Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový člen rodiny - 12. kapitola

16.11.2011 (14:15) • BlackNes • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 2499×

„Ahoj, Bello. Já jsem Sam a tohle je Jared, Paul, Embry, Seth a Leah,“ řekl a při každém jménu na někoho ukázal. Všichni se na mě usmívali, až na Leah.

„Ahoj, Bello.“ Myslím, že to řekl Seth.

„Ahoj,“ odpověděla jsem slušně.

„Takže ty vážně žiješ u Cullenových, jo?“ vyzvídal a já se jen pousmála.

„Ano,“ přitakala jsem.

„Páni! A nebojíš se, že by nad sebou mohli ztratit kontrolu?“ zeptal se a tím mě zaskočil. Nedala jsem na sobě ale nic znát.

„Vy byste také mohli ztratit kontrolu, nemyslíš? A navíc už jsem si na ně zvykla.“ Jakmile jsem to dořekla, Leah se na mě zamračila ještě víc. Co je to, sakra, s tou holkou? To se neumí usmívat?

Celý den jsem si vykládala se všemi kromě Leah. Ta holka se na mě pořád jen mračila. Bylo to skvělé si s někým povídat o upírech. S normálními lidmi se o nich bavit nemůžu. Ovšem i telefon se ozval. Každou půl hodinu mi volal Edward a já ho musela ubezpečovat, že jsem v pořádku a že mi nic nehrozí.

„Neboj, jsem v pořádku,“ řekla jsem do telefonu, když už mi volal asi po sté.

„Bello, nechceš už jet domů?“ zeptal se a já zapřemýšlela.

„Jo, už asi pojedu,“ řekla jsem jednoduše.

„Mám pro tebe dojet?“ Už jsem chtěla odpovědět ano, když jsem si na něco vzpomněla.

„Ne, to je dobré. Alice mi půjčila svoje Porsche. Do půl hodiny jsem doma,“ řekla jsem a čekala, co odpoví.

„Dobře, ale jeď opatrně,“ strachoval se.

„Neboj,“ odpověděla jsem a položila to. „Už budu muset jít,“ oznámila jsem a začala se zvedat z lavičky.

„Bello, přijdeš ještě?“ zeptal se Seth a já viděla, že to myslí upřímně.

„Jestli mě tu budete chtít?“ zeptala jsem se a podívala se na tváře ostatních. Všichni přikývli až na Leah. Tu jsem se za tu dobu naučila ignorovat. Stále jenom stála v koutku a s nikým se nebavila.

„Bello, jsi tu vždy vítaná,“ řekl Sam a usmál se na mě. Abych řekla pravdu, tak to jsem nečekala.

Leah si jen odfrkla a utekla do lesa. Nechápavě jsem se za ní dívala. Co to má, sakra, za problém? Udělala jsem jí snad něco?

„Nic si z ní nedělej,“ řekl mi Jacob.

„Ahoj,“ rozloučila jsem se a oni mi zamávali.

Jacob se mnou šel až k autu. Udělal něco, co mě úplně zaskočilo. On mě objal. Nebylo to nepříjemné. Právě naopak! Líbilo se mi to, a proto to musím co nejdřív ukončit.

„Jacobe, doufám, že to bereš tak, že jsme jenom přátelé,“ řekla jsem a podívala se na něho. Viděla jsem, jak mu oči posmutněly, ale snažil se to nedat najevo.

„Jasně,“ řekl a díval se přitom do země.

„Myslím, že už půjdu. Tak ahoj příště,“ řekla jsem, ale on se na mě ani nepodíval. Bylo mi ho líto.

„Ahoj,“ řekl a já to už nevydržela, objala jsem ho. Ze začátku byl zaskočený, ale potom mi objetí oplácel.

Když jsem se od něj odtrhla, pořád jsem mu viděla na očích zklamání a smutek. Usmála jsem se na něho a nasedla do auta. Vysokou rychlostí jsem se vydala domů. Měla jsem ráda rychlost.

Vzpomínám si, jak se mnou Emmett vždy jezdil. Když jsem byla starší, tak mi dovolil řídit. To on mě naučil milovat rychlost.

Už jsem byla u domu. Zajela jsem do garáže a vydala se dveřmi do obýváku. Seděl tam Jasper s Alicí. Oba se na mě usmáli, ale usměv jim hned zmizel.

„Co se děje?“ zeptala jsem se zmateně.

„Bello, ty strašně páchneš!“ řekla Alice a hned po tom dostala vizi. Toho jsem využila a přešla až k ní. Sevřela jsem ji ve svém objetí a čekala, až se probere.

„Tak na to zapomeň,“ vykřikla Alice, ale už bylo pozdě. Uvědomila si, že už ji objímám a rychle se ode mě odtrhla. Jasper to všechno sledoval s úsměvem na rtech.

„Okamžitě se běž osprchovat!“ nařídila mi Alice a já ji s radostí poslechla. Sprcha by mi bodla.

Vešla jsem do svého pokoje a tam uviděla Edwarda, jak leží na posteli a má zavřené oči. Slyšel, že jsem přišla, ale ani tak oči neotevřel. Vzala jsem si věci a vyrazila do sprchy. Umyla jsem si hned i vlasy. Když jsem vyšla ze sprchy, tak jsem si vyčistila zuby a vlasy pořádně vyfoukala. Vešla jsem do pokoje a uviděla Edwarda stále ležícího na posteli.

Přešla jsem až k posteli a sedla si na kraj. Ani nehnul brvou. Kdybych nevěděla, že je upír, tak bych si myslela, že spí.

Aniž by otevřel oči, natáhl ruce mým směrem a já věděla, co chce udělat. Lehla jsem vedle něho a on mě objal. Dal mi pusu do vlasů, ale mně to nestačilo.

Pozvedla jsem obličej a viděla, že už má oči otevřené. Byla v nich vidět láska, ale i strach. Bál se snad, že by mě ztratil? To určitě ne.

Přitáhla jsem si jeho obličej a políbila ho. Když jsem se od něj odtrhla, tak se na mě usmíval. Ten úsměv mi vyrážel dech.

„Tak jak ses měla?“ zeptal se a stále se usmíval. To jsem nevěděla, že to vezme tak dobře, ale byla jsem za to ráda.

„Ušlo to,“ řekla jsem a úsměv mu oplatila.

„Co jste dělali?“ ptal se a já věděla, že hoří zvědavostí.

„Seděli jsme na pláži se zbytkem smečky,“ řekla jsem jakoby nic. Cítila jsem, jak ztuhl, ale hned byl zase v pořádku.

„Měla bys už spát,“ řekl a já přikývla. Položila jsem si tvář na jeho hruď a propadla se do bezesného spánku.

Autor: BlackNes, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový člen rodiny - 12. kapitola: