Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový svět XXI.

17.09.2009 (13:15) • Lillu • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1623×

21.

Stáli jsme v odbavovací hale, když se k nám Jacob přihnal, čelisti pevně semknuté, ani se nezadýchal.

„Skoro si to nestihl pse.“ ušklíbla se Rosalie.

„Doufala si marně blondýno.“ oplatil jí  sarkasmus tvrdým hlasem. Pak se obrátil na nás a mírněji dodal. „Omlouvám se, vznikly jisté komplikace…“

Nikdo se neptal.

„Mrzí mě to.“ řekl jsem po chvíli.

Jacob se na mě nechápavě podíval, nevěděl o čem teď mluvím, jestli myslím to co se stalo Chaye, nebo… V jeho očích se zalesklo pochopení.

„Ty a to tvoje čtení myšlenek.“ zamumlal. „Nemusí ti to být líto, bylo to nevyhnutelné.“

„Ale jsi teď sám, bez smečky.“

„Alespoň si užiju ticha…“ usmál se hořce. „Ona je to nejdůležitější, víš…“ hluboce se mi zadíval do očí. „… ale to zrovna tobě nemusím vysvětlovat.“

Ostatní se na nás nechápavě dívali.

„ Vzepřel jsem se Samovi, nesouhlasil s tím, abych se do toho pletl, tak jsem odešel z jeho smečky, stal jsem se sám alphou. To je mé vlčí děditství.“ objasnil celou situaci.

„Jaspere...“ promluvil Jacob po dlouhém mlčení.  Zrovna jsme přelétali oceán, všichni v letadle už spali.

„Jak… jak bude vypadat. Já… víš, nevím co si mám představit, nikdy mě nenapadlo, že existují praví vlkodlaci, ačkoli mělo, když teď sedím v letadle s bandou úpírů….“ do tváře se mu nahrnula krev.

Jasper se uchechtl. „Ptáš se jak bude vypadat po přeměně?“

Jacob přikývnul. Zraky celé mojí rodiny se teď upřeli na mého bratra, kromě něj a Carlisla z nás nikdo pravého vlkodlaka nikdy neviděl. Carlisle zažil několik honů co pořádali Volturiovy na rumunské vlkodlaky a Jasper se účasnil za svůj lidský i upírský život mnoha bitev, těch s vlkodlaky nevyjímaje.

„ Jestli očekáváš nějaké polo lidské a polo zvířecí monstrum, které vídáš ve filmech, tak tě asi zklamu. Vypadají jako vy, vypadají jako vlci. Lišíte se v něčem jiném.“ odmlčel se.

„V čem. Chci být připraven na všechno.“

„ Třeba jejich pach je jiný , nejsou cítit jako psi.“ nakrčil nos. „Ehm… promiň.“ podíval se rozpačitě na Jacoba.

„V pořádku, taky mi nevoníš. Pokračuj.“

„Voní jako krev a čokoláda.“

„Ve strachu jsem pobíhal sem tam, v ústech jsem cítil pachuť krve a čokolády, obojí stejně ohavné.“ zašeptal jsem.

Jacob se na mě tázavě podíval.

„To je citace ze Stepního vlka od Hermana Hesseho.“ vysvětlil jsem šeptem svou asociaci. „Omlouvám se Jaspere, nechtěl jsem tě přerušovat.“

„ To co Hesse napsal, není náhoda batříčku. Je to jak říkáš. Jejich krev tak i chutná. Není, ale pro upíry stravitelná. Jak už jsem se zmínil v jejich těle proudí jed, který mimo jiné způsobuje to, že veškeré železo , které se nachází v lidské krvi, se změní nákazou na stříbro.“

„Chceš říct, že vlkodlačí krev obsahuje stříbro? Já myslel, že se dají stříbrem zabít.“ řekl překvapeně Jake.

„To je stejná blbost jako to, že my žijeme v kobkách a spíme v rakvích. Ve vlčí podobě jsou takřka nezranitelní, můžeš se jich zbavit jen tak, že je roztrháš a spálíš, jako nás. Ale v lidské podobě jsou stejně zranitelní jako lidé. Také nestárnou, neumírají…  Slyšel jsem, že těm nejstarším už v žilách koluje čisté stříbro, ale žádného takového jsem  nikdy nepotkal. Jinak nevím co bych ti ještě řekl, mění se v noci. Tedy konkrétně každou noc se v nich ozve vlk, ale oni to mohou ovládat. Mohou se proměňovat  jak se jim zlíbí, kromě úpňku. To jsou vlkem vždy zcela ovládnuti a změní se ať chtějí nebo ne.“ ukončil svou řeč Jasper.

„Zapoměl si ještě jednu maličkost.“ řekl Carlisle. „Někteří z nich mají také zvláštní schopnosti.“

To mě vytrhlo z přemýšlení. „Zvláštní schopnosti?“

„Ano Edwarde, jako máš ty nebo Alice… schopnosti tohoto druhu.“

Přikývnul jsem.

Tak je to tedy. Vše mi začínalo docházet. Podíval jsem se na Jacoba. Jeho proměna ve vlka souvisela s ochranou lidí, oni by nikdy neublížili někomu kdo by si to nezasloužil. Jeho druh byl jako filtr mezi naším a lidským světem. Udržovali rovnováhu, protože jak jinak by se měli lidé před námi bránit? Přečetl jsem dost antropologických knih na to, aby mi bylo jasné, že víra v totemického předka není ve světě zas tak ojedinělá. Existuje spousta kmenů, kteří si určili nějaké zvíře za posvátné. To že se během několika generací byli členové toho kmene schopni v to zvíře proměnit, je jen logický důsledek naší existence. Vždyť to stálo i v těch knihách, antropolog  popisoval zvyky kmene a mimo jiné i to, že se šamani či starší kmene se mění v totemické zvíře, ovšem byli přesvědčeni, že ona proměna probíhá v šamanově hlavě po požití nějakých omamných látek, během rituálů… v rámci zachování tajemství jim to nikdo nevyvracel. Jacobova vlčí podstata  je tedy veskrze dobrá, ale Chaya… její vlčí podstata z ní učiní stejnou krvelačnou bestii jako jsem já… Sevřelo se mi hrdlo. Kdybych mohl plakat, tak bych plakal. Proč ona?

„…oni jsou stejní jako my…“ zachraptěl jsem do ticha.

Jacob na mě upřel frustrovaný pohled.  „Ne to ne, teď bude jako já. Budeme si ještě blíž.“ v jeho hlase zněl hněv a strach.

„ Je mi líto Jacobe, ale Edward má pravdu. Ona je teď opravdu blíže našemu druhu, než tomu tvému, ačkoli si myslím, že ve výsledku se to takto škatulkovat opravdu nedá.“ řekl Carlisle.

„Vážení cestující připoutejte se prosím, budeme přistávat na letišti Řím- Fiumicino. Děkujeme, že jste použili linku Seattle- Řím, společnosti British Airways.“

Všem se při letuščině ohlášení ulevilo, za pár hodin budeme konečně vědět na čem jsme a jak zlé to vlastně všechno je.

Autor: Lillu (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový svět XXI.: