Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nové štěstí - 14. kapitola

03.11.2011 (08:45) • klarusha • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1852×

Probudila jsem se do nádherného slunečného rána a… Počkat, já se probudila?! Na mysl mi vplynul včerejší den a všechno, co se stalo. Já to dokázala! Jsem těhotná!

Vyskočila jsem z postele a chtěla vyběhnout ven z pokoje, ale ve dveřích jsem do něčeho tvrdě narazila.

„Kam si myslíš, že jdeš?“ zeptal se přísně Emmett, kterého jsem si dřív nějak nevšimla a vrazila do něj.

„Za tebou a Ann a ostatními,“ prohlásila jsem vesele, ale když jsem znova uviděla jeho přísný výraz, úsměv mi poklesl.

„Opovaž se. Po celou dobu, to znamená tři měsíce, budeš jenom ležet a sem tam se budeš moct projít. Zakazuju ti běhat, skákat, šplhat, klusat, přehnaně projevovat emoce a já nevím co ještě. Takže do postele,“ řekl a bez dalších slov odešel. Zůstala jsem stát a zírat na místo, kde ještě před chvílí byl Emmett. Co to bylo?

Chtělo se mi brečet a smát se zároveň. Než jsem se ale stihla rozhodnout, co udělám dřív, do pokoje se vplížila Alice.

„Ahoj,“ usmála se na mě a objala mě. „Gratuluju a slibuju, že před narozením nebudu dělat žádné oslavy.“ Oplatila jsem jí úsměv a posadila se na postel.

„Co to mělo znamenat? Ten Emmett…,“ zeptala jsem se na otázku, která mě zajímala nejvíce.

„Nesmíš se na něj zlobit… On se o tebe hrozně bojí. Když jsi předtím měla to trauma, snášel to velice těžce a tak už teď nedopustí, aby se něco podobného stalo,“ vysvětlila Alice, ale mně to moc nepomohlo.

„A to budu muset být vážně tři měsíce v posteli?“

„Ne… Uvidíš, že tak po dvou týdnech ho to trochu pustí a budeš se moct po domě volně procházet,“ zasmála se Alice a já se ušklíbla.

„Zavolala bys mi prosím Ann? Chci jí poděkovat,“ poprosila jsem a Alice byla vmžiku pryč.

Čekala jsem nějakou chvíli, ale Ann pořád nepřicházela. Už jsem sahala po klice, když se vedle mě objevila Bella.

„Opovaž se to zkoušet,“ řekla káravě. „Emmett hlídkuje na chodbě a rozhodně tě nikam nepustí.“ Povzdychla jsem si a Bella ke mně přiskočila a objala mě.

„Gratuluju,“ zašeptala. „Jo, a Ann přijde později. Emmett ji sem teď nechce pustit.“

„Dobře. Co mi zbývá než čekat…,“ řekla jsem rezignovaně.

„Víš… Emmett to bere opravdu hodně vážně. Edward, Jasper a Alice mu musejí každou chvíli dávat hlášení ohledně tvých myšlenek, pocitů a budoucnosti. No, s tou budoucností to je tak, že Alice musí pokaždé zopakovat, že nic nevidí. A kdyby něco viděla, musí mu to hned říct.“ Zasmála jsem se nad Belinými slovy. Vlastně to bylo od Emma hrozně milé.

„Jasper právě oznámil Emmettovi, že se ti zlepšila nálada,“ řekla Bella. „Dávej si ale radši pozor na to, co si myslíš, nebo co cítíš. Emmett to bude vždy vědět.“ Přikývla jsem a vstala z postele, abych se trochu protáhla.

„Zkus mi, prosím, co nevidět přinést nějaké jídlo,“ poprosila jsem. „Začínám mít hlad.“

„Jasně. Někoho ti tu s ním pošlu,“ mrkla na mě a chtěla něco dodat, ale v tu chvíli do pokoje vešel Emmett.

„Konec návštěvy. Rose si teď musí odpočinout,“ řekl a Bella odešla z pokoje. Já si poslušně lehla na postel a pozorovala Emma. Vlastně jsem byla docela ráda, že o mě tak pečuje. Dokazovalo to, jak moc mu na mně záleží.

„Dělám to pro tvoje dobro,“ řekl a sehnul se ke mně. Políbil mě na čelo a pak odešel a já začala přemýšlet o všem možném. Po nějakém čase vešla do pokoje Renesmé s tácem v rukou.

„Přinesla jsem ti oběd,“ řekla a posadila se vedle postele.

„Díky,“ usmála jsem se na ni. „Dáš si se mnou?“

„Trochu bych si dala,“ souhlasila Nessie a společně jsme se zasmály. Pustily jsme se do jídla a já si vychutnávala každé sousto. Bylo to výborné.

Když jsme dojedly, Nessie vzala prázdný tác a odešla. Lehla jsem si na postel a začala přemýšlet, co bych mohla dělat. Na manikúru a podobně jsem nějak neměla chuť, ale dostala jsem spásný nápad.

„Edwarde,“ zavolala jsem ho v mysli. „Edwarde, pojď sem na horu, prosím.“Edward se po chvíli zjevil s kyselým výrazem.

„Vyrušila jsi mě u Člověče, nezlob se. Jakoby nestačilo, že musím Emmettovi každou chvíli říkat, na jaké blbosti zrovna myslíš…,“ reptal. „A co vlastně potřebuješ?“

„Chtěla jsem tě poprosit, jestli bys mi nepůjčil pár svých knih…,“ řekla jsem a jeho zlé nálady si nevšímala.

„Tak to je jiná,“ Edwardovi zablýsklo v očích. „Jaký styl bys chtěla?“

„A co mi můžeš nabídnout?“ oplatila jsem mu otázkou, protože jsem se v knihách moc nevyznala.

„Mám všechno, na co si vzpomeneš. Knihy z období renesance, romantismu, protiválečnou literaturu, novodobou literaturu, naučné knihy…“ Věděla jsem, že když Edward začne mluvit o knihách, může to trvat i pár hodin, a tak jsem ho radši rychle přerušila.

„Chtěla bych něco romantického, ale můžeš vzít i nějaké sci-fi a horory.“

„Dobře. Za chvíli jsem zpět,“ řekl Edward a odešel. Trvalo strašně dlouhou dobu než se vrátil, ale když pak vstoupil do dveří, vyvalila jsem oči. Nesl pár desítek knih.

„Proč jich máš tolik?“ zeptala jsem se. „Tolik nikdy nestihnu přečíst.“

„Tři měsíce jsou dlouhá doba. A navíc… Já se nemohl rozhodnout, co ti vybrat, tak jsem toho vzal víc,“ řekl s tím leskem v očích. Podívala jsem se na hromadu knih.

„Tak mi je nějak roztřiď,“ pobídla jsem ho.

„Dobře. Takže na tuhle hromadu ti dám knihy o lásce. Budeš tu mít Romea a Julii, Na Větrné hůrce, Máj, Pana Tadeáše, Rukavičku a jiné. Na téhle hromádce budeš mít akčnější knihy, jako například Quo vadis, Řeckou mytologii, Osudy dobrého vojáka Švejka, Bídníky, atp. Tady bude mládežnická literatura jako Harry Potter, Podzemí, Cesta kolem světa za 80 dní, Pouští a pralesem… A na poslední hromadě budou horory jako Upíří deníky, Škola noci, Drákula, Carrie a jiné. Snad ti to bude stačit.“

„Myslím, že jo,“ zasmála jsem se, když jsem se znova podívala na čtyři velké hromady knih. „Díky.“

„Nemáš vůbec zač,“ řekl Edward šťastně. „Pak mi dej vědět, které knihy tě nejvíc zaujaly.“ Edward odešel z pokoje a já přistoupila k hromadám.

„Hm, tak čím začít…,“ řekla jsem a dívala se na knihy. Žádnou z nich jsem moc neznala. Snad jen Romea a Julii, trochu ze školy. Teď jsem ale sáhla po knize nazvané Máj. Podle jména autora jsem usoudila, že to bude nějaký evropský autor. Kniha ale naštěstí byla anglicky.

Byl pozdí večer – první máj –

večerní máj – byl lásky čas.

Hrdliččin zval ku lásce hlas,

kde borový zaváněl háj.

O lásce šeptal tichý mech,

květoucí strom lhal lásky žel,

svou lásku slavík růži pěl,

růžinu jevil vonný vzdech.

„Hm, to nám to pěkně začíná…,“ pomyslela jsem si. Taky mi mohl Edard vybrat něco míň složitého a neveršovaného. Jak jsem ale četla dál, kniha se mi začínala líbit.

„Opravdu tě ta kniha tak vtáhla?“ zeptala se najednou Ann přímo vedle mě a mnou trhlo.

„Vyděsila jsi mě… Jak ses sem dostala?“

„Dveřmi. Čteš tu už pár hodin a nevšimla bys sis ničeho, ani kdybych ti odtud odnesla všechen nábytek.“

„Vážně už čtu tak dlouho?!“

„Jo. Už čteš tak dlouho. Nemáš náhodou hlad?“ zeptala se a ukázala na tác s jídlem, který ležel na stolku a mně zakručelo v břiše.

„Když o tom mluvíš, tak jo,“ řekla jsem. „Jsem ráda, že jsi přišla. Chci ti totiž moc poděkovat. Nevím, jak se ti to povedlo, ale zachránila jsi mě. Kdybych pro tebe mohla někdy něco udělat, dej vědět.“

„Jasně. Nemáš vůbec zač,“ pousmála se Ann a já ji objala.

„No, a teď už dost slov a vzhůru do jídla. Nabídla bych ti, ale asi by ti moc nechutnalo,“ zasmála jsem se a pustila se s chutí do jídla.

„Tak já půjdu,“ řekla Ann.

„Dobře, ale přijď zítra zas, prosím. Je to docela kruté být pořád v pokoji…,“ postěžovala jsem si a Ann se smíchem odešla. Když jsem dojedla večeři a položila tác za dveře, pustila jsem se znovu do četby a ani nevím, kdy jsem usnula.

Autor: klarusha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nové štěstí - 14. kapitola: