Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový svět XV.

Bell


Nový svět XV.Je zde povelikonoční díleček... trochu kratší... snad se bude líbít.

15.

 

 

Edward mě vysadil u smluvené hranice. Zbytek cesty domů
jsem šla pěšky, bylo kolem šesté večer, ale vzhledem k
přicházejícímu létu bylo stále světlo. Rychle jsem došla
domů kde jsem se pozdravila urychleně s rodiči, ještě
rychleji odpověděla na dotazy o divadle a o tom jak jsem
si to užila v Seattlu, pak jsem si vlezla pod horkou sprchu,
s hrůzou jsem zjistila, že vášnivá chvilka s Edwardem se
podepsala na mém těle několika nepěkně vypadajícímí
modřinami v oblasti stehen. Nakonec jsem se převlékla  
do čistých šatů a spěchala ještě s vlhkou hlavou k Blackům.
Nemohla jsem se Jacoba dočkat, opravdu jsem nechápala
jak mi mohlo tak dlouho vydržet, nevšímat si ho. Postrádala
jsem ho každým kouskem těla.

Billy Black seděl v kuchyni svého domu a s brýlemi na nose
se šťoural s nářadím v nějaké jemné mechanice.

„Rád tě vidím. Dlouho si tu nebyla... ale Jacob tu není.
Doufám děti, že se to mezi váma už urovná. Zrovna dnes
ráno prásknul Jacob se svým mobilem o zeď poté co se ti
opět nedovolal, teď se to tu snažím dát dohromady, ale
obávám se, že je to ztracené."

„  To mě mrzí, ani mu nepříšla tím pádem ta má sms." rekla
jsem zklamaně. „Nevíte kde je?"

„ Říkal, že se jde projít, ale kam šel to ti nepovím. Zkus to
směrem k útesům to bylo vždycky jeho oblíbené místo, víc
ti ale neporadím...."

„Kdybych ho nenašla a on přišel domů, pošlete ho prosím k
nám."

„Samozřejmě holčičko." usmál se na mě.

 

Na radu Billiho jsem si to nejdřív zamíříla k útesům. Šla jsem
po plaži a užívala jsem si teplého větru v tváři. Útesy už
byly na dohled, měla jsem štěstí Jacob tam byl, zrovna šel
k okraji. Rozbušilo se mi srdce, za pár okamžiků budu zase
svírat svou lásku v náručí a nepustím ji dokud mě bude
chtít milovat. Zrychlila jsem s pohledem upřeným na vrchol
útesu, za chvilku budu muset změnit směr, abych se dostala
nahoru na vrchol a tak ztratím Jacoba z očí. Útes byl hodně
vysoký, několik desítek metrů a vystoupat od pláže úplně
nahoru zabralo dobrých dvacet minut. Vítr zesílil a obloha
byla čím dál šedivější, vypadalo to, že se blíží bouřka,
musela jsem přimhouřit oči, abych pořád na Jacoba viděla.
Kéž by se tak podíval mým směrem.

„Jacobe..." z úst se mi vydral zděšený výkřik.

Skočil. Ztratil se někde v hlubinách oceánu a já jen
vyděšeně koukala na obrovské vlny tříštící se o skaliska
pod útesem.

Ne,ne,ne,ne,ne..." znělo mi v hlavě, v tu chvíli mi ztuhly
všechny svaly v těle, nebyla jsem schopná se najednou
pohnout.

Vzpomněla jsem si na Billiho slova: „Zrovna dnes ráno
prásknul Jacob se svým mobilem o zeď poté co se ti
opět nedovolal...."

Očima jsem visela na zneklidněné mořské hladině, děsivé
vlny se tříštily o ještě děsivější skály, Jacob se pořád
nevynořil.

Ani nevím jak, ale najednou jsem si uvědomila, že běžím.
Doběhla jsem ke skalám a zoufale jsem volala Jacobovo
jméno. Skočila jsem do vody. Na to že začínalo léto byla
voda ledově studená, zamrazilo mě až v morku kostí.
Otevřela jsem oči. Nic jsem neviděla, jen neproniknutelnou
tmavou hmotu, nebylo vidět ani světlo posvítající skrz
hladinu, najednou jsem nevěděla kde je nahoře a kde
dole. Jacoba jsem také nikde neviděla. Začala jsem
panikařit ještě víc, což nepomohlo tomu, že jsem začínala
pociťovat nedostatek kyslíku v plicích. Snažila jsem se
o tempa, kterými bych se dostala na hladinu, ale nebyla
jsem dost silná, oceán si se mnou dělal co chtěl.
Najednou mě proud vody strhnul a já uviděla světlo,
proud mě vynesl nad hladinu a já v domění že je to
má možnost se nadechnout jsem tak učinila, voda si se
mnou ale zahrávala a já nebyla dost rychlá a místo
vzduchu jsem do plic vdechla slanou vodu. Ocitla jsem
se znovu pod hladinou. V krku a na prsou mě pálilo,
začínala jsem vidět černě. Ještě jsem vnímala, když
proud vynesl mé tělo opět nad hladinu, už jsem, ale
nebyla schopná reagovat. Aby toho nebylo málo
ucítila jsem prudkou bolest, když mě vlna hodila
náhle na skálu, moře si mě zase stáhlo zpět do
svých hlubin, byla jsem jako kus naplaveného
dřeva, nehybná a zmítaná proudem. Pak jsem
upadla do slastného bezvědomí.

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nový svět XV.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!