Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový život - prolog + 1. kapitola

03.01.2010 (16:15) • NatashaBedlife • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2838×

Prolog:

Stáli jsme naproti sobě a měřili se. Ryan se pokoušel o nečekané výpady, ale pokaždé narazil do stromu. Zasmála jsem se mu a on zavrčel. Kdyby mohl, určitě by byl vztekem celý rudý. Tahle bitka trvala asi jen minutu. Po několika neúspěších se přestal kontrolovat a šel rovnou na věc. Tak tak jsem mu uskočila, ale on se zase rozmáchl a jednu mi vrazil. Odletěla jsem o pár metrů a rychle vyskočila na nohy. Mezitím mě doběhl a snažil se mi znovu jednu ránu uštědřit. Tentokrát se mu to nepovedlo a schytal jí pro změnu on. Takhle jsem si tam chvilku předávali babu a nakonec jsem ho jedním pohybem srazila k zemi.

1. kapitola

ZAČÁTEK

Pohled Liz

Městečko, do kterého jsem se před třemi dny přestěhovala má sice spoustu nevýhod, ale nad všechny ty malichernosti převažovaly dva velké klady – téměř pořád je zataženo a je zde spousta zvěře. Teď stojím před místní střední školou a snažím se nedýchat. Ve vzduchu je moc věcí, kterým bych nedokázala odolat. Tep srdce asi patnáct centimetrů vzdáleného kluka to dokazuje. Když se otočím zpátky k parkovišti, je moje auto probodáváno pohledy. “Je velmi pěkné!“ Tak tyhle slova jsou vidět téměř na každém, kdo o mé auto jen zavadil pohledem. Otáčím se zpátky a jdu na první hodinu. Předtím ale musím zajít do ředitelny, kde se vyřeší moje hodiny.

,,Dámy a pánové, máme tu novou spolužačku. Seznámíte se s ní až po hodině. Ty jsi zatím sedni támhle.“ Oznamuje učitel třídě a mávne rukou k poslední lavici u okna. Skvělé!!!! Doufala jsem, že aspoň budu mít vlastní lavici. Tak ke komu mě posadil?... Co to cítím?... Upíra?... Super, a zrovna s ním budu rok sedět.

,,Ahoj, já jsem Edward Cullen.“ Představuje se můj upíří spolužák a natáhne ruku.

,,Ahoj, já jsem Elizabeth Swanová, ale říkej mi Liz.“ Řeknu na oplátku, ale ruku mu nepodám.

,,Fajn Liz, odkud jsi?“ Pokračuje v konverzaci Edward.

,,Přestěhovala jsem se sem z Atlanty. Rodiče se rozvedli a já jsem tady u otce.“ Odpovím, nasadím smutný výraz a povzdychnu si. To abych se lépe vžila do své role.

,,Tak to je mi líto.“ Omluví se. Takže mi na to skočil.

,,To je v pohodě. Už jsem si zvykla a matka byla stejně blbá, když pro ni byla důležitější práce než vlastní rodina.“V duchu se pousměji nad tou větou. Nic lepšího mě nenapadlo?

,,A kde tu bydlíš?“ Pokračuje po malé pauze Edward. Je docela zvědavý.

,,Nebydlím ve městě. Táta má kousek za městem dům a tam teď bydlíme.“ Neřekla jsem mu už toho dost? Raději se budu soustředit na látku. Ať si o mě učitelé nemyslí, že jsem nezodpovědná.

Díky bohu že už končí hodina. Začátky školního roku jsou vždy rychlí. Jakmile zazvoní, sbírám věci a utíkám na další hodinu. Na zažloutlém papírku je velký chaoz. Kolikrát to přepisovali? Budova č. 5. Tělocvik. To snad zvládnu.

Během hodiny se dost. Ikdyž se ovládám, dávám větší rány, ale není to nápadné, jako kdybych se neovládala. Mohla bych si založit i demoliční firmu... To by byla teprve legrace.

Dopoledne je u konce a jde se na oběd. Jídelna je veliká. Moc lidí – moc jídla, ale už jsem si za ty 4 století zvykla trochu odolávat. Támhle na mě mává Angela, se kterou jsem se seznámila 3. hodinu na matematice. Je tam s ní i pár jejích kamarádů. Jdu si k nim přisednout, aspoň se s nimi seznámím. Nahodím přátelský výraz a jdu. Stůl mají na druhém konci jídelny a tak jsem si nemohla nevšimnout, kolik lidí se za mnou otočilo. Myslí si, že jsem anděl. Tak o tom pochybuji.

,,Ahojky Angelo, tak tohle jsou ti tví kamarádi o kterých jsi mi vyprávěla?“ Zeptám se a usměji se. Kluk, sedící u vedlejšího stolu si povzdychne.

,,Ahoj, seznámím vás. Tak tohle je Elizabeth Swanová.“ Vyskočí Angela ze židle a ukáže na mě.,, Říkejte jí ale Liz. Liz, tohle je Mike Newton.“ A ukáže na hnědovlasého kluka, který si myslí, že když bude milí a bude se mi dvořit, že s ním začnu chodit. Mile se na něj usměji a dočkám se stejné reakce, jako toho kluka. Pak ukáže na blondýnku, která si o sobě hodně myslí a žárlí na mě. Nevím ale proč.,,Tohle je Isabella Montgomeryová. Říkej jí Bello.“ Nakonec ukáže na Japonce, téměř schovaného za Bellou, protože spolu hledají její řetízek.,,Tohle je Erik Webstler.“

,,Zdravím.“ Jako odpověď je mi jednotlivé ahoj. Pak začne Bella řešit s Angelou ples, který se koná za 14 dní. Mike se mě hned vyptává na různé věci, ale věnuji mu stejnou pozornost, jako hokeji – nulovou. Více mě zajímá stůl s Edwardem. Jsou tam další upíři. Nejspíš celý klan.

,,Bello, kdo všechno je tam u toho stolu?“ Zeptám se a ukážu na ně.

,,Ups... to jsou Cullenovi. Jsou to adoptované děti pana Cullena a jeho manželky. Nedávno se sem přestěhovali z Aljašky. Tam vlevo sedí Jasper s Alicí, vedle Rosalie s Emmetem – mimochodem, tyhle dva páry spolu chodí. Myslím si, že to ani není legální, ale to je jedno. No a tam vedle je Edward Cullen. Je velmi přitažlivý a sexy, ale žádná holka pro něj není dost dobrá... Takže se ani nesnaž.“ Povdechne si Bella a zase se věnuje Angele.

,,Díky za radu.“

,,Nemáš zač.“

,,Už budu muset jít. Takže se tu mějte a ráda jsem vás všechny poznala.“ Rychle se rozloučím a jdu domu. Brzy  se mi rozpustí kontaktní čočky v očích. Při odchodu jdu schválně kolem stolu Cullenů, a nemůžu si nevšimnout, že má Edward tmavě hnědé, téměř černé oči. Je tedy žíznivý. Sice se snažil, abych si toho nevšimla, ale upír je hold upír a ten si všímá detailů. Odnesu tedy tác se šlupkama od ovoce, které jsem snědla a jdu k autu. Super! Vedle mě parkuje Volvo. Stříbrné, rok výroby 2006. Na moje rudé Porsche Panamera, ročník 2009 ale nemá. Při otvírání dveří nechtěně škrábnu dveře spolujezdce toho Volva, které jsem hodnotila. Majitel to přežije. Nasedám do auta a odjíždím, když si všimnu, kdo k tomu autu míří. Edward Cullen! Zapínám si hudbu na plný pecky a rychle ujíždím pryč. Když se koukám do zpětného zrcátka, Edward pěkně řádí. Takže to je majitel.

Edwardův pohled:

Alice se dneska až podezřele snažila nejít do školy. Bohužel mi nechce nic říct. I Jasper měl špatnou náladu. Bohužel nevím, jestli to bylo tím, že jsme dlouho nebyly na lovu, nebo se to týkalo také toho velkého tajemství.

,,Alice, řekni mi to“ naléhám znova na Alici. Je mi ale jasné, že z ní nic nedostanu. Ta, když si něco nasadí do hlavy, tak se toho nepustí.

,,Nebo co!“ Vysměje se mi Alice a odtancuje si to do auta.

,,Alice, já nežertuji.“ Zvýším hlas a zavrčím.

,,Nech se překvapit“ a nasadí zmučený výraz a já nic nenamítám. Tohle na mě platí a ona to dobře ví.

Cestou do školy jsme zticha. Snažím se Alici odposlouchat všechny myšlenky, ale ona stále myslí na Jaspera. A Jasper samozřejmě na ni. To mi teda moc nepomáhá. Když přijíždím na parkoviště, stojí tam nové auto.

,,Páni. To je nové Porsche Panamera! Tak to tu máme buď nového upíra a nebo dceru nějakého miliardáře“ užasle hledí Emmet z okénka.

,,Hlavně mi to tu neposlintej“ upozorním Emmeta a ten si jen povzdychne. Jediné volné místo je zrovna vedle toho Porsche a tak tam zaparkuji. Emmet ho hned začne zkoumat, ale Rose ho chytne za límec a odtáhne od něj.

,,Čí je to auto?“ Zeptám se Alice, ale ta jen kývne hlavou, jako že neví a jde s Jasperem na hodinu. Proč se tváří pořád tak ublíženě? Zeptám se sám sebe a pomalu se plížím za ostatními. První hodinu mám biologii. Ve třídě není nic nového. Moje lavice je stále prázdná. Díky bohu. Aspoň nebudu muset celý rok trpět. Když přijde učitel, vejde za ním i neznámá dívka.

,,Ta je nádherná.“ Přesně tohle se objevilo všem v hlavě. Oprava – všem klukům. U holek většinou „skvělé, další nána.“ Elizabeth, tak se ta holka jmenuje, schytala místo vedle mě. Není z toho zrovna dvakrát nadšená. Ani se jí nedivím. Já taky nejsem.

,,Ahoj, já jsem Edward Cullen.“ Představím se ze slušnosti a natáhnu ruku.

,,Ahoj, já jsem Elizabeth Swanová, ale říkej mi Liz.“ Odpoví mi, ale ruku nepřijme. Nechám jí teda spadnout na lavici a pokračuji v seznamování.

,,Fajn Liz, odkud jsi?“ Pokračuji v seznamování. Liz dobře voní, ale nemám na ní chuť. To je divné.

,,Přestěhovala jsem se sem z Atlanty. Rodiče se rozvedli a já jsem tady u otce.“ Odpoví mi a povzdychne si. Je z toho smutná. 

,,Tak to je mi líto.“ Chudinka. Asi bych jí měl seznámit s Esme. Bože, co mě to napadlo? To nejde.

,,To je v pohodě. Už jsem si zvykla a matka byla stejně blbá, když pro ni byla důležitější práce než vlastní rodina.“ V tom případě se to vysvětluje, proč to slovo matka vyslovila s takovým opovržením.

,,A kde tu bydlíš?“ Zeptám se po menší pauze. Musím toho o ní zjistit co nejvíce.

,,Nebydlím ve městě. Táta má kousek za městem dům a tam teď bydlíme.“ Odpoví mi Liz a začne se soustředit na látku a tak se ji už na nic neptám. Když zazvoní, rychle odejde ze třídy, takže jsem neměl šanci seznámit jí se zbytkem rodiny. Teď mám matematiku s Jasperem.

,,Proč se tak divně tváříš?“ Zeptá se mě asi v půlce hodiny Jasper.

,,Poznal jsem novou studentku. Její je to auto.“ Odpovím mu.

,,Aha. Kdo to je?“Zeptá se mě znova. Tentokrát s větším zájmem.

,,Elizabeth Swanová. To kvůli ní jsi byl rozladěný?“ Odpovím a zamyslím se. Proč mě zrovna jako důvod napadla ona? Asi protože ráno Alice  i Jasper o ní projevili minimální zájem. Takže Alice tají něco velmi důležitého. Jasper vicítil zvíšený zájem a tak začal lhát. 

,,Částečně. Ale Alice mi zakázala o tom mluvit, takže jsem ti nic neřekl.“

,,Jasně.“ Odkývu mu. Zbytek hodiny jsem se soustředil na Liz, ale nemohl jsem jí najít.

,,Je v tělocvičně“ pomyslela si Alice. Potom jí budu muset poděkovat. Zbytek dne uběhl docela rychle. U oběda se to ale trochu zvrtlo.

,,Emmete, proč jsi se o španělštině pořád tolik smál?“ Zeptá se nasupená Rosalie, která celou hodinu musela Emmeta uklidňovat.

,,Tobě nepřišlo směšné co tam hrál ten kluk? Obzvlášť ty slova. Měl to celé špatně.“ Vysouká ze sebe po dlouhém záchvatu smíchu Emmet.

,,Co měl hrát?“ Zeptal se Jasper.

,,No, to nevím, ale rozhodně si tam hrál chvíli na děvku, potom na prezidenta a nakonec skončil u mechanika. Tak já nevím“ odpoví Emmet a chytne ho další záchvat.

,,Nechci nic říkat, ale ta nová se na nás ptá“ zavrčí Alice.

,,Ty ji asi nemáš ráda, viď?“ Opatrně se zeptá Rose.

,,Pozor, půjde kolem nás“ upozorní Alice a tím se vyhne odpovědi. Všichni hrají svou roli.

,,Půjdu za ní“ zvednu se asi po dvaceti sekundách. Snažím se jí dohnat, ale ujela mi.

,,Bože!“ zakřičím.,,Ona mi odřela auto. To neni možné.“

,,Ale je“ směje se v dálce Rose.

Pohled Liz

 Cesta domu není tak dlouhá, jak bych čekala. Pro člověka je nalezení odbočky k mé vile téměř nadlidský úkol, takže mě zde nikdo nebude rušit. Zaparkuji auto do garáže, kde stojí další tři auta a jdu domu. Musím si udělat úkoly a pak půjdu na lov. Nejdřív ale musím ze sebe dostat tunu make-upu a za brzy se mi v očích rozpustí barevné kontaktní čočky. Super. Kdopak to volá?

,,Haló?“ Zeptám se opatrně. Tohle číslo neznám.

,,Ahoj, tady Angela. Nejela bys tak za tři hodiny do Seattlu na nákupy? Jedu já a Bella. Chceme si vybrat šaty na ten ples.“ Ulevím si a  začnu uvažovat. Takže s nimi budu lítat po nákupech. Lepší, než se dívat na televizi, nebo si číst knížky. ,,Jasně!“ odpovím téměř okamžitě.

,,Zajedu pro tebe... jo, kde je ta odbočka?“Ups, takže na ni musím počkat dole. To nebude takový problém.

,,Já na tebe počkám na odbočce k tátovo domu.“ Odpovím. Přece nemusí vidět, jaký mám dům.

,,O.K. Takže za tři hodiny. Budu se těšit. Ahoj.“ Zavýskne Angela a zavěsí.

,,Já taky, ahoj“ odpovím do teď už hluchého sluchátka. Make-up tedy smývat nebudu a úkoly mám hned. Lov také dlouho netrvá.

Kabelka tak akorát na čočky a větší sumu peněz... Slyším auto... upír?... Edward! Jak mě našel? No nic, stejně jsem chtěla vyrazit.

,,Ahoj, co tu děláš?“ Zeptám se ho s náznakem překvapení v hlase.

,,Škrábla jsi mi dveře u auta!!!“ Odpoví mi Edward. Ani neni tak naštvaný, jako byl na parkovišti. Asi ho to už přešlo. Stejně ta šmouha není téměř vidět. Jen kdyby jí někho vyloženě hledal by jí možná našel, ale jinak ne.

,,Ups, to jsem neudělala úmyslně. A co s tím mám teď udělat? Mám ti to zaplatit?“ Zeptám se a tón hlasu mi vyskočí o jednu oktávu.

,,Ne... tvůj táta je boháč, když má takovou vilu.“Jejda, on si všiml.,,Jo, je to významný podnikatel. Právě je u klienta v Kanadě.“ Rychle zalžu.

,,Aha. Kam jdeš?“ Další otázka z jeho strany. Nebuď tak zvědavej, budeš brzo starej. No, to trochu nesedí. Nebuď tak zvědavej, jinak budeš brzo mrtvej?

,,S holkami jedeme nakupovat do Seattlu.“ Odpovím a vyrazím na cestu.

,,Aha... tak si to užij. Ahoj.“

,,Ahoj.“Konečně už vypadnul. Musím přidat. Mám před sebou 3 kilometry cesty k odbočce na hlavní silnici. Poběžím.

Měla jsem to těsný, skoro byla na místě.

,,Ahoj, teda, neviděla jsem tě a najednou jsi tady.“ Vyhrkne na mě hned Angela.

,,Nejspíš jsi mě přehlédla. Mimochodem máš pěkný auto. A kde je Bella?“ Zeptám se.

,,Pro tu pojedeme až teď. Chtěla jsem nejdřív vyzvednout tebe.“

,,Ó... tak to děkuji.“ Zdá se mi to, nebo se Angela bojí. Čeho?

,,Chci si o ní s tebou promluvit.“ Vypadne z ní nakonec. To nebude dobré.

,,Tak mluv.“ Povzbudím ji.

,,Bella na tebe žárlí.“ Pokračuje po chvíli ticha.

,,Na mě? A kvůli čemu proboha?“ Zeptám se uraženě. Taková úleva mnou projela. Bála jsem se, že to bude horší.

,,Kvůli Edwardu Cullenovi!!!“

,,Proč?“ Usměji se pohrdavě.

,,Protože se jí líbí, ale on o ní nemá zájem. No a když viděla, jak se spolu bavíte, úplně supěla. Ten nákup byl její nápad, no a já jsem s ní nechtěla jet sama a poslouchat ty její kecy a tak beru tebe“ odpoví mi Angela a nahodí omluvný výraz.  

,,Aha, tak to je zajímavé... Ona neví, že jedu?“ Znovu se zeptám.

,,Ne.“

,,Aha.“ Tak to bude Bella řádit.

Při čekání na Bellu jsme zticha. Hraje pouze rádio. Když se Bella konečně přiřítí, je překvapená. Mě nečekala. Zarazí se, ale pak v klidu nastoupí do Angeliny staré, modré dodávky, ročník 1980.

,,Ahojky.“ Pozdraví Bella jakoby nic.

,,Ahoj, stalo se něco, že jsi se na mě tak dívala?“ Ptám se.

,,Promiň, jestli jsem tě tím urazila, ale nebyla jsem si jistá, jestli jsem zamkla.“ Rychle zalže.

,,A...“

,,Zamkla“ ujistí nás.

Nákupy probíhají v klidu. Dokonce mě i Bella pozvala na její narozeninovou párty, kterou koná za pět dnů. Chce i mou pomoc. S radostí jsem obě nabídky přijala. Pozvala i Edwarda.

Autor: NatashaBedlife (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový život - prolog + 1. kapitola: