Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový vládce? Ne, konec utlačování! 12. kapitola - 2. díl

03.04.2011 (08:15) • Cora • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4404×

12. kapitola – 2. díl – Táborák

Když už nastal čas, začít se vypravovat, zamířil jsem od Nessie k sobě do pokoje. Alice mi připravila slušné džíny a kostkovanou košili. Nesnáším košile, ale co bych pro Alici neudělal, že? Oblékl jsem se a vykročil z pokoje. Rosalie, která na sobě měla červené koktejlové šaty, vypadala opravdu božsky. Než jsem se stačil vzpamatovat, setřela mě.

„Ať si neposlintáš košilku, psisko!“ Jen jsem na ni omámeně zavrčel a snažil se vzpamatovat.

„Proboha, Jaku!“ křičel jsem na sebe. „Je to Ross, ta ohavná zmije!“… To sice jo, ale vypadá fakt pěkně… Mé myšlenky na Rosalii zahnal pohled na mou milovanou Nessie. Zrovna vyšla ze svého pokoje a těsně za ní stála Alice. Zíral jsem na ni s otevřenou pusou. Na sobě měla růžové šaty na jedno ramínko s černým páskem, který ji zvýrazňoval její útlý pas. K tomu černo růžové střevíce na podpatku a černou kabelku. Vypadala mnohokrát krásněji než Rosalie, kterou jsem viděl před chvílí. Když už jsme tam takhle stáli několik minut a já se na ni stále díval tím samým pohledem, Alici si odkašlala.

„Už bychom měli jít, ať nepřijdeme pozdě.“ Konečně jsem se vzpamatoval a nabídl Renesmé své rámě. Ta se na mě usmála a přijala ho.

„Vypadáš úchvatně,“ pochválil jsem ji.

„Děkuju,“ odpověděla a začala se červenat. Společně s Alice v zelených šatech na ramínka a Jasperem ve společenských „džínách„, který se k nám přidal, jsme sešli dolů k ostatním.

Než jsme vyrazili kolem páté hodiny k táboráku, Carlisle zakázal Emmettovi skopičiny jakéhokoli druhu, Alice ať nevykládá, jak mají hrozné oblečení, Rose ať se netváří tak kysele a všechny poprosil, ať se chovají slušně. Po jeho výkladu o slušném chování jsme se vydali na cestu. Šli jsme pomalejším krokem, aby si holky nezničily šaty, takže jsme tam byli až za 15 minut.

Když jsme dorazili na smluvené místo, byla tam zatím jen Emily s Leah.

„Ahoj,“ pozdravil jsem holky a přešel k nim, abychom se mohli pozdravit.

„Vítej, Jaku,“ pozdravila mě Emily a objala mě. Leah udělala to samé a dál pokračovala ve své práci. Měli už nachystané nějaké jídlo jako chlebíčky, ovoce a nějaké pití. Stejně většinu sní oni. Teda ne, že bychom se s Ness nepřipojili, ale zbytek Cullenových určitě ne. Alice, Esmé a dokonce i Ross pomohly nachystat zbytek pokrmů, které chtěli udělat. Během toho už dorazil Sam s pár kluky a jejich manželkami či přítelkyněmi. Do půl hodiny se udělaly dvě skupinky. A to kluci na jedné straně od ohniště, které zatím ještě nikdo nezapálil a na druhém holky. Byla nastolena velice příjemná atmosféra, během níž jsme si povídali o všem možném.  Kolem osmé hodiny Sam podpálil táborák a zábava mohla pokračovat.

„No, tak to je na dlouho.“ Zasmál se Sam, když jsem se zeptal, kdo je s kým, čí je které dítě,…

„To nevadí, my máme čas,“ pobídla ho Nessie.

„No dobrá,“ začal. „Takže já jsem ženatý s Emily a máme spolu chlapce Jerryho, kterému jsou 4 roky a Thomase, tomu bude letos osmnáct.

„Ten tady, ale není, že?“ zeptal jsem se, když jsem se rozhlédl po okolí.

„Ne, ne. Zůstal doma, prý ho takové blbosti nezajímají. Radši sedí u počítače a kazí si oči. To víš, má už to být rozumný mladý muž, ale stále je to nerozumný huberťák,“ řekl a zakroutil nad tím hlavou. „Potom je tu Paul s tvojí sestrou Rachel. Mají sedmiletou holčičku Janiku a před 9 měsíci se jim narodil chlapeček Patrik, Jared s Kim mají tříměsíční holčičku Ditu. Brady se otiskl do Julie, které Wraithy zabili setru a otce. Zatím žádné mimčo nemají. Collin si našel přítelkyni z Kanady. Jmenuje se Loulee. Mají spolu dvanáctiletou Cordelii a tříletá jednovaječná dvojčata Teddyho a Coudyho. Támhle právě pobíhají,“ řekl a ukázal ke dvěma malým klukům, kteří se honili kolem stromu. Občas jeden z nich zakopl a upadl do trávy, ale hned se zvedl a pobíhal dál.

„Seth si před pěti lety našel přítelkyni Katherine až z Evropy. Přesněji ze Slovenska. Její rodiče se sem přistěhovali a oni dva se dali dohromady. Katharine sice umí dobře anglicky, ale sem tam jí nějaké slova vypadnou. Embry si našel o osm let mladší přítelkyni Eriku a mají spolu dvě nádherné holčičky. Desetiletou Camelii a dvanáctiletou Judy. Nakonec tady máme Quila a Claire. Před rokem se jim narodilo dlouho očekávané dítě. Je to chlapeček Jossephe. Támhle si s ním hraje Esmé.“ Ukázal na roztomilého chlapečka v Esméině náruči. Celkem tady bylo 10 dětí. Esmé a Ross byly snad v ráji. Pobíhaly od jednoho dítěte k druhému a hrály si s nimi, nebo povídaly. Nejprve jim je sice nechtěly jejich mamky půjčit, ale nakonec svolily. Jen jediný člověk zde byl sám. Bez milujícího druha i bez potomků…

„A co Leah?“ zeptal jsem se a upřeně ji pozoroval, jak si o něčem povídá s Alice a přitom má na klíně asi čtyři roky starého chlapečka, zřejmě Jerryho.

„Ta je sama,“ odpověděl smutně Sam. „Asi rok a půl chodila s jedním klukem, vypadalo to celkem slibně, ale nakonec se rozešli.“

„Aha,“ odpověděl jsem a i nadále ji sledoval. Nakonec jsem se zvedl od malého kroužku, s nímž jsem si povídal a zamířil k Leah s Alici.

„Tak o čem se bavíte,“ zeptal jsem se a nahodil svůj obvyklý úsměv.

„O oblečení, to tě nezajímá…“ odpověděla mi Alice a dál pokračovala v hovoru.

„Ahoj,“ pronesl ke mně mladý chlapec, jehož měla na klíně Leah.

„Ahoj,“ odpověděl jsem mu.

„Ty jsi taky můj stlejda?“ zašišlal a usmál se na mě. Ve předu mu chyběly dva zoubky, proto taky šišlal.

„Jasně,“ usmál jsem se a pocuchal ho v jeho hnědých vlasech. „Já jsem Jake. Ty budeš Jerry, viď?“

„Jo, jsem. Tak ty jsi ten Jake!“ řekl a se zaujetím si mě prohlížel. „Všichni o tobě hodně mluvili, víš to?“ řekl a zaměřil své zvídavé kukadla do těch mých.

„Vážně? A co o mně říkali?“

„Že jsi tátův skolo blatl, že tě mají hooodně ládi, ale že jsi musel odejít kvůli někomu, koho máš hooodně lád. A taky, že se jim hoooodně stýská,“ šišlavě mi to povyprávěl, seskočil Leah z klína, chytil mě za ruku a někam mě vedl.

„Něco ti ukážu, jo?“ otočil se na mě, jestli s tím souhlasím.

„Klidně,“ odpověděl jsem a pokrčil ramena. Vedl mě kousek lesem a potom po pláži. „Toto jsem postavil sám!“ chlubil se mi a ukázal na nádherný hrad z písku.

„A vážně jsi to dělal sám?“ zeptal jsem se a podezřívavě jsem se na něj podíval.

„To víš, že jo!“ odpověděl trochu dotčeně.

„Tak to jsi opravdu šikulka!“ pochválil jsem jej.  Chvíli jsme si ještě hráli s pískem, ale když už se začalo stmívat, vrátili jsme se zpátky k ostatním.

„Kde jste byli?“ zeptala se nás Leah, když jsme přišli.

„Jerry mi ukazoval jednu úžasnou svatbu, že?“ řekl jsem a vzal ho do náručí. Byl to takový zlatý kluk…

„Aha,“ řekla a usmála se. „Táta už tě hledal, měl bys za ním jít,“ řekla mu.

„Ale já ještě nechci jít spát,“ stěžoval si a málem se rozbrečel.

„Ale no ták! Jsi přece chlap a ti nepláčou. Však se zase uvidíme, jo?“

„Tak dobře…“ rezignoval a odešel za Samem, který si ho vysadil na záda a šel ho uložit.

„Jerry je úžasné dítě,“ promluvila ke mně Leah. „Jako všechny tady,“ pronesla a šla si sednout k ostatním. Když jsem si k ní přisedl, usmála se na mě.

„Ty a Renesmé ještě svoje nemáte?“ zeptala se a spiklenecky povytáhla obočí.

„Ne, ještě ne,“ odpověděl jsem se smíchem.

„To je škoda,“ řekla smutně.

„Proč?“ zeptal jsem se nechápavě její změně nálady.

„To víš, být pouze jedenáctkrát tetou…“ pronesla a spolu jsme se zasmáli.

„No jo, to je hodně málo…“

„A co ty, máš už někoho vyhlídnutého, s kým bys chtěla být?“ zeptal jsem se jí opatrně.

„No,“ sklopila hlavu, „vlastně i jo,“ řekla a zčervenala.

„Vážně?“ Na tváři se mi usadil překvapený, ale i nadšený výraz. „To je super! A kdo to je?“ chrlil jsem ze sebe otázky jednu za druhou.

„No, ono to není tak jednoduché… On… no, on je zaprvé o hodně mladší, i když to tak nevypadá, no a pak… prostě je to složitější.“

„Jak složitější?“ Jak se mám něco dozvědět, když to z ní leze jak z chlupaté deky?!

„To neřeš,“ řekla a radši utekla k jídelnímu stolu. Jenom jsem se tomu usmál a dál to neřešil. Však já ji jednou vyzpovídám!

Asi kolem půl třetí ráno byla většina přítomných unavená, a tak jsme se rozloučili a šli domů. Všichni byli nadšení, dokonce i Bella, která tam také nechtěla jít.

Ve čtyři hodiny ráno jsem se konečně uložil do postele a šel spát.

Rodokmen vlků, pro lepší vyznání v rodinách :). TADY

Autor: Cora (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový vládce? Ne, konec utlačování! 12. kapitola - 2. díl: