Další díl. Dozvíte se, kdo je Bella? Co se jí stalo?
06.04.2010 (20:15) • AnneCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 953×
Part 6
Zdálo se mi, jako bych tam v tu chvíli byl s ní. Místnost byla temná, jen malý proužek světla pronikal skrz zatažené záclony a osvětloval tak hrůznou scénu před sebou. Bella vyděšeně hleděla na upíra, který právě odhodil bezkrevné tělo její nejlepší přítelkyně. Ona v té tmě viděla pouze jeho planoucí rudé oči, ale já byl pozornější. V krásných rysech jsem rozpoznal italského upíra, stopaře, který tam mohl být jen za jediným účelem. Přivést Isabellu jeho pánovi. Demetri se na ni usmál a přistupoval k ní. Bella jen zvedla ruku. Náhle už Demetri nemohl postupovat dál. Snažil se obejít neviditelnou bariéru mezi ním a jeho obětí, ale bezúspěšně. Jak Bella postupovala směrem k němu, postupoval i on směrem k oknu. Nemohl jinak, neviditelný štít by ho jinak rozmačkal. Se slovy:
„Já se vrátím!“ vyskočil z okna a v tu ránu byl pryč. Bell se jen ochable zhroutila k bezvládnému tělu Vivien a s hysterickými vzlyky hladila její tmavě hnědé vlasy.
„Já se pomstím,“ zašeptala do ticha.
Chvíli jsem jen stál a mrkal očima, když jsem se náhle ocitl v realitě. Vedle ní, na mostě.
„Co to bylo?“ ptal jsem se. To, co se stalo, mi připomínalo Arův dar, jen obráceně.
„Dar, jako ho mají jiní, můj se projevuje již teď. Proto mě chce. A vrátí se.“ Poslouchal jsem její jasný hlubší hlas a chvíli se nezmohl na slovo. „Musíš mi pomoct. Já… já nechci, nechci jít k nim,“ šeptala. Vypadala při tom tak zranitelně, že jí nešlo nevyslyšet.
„Jak ti mám pomoct, vždyť jsem stejný jako oni.“
„Nejsi, poznám ti to na očích.“ Zvedla ruku a pohladila mě od lícní kosti až po bradu. Tam kde se její kůže dotkla mojí, se linula ohnivá dráha.
„Ale jak ti mohu pomoci. Proti Volturiúm nemám nejmenší šanci.“
„Proměň mě, prosím, jinak nemám já nejmenší šanci.“ Chytla můj obličej do dlaní a dlouze hleděla do mých očí. „Prosím, Edwarde!“ Překvapeně jsem zamrkal, když vyslovila mé jméno. Chytl jsem její horoucí ruku, která pálila mou tvář, a přitiskl si jí k sobě ještě blíž.
„Jak mohu proklít anděla?“ zašeptal jsem zlomeně. Věděl jsem, že ji buď proměním já a ona tak získá alespoň malou šanci, nebo ji dostanou oni. Zároveň jsem ale doufal, že se naskytne jiné východisko.
„Jestli anděl, tak už dávno padlý. Řekni, co já mám ještě ze života? Matka je už dávno mrtvá, otec se mnou nemluví a jediný člověk, který mě držel při životě, tu už také není. Prosím, Edwarde, jsi moje jediná naděje. Jediná možná cesta, kterou sem schopná přežít. Čekala jsem na tebe už příliš dlouho. Cítím tě ve svém budoucím osudu.“
Zalitoval jsem nad jejím osudem, který k ní nebyl vůbec spravedlivý. Nejdříve přišla všechny své milované a teď jí osud cpe do cesty tolik mýtických bytostí, že se to ani lecjaké mýtické bytosti nepodaří. Život k ní nebyl spravedlivý.
„Musím si to promyslet, pojď se mnou,“ pronesl jsem nakonec. Sám jsem už ale věděl, že promýšlet není co. Ona nemá na výběr. Přesně, jak říkala Alice.
Autor: AnneCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Nutné zlo 6. díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!