Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový svět XX.

16.09.2009 (10:30) • Lillu • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1109×

20.

Seděl jsem v obýváku a snažil se sledovat baseballový zápas co běžel v televizi. Dívali jsme se s Emmetem a Jacobem. Od té doby co Chaya odletěla do Evropy býval u nás často. Bál se o ni, stejně jako já. Naprosto jsem ho chápal, cítil jsem to samé co on. Lásku k té něžné bytosti a permanentní strach z toho, že se jí něco stane. Ona totiž jako by snad byla magnetem na katastrofy. Jacob věděl, že má sestra mívá vidění a nechtěl nic propást, proto u nás začal trávit hodně času. Zdržoval se výhradně v obýváku a Alici se vyhýbal, aby nenarušil její zorné pole.

Byl jsem mu vděčný, že mi dovoluje se s Chayou stýkat. Bylo to pro něj těžké, protože věděl, že to co je mezi námi není obyčejné přátelství, ale věděl, že kdyby ji svázal, umřela by. Navíc tady byl ještě jeden aspekt proč mě v jejím životě toleroval, i když ji miloval víc než svůj život, měl strach, že ji jednoho dne ublíží. Nevěřil tomu, že by se to mohlo stát, že by se někdy otisknul, když tu byla ona, ale věděl co dokáží indiánská kouzla a znal pravdivost jejich legend. Někde v koutku duše se bál, že otisk je nevyhnutelný. Vlastně hlavně proto jsme se ještě nezabili. Během jeho návštěv mezi námi vznilko jakési tiché přátelství. Respektovali jsme se navzájem. Dokonce jsem si zvykl na jeho psí pach, už jsem ho nevnímal.

Věděl jsem, že kromě Rosalie má mou rodinu rád.

„ Ale no tak… vždyť z toho nadhozu mohl být parádní home run! Ten co stojí na pálce je úplnej pitomec.“ rozčiloval se Emmet.

„ Zase ses vsadil s Jasperem o výhru?“ zeptal se líně Jake.

„ Jaku, zlato nedáš si zapékané těstoviný?“ Esme se objevila mezi dveřmi. Brala Jaka jako další své dítě, věděla, že jeho matka zemřela a rozhodla se mu to vynahradit, co na tom, že to byl vlkodlak.

„Velice rád.“ zazubil se na ni. V televizi naskočila reklama. Zaposlouchal jsem se do zvuků v domě. Esme listovala v kuchyni v kuchařce, na sporáku jí bublala voda. Carlisle nahoře pracoval. Alice si ve svém pokoji četla. Jasper s Rosalií byli na lovu.

Zajímalo mě v čem Alice listuje a tak jsem se napojil na její myšlenky. Cosmopolitan… chtěl jsem se znuděně odvrátit, když v tom to přišlo. Ozvalo se lehké ťuknutí tiskoviny o podlahu, to jak Alice časopis upustila. Všichni to slyšeli, samozřejmě včetně Jacoba, jehož sluch byl stejně dobrý jako ten náš. Nikdo tomu nevěnoval pozornost, kromě Jacoba a Emmeta, kteří spatřili můj výraz obličeje, když mi hlavou proběhlo Alicino vidění, které jsem spatřil spolu s ní.

„Alice…?“ šeptl Emmet. Neznatelně jsem přikývnul.

„Chaya…? Je v pořádku?“ kdyby na to byla vhodná chvíle asi bych se usmál nad tím,jak ten kluk umí opravdu dobře číst v lidech, nebo bych měl možná říct, číst ve mně.

„Já nevím…“ hlesnul sem. To už se do obýváku přihnala Alice.

„Co dělá ve Volteře? A co myslíš, že s ní je…. Proč vypadá tak…“ nedořekla.

„O co jde, co se děje? Jak vypadá!“ ptal se Jacob. To už se v obýváku objevili i Carlisle s Esme.

„ … tak divoce…“ dokončil jsem větu za Alici. „ Chaya říkala, že mají dům někde v Toskánsku… nenapadlo mě, že by to mohlo být u Volterry,ale podl toho tvého vidění….“

„Mohl by nám konečně už někdo objasnit celou situasi? Co se děje?“ řekl Carlisle.

„Podle Aliciina vidění je Chaya v Itálii, v tom jejich domě. Je tam sama s nějakou italskou ženou, která se o ni má starat, protože má horečky. Její přátelé a dědeček museli odjet zpět do Francie. Dědeček nechtěl riskovat její převoz, aby se jí nepřitížilo. Chce si pro ni přijet, až v Paříži vyřeší své pracovní záležitosti. Ve videní nesla ta žena Chaye horkou polévku… „ nemohl jsem dál mluvit. Nechápal jsem co se děje. To co jsem viděl v Alicině vidění mě děsilo, nerozuměl jsem tomu, bál jsem se zeptat Carlisla co to má znamenat. Rozčilovalo mě, že tohle je Aliciino první vidění o Chaye od té doby co odjela, kdyby přišlo něco dřív… možná….“

„Co se stalo?“ vytrhl mě z mých myšlenek Jacob, byl stejně nervózní jako já.

„Jako by to nebyla ona… vypadala tak cize…“ pokračovala Alice. „Dívala se nepřítomně na tu ženu, její oči jakoby se proměnili… Najednou to nebyli její oči,ale oči nějakého dravce…. Já nevím. Začala vrčet, jako by měla záchvat. Třískla tou polévkou o zeď a vyběhla z domu, do noční Voltery. Ta žena se pokřižovala a řekla: „Misericordia, licantropo!“ Carlisle co to znamená?“

„Ano, co to znamená? Co to řekla ta žena a proč se tváříte tak vyděšeně při vyslovení toho města?“ zeptal se Jacob.

„ To co řekla ta žena znamená  v překladu: Můj Bože, vlkodlak…. A Voltera, pakliže je to opravdu tak, je nyní pro Chayu velice nebezpečné místo. Ve Volteře totiž žijí Volturiovi, něco jakou upírská vládnoucí třída. Starají se o to, aby upírské tajemství nebylo nikdy odhaleno a vlkodlaci jsou jejich úhlavní nepřátelé. V Evropě a Asii je lovili téměř do úplného vyhubení.  Obzvláště Caius je nenávidí, jeden ho totiž při těch bojích málem zabil.“

„Vlkodlak? Chcete mi říct… já jsem vlkodlak, Chaya je člověk, ona není z naší krve, nemá tu schopnost. O čem to sakra mluvíte?“

„Jacobe, vy si říkáte vlkodlaci, ale přesnější název pro vás by byl nejspíš proměňovači. Volba vlka u vás byla čistá náhoda. Mohl to být medvěd, sokol, puma… jakékoli jiné zvíře, když došlo k první proměně. Částečně to souvisí s náboženstvím, v antropologii se tomu říká totemismus, neboli uctívání posvátného předka, což byl pro váš kmen shodou okolností vlk. Ale to by ti lépe vysvětlil Chayin otec. Tuto schopnost dědíte po svých otcích. Je to genetická záležitost. Skuteční vlkodlaci rozšiřují svůj druh nákazou ostatních, v těle jim koluje jed, stejně jako u nás. Při styku s lidskou krví funguje jako virus. Tito jedinci jsou pak schopni se proměnit ve vlka jen v noci. Proto jim my upíři říkáme Děti měsíce. Ty se můžeš proměnit ve vlka kdykoliv.“

„Chceš mi říct, že je Chaya nakažená, že se z ní stalo Dítě měsíce?“ Carlisle neznatelně kývnul hlavou.

„Její tělo podle všeho ještě s virem bojuje, když ji Alice viděla v horečkách. Nákaza má podobný průběh jako chřipka.“

„Měli bychom se okamžitě vypravit do Voltery, než ji tam Volturiovi najdou a zabijí. Což nemusí trvat dlouho. Je těď divoká a stejně nebezpečná jako novorozený upír.“ Ozval se Jasperův hlas ode dveří. S Rosalií se vrátili z lovu. „S několika pravými vlkodlaky jsem se již setkal…“ odhalil svou hruď, na které kromě spousty drobných jizev od upířích kousnutí, které zdobili jeho celé tělo, byla veliká jizva po drápech. „To mám od jednoho štěněte. Baží po krvi stejně jako novorození, jen je jim jedno z čeho poteče…“

Mé nejhorší obavy se naplnili. „Jdeme.“ zavrčel jsem.

„Jdu s vámi.“ řekl Jacob a z jeho tónu bylo všem jasné, že nemá cenu mu něco rozmlouvat. „Jen to oznámím Samovi.“

Jacob šel ke dveřím. Jasper se dotknul jeho hrudi, aby ho zastavil. Podíval se do jeho a pak do mých očí. „ Možná, že už to nebude ona. Nebude stejná. Je možné, že virus zatemní její mysl. Měli byste se na to připravit.“

Autor: Lillu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový svět XX.: