Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Now I love you 1.kapitola

28.11.2009 (17:30) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6100×

1.kapitola – Rovnou na zem

Neznámá osoba

Jak má člověk vědět co očekává od budoucnosti, když ani neví to, co chce od přítomnosti.

Nepříjemně se ošila a ještě jednou se podívala, zda se jí to jen nezdálo a ta štiplavá vůně, co cítila, nebyl jen přelud. Seděl tam. Pořád na tom stejném místě a pořád se tvářil pochmurně. Za celou dobu, co nastoupily, z ní nespustil oči. Stejně tak jako se ona každou minutou otáčela, aby ho viděla.

Zamračila se. Proč tu je? Je to past? Nějaký fígl? ptala se sama sebe a opět se nepříjemně ošila. Totéž se honilo hlavou jemu. Nenapadlo je, že to je jen shoda náhod. Mysleli jenom na to nejhorší.

Otočila se ještě jednou a pak ještě a ještě. Copak porušili pravidla? ptala se a zavrtěla hlavou. Pravidla dodržovali stejně tak jako oni, v tom to být nemohlo. Povzdechla si a nechala upíra upírem. Tady ji napadnout nemohl a jakmile se dostanou na zem, tak se vypaří a oni ji nenajdou....

Mračil se, díval se pořád na ni. Otáčela se a on se co minutu podíval do jejích hnědých očí. Přemítal, jestli něco neudělal nebo jestli se něco nestalo. Skončilo snad naše příměří? ptal se a pořád přemýšlel. Obočí měl svraštěné do jedné přímky.

Jak rád by teď zavolal Alici a zeptal se, co se děje, bohužel tady nahoře byl signál tak mizerný, že nebyl vůbec a navíc nechtěl plašit. Tady ho stejně nemůže napadnout, říkal si, ale přesto jí dál sledoval.

Ignoroval myšlenky lidí a dívek, které po něm pokukovaly. Zvykl si a nedával najevo, jak moc ho to štve, ovšem jedna myšlenka ho upoutala. Tedy spíše by ho měla upoutat, aby zjistil, co má ten čokl za lubem. Jenomže on nic neslyšel. V její hlavě bylo prázdno, přestože věděl, že myšlenky těch psů vždy slyšel. Ale u ní bylo ticho, naprosté prázdno a to ho znepokojilo. Je snad ona nějaký super-vlkodlak? Imunní před mými schopnostmi? ptal se. Opravdu ho to štvalo, deprimovalo a frustrovalo.

Pak ho ovšem opoutalo něco jiného a on od ní odvrátil hlavu. ,Je to jenom bouřka‘ uklidňoval se ten dotyčný. ,Doufejme, že to proletím...‘

A hned na to další zmatené myšlenky: ,Snad to není tak zlé. Říkali jen mírnou bouřku, ale venku to nevypadá moc dobře...‘ Překvapeně se koukl z okénka a nestačil žasnout, jak se počasí od té doby změnilo. Místo podmračeného počasí bylo opravdu zamračeno. Tmavé, sem tam průsvitné mraky nahradily temná černá mračna....

Svaly se napjaly a on se okolo sebe rozhlédl. Pořád poslouchal zmatené myšlenky kapitána,  snažil se z nich něco pochytit, ovšem bezvýsledně. Kromě starosti o cestující z nich nic nevyčetl. Dával teď větší pozor, musel být obezřetnější, kdyby došlo k tomu nejhoršímu a v tomto případě to blízko sedící vlkodlak nebyl...

,,Dámy a pánové...,“ ozvalo se z reproduktoru a v letadle zavládlo ticho. ,,Omlouváme se, ale budeme muset obrátit letadlo kvůli horšícímu se počasí. Je nám to líto a samozřejmě Vám naše letecká společnost vše vynahradí. Ještě jednou se omlouvám za celou společnost Aero Fly a doufám, že i nadále s námi budete cestovat.“ Hlas utichl a všude se rozběhlo tiché šeptání.

Nesouvislé myšlenky a hrozící nebezpečí. Teď toho opravdu neměl málo. Sem tam se ještě koukl na toho čokla, ale jakmile uviděl, že je pryč, znejistil ještě víc.

,,Prosím, připoutejte se, zřejmě budou menší turbulence...,“ ozval se vedle něj dívčí hlas a on přikývl, aniž by vzhlédl. Myšlenky ukazovaly vše. Bez váhání se připoutal, přestože mu to k ničemu nebylo. On už byl stejně mrtvý.

Letadlo se začalo divně třást, pohybovat se a lidé začali sem tam splašeně pištět. Mezitím se Bella chystala na nevyhnutelné. I ona poznala, že něco není v pořádku a proto se radši odklidila jinam než kde byl ten upír. Radši....

Poznala, když se letadlo začalo třást, slyšela výkřiky. Zavřela oči a ,vypnula‘. Pokud tohle mají být její poslední sekundy, tak ať je prožije sama, jen sama se sebou a hlavně tam, kde nebude ten smradlavý upír.

Sbohem, pomyslela si a ještě jednou si přehrála obrázky těch, které má ráda. Pak se letadlo pořádně otřáslo a ona se bouchla do skříňky. Přestože byla vlkodlak, tato rána ji dokázala omráčit, alespoň na několik minut.

Letadlo se začalo třást čím dál tím víc, klesalo a zase se zvedalo. Slyšel jejich myšlenky. Slyšel jejich výkřiky, přesto pro ně nemohl nic udělat. Všichni v tom byli sami a pak i on zavřel oči a snažil se myslet na něco jiného, jelikož věděl co přijde.

Ozvalo se blízká rána, letadlo osvětlil blesk, bum, blesk, bum a ... letadlo začalo padat k zemi...

***

Mezitím někde ve Forks to pěkně žilo...

Jacob prudce vešel dovnitř jejich nového domu a práskl za sebou dveřmi. Přešel rychle do obýváku a zlostně si měřil starého pána v křesle. ,,Ty jsi věděl, že tady budou?“ zeptal se zostra a jen koutkem okem zahlédl, jak se postavy za ním napřímily.Očekávaly to nejhorší.

Stařec zvedl hlavu a pohlédl překvapeně chlapci do očí. ,,Věděl co?“ zeptal se s pozvednutým obočím a otočil se ke skupině čelem. Nakrčil čelo a čekal.

Jacob si odfrkl a rozběhl se pryč. Potřeboval přemýšlet a vyzpovídat se, jenomže tady nevěděl, kam jít přemýšlet a Bella tady nebyla. Měla přijet až zítra...

,,Co jsem měl vědět?“ zopakoval svoji otázku a otočil se k těm zbývajícím. Dívka – Leah - si povzdechla a stroze mu odpověděla. ,,Cullenovi jsou ve Forks. Potkali jsem je ve škole..,“ zamumlala a pak zamířila do svého pokoje. I jí tato situace nebyla moc příjemná. V místnosti zůstal jen Paul, Embry a Seth, kterému to nejméně vadilo. Měl Cullenovi docela rád, což ostatní nechápali.

,,Aha...,“ řekl si pod vousy stařík a pak pohlédl na poslední přítomné. „Sethe, podej mi telefon. Paule, ty jdi hlídkovat okolo našeho domu, je tu možnost, že se přestěhujeme do rezervace,“ řekl ponuře stařík, protože se nechtěl vrátit. Zařekl se, že se do oné rezervace už nikdy nevrátí. ,,A ty Embry... ty jdi udělat jídlo,“ rozkázal poslednímu a čekal, až se ti hrdinové dají do pohybu.

Netrvalo to ani minutu a už držel v ruce telefon. Znal to číslo na nazpaměť, přestože mu to nebylo zrovna po chuti.

,,Ano?“ ozvalo se z druhé strany po pár sekundách. Stařec potlačil zavrčení.

,,Tady je Chat,“ řekl  stroze a čekal, až to ten upír pochopí.

,,Ano, Chate? Co potřebuješ?“ zeptal se po chvíli. Povzdechl si.

,,Máme tu problém a myslím, že i ty se ho za chvilku dozvíš...“ hlesl a čekal. Upír nevěděl, o čem to mluví, ovšem pak se otevřely dveře do jeho pracovny a při pohledu na jeho ,děti‘ mu zřejmě něco málo došlo.

,,Dobře,“ přikývl. ,,Kdy a kde?“ zeptal se a čekal..

,,Na pasece, tak jako minule,“ řekl stroze. ,,A žádný triky,“ dodal a pak zavěsil. Podíval se na na Setha, trpělivě čekajícího na to, až mu dá rozkazy.

,,Jdi najít Jacoba a Paul ať vystřídá Leah. Ty dva teď budu potřebovat...,“ zamumlal a koukl se z okna. Tohle se mu ani za mák nelíbilo.

***

,,Máme problém,“ vydechl Emmett spěšně a zamračil se. Carlislův obličej nenaznačoval nic dobrého.

,,Já vím..,“ zamumlal, zřejmě mu došla všechna fakta.

,,Co budeme dělat?“ zeptal se Jasper. Pocity v místnosti mu nedělaly dobře.

Povzdechl si. ,,To opravdu nevím, ale Chat se chce sejít, takže vyrazíme,“ řekl rázně a vstal. Natáhl se pro kabát a ve vteřině v něm byl. ,,Emmett, Jaspere?“ zeptal se a dva upíři přikývli.

Pak společně vyrazili na mýtinu, kde na ně čekali jejich nepřátelé...

***

,,Chate...“

,,Carlisle,“ zavrčel muž a přešlápl z nohu na nohu. Rozhlédl se okolo a ještě jednou prozkoumal okolí. Nevypadalo to na to, že by něco chystali.

,,Žádné pasti...,“ ujistil sebe a dva vlky stojící za sebou. Zavrčeli a přikývli.

,,Jak jsem řekl..,“ povzdechl si Carlisle, ale i on se rozhlédl okolo sebe. Vlci byli v tomhle ohledu nevyzpytatelní.

,,Takže?“ nahodil rozmrzele stařík.

,,Rád bych zůstal v příměří, jelikož nestojíme o boj...“ Dva upíři za ním souhlasně přikývli. ,,Nechal bych to být. Vaši se budou chovat slušně a my taky,“ navrhl a čekal. Vlk zavrčel, svaly se napjaly.

Staříkovo čelo se svraštilo. Na čele mu naběhly vrásky a kapky potu. Přemýšlel. ,,Dobrá..,“ přikývl pochvíli. ,,My nebudeme dělat problémy a vy taky ne. Nerad bych se stěhoval nebo se vracel do...  rezervace,“ zamumlal a Carlisle přikývl. Věděl, co se mu stalo.

,,Ujednáno,“ souhlasil a otočil se k odchodu, když mu zazvonil mobil. Pohotově ho zvedl.

,,Alice?“ zeptal se plaše. Věděla, že teď nemá volat, mohli by to brát jako past.

,,Carlisle...,“ vydechla. ,,Máme problém...“

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Now I love you 1.kapitola: