A je tu další dílek....mno thak jako nic moc....nějak už mi příjde, že to zbytečně prodlužuju, takže už to vidím jen tak na dva dílky....
25.06.2009 (10:29) • LonelyRebel • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1497×
„Melanie! Zabij je!“
„Edwarde, vem si tu starou a zachraň Bellu! Já si vezmu na starosti Melanii....“vyhrknul jsem rychle.
Edward rychle přikývnul a jedním rychlým skokem, přeskočil Melanii a hrnul se k té druhé.
„Proč to děláš?!“zasyčela Mel, připravená k útoku nebo obraně.
„Proč to děláš ty?“
„Já se ptala první! Měl by si daleko snažší jít proti Nejvyšší....Edward by se semnou nepáral!“
„Možná právě proto.“
Před námi už kolem sebe kroužili Edward s Nejvyšší.
„Tak už ho zabij!“vřískla znovu.
V Melanie jako kdyby se něco na chvíli spříčilo, ale hned pak se ke mně vrhnula. Snažil jsem se bránit tak, abych ji neublížil.
Něco si pro sebe zašeptala a já odletěl přes celou místnost....Kdyby to bylo možné tak by mi náraz přelámal páteř nebo aspoň vyrazil dech.
Neohrabaně jsem se zvednul, ale už byla u mě a zasáhla mě ránou. Bylo jasné, že není jen člověk, protože jsem si byl jistý, že jsem po dlouhé době cítil bolest.
Její výraz byl pořád prázdný a v očích se jí zračilo jen splněný rozkazu.
Když ke mně znovu chtěla přiskočit a udeřit mě, vrhnul jsem se proti ní a oba sme skončili na zemi.
Převalil jsem ji na záda.
„Můžeš mě zabít! Můžeš mě spálit na uhel! Proč to neuděláš?!“vrčel jsem na ni. Zmítala se pode mnou a snažila se mi vymanit.
„Můžeš mi zakroutit krkem!“odpověděla stejným tonem.
„No tak! Dělej kde je ten oheň?“chtěl jsem ji vyprovokovat. Přece jen v návalu zlosti se bojuje nejhůř.
„Ne....Ne!“přestala sebou zmítat. „Prosím....nemůžu ti ublížit....“vypadala tak bezradně. Z krásných a upřímných očí se jí spustily slzy....
Netušil jsem co mám dělat.
Z pohledu Edwarda:
Zdálo se mi, že se s ní přu celou věčnost. A to věčné uskakování před plameny ohně bylo unavující. Nemohl jsem se k ní jen tak přiblížit. Vždy jsem měl jen pár vteřin mezi jejím odříkáním zaklínadla, kterým vyvolala plameny.
Bella se vzadu choulila spoutaná s vyděšeným pohledem. Ten strach v očích a obava mi přípomínali událost s Jamesem.
Vypadala stejně, ale to byla zraněná a musel jsem dávat, aby se k ní ten krvelačný upír nedostal. Ne, že jsem byl nadšený, když se k ní přiblížila tato ježibaba, ale rozhodně jsem měl jistotu, že ji zatím neublíží.
Bella neměla ani škrábnutí, necítil jsem sebemenší závah její krve. Pouze její krásnou a neodolatelnou vůni.
Už ji chci obejmout. Uvědomil jsem si po chvíli co jsem tu poskakovat jak nějaký šašek. Musím něco udělat, takhle to dál nejde akorát si semnou hraje.
Když to bude nutné klidně jí i vysaji hlavně ať už je po ní.
Bylo to za poslední dobu poprvé co jsem si tak otevřeně přál se někoho zbavit, někoho zabít.
Se zděšením jsem zjistil, že netvor uvnitř mě se mě pokouší pohltit a převzít vedení nad mým úsudkem.
Nesmím to dovolit.
Soustředil jsem se na Emmetovy myšlenky. Neměl jsem čas se otáčet a dívat se co dělá, tak jsem zvolil tuto cestu.
Jak vidím tak to má v určitém ohledu snažší, nikdo na něj nevrhá plameny a dokonce to vypadá, že se vzdala, ale zabít někoho koho milujete.......
Rychle jsem si rozkázal, abych přestal přemýšlet nad Emmetovou těžkou volbou a nad tím, že Melanie je další osoba, kterou pravděpodobně ztratí...a začal jsem vymýšlet co provedu, proto abych zachránil Bellu.
Z Emmetova pohledu:
„Když to skončíš můžeš jít pomoct svému bratrovi své rodině!“dívala se na mě skrz uslzené oči a snažila se být tak přesvědčivá jak jen to šlo.
Na chvíli jsem cítil nutkání Edwardovi jít pomoci, ale pak jsem se ovládnul.
„On to zvládne.“
„To si myslíš!“
„Můžeš nám pomoci ty! Bylo by ti to milejší!“
„Nemůžu!!! Ty to nechápeš! Oni jsou má jediná rodina! Nezradím je!“
„Melanie! Oni jsou zlí!“
„Ne! Nejsou!“
„Takže teď si myslíš, že jsme špatní my?!“
„Ne to jsem neřekla! Nemůžu se k nim otočit zády nebo je dokonce zabít!“
„Tak se radši otočíš zády ke mně? K nám?“
„Proč mi to děláš tak těžké! Nechápeš to! Nechápeš....“šeptala zmateně.
„Melanie prosím...poslouchej mě!“
„Ne! Ty teď poslouchej mě! Nemůžu se dát na vaši stranu a zradit je a nemůžu být na jejich straně a zranit vás, tak mě zabij! Prosim....zabij mě...Bude to snažší....“
Moje sevření povolilo. To co po mě žádala bylo šokující. Nemohla...to nešlo....Nemohla to po mě chtít.
„Prosím...Zabiij mě...“opakovala mi to pořád dokola až mi to znělo v hlavě.
Co mám dělat teď? Zachránit rodinu a zlomit znovu své srdce nebo....jaké je vůbec nebo?
Autor: LonelyRebel, v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Nůž hluboko v srdci 14.díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!