Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nové štěstí - 16. kapitola

11.02.2012 (16:15) • klarusha • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2072×

Carmen a Eleazar sestoupili do obýváku a oba zářili štěstím. Eleazar měl v rukou malého Erica, který se po nás zvědavě díval.

„Moc vám gratuluji! Esmé objala nejdřív Carmen a pak jemně, tak aby neublížila Ericovi, taky Eleazara. „Můžu?“ zeptala se a pohlédla na Erica.

„Samozřejmě,“ usmál se Eleazar a podal malého Esmé.

Zatímco si Esmé užívala chvilky s děťátkem, my jsme se všichni nahrnuli ke šťastným rodičům, abychom jim mohli poblahopřát.

„Gratuluju, jsem moc ráda, že naše Renesmé bude mít i jiné kamarády než jen vlky z La Push,“ objala jsem Carmen, když jsem se k ní konečně dostala.

„A my jsme rádi, že má Eric kamarádku, která ho bude hlídat, až budou trochu starší,“ zasmál se Eleazar.

Šla jsem se podívat na Esmé a Erica a po pohlazení toho drobečka jsem řekla:

„Už se rozednívá. Jdu připravit snídani pro Renesmé a Rosalii.“

„Zvládneš to dnes sama?“ pohlédla na mě Esmé. „Chtěla bych být ještě chvíli s nimi.“

„Jasně,“ zasmála jsem se a odešla do kuchyně. Připravovala jsem obložené chlebíčky a přemýšlela o malém Ericovi. Byl nádherný. Oči a vlasy měl po Carmen, ale zbytek zdědil po Eleazarovi.

„Nepořídíme si taky chlapečka?“ zašeptal mi zničehonic do ucha Edward. Ani jsem si nevšimla jeho příchodu.

„Myslíš to vážně?“ zeptala jsem se překvapeně.

„Naprosto vážně,“ znova zašeptal, zatímco přejížděl rty po mé čelisti.

„Dobře. Ale jen jestli nebudou chtít dřív Alice nebo Esmé,“ souhlasila jsem. Edward neodpověděl, jen mě zvedl do náruče.

„Počkej, co to děláš?“ vypískla jsem.

„Uděláme si generálku. Bez Ann,“ řekl zhrublým hlasem.

„Ale já musím dodělat snídani. Nessie se za chvíli probudí,“ vzdorovala jsem ze všech sil.

„To, cos už udělala, jí musí stačit,“ řekl a přisál se na moje rty.

Během chvilky jsme byli zamčení v našem pokoji a Edward mi chtěl okamžitě sundat tričko, ale já ho zastavila. Rozhodla jsem se ho potrápit. Strčila jsem ho na postel a sedla si na něj obkročmo, abych mu mohla uvěznit ruce svýma nohama.

Pomalu, opravdu hrozně pomalu, jsem ho svlékla, a když se snažil to urychlit, nic nezmohl. Políbila jsem ho a chvíli si užívala dokonalou chuť jeho rtů, ale pak jsem se odtrhla.

„Edwarde?“ zašeptala jsem mu do ucha a nezapomněla jsem mu ho trochu ožužlat. Edward v odpovědi jen zavrčel.

„Mám se svléknout sama? Nebo to chceš udělat ty?“ Pohrávala jsem si s jeho druhým uchem. Edward se chvíli snažil přemýšlet a pak řekl: „Ty.“ S úsměvem jsem se pomalinku začala zbavovat oblečení.

„Bello…“ zavrčel Edward, který se marně snažil být klidný. „Rychleji!“

„Ale proč?“ zeptala jsem se a sundala ze sebe podprsenku.

„Protože…“ nedokázal větu dokončit, protože jsem se nad něj naklonila a on byl jen kousíček od mých bradavek.

„Tak proč?“ zeptala jsem se ho znovu a strčila mu svůj jazyk do pusy.

„Chi che,“ zamumlal, jak se snažil mluvit a zároveň mě líbat.

„Cože jsi to říkal?“ zeptala jsem se šeptem u jeho ucha a neodolala jsem pohlazení jeho vztyčeného mužství, které jsem pod sebou docela zřetelně cítila.

„Chci tě!“ zavrčel a stále se marně snažil dostat z mého sevření.

„Tak si mě vezmi,“ řekla jsem a rozepnula si knoflíček u kalhot. „Kdo ti brání?“

„Bello,“ zanaříkal zhrublým hlasem. Bavilo mě ho takhle mučit, ale pomalu mi docházely síly. Začala jsem si pohrávat s jeho rty a zase jsem neodolala pohlazení jeho mužství.

„Prosím,“ zasténal a já trochu uvolnila jeho ruce. Edward neváhal a okamžitě mě přetočil pod sebe. Během chvilky ze mě strhl kalhoty a spodní prádlo a mně nezbývalo, než se mu vzdát.

„Bello,“ zavrčel a tvrdě do mě vstoupil. Prohnula jsem se v zdech a už jsem nedokázala ani trochu vzdorovat. Chtivě jsem se přisála na jeho rty a nedočkavě ho pobídla, aby se začal pohybovat.

Edward začal přirážet a já jen zarývala prsty do jeho ramen. Cítila jsem, že vrchol nás obou je blízko. Edward se pohyboval čím dál rychleji a tvrději. Pak do mě vstoupil až na doraz a vytoužený vrchol se konečně dostavil. Edward se se zasténáním svalil vedle mě a chvíli jsme to rozdýchávali.

„Miluju tě,“ zašeptal Edward a políbil mě.

„Já tebe taky,“ řekla jsem a společně jsme vstali z postele.

„Nessie, vstávat,“ zaklepala jsem a dveře jejího pokoje cestou dolů.

„Chudák holčička. Ani ji nenecháš se déle vyspat,“ zasmál se Edward.

„Je devět hodin. Nemůže spát celý den,“ zakroutila jsem hlavou. Vešli jsme do obýváku, kde seděla celá rodina a vesele o něčem vyprávěla.

„Bello, Bello,… Měli byste se krotit,“ zasmál se Emmett a já se na něj zamračila.

„Jak se má Eric?“ zeptala jsem se při pohledu na Carmen.

„Skvěle,“ poslala mi zářivý úsměv. „Chceš si ho na chvíli podržet?“

Nadšeně jsem k ní přiskočila a vzala malinkého do rukou.

„Je nádherný, že?“ řekla Rose a já přikývla. Procházela  jsem se po obýváku a houpala Ericem.

„Ahoj,“ pozdravila Nessie a podívala se na nás. „Jé, můžu si ho pohladit?“

„Jistě,“ zavolal Eleazar a já se i s Ericem sklonila k Nessie.

„Je krásný,“ usmála se Renesmé a pohladila Erica po tvářičce. Eric se na ni zahleděl a vykouzlil nádherný úsměv. „Asi se mu líbí moje obrázky. Má taky nějaký dar?“

„Prozatím u něj žádný nevidím. Ale kdo ví, možná se projeví, až bude starší,“ řekl Eleazar s otcovským pohledem upřeným na svého syna.

„A i kdyby se žádný dar neobjevil, tak to vůbec nevadí,“ usmála se Carmen.

„Přesně. Já žádný dar nemám, ale za to jsem neuvěřitelně silný a hlavně krásný,“ pochválil se Emmett.

„A taky neuvěřitelně skromný. Nejspíš právě proto jede většina holek po tobě, zatímco Edwarda a Jaspera si skoro nevšímají, že?“ neodpustila jsem si jedovatou poznámku. Všem je jasné, že nejvíc holek jede po Edwardovi. Teda jelo… Od té doby, co jsem se za něj provdala a stala se upírkou, se holky spíš pokoušejí mě zabít pohledem. Na balení Edwarda jim už moc času nezbude.

Emmett se kysele ušklíbl a já se vrátila k obdivování malého Erica, kterého jsem měla pořád v rukou.

„Hele, nechceš se s námi o něj podělit? Už ho máš dobrých dvacet minut,“ řekla Rose a natáhla se po Ericovi. S povzdechem jsem ji ho podala.

„Edwarde, prosím, zajdeš pro tu snídani pro Rose a Nessie?“ poprosila jsem ho a on jen přikývl a zmizel. Po pár sekundách už se Renesmé ládovala chlebíčky.

„Tak, co budeme dneska dělat?“ svou otázku směřoval Emmett hlavně na Nessie.

„No, za chvíli tu bude Jake, tak bychom mohli…“ Nessie ani nestihla doříct větu a už se ozval zvonek.

„Už zas… já si ani s vlastní neteří neužiju pořádnou zábavu. Pořád jenom Jake tam, Jake tady,…“ bručel Emm.

„Ale no tak, strejdo. Sami si můžeme hrát potom. S Jakem je hrozná legrace.“ Objala ho Ness rychle a už utíkala otevřít Jacobovi.

„Tak se mi zdá, že se tady začíná projevovat silná závislost na vlčí vůni,“ povzdechl si Emmett.

„To bych ani jednomu z nich nedoporučoval,“ řekl přísně Edward a já se musela tiše zasmát. Já jediná věděla, že mu to doopravdy vůbec nevadí a že je naopak moc rád, že má Renesmé vedle sebe někoho takového. Věděla jsem, že se jen snaží být dobrým a přísným otcem.

„Ahoj, všichni,“ pozdravil Jacob, který se s Nessie těsně vedle sebe objevil v obýváku. Pomalu to tady začínalo být přecpané. „Gratuluju k úspěšnému narození dítěte,“ poblahopřál Carmen a Eleazarovi.

„Děkujeme, je to kluk – Eric,“ řekl Eleazar.

„To je dobře. Aspoň nehrozí, že by se do něj někdo z naší smečky otiskl. Samozřejmě kromě Leah, ale ta upíry moc nemusí,“ zasmál se Jacob. „S upíry už jsme přece jenom sloučení dostatečně.“

Všichni jsme se zasmáli a konverzace se rozjela. Emmett, Jacob a Nessie po chvilce odešli za zábavou a já jen doufala, že to nebudou moc přehánět.

Všechno teď bylo dokonalé. Doufala jsem, že tu nějaký čas bude klid, ačkoliv porod Rosalie se neodvratně blížil. Snad se všechno povede a naše rodina se zase rozroste o jednoho člena.

Autor: klarusha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nové štěstí - 16. kapitola: