Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový svět VIII.

02.03.2009 (15:45) • Lillu • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2408×

8.

Můj pobyt u Cullenů se nachýlil ke konci. S Edwardem jsem si to nakonec vyříkala a stali se z nás opravdu dobří přátelé, bavili jsme se úplně o všem. Ačkoli jsme se často hádali, neboť jsme oba tvrdohlaví a ani jeden z nás se nechce vzdát svého názoru, tak jsem cítila, že je něco jako moje spřízněná duše. S ním jsem se cítila jako bych nikdy neopustila Paříž. Celou dobu svého pobytu jsem, ale nemohla přestat myslet na Jacoba, připadalo mi to jako věčnost co jsem ho neviděla, neobjala, nelíbala. Proto jsem tak milovala Edwardovu přítomnost, s ním jsem nemyslela na to jak mi Jacob chybí.

Musím ale konstatovat, že mé přátelství s Edwardem bylo nalazeno na jakousi vážnou vlnu. Neříkám, že jsme se spolu nezasmáli, ale stejně jsem se nejvíc smála s Emmettem. Největší sranda byla, když jsem prvně odmítla, aby mě donesl do kuchyně na večeři se slovi, že si tam dojdu sama. Snažil se mě přesvědčit „Než slezeš ty schody, tak mi mezitím v té kuchyni usnem, dej si říct."

„Haha. Emmette, neusnete ani za sto let."

„Pravda, máme tedy nekonečně mnoho času, dělej jak myslíš."

Vybavil se mi Emmettův pobavený výraz, chtěl si počkat jak budu pracně skákat ze schodů na jedné noze. Pak jsem poslala berle po schodech a sama jsem sjela po zábradlí dolů. Emmett tam stál s otevřenou pusou a pak vybuchl v hurónský smích.

„Chayo, ty seš neuvěřitelná, já tě snad donesu nahoru, abych to viděl ještě jednou."

Zvonek mě vytrhl z mých vzpomínek, naši už byli tady. Čekla jsem na ně v kuchyni a spolu se mnou celá Cullenovic rodina. Esme otevřela dveře. „Pojdtě dál. Uvařím vám kávu."

Usmála jsem se, Esme vařila podle televize, vařila jen pro mě a musím říci, že její smysl pro přesnost se v tomto opravdu vyplatit, neboť její jídla byla výborná, ačkoli je sama nikdy neochutnala. Jak se mi svěřila, je přesná v dávkování, pak to nemůže být špatné, neboť by to znamenalo, že se jim to nepovedlo ani v televizi. Jak se vaří správné kafe jsem ji, ale učila já.

Rodiče mě poobjímali, seznámili se se členy rodiny, které ještě neznali a pak se na mě mamka nedočkavě podívala.

„Co je?" zeptala jsem se nejistě, takové pohledy jsem neměla ráda. Snad mi nezačne spílat tady přede všemi za tu nehodu, nebo ještě hůř snad mi nezakáže jezdit na kole.

„Máme pro tebe překvapení." Ačkoli má matka byla přesvědčená o opaku, nesnášela jsem překvapení. Slabě jsem zasténala, což si ona pravděpodobně vyložila jako znamení mého nadšení.

„Tak sem s tím." řekla jsem, abych jí nezkazila radost. Oči jsem při tom upírala na stůl kam Esme pokládala hrnky s kávou. Položila ji před každého, včetně všech členů své rodiny. Jistě, jen nevzbudit podezření. O kávu si budou všichni ohřívat jen ruce a pak až odjedem tak jí vylejou, takové plítvaní kvalitního kafe.... Pak jsem si všimla, že je na stole o jedno kafe navíc. Překvapeně jsem pohlédla na Esme a pak na svou matku.

„Říkal jsem Sarah, že nemáš ráda překvapení, ale tvá matka si prostě nedá říct. Tak doufám, že už to divadlo stačilo a já si také mohu přisednout ke své kávě." ozvalo se za mými zády.

Prudce jsem vyskočila od stolu, zapoměla jsem na svou nohu, takže jsem se málem přizabila. „Dědečku!!! Co tady děláš." šťastně jsem ho objala.

„To mám slavit Pesach sám v Paříži? Rozhodl jsem se navštívit svou nejmilejší vnučku."

„ Já myslela, že pojedeš za stejdou Samem do Marseille nebo za Simchou do Jeruzaléma."

„Ano uvažoval jsem o tom, nakonec jsem se rozhodl, že se podívám kde teď bydlí moje Sarah s rodinou."

Naše rodina byla ve svém náboženství dost liberální. Můj dědeček, který dlouhou dobu učil hebrejistiku a kabalismus na pařížské univerzitě, než dal přednost své vášni k hudbě a stal se ředitelem pařížské opery, sice ctil šábes a chodil každý pátek večer do synagogy a v rodinném kruhu mluvil v jidish, prototže k tomu byl vychován, ale zároveň se mu líbila myšlenka ženských rabínek a jiných hnutí v moderním judaismu. Takže to, že ve Forks ani nejbližším okolí není žádná synagoga mu příliš nevadilo. Tuto liberalitu odsuzoval můj strýc, dědečkův prvorozený syn Simcha, který se stal židovským rabínem a odstěhoval se do Izraele. Strýc Samuel a moje mamka slavili jen velké židovské svátky, případnou nepřítomnost synagogy příliš neřešili.  Moje mamka ale zastávala názor, že když už jen párkrát do roka tak pořádně a v duchu tadic mě a tátu nutila držet všechny půsty a taťka pak musel připravovat tu nejvíc košér hostinu, pod jejím dohledem (opačně by to byla katastrofa při kulinářském umění mé matky) Byl to její antropologický pohled na věc; „Tradice se musí dodržovat přesně, aby se mohli v pořádku předat i mladším generacím a každý národ si tak zachoval svého ducha."  Já tomu říkala malé mučení (obzvlášť ve chvílích kdy se mi kroutili útoby hladem), ale na druhou stranu bylo hezký, když se takhle čas od času sešla celá naše rodina, i z taťkovi strany, byl to mazec,ale stálo to za to.

„Nechtěli byste se zůčastnit Sederu, sváteční pesachové večeře?" zaptal se taťka najednou a podíval se na Carliesla.

„ Jsme zvyklí na široké příbuzenstvo,ale teď když se čím dál víc trousíme po světě, tak není tak snadné se sejít."

Vytřeštěně jsem se podívala na Carlisla. Ten se jen zasmál. „Myslím, že to není moc dobrý nápad."

„Ale no tak." přidala se moje šílená matka. „Nemusíte se modlit, slibuji. A košér jídlo není tak špatné, opravdu. Bude to sranda, budem zpívat a tančit. Pozvem i lidi z rezervace."

„Mami, kolik lidí myslíš, že se nám vejde do baráku? Když Carlisle říká, že nemůžou tak je nenuť." snažila jsem se Carlislovi pomoc, veděla jsem, že velkým dětským očím mé matky se těžko odolává. Zdědila jsem je totiž po ní a uměla jsem s němi ty stejné triky, vždycky jsem si prosadila svou, stejně jako ona. Navíc i já měla problém jim nepodlehnout. Taky mi bylo jasné, že Cullenovi do rezervace nesmí, nemluvě o tom jak by se zbavovali jídla?

„Udělali bysme to v kavárně u Howarda, určitě to dovolí. Navíc tam má staré pianino, takže nám to naše muzicírování dědeček může doprovodit a  mohla bys pozvat i své kamarády z Forks. Byl by to takový malý antropologický exurz do židovství. Jak vzrušující. Taková tématická párty. Pojedla by se sváteční večeře, dědeček by nám řekl příběh o Pesachu a pak bysme zpívali a tancovali."

Rozhlédla jsem se zoufale po ostatních. Mamce se začala nebezpečně rozjíždět fantazie. Viděla jsem jak Edwardovi cukají koutky. Všichni se na můj vkus nebezpečně přívětivě usmívali, skoro jako by se jim ten nápad začal líbit.

„Mami všichni se budou nudit." zkusila jsem to znovu.

„Vlastně proč ne." rekl nakonec Carlisle. „U Howarda, to je báječný nápad, řekl bych taková neutrální půda, přesně na půli cesty mezi našimi domovi."

Nevěřila jsem vlastním uším. Tohle není vůbec dobrý nápad, jedno kde se to koná.  „Edwarde vymluv mu to, to nedopadne dobře." Nereagoval, neslyšel moje myšlenky, byla jsem příliš rozrušená.

Konečně jsme přijeli do rezervace. Okamžitě jsem se šla směrem k Blackovic domu. Uviděl mě z okna, vyběhl ven, vyděšený výraz ve tváři. „Karotko, co se ti stalo?" obejmul mě a políbil do vlasů. Mé srdce se prudce rozbušilo, když jsem ucítila jeho horkou pokožku na své. V objetí nesetrval,ale ani třicet vřeřin. Prudce mě pustil a odstoupil ode mě o několik kroků dozadu. Vytřeštěně si mě prohlížel, začal se neovladatelně třást.

Vyděšeně jsem ho sledovala. „Jaku co se děje?"

Zavřel oči jak se snažil ovládnout, po chvíli třas přestal. „Tys... kdo jsou ti známí u kterých si byla?"

Najednou mi došlo, že nějakým způsobem zjistil, že jsem byla s upíry, že by je ze mě cítil? Přeci jen šaty co jsem měla na sobě, mi půjčila Alice. Pevně jsem se mu podívala do očí. Je čas si to vyjasnit.

„Byla jsem u Cullenů, nebyla jsem mimo město jak ses domníval. Měla jsem nehodu a doktor Cullen se o mě staral,  vzhledem k tomu, že nebylo v nemocnici místo, bydlela jsem u nich." Sledovala jsem jeho reakce. Krk se mu napínal, ruce zatínal v pěst, ústa měl stažené do tenké linky. Zdálo se mi dokonce, že zrudnul. Věděla jsem, že v něm vře hněv. Přesto s největším přemáháním řekl jen. „Proto ta sádra, cítíš už se líp?"

Kývla jsem. „Cullenovi jsou báječní. Moje matka je dokonce pozvala na večírek." řekla jsem se škodolibým potěšením. Náramně jsem se bavila, Jacob měl podle všeho co dělat, aby nevybuchnul.

„Večírek? Cullenovi sem nechodí." procedil skrz zuby.

Pomalu mě to přestávalo bavit, už to trvalo moc dlouho, má škodolibost mě rychle přešla, chtěla jsem, aby mě zase objal. Učinila jsem poslední pokus. „Jacobe co se děje?"

„Já... nemůžu." podíval se na mě už bez hněvu, ale s takovou bolestí v očích až mi vyhrkly slzy. Zašlo to dál, než jsem chtěla. Okamžitě ke mně přiskočil zpátky, ať ho na mě před tím odpudilo cokoli, teď to přešel.

„Ne... prosím nepláč, trhá mi to srdce." Začal mi slíbávat slzy, které se mi samovolně řinuly po tvářích, nechtěla jsem brečet, ale moje tělo si se mnou dělalo co chtělo, nebyla jsem schopná to ovládat.

„Chayo ani nevíš jak moc bych ti to chtěl říct..." šeptal smutně mezi polibky.

Tentokrát jsem to byla já kdo udělal několik kroků vzad.

„Už nemusíš, znám tvé tajemství Jacobe Blacku, stejně jako znám tajemství Cullenovic rodiny." Překvapeně se na mě díval, chtěl něco říct,ale já ho nenechala. „Přišla jsem na to vše při té nehodě. Když mi došlo, že Edward Cullen pasuje do popisu té Studené ženy z vašich legend, spojila jsem si zbylé souvislosti dohromady. Když existuje led, musí existovat i oheň. Ten oheň seš ty a tvá vlčí smečka."

Má pýcha mě definitivně ovládla, strašně mi vadilo, že mi to ani teď neřekl sám. „Teď mě omluv musím domů." Otočila jsem se na sádře, překvapeného Jacoba jsem tam nechala jen tak stát a se slzami v očích jsem se belhala zpět domů.

Autor: Lillu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový svět VIII.: