… Tři by měli stačit,“ řekla Alice a povzbudivě se usmála na Jaspera, který se s kyselým výrazem zvedl ze židle vedle ní.

„Ta se dočista zbláznila…“ uslyšela jsem Edwarda zabručet na odchodu a jen tak tak jsem zadržela smích. Docela jsem s ním souhlasila. Oslava je jedna věc, ale pití krve z pohárů… Vážně tady tomu budeme moct co nevidět říkat druhá Volterra.

„Dovol,“ obořila se na mě Alice. Achjo, zapomněla jsem na její jasnovidectví… „Já se jen snažím udělat skvělou oslavu. To mi připomíná… Později tě trochu upravím. Ne že bys nebyla krásná, ale když nejsi upír, potřebuješ správnou péči.“

Zamrkala jsem. To je drzost… Teprve teď mi ale došlo, že jsem se po proměně ještě neviděla v zrcadle. To budu muset co nevidět udělat, abych viděla, kolik je na tom, co říkala Alice, pravdy.

„Za chvíli tady budou Denalijští a myslím, že bychom mohli hned po jejich příchodu vyrazit na ten lov,“ řekla Alice a Esmé s Bellou přikývly.

„Nebylo by lepší, kdyby Renesmé a Jacob nešli? Už tak nás tam bude hodně a ti dva krev nijak zvlášť nepotřebují,“ navrhla Bella.

„Dobrý nápad, někdo musí pohlídat Rosalie a Carmen,“ souhlasila Alice a já se zamračila.

„A nemohla bych jít taky?“ zaprosila jsem.

„To teda nemohla,“ řekla rázně Esmé. „Přece si nechceš ublížit.“

„To jsou nápady, jít s tuctem upírů do lesa a být přitom křehká, těhotná žena…“ podíval se na mě přísně Emmett, který se vedle mě znenadání objevil.

„A někdo musí pohlídat Nessie a Jakea, aby něco nevyvedli. Na to se výborně hodíš,“ usmála se na mě povzbudivě Bella.

Díky tomu, že jsem během toho rozhovoru jedla, jsem se teď mohla v klidu přesunout do svého pokoje.

„Vzbudím Nessie,“ křikla jsem ze schodů, i když jsem věděla, že by mě všichni slyšeli, i kdybych šeptala.

„Vstávej, Ness,“ zašeptala jsem a pohladila ji po vlasech, když jsem se potichu vplížila do jejího pokoje a sedla si na kraj postele. „Za chvíli tu budou Denalijští.“

„Dobré ráno, teto,“ zívla. „Už se zvedám.“

Usmála jsem se na ni a odešla do svého pokoje. Vedle skříně jsem uviděla zrcadlo a řekla jsem si, že teď je pravý čas zjistit, jak vypadám.

Postavila jsem se před ně a zahleděla se na svůj odraz. Zděšení ovládlo mou mysl. Oči jsem sice měla krásnější než jako upír - byly blankytně modré. Ale jinak jsem vypadala hrozně. Na člověka bez make-upu to sice bylo skvělé, ale v porovnání s mou upíří krásou to bylo strašné.

Rychle jsem vytáhla všechnu kosmetiku a už jsem na sebe chtěla všechno napatlat, když zazvonil zvonek. Sakra, Denalijští… pomyslela jsem si a s nadějí brzkého návratu ke své kosmetice jsem vyšla z pokoje.

Na chodbě jsem potkala Nessie a společně jsme se vydaly dolů. K mému zklamání a Nesiině radosti to byl jen Jacob, ale než jsem se stihla dostat zpět na schody, zvonek zazvonil znova a do pokoje vešli Eleazar, Carmen, Kate, Irina a Tanya.

Když jsem uviděla Carmen, na chvíli jsem přestala dýchat. Byla živoucím důkazem, že to všechno je pravda. Vypadala jako člověk a břicho už měla docela velké.

„Za jak dlouho máš termín, Carmen?“ zeptala se Esmé po všem vítání a objímání.

„No, vlastně už za měsíc…“ řekla Carmen. „Chtěli jsme vás poprosit, jestli bych nemohla porodit tady. Přece jenom máte vybavení a nějaké zkušenosti od Belly…“ Poslední větu směrovala spíš ke Carlisleovi.

„Samozřejmě,“ souhlasil hned. „Nevidím v tom žádný problém. Můžete tady zůstat od dneška až do porodu. Krve bude dost, zkusím něco vzít z nemocnice.“

„Díky, Carlisle,“ usmál se Eleazar. „Já s Carmen rádi zůstaneme, ale holky se vrátí domů a přijedou až pár dnů před porodem.“

„Dobře. Udělejte, jak myslíte,“ přikývla Esmé. „Jdu vám připravit pokoj.“

„Když to Esmé dodělá, skočíme si na malý lov, abychom byli plní sil na dnešní oslavu, jo?“ zeptala se Alice hostů.

„Síly máme dost, ale jestli ti to udělá radost…“ řekla Tanya a ostatní přikývli. Ani jsme se nestačili pořádně rozpovídat, když Esmé seběhla dolů.

„Hotovo,“ usmála se vítězně.

„Takže můžeme vyrazit,“ zavelela Alice, protože Edward s Jasperem už chvíli dřív dali do ledničky láhve s krví.

„Jestli ti to nebude vadit, půjdu si trochu zdřímnout,“ prohlásila Carmen, když se všichni upíři vytratili.

„Jasně, jen jdi,“ přikývla jsem a porozhlédla se po Jakobovi a Renesmé. Ale co, najdu je pak… pomyslela jsem si a s čokoládovou tyčinkou v ruce jsem se přesunula do svého pokoje.

Když jsem dojedla, sedla jsem si před zrcadlo a vytáhla make-up. Aniž bych se na něj podívala, nanesla jsem trochu na tvář. Vzápětí jsem ale vyjekla šokem. Make-up měl modrou barvu. Otevřela jsem další, ale byl také modrý a taky rtěnky a stíny a všechno ostatní.

„Jacobe!“ zakřičela jsem, jak nejhlasitěji jsem dokázala. „Renesmé! Co to má znamenat?!“

Bylo mi jasné, že za to mohou oni, protože jsem je už dobrou chvíli neviděla.

„Promiň, Rosalie. Ale já si nemohl pomoct,“ řehtal se ze dveří Jacob a Renesmé ho doprovázela svým sladkým smíchem.

„Jen počkejte, až vás dostanu!“ křikla jsem a rozběhla se k nim. Oni však začali utíkat a za okamžik už byli před domem. Provokativně na mě počkali, a když jsem byla skoro u nich, zase utekli.

„Nás nechytíš, Rose. Jsi člověk a my nadpřirozené bytosti!“ smál se zpovzdálí Jacob. Začala jsem přemýšlet, jak bych je mohla přechytračit, ale protože jsem na nic nepřišla, znova jsem je začala honit.

„Rosalie, nesmíš se tolik namáhat. Stejně je nechytíš,“ pokárala mě z okna domu Carmen a já se svěšenou hlavou vešla zpátky do domu.

Docela mě začínalo štvát, že mě každý jen upozorňoval, abych byla opatrná, ale nezbývalo mi, než s nimi souhlasit. Byla jsem přece těhotná…

Po nějaké době přišli všichni domů a Alice zapřáhla téměř každého do příprav. Neuniknul ani Jacob. Jen já, Carmen a Renesmé.

Seděly jsme v kuchyni a poslouchaly, jak si všichni tiše stěžují a pozorovaly Alice, jak běhá tam a zpátky a pořád něco zařizuje.

Pak přiběhla k nám, vytáhla mě na nohy a se slovy „Musím ji trochu nalíčit“, mě odvedla do mého pokoje.

„Aaa! Co to je?“ vypískla, když uviděla všechnu tu modrou kosmetiku.

„Jen nějaký trapný žert Jacoba a Nessie…“ zabručela jsem a ona už mě táhla do svého pokoje. Tam mě posadila před zrcadlo a pustila se do úprav.

Snažila jsem se co nejrychleji přidat tenhle díl, ale teď moc nestíhám, protože je ten začátek školního roku. Kdy přidám další, vůbec netuším, ale budu se snažit udělat to co nejrychleji. Moc vás prosím o podporu ve formě komentářů, protože jich je čím dál míň. Jestli se vám něco nelíbí, ocením i kritiku, abych se mohla zlepšit. Děkuju a doufám, že se vám moje psaní aspoň trochu líbí.

Autor: klarusha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nové štěstí - 10. kapitola: