Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový člen rodiny - 3. kapitola

09.06.2011 (08:00) • BlackNes • FanFiction na pokračování • komentováno 18× • zobrazeno 3841×

Doma jsem se všem omluvila. Bohužel jsem se nemohla vymluvit na to, že mi je špatně, a tak jsem musela poslušně odpovídat na otázky, které mi kladli.

„Alice, děje se něco?“ zeptala se mě mateřsky Esmé.

„Ne, jsem v pořádku,“ odpověděla jsem a použila přesvědčivý úsměv.

„Alice, co se to s tebou stalo? Od té procházky v parku se chováš divně,“ obviňovala mě Rosalie.

„Nic,“ řekla jsem, „teď mě, prosím, omluvte, chtěla bych být sama.“ Ani jsem nečekala, až odpoví, otočila jsem se na patě a vyrazila do pokoje.

Pomalým krokem jsem přešla ke svému počítači a zapnula jsem ho. Naštěstí to byl nejnovější model, a tak se rozběhl rychle. Na ploše jsem našla ikonku internetu a klikla na ni. Najela jsem na Google a vyhledala všechny dětské domovy v Seattlu.

Byly tam hned čtyři domovy. Na všechny jsem si našla adresy a přemýšlela, v kterém z nich by mohla být Bella. Podívala jsem se ven z okna a překvapilo mě, že už tam je světlo. Zmateně jsem se podívala na hodiny a ty ukazovaly půl deváté. Polila mě radost.

Rozhodla jsem se, že je nejvyšší čas vyrazit. Dnes jsem si chtěla prohlédnout všechny ty domovy. Ovšem nechtěla jsem nikomu z rodiny vysvětlovat, kam jdu, a tak jsem napsala na kus papíru, že chci být sama a položila ho na stůl. Ladným skokem jsem vyskočila z okna a doběhla do garáže. Rychle jsem nasedla do svého Porsche a smykem jsem vyjela.

Cesta mi moc dlouho netrvala. Většinou mi trvá tak třicet minut, ale dnes mi trvala zhruba dvacet minut. Jela jsem strašně rychle. Byla jsem tak nedočkavá, že jsem skoro zapomněla zamknout auto, když jsem zastavila u prvního domova.

Vešla jsem dovnitř a zamířila ke stolu, kde seděla starší žena. Mile jsem se na ni usmála a spustila.

„Dobrý den, jsem Alice. Hledám tu jednu dívenku.“

„Dobrý den, a jak se jmenuje?“ zeptala se.

„Bella, je jí teprve 5 let.“

„Je mi líto, ale žádnou Bellu v tomhle věku tu nemáme.“

„Dobře,“ řekla jsem slušně, „děkuji vám.“

Se smutkem jsem si sedla na místo řidiče a vyrazila do druhého domovu. Snad tam budu mít více štěstí.

K mé smůle nic. Žádnou Bellu v druhém domově neměli. Začínala jsem pochybovat, že vůbec bydlí v Seattlu. Ovšem nevzdávala jsem to. Musím ji najít!

Když jsem zastavila na parkovišti před dalším dětským domovem, byla jsem plná nadějí. Přišla jsem až k pultu, za kterým byl tentokrát muž. Uhlazeně jsem se znovu zeptala: „Dobrý den, prosím vás, hledám tu malou holčičku. Mohl byste mi s tím pomoct?“

„Dobrý den, ale jistě, jak se jmenuje?“

„Bella, má asi 5 let.“

„Počkejte chvilku,“ řekl a začal se probírat v papírech. Najednou vytáhl jeden papír a usmál se na mě.

„Ano, někoho toho jména tu máme a taky má 5 let,“ řekl vesele.

„Mohla bych ji vidět?“ zeptala jsem se šťastně.

„No, já nevím,“ odpověděl ostýchavě.

„Prosím,“ poprosila jsem a upřela na něho neodolatelná pohled

„No, snad na chvilku,“ řekl a znovu se na mě usmál. Obešel okolo pultu a zmizel za nějakými dveřmi.

Konečně ji zase uvidím. Byla jsem tak šťastná. Strašně jsem si ji oblíbila a teď bych ji chtěla i adoptovat. Zaslouží si novou rodinu.

Radost mě opustila hned po tom, co vešel muž zpět do místnosti a za ním malá holčička, která se na mě zmateně dívala.

„Promiňte, to je asi omyl,“ řekla jsem a vyletěla z místnosti jako střela.

Na řadu se dostal - dnes už čtvrtý - dětský domov. Doufala jsem, že tam se už s Bellou konečně setkám.

„Dobrý den, hledám tu Bellu, je jí 5 let,“ řekla jsem ženě stojící za pultem.

„Alice?“ ozvalo se za mnou dřív, než stihla ta žena odpovědět. Otočila jsem se a uviděla ji. Byla tam Bella

Rozběhla se ke mně a já ji pevně objala.

„Ahoj, Bello.“

„Našla jsi mě,“ vychrlila ze sebe Bella a slzy jí tekly po tváři

„Samozřejmě, co kdybychom se šly někam projít?“ zeptala jsem se Belly, ale při těch slovech jsem se otočila na tu ženu za pultem.

„Jistě,“ řekla a já se usmála

„Tak, Bello, běž se obléct, já na tebe tady počkám,“ řekla jsem a ona se beze slova otočila a utíkala pryč. Přešla jsem k té ženě a zeptala jsem se jí: „Myslíte, že bych si ji mohla adoptovat?“

„Já myslím, že vás má hodně ráda a postupem času byste to mohla zkusit,“ řekla a vesele se na mě usmála.

„Jestli můžu poprosit, tak se mi podepište,“ dodala a podala mi papír, já ho beze slova podepsala.

„Do kdy mám Bellu přivézt zpět?“ zeptala jsem se.

„Zhruba do šesti.“

Bella vletěla do místnosti jako střela. Skoro jsem ji nestihla chytit, když zakopla, ale chytila. Obě jsme, plné radosti, vyšly ven. Bylo pěkně, a tak jsem se rozhodla, že vezmu Bellu do ZOO.

„Co takhle ZOO?“ zeptala jsem se jí a ona nadšeně přikývla.

Spolu jsme nasedly do mého auta a vyrazily. Belle se v zoo strašně líbilo. Dokázala pojmenovat všechny zvířata, která viděla. Byla strašně chytrá. Když odbyla pátá hodina, rozhodla jsem se, že je čas ji zavézt zpět.

Cesta zpátky probíhala mlčky, ani jedna jsme za celou cestu nepromluvila. První, kdo prolomil ticho, byla Bella.

„Alice, přijdeš mě ještě někdy navštívit?“ ptala se a podívala se na mě těma velkýma hnědýma očima, kterým se nedalo nic odepřít.

„Samozřejmě,“ řekla jsem a s posledním zamáváním jsem odešla. Byla jsem plná smutku, i když jsem věděla, že se s ní zítra uvidím. Takhle jsem domů nemohla, a tak jsem se rozhodla, že pojedu na lov.

Ulovila jsem malého srnce a pořádně se nasytila. Potom jsem ho zakopala a vydala jsem se, konečně klidná, domů. Doma mě ale nic příjemného nečekalo…

Autor: BlackNes, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový člen rodiny - 3. kapitola: