Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový měsíc tak trochu jinak - 3. kapitola

02.03.2012 (13:30) • Grace • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1897×

Nový měsíc tak trochu jinak

3. kapitola

Podíval se mi zpříma do očí. „Holčičko, chci pro tebe to nejlepší, ale poslat mě za Jacobem, abych ho seřval bezdůvodně-“

„Počkej!“ přerušila jsem ho.

Doufám, že mu Jacob neřekl pravdu. „Vypravil ses za ním sám… A vůbec, co ti řekl?“

Chvíli váhal, jestli mi to má říct, ale pak promluvil: „Jacob mi řekl, že přišli k nim domů jeho kamarádi a začali mu nadávat… No, a ty jsi tomu jednomu klukovi dala facku. On se naštval a chtěl ti taky jednu vrazit.“ Při tom slově se zamračil a dal si ruce v pěst.

„Ale Jacob ho zadržel. Potom se začali prát a ty jsi z ničeho nic utekla.“ Charlie se zamyslel. „Bello, proč jsi utekla?“

To si Jacob nemohl vymyslet něco jiného? Vždyť já Chaliemu nemůžu říct, že jsem utekla, protože se Jacob a ten jeho kamarád proměnili ve vlkodlaky. „No já… já… bála jsem se, že mu ublíží a oni za mnou, přijdou.“ Ježiši, co to zase plácám?

„Bello, nikdo by ti neublížil. Jacob je silnej kluk,“ řekl Charlie a trochu posmutněl.

To mi nešlo do hlavy, počkat, proč je Charlie tak ubrečený?

„Tati, co se stalo?“

Charlie mi uhnul pohledem, ale neodpověděl.

„Tati?“ řekla jsem naléhavě.

Podíval se na mě a začal brečet. Objala jsem ho a počkala, dokud se neuklidní.

 „No, víš, jak jsme dneska šli hledat ty vlky? Tak jde o Harryho Clearwatera. Harry měl dneska ráno srdeční záchvat.“ Cože, Harry Clearwater, jak to?

„A bude Harry v pořádku?"

Charliemu se zase začaly koulet slzy po tvářích.

„Bello, on už se nevrátí.“

„Je mi to tak líto," zašeptala jsem.

„Asi bych si měl jít lehnout,“ řekl Charlie a odtáhl se. Jenom jsem kývla… On se odšoural ke schodům a šel pomalu na horu. Pak bylo slyšet jet tiché zavření dveří.

Já jsem se sesunula na zem a přemýšlela.

Co mám teď dělat? Mám se vrátit za Jacobem? Nebo mám zůstat tady s Charliem? Rozhodla jsem se, že tu s Charliem zůstanu. Vstala jsem a šla do koupelny. Pustila jsem na sebe horkou vodu a nevnímala nic okolo sebe, jen tu horkou vodu. Takhle jsem tam stála asi půl hodiny a pak ji vypnula. Osušila jsem se, oblékla, a šla do svého pokoje. Já vlastně ani nevím, kolik je hodin. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že je půl jedenácté. Pravý čas na spaní. Zachumlala jsem se do peřiny.

Nemůžu se přece bát svého nejlepšího přítele. Takže zítra pojedu za Jacobem… Budu dělat, jako když se včera nic nestalo. Když jsem se kamarádila s upíry, tak se můžu kamarádit i s vlkodlaky.

Zdál se mi sen. Stála jsem vedle Jacoba, který zrovna spal. Vypadal tak nevinně, musela jsem se nad tím usmát. Mohla bych taky takhle stát věčnost, ale to bych nesměla slyšet ten zvuk. Zvuk, co mi tolik připomínal psí štěkot. Vlastně celý tenhle sen jsem už zažila, stal se dneska. Jacob se přede mnou promění, aby mě ochránil. Podívala jsem se z okna a uviděla je tam. Partu vlkodlaků, kteří mi vzali Jacoba. Vyběhla jsem ven a šla jim naproti. Když je to jenom sen, tak si to aspoň trochu vychutnám.

„Co jste mu udělali?“ řvala jsem na ně.

 „Co jste mu, sakra, udělali?!“

„Neprovokuj je,“ uslyšela jsem známý, sametový hlas. Ztuhla jsem. Edward. Čekala jsem bolest, ale ta se nedostavila.

„Co jsme mu my udělali? Co ti řekl?!“ vyjel na mě zmiňovaný.

„Paule… Uklidni se,“ řekl klidným hlasem ten největší a vypadal, že je i nejstarší.

Byla jsem pořád v šoku. Takže jsem mu zapomněla odpovědět. Ale teď mi to bylo jedno, mám možnost ho vidět. Otáčela jsem se dokola a hledala ho. Musí tu přece být. Musí.

„Tak budeš mluvit nebo ne?!“ zakřičel mi do obličeje Paul.

„Neřvi na mě laskavě!!!“ prskla jsem mu do obličeje. „Jacob mi nic neřekl, protože se vás bojí! To já na to přišla!!!“ zakřičela jsem.

„Sakra, Bello, proč mě neposloucháš?“ rozzlobil se sametový hlas. Ach, Edwarde. Kde jsi?

„Ty? To bych chtěl vidět. Taková malá holka, co neumí ani pořádně chodit?“ Začal se smát a ostatní taky. To jsem nevydržela a vlepila tomu hajzlovi facku.

„Ty malá čubko! Co si to dovoluješ!!!“ Natáhl se, aby mě praštil, jenže… Kousek od mého obličeje ho zastavila mramorová ruka. Šok! Rychle jsem se podívala směrem, odkud vyletěla tak známá a krásná mramorová ruka. Stál tam. Nemohla jsem tomu uvěřit, ale opravdu toho vlkodlaka zastavil Edward. Nechápala jsem to. Tak dlouho jsem si přála vidět jeho obličej, jeho krásu. A teď tu je. Byl to tak krásný sen.

„Edwarde…,“ vyšlo mi z úst. On se na mě krátce usmál a stoupl si přede mě jako obraný štít. Vlci se začali klepat a vrčeli jeden přes druhého. Čtyři vlkodlaci proti jednomu upírovi. Oni ho zabijí, musím mu to překazit. Chtěla jsem vzít Edwarda za ruku, ale horké ruce se mi obmotaly kolem pasu a začali mě táhnout směrem od Edwarda.

„Ne, ne… nech mě… pusť mě!!!“ křičela jsem a ucítila proud horkých slz, které mi začaly stékat po tvářích. Snažila jsem se dostat zpátky k Edwardovi, ale nešlo to. Bylo to… Jako byste se chtěli dostat skrz skálu, a to holýma rukama.

„Edwarde!!!“ křičela jsem, ale on nereagoval. Bojoval dál s přesilou už přeměněných vlků. Byla jsem od něj daleko… Skoro jsem ho neviděla, ale stále jsem neztrácela naději, že bych se mohla dostat z toho železného objetí. Když vtom se Edward zastavil a podíval se na mě. Viděla jsem rozmazaně, ale to mi vůbec nevadilo. Vypadal, jakoby mi tím pohledem chtěl dát poslední sbohem. Jeden vlk toho využil a zaútočil na něj.

„Edwarde nééé!!!“ vytryskl mi proud nových slz. Ale už bylo pozdě. Ten vlk mu ukousnul hlavu a jeho bezvládné tělo dopadlo na zem. V tu chvíli železné obětí povolilo. Ani chvíli jsem neváhala a rozeběhla se k němu. „Bello, já nechtěl!!!“ křičel za mnou Jake.

Najednou mi začalo všechno černat. Snažila jsem se doběhnout k Edwardovi, ale vypadalo to, jako bych vůbec neběžela, jako bych se vůbec nesnažila. Pořád se mi oddaloval.

„Edwardeee!!!“ vymrštila jsem se do sedu. Snažila jsem se uklidnit, ale nešlo to. Proč se nebránil? Proč? Ozývaly se mi tyto otázky v hlavě pořád dokola a dokola. Po chvíli mě začaly pálit oči, protože mi vyschly slzné kanálky. Otřela jsem si obličej rukou a zvedla se z postele. Ustlala jsem si ji a vyšla jsem směr koupelna. Pustila jsem si v umyvadle ledovou vodu a opláchla si obličej. Ani jsem se nepodívala do zrcadla. Určitě bych se ještě sama sebe lekla. Přešla jsem k vaně, zandala špunt, a pustila teplou vodu. Ze skřínky jsem si vzala pěnu do koupele a nalila ji do vany. Koukala jsem se, jak se pomalu tvoří bublinky. Když už byla vana skoro plná, vypnula jsem vodu, vysvlékla se a pomalu jsem si vlezla do vany.

Na chvíli jsem usnula a zdál se mi sen, sen o Jacobovi. Přijela jsem za ním do La Push a jezdili jsme na motorkách. Byl to prostě ten starý, dobrý Jacob.

Vzbudilo mě klepání na dveře „Bello, dělej, nejsi tady sama, já se chci jít taky umýt.“

„Už jdu.“

Tady se nikdo nemůže ani trochu prospat. Stoupla jsem si vedle vany a vypustila ji. Vzala jsem si osušku, utřela se a obmotala ji okolo sebe. Otevřela jsem dveře a šla do svého pokoje. Tam jsem si oblékla džíny, zelené triko a šla do kuchyně udělat snídani. Smažená vajíčka byla hned hotová, takže jsem je dala na talíř. Charlie za chvíli přišel dolů a sednul si ke stolu. Byl jak tělo bez duše.

Dala jsem mu jídlo pod nos s příborem a sobě jsem si dala taky. U stolu vládlo ticho, až když Charlie dojedl, dostala jsem nápad. Zavolám Billymu, jestli za ním můžeme přijet, když je neděle.

„Charlie, nechceš jet navštívit Billyho?“ Charlie se na mě otočil, protože jsem už stála u dřezu a myla nádobí. Jen kývnul hlavou a četl si dál noviny, které jsem mu ze schránky přinesla. Vzala jsem telefon a vytočila číslo.

Túút…Túút… Až na potřetí mi to vzal Billy.

„Haló?“

„Ahoj Billy, tady je Bella. Mohli bychom s Charliem přijet na návštěvu?“

Nastala krátká pomlka. „Ano, můžete přijet.“

„Děkuju, takže za čtvrt hodiny jsme tam… Na shledanou.“

Píp, píp, píp.

Zavěsila jsem telefon a šla jsem svého pokoje pro mikinu. Ještě jsem si vzala klíčky od náklaďáčku a šla jsem dolů. Tam jsem se obula, vzala si bundu a šla za Charliem ven. Nastoupila jsem do náklaďáčku a nastartovala. Úplně jsem zapomněla na ten ohlušující řev vycházející z motoru, takže jsem se lekla. Vyjela jsem jako první a Charlie jel hned za mnou.

 Za chvíli jsme dorazili do La Push a nás přivítali Billy s Jacobem… Teda spíš Charlieho než mě. Jacob se mi vyhýbal. To jsem nedokázala pochopit… Proč se mi sakra vyhýbá? Šla jsem za Charliem do domu.

 „Ahoj Billy,“ řekla jsem.

Billy mi pozdrav opětoval malým úsměvem a jel za Charliem do jeho pokoje. Já jsem se za nimi smutně koukala.

„Nechceš se jít projít?“ zeptal se Jacob tichým hlasem. Nadskočila jsem, protože jsem si ho všimla až teď. Takže on se mnou mluví?

„Jasně.“

Otevřel mi dveře a šel za mnou ven.

„Pojď do lesa.“

To mi vyrazilo dech, až jsem se zastavila. Tohle mi přesně řekl Edward, než odešel.

„Bello?“

„Jacobe, proč mi to neřekneš tady… Já tam nemůžu.“ Sklopila jsem hlavu, aby neviděl slzy v mých očích.

„Proč bys tam nemohla?“ ptal se mě a přitom mi zdvihal hlavu, abych se mu podívala do obličeje.

Hned, jak se mi podíval do očí, pochopil.

„Jacobe, až moc se to podobá tomu dnu, kdy mě opustil.“

Přes mé oční víčka přetekly první slzy. Jacob mi ty mokré kapky setřel a dal mi pusu na čelo.

„To nevadí, tak ti to řeknu tady.“

Co mi chce říct? Čekala jsem, ale Jake pořád mlčel.

„Tak spusť.“

Podíval se mi do očí a zase nasadil tu masku, co mi až moc připomínala Sama.

„Bells, my už nemůžeme být kamarádi.“

Autor: Grace (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový měsíc tak trochu jinak - 3. kapitola: