Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový člen rodiny - 16. kapitola

28.11.2011 (18:00) • BlackNes • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2438×

Jsou to už tři roky, co jsem utekla od Cullenových. Musela jsem. Nechtěla jsem nikomu z mé milované rodiny ublížit. Jak jen mě bolí představa na ně.

„Tak už na ně přestaň myslet!“ ozval se hlas Michelle v mé hlavě.

„To není tak jednoduché. Copak ty jsi nikdy neměla rodinu, kterou jsi milovala nadevše?“ Jenom na mě zavrčela.
„Promiň,“ omluvila jsem se.

„Měla jsem rodinu. Měli jsme autonehodu a oni zemřeli. Mě našel Erich. Patří k Volturiovým, ale zanedlouho od mé přeměny byl zničen v boji. Aro ve mně spatřil mocnou zbraň, ale já nechtěla tancovat, jak on píská. Vzpírala jsem se všem jeho rozkazům a žila si podle svého,“ řekla mi svůj příběh.

„Tak to mi je líto,“ soucítila jsem s ní.

„Nepotřebuji tvůj soucit! Naučila jsem se s tím žít!“ prskla na mě tato slova.

„Už se nikdy nebudu moct vrátit, že?“ Raději jsem změnila téma.

„Víš, Bello, za tu dobu, co jsme spolu, jsem si tě oblíbila. Takže ti nebudu lhát. Ne, už se nebudeš moct vrátit, ale to, že jsem si tě oblíbila, ještě neznamená, že jsme kamarádky!“ odpověděla na mou otázku.

„Měly bychom se vrátit,“ řekla jsem.

„Jo, máš pravdu,“ přitakala Michelle.

Rozběhla jsem se lesem, ale nějak moc jsem nespěchala. Vždy jsem si užívala běh lesem. Připomínalo mi to jeho. Mého anděla, kterého jsem musela opustit. Zajímalo by mě, jak se mu asi vede. Určitě si někoho našel. Ne, Bello! Na to nemysli!
Když jsem doběhla k městské bráně, tak jsem zpomalila. Na stráži byl zrovna Felix a Demetri. Jenom oni dva se se mnou bavili. Ostatní mnou opovrhovali nebo se mě báli.

„Ahoj, kluci,“ pozdravila jsem je slušně.

„Nazdárek, Bells,“ odpověděli sborově a já se rozesmála.

„Budete mít dneska čas? Chtěla bych si zacvičit,“ zeptala jsem se.

„Samozřejmě, ve tři ve velké tělocvičně. V tu dobu by měla být prázdná,“ řekl Demetri a já se na něj usmála.

S Demetrim jsem cvičila boj a s Felixem své schopnosti. Mám jich víc než dost. Kromě mého ohně se tu objevily ještě další. Jako třeba teleportace je dost zajímavá, a taky se dobře využívá v boji. Ale ještě jsem to nenacvičila tolik, abych se přenesla třeba do dalších států. Potom můžu věci lusknutím prstu proměnit v prach. Už jsem tím zabila taky pár upírů, ale ne vždy se to podaří. Moje oblíbená schopnost je ovládání živlů. Ze začátku to bylo těžké. Vždy, když jsem měla zlou náladu, tak byla venku bouřka a podobné zvraty. Lidi se tomu dost divili, ale po čase jsem se to naučila ovládat. Taky umím měnit podobu a mám psychický a fyzický štít, a taky umím být neviditelná.

Přišla jsem k sobě do pokoje. Musím říct, že i po té dlouhé době jsem si na něj nezvykla. Byl krásný. Vybavení tu bylo moderní. Velká postel s nebesy, pohovka před mou plazmou, a taky tu nesměl chybět počítač. Ovšem i tak nemá na můj bývalý pokoj v deštivém městečku Forks.

Ozvalo se zaklepání na dveře.

„Dále,“ řekla jsem a dveře se otevřely. Stál v nich Alec.

„Aro tě volá,“ řekl, aniž by se na mě podíval. Byl naštvaný, když jsem mu zabila jeho sestru. Nemůže se s tím srovnat, ale já se nemohla udržet. Jane mě skoro zabila.

Když mi to vyřídil, tak se otočil a odešel pryč. Já si nasadila svůj plášť. Byl temný a černý jako ta nejhlubší noc. Vydala jsem se teď už známými chodbami do velkého sálu.

Otevřela jsem velké a mohutné dveře a vstoupila. Aro se na mě podíval a já už věděla, co ode mě chce.

„Bello, potřebujeme tvou pomoc. Velká skupina novorozených se chystá zaútočit na Volterru. Musíme jít a odchytnout je už v lese. Pomůžeš nám?“ zeptal se a já věděla, že nemám na vybranou.

„Ano,“ odpověděla jsem prostě.

„Dobrá, budeš muset kolem nás natáhnout fyzický i psychický štít. Někteří totiž mají dary. Alec ti bude krýt záda,“ řekl. No jasně, už vidím Aleca, jak mi bude krýt záda. Takže to je zase na mně.

Kolem čtvrté jsme se vydali do lesa. Takže můj trénink odpadl. Šli jsme já, Alec, Demetri, Felix, Mistik, Adam, Nicoll, Viktory, Aro, Renata a ještě pár dalších.

Zastavili jsme se kousek od jejich tábořiště. Všichni se na mě podívali a já se začala soustředit. Když jsem kolem všech přetáhla štíty, tak jsem přikývla a spolu jsme se vydali na mýtinku.

Když nás uviděl první upír, tak zakřičel na ostatní. Za chvíli před námi stálo asi čtyřicet novorozených. V jednom z nich jsem uviděla značnou podobu s Edwardem, ale nechala jsem to tak.

Než jsem se nadála, tak na nás zaútočili. Držela jsem pevně svůj štít a oni do něho narazili. Vstali ze země a zmateně se kolem rozhlíželi. Když jim došlo, co se děje, tak začali do štítu narážet znovu a znovu. Já tím slábla.
Podívala jsem se prosebně na Aleca, ale ten se na mě jenom usmíval. Vždycky chtěl, abych zemřela. Novorození naráželi do štítu stále dokola, ale já už to nevydržela. Spustila jsem ho a oni měli volný průběh k nám. Alec jen vedle mě stál a nečinně přihlížel bitvě. Posbírala jsem všechny své síly a soustředila jsem se na svůj oheň. Za chvíli se objevil. Začala jsem upíří rychlostí pobíhat po mýtince a dotýkala se novorozených. Ti se v sekundě proměnili na prach.

Uviděla jsem Aleca, jak leží pod jedním mohutným upírem. I když mi nepomohl, nemohla jsem ho nechat zemřít, ale můj oheň už zmizel. Sáhla jsem si až na dno a rozběhla se za ním. Skočila jsem mu na záda a utrhla hlavu.

Vím, že to není možné, ale odpadla jsem. Pohltila mě černota a já se jí vůbec nebránila. Právě naopak. Přivítala jsem ji s otevřenou náručí.

„Bello, musíš se tomu vzepřít a vstát!“ křičela na mě Michelle.

„Já už nemůžu,“ řekla jsem, ale i tak se vzpírala. Nakonec se mi to podařilo a já otevřela oči. Ležela jsem na posteli ve svém pokoji.

„Děkuji,“ řekla jsem Michelle a poprvé jsme slyšela její smích. Uvědomila jsem si, že ležím ve svém pokoji na posteli.
Vypravila jsem se do velkého sálu.

„Bello, jsem tak rád, žes to přežila,“ řekl Aro a podíval se naštvaně na Aleca.

„To je v pořádku,“ řekla jsem a pousmála se.

„Potřebuji, abys kolem nás obmotala psychický štít. Mají přijít upíři s velmi zajímavými dary. Vím, že jsi vyčerpaná, ale potřebujeme pomoc.“ Já jen přikývla a obmotala kolem nich štít a cítila, jak slábnu, ale nebylo to až tak hrozné.

Otevřely se dveře a dovnitř vešla menší skupinka upírů…

Autor: BlackNes, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový člen rodiny - 16. kapitola: