Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nové štěstí - 8. kapitola

10.08.2011 (09:00) • klarusha • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2274×

Pohled Edwarda

Když jsme ráno sešli s Bellou ruku v ruce do obýváku, naskytl se nám pohled na Rosalie schoulenou na gauči a Emmetta pochodujícího tam a zpět po celém přízemí.

Slyšel jsem Rosaliiny smutné myšlenky a Emmettovu snahu vymyslet něco, co by ji rozveselilo.

„Takže se to nepovedlo...“ Bella to poznala, aniž by někomu četla myšlenky. „Příště budete mít určitě víc štěstí.“

Postupně sešli dolů všichni upíři a všichni Rose utěšovali a povzbuzovali. Pak přiběhla i Nessie a skočila Rosalii do náruče. Přiložila ji ruku k tváři a Rose se aspoň trochu pousmála.

„Ano, Nessie. Taky doufám, že budeš mít bratrance nebo sestřenici.“ Všem rázem o trochu stoupla nálada. Jak díky Nessie, tak díky Jasperovým schopnostem.

Dopoledne uběhlo rychle a celkem normálně, akorát panovala trochu smutná nálada a nebyl slyšet Emmettův smích.

Kolem poledne jsme se rozhodli vydat všichni na lov a tak Peter, Charlotta a Ann poprvé ochutnali chuť zvířecí krve.

„To je hnus,“ zkřivil se Peter, když dopil svého jelena.

„Jak to můžete pít pořád?“ zeptala se Charlotta.

„No, chuť není dokonalá, ale aspoň nezabíjíme nevinné lidi. A můžeme vést téměř normální lidský život, jen se občas musíme přestěhovat,“ řekl Carlisle s úsměvem.

„Takže se dá žít bez lidské krve? Už delší dobu jsem přemýšlela, jestli by se dalo žít bez zabíjení...“ řekla Ann.

„Žít se dá dost dobře. My jsme toho důkazem. Jen to chce hodně dobré vůle, sebeovládaní a hlavně tréninku,“ vysvětlil jsem.

„Asi to taky zkusím. Časem,“ řekla s úsměvem a my se všichni usmáli. Další upír se zlatýma očima a dobrým srdcem. To je skvělé.

Když jsme dorazili domů, byl už večer a já se vydal uložit Renesmé k spánku.

„Tati? Bude mít teta Rose děťátko?“ zeptala se mě, když už se uvelebila v posteli.

„Já myslím, že jo. Jen to chce trochu času,“ usmál jsem se. „Dobrou noc, Nessie.“

„Dobrou noc, tati.“

Políbil jsem ji a začal jí broukat její ukolébavku. Téměř okamžitě usnula a já ji tiše a s láskou pozoroval. Nejen, že jsem měl nejkrásnější a nejhodnější ženu, ale i nejkrásnější a nejhodnější dceru. O tom jsem kdysi nemohl ani snít. Teď mám oboje. Nic víc jsem ke štěstí nepotřeboval.

Po chvilce si vedle mě sedla Bella a ještě chvíli jsme Nessie pozorovali.

„Půjdeme?“ zašeptal jsem Belle do ucha a přejel rty od jejího ucha po čelisti až ke koutku úst. Políbila mě a já ji popadl do náruče a rychle odnášel do našeho pokoje.

Položil jsem ji na postel a začal ji líbat. Její jazyk se do mé pusy probojoval první, ale výsledek byl stejný. Dokonalá souhra našich jazyků. Chtěl jsem z ní rychle servat šaty, ale Bella se přetočila nade mě a začala mě mučit. Knoflík po knoflíku mi rozepínala košili a při tom si nepřestávala hrát s mými rty a jazykem.

Kalhoty mi začala sundávat zuby a já i přes boxerky cítil její dech na mém mužství. Nelíbilo se mi, že já jsem skoro nahý a Bella úplně oblečená, a tak jsem jí chtěl pomoct. Ona ale chytila moje ruce, vytáhla odněkud pouta a připoutala mi ruce k rámu postele. Pomalu ze sebe začala sundávat tričko a přitom na mě stále seděla obkročmo. Pak vstala, aby si mohla sundat kalhoty, a já ve světle zapadajícího slunce viděl její dokonalé křivky.

Ani jsem se nenadál a Bella už nade mnou klečela a oba jsme byli úplně nazí. Přiblížila své rty k mým, ale když jsem ji chtěl políbit, ucukla a jen se svými rty otřela o ty mé. To se ještě párkrát zopakovalo a pokaždé se zvýšila má touha po ní. Pak se ke mně konečně  přisála a já se ji marně snažil udržet na mých rtech. Sjela těmi svými přes můj krk až k bradavkám a jednu po druhé je skousla.

„Bello...“ zasténal jsem, ale moje steny nebyly nic platné. Bella pokračovala dál. Objela jazykem můj pupek a párkrát  do něj zajela jazykem. Myslel jsem, že moje pohlaví už nemůže být tvrdší a nedočkavější, až se do ní ponoří, ale mýlil jsem se.

Bella se vrátila zpět k mým rtům a začala si s nimi hrát. Zatahala za můj dolní ret a začala jej kousat a sát. Pak se ale začala věnovat spíš mému jazyku. Přitom její ruka začala nenápadně jezdit po mé - už tak vzrušené - milostné zbrani. Její doteky a hluboké polibky jazykem mě maximálně vzrušovaly. Vzdychal jsem a sténal jí do úst, ale nemohl jsem si pomoct. Tolik jsem ji chtěl.

Najednou se Bella natáhla k rámu postele, aby mi uvolnila ruce a já využil příležitosti a přisál se k jedné její bradavce. Zasténala a chtěla mi ruce znova připoutat, ale já jí unikl a přesunul se na druhou bradavku. Chutnaly tak sladce. Belle se podařilo odpoutat a s tichým „To mi nedělej...“ mě kousla do ušního lalůčku. Potom začala celé mé ucho olizovat. Chytil jsem ji za boky a chtěl ji navést na mé mužství, ale sevřela mi ruce podél mého těla a dál mě mučila.

„Teď velím já...“ zašeptala mi do druhého ucha a začala jej ožužlávat. Pak se konečně trochu nadzvedla a přesunula se k mému mužství. Mučivě pomalu ho zavedla do svého nitra a pak ho rychle vytáhla. Zasténal jsem ve stejnou chvíli jako ona a začal doufat v brzký příchod vrcholu, ale marně. Znovu zavedla mé pohlaví do svého, jak nejpomaleji uměla a rychle ho zase vytáhla. Tohle se opakovalo ještě dvakrát a já se pod ní začal kroutit.

Ten chtíč se nedal vydržet. Znovu jej zavedla do svého rozpáleného nitra a k mé radosti ho už nevytáhla. Opřela se rukama o mou hruď a začala se pomalu pohybovat. Nahoru, dolů, nahoru, dolů... „Bello,“ nechápal jsem, jak se dokáže tak ovládat. Já už skoro vybuchl vzrušením. Konečně začala přidávat na tempu a já si ji při každém přírazu dorazil svýma, teď už volnýma, rukama na doraz.

Naše tempo už začínalo být obrovské a v tu chvíli jsme oba vykřikli výbuchem orgasmu. Bella se svalila na mě a chvíli jsme se snažili uklidnit náš dech, stále spojeni.

„Teď je řada na mně,“ usmál jsem se, sesadil ze sebe Bellu a položil ji na postel. Začal jsem ji líbat a už bral do rukou pouta, když jsme uslyšeli radostný výkřik.

„Povedlo se!“ znělo z Emmettovy a Rosaliiny ložnice.

„Proč zrovna teď?“ vdychl jsem a vstal z postele. Bella vyskočila vedle mě a vydali jsme se za Rose a Emmettem. Když jsme dorazili do jejich ložnice, naskytl se nám pohled na šťastný pár přijímající gratulace od Carlislea a Esmé. Bella k nim hned přiskočila a silně Rose objala.

„Au, Bello, já jsem člověk,“ zasténala Rose a Bella se zajíknutím povolila stisk.

„Gratuluju,“ stiskl jsem Emmettovi ruku.

„Díky, brácho,“ usmál se šťastně. „Ani nevíš, jak jsem šťastnej. Konečně jsem jí dal to, co vždycky tolik chtěla.“

„Myslím, že vím. Já to zažil taky,“ odpověděl jsem a znovu si uvědomil, jaké mám štěstí, že mám Bellu a Nessie. Mezitím už do pokoje dorazili taky Alice a Jasper. Napadlo mě, že Alice asi věděla, že se to povede, ale vzápětí mi došlo, že poloupíry nevidí.

Zatímco Alice objímala Rose, Jasper pronesl tiše směrem k Emmettovi: „Kámo, teď budeš mít tři měsíce půstu a pak to nebude o moc lepší, protože Rosalie bude pořád s dítětem.“

Společně s Jasperem jsem se uchechtl, když to Emmettovi docvaklo.

„Neboj, ty ji určitě nějak přesvědčíš, aby ti věnovala aspoň pár minut,“ dodal jsem.

„Máte štěstí, že jsem v dobré náladě a nechci si ji kazit vraždou dvou debilů,“ zašeptal nazlobeně.

„Takže, my už asi půjdeme dál,“ řekl Peter.

„A nechcete počkat aspoň do rána?“ zeptala se Esmé.

„No, tak dobře,“ souhlasila Charlotta.

Pak se všichni začali rozcházet do svých pokojů a nechali šťastný pár, ať si užijí sebe.

„A zítra to pořádně oslavíme,“ řekla na odchodu Alice. Byl jsem rád, že se to Rose a Emmovi povedlo a chtěl jsem to s nimi oslavit, ale ne teď. Teď jsem chtěl jen popadnout Bellu do náruče, položit ji na postel a užít si tu rozkoš a vášeň. Podíval jsem se jí do očí a ona hned pochopila.

Autor: klarusha (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nové štěstí - 8. kapitola: