Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nymfa Bella 4. kapitola

06.05.2012 (12:30) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 5829×

4. kapitola

Venku se ozval hrom. Leknutím jsem od Edwarda odskočila a podívala se otevřenými dveřmi na terasu ven. Bylo zataženo a černo jako v noci, a to nebylo ani poledne. Najednou těsně před dům uhodil blesk. Vytvořila se tak hustá mlha, až jsem měla nutkání si zakrýt oči, ale neudělala jsem to.

Z mlhy vyšel sám Zeus a netvářil se příliš příjemně. Byl, jako obvykle, oblečený ve svém stříbrném brnění s pláštěm z bílého hedvábí, na hlavě zlatý vavřínový věnec a v ruce svou hůl ve tvaru blesku.

„Proč jsi tady?“ zeptala jsem se Dia. Už jsem ho nepokládala za svého otce. Když dal Amorovi moji ruku, ať si ho vezme sám.

„Přišel jsem pro tebe. Vrátíme se domů,“ řekl a natáhl ke mně svou ruku. Jindy bych přijala, ale teď ne, protože bych nešla domů, ale odešla bych ze svého domova.

„Já jsem doma,“ řekla jsem tvrdě a o několik kroků přistoupila ke Cullenovým, abych dokázala, koho beru za svou rodinu.

„To je absurdní. Jsem tvůj otec a tvé místo je na Olympu, vedle Amora. On tě miluje a já bych byl rád, kdyby sis ho vzala.“ Chtěl pokračovat, ale to jsem už nevydržela.

„Já ho nemiluju! Pořád všichni říkají, co je pro mě nejlepší, ale o tom mám právo rozhodnout jen já!“ rozkřičela jsem se poprvé na svého otce. Nikdy jsem na něj byť jen nezvýšila hlas o jeden tón.

„Nemáš právo mi plánovat život. Tak jsi dal Amorovi požehnání, ale mě se nikdo na nic neptal. Amor je minulost. Kdyby mě tehdy přišel odprosit, překousla bych, že mě podvedl, ale on ne. Proklel mě. To si myslíš, že bych se po tom k němu vrátila? Ne! Víš stejně dobře jako já, že se můžu jen jednou opravdově zamilovat. Nezamilovala jsem se do Amora!“ Pořád jsem křičela. I když mi tekly slzy, snažila jsem se udržet kamennou a tvrdou masku.

„Prostě jdeš se mnou na Olymp a žádné stížnosti!“ křikl zase on. Založila jsem si ruce na hrudi.

„Smůla, uslyšíš je. Nikam nejdu!“ To jsem už neřvala, ale řekla jsem to tvrdě. Začal pěnit. On se taky umí zlobit?

„Jdeš!“

„Nejdu!“

„Jdeš!“

„Radši smrt!“ křikla jsem. Všechny jsem překvapila, protože překvapeně vydechli. Myslela jsem to vážně.

„Raději zemřu, než abych žila bez Edwarda.“ Otočila jsem se na jmenovaného a zamilovaně se na něj podívala. Pak jsem se otočila zpátky na Dia a velmi pomalu šla k němu.

„Ale říká se, že smrt je jen vysvobození, a proto tě prosím o jediné. Zbav mě mé božské podstaty nymfy a udělej ze mě člověka. Prosím, Die.“ Při těch slovech jsem si těsně před něj klekla na obě kolena a koukala mu do očí. Měl v nich překvapení.

„Prosím, otče můj, prosím,“ prosila jsem ho zoufale a po tvářích mi tekly slzy. Napřáhl ruku. Sklonila jsem hlavu a čekala na ránu. Ale nic se nestalo. Přesto jsem ještě nevzhlížela.

„Nemůžu. Nemůžu to udělat,“ zašeptal Zeus a odstoupil ode mě. Překvapeně jsem vzhlédla a koukala na něj.

„Pokud bych tě zbavil tvé podstavy, už bys nebyla má dcera, a to nechci a nesmím dopustit,“ zašeptal zase on.

„Máš milion svých dětí! Proč zrovna o mě nechceš přijít?!“ křikla jsem na něj, protože jsem to nechápala.

„Protože ty jsi mé jediné dítě, které vzniklo z lásky,“ řekl a mě tím doslova vyvedl z míry, protože jsem spadla na bok. Nesnažila jsem se dostat na nohy, jen jsem ležela a koukala na Dia.

„Tvá matka byla jediná žena, kterou jsem kdy miloval a ona mě. Přesto, že byla vdaná, zasvětila život mně.“ Mluvil s takovou láskou, že nemohla být hraná. Vstala jsem a snažila se všechno pochopit.

„Když tě tak milovala, proč se zřekla mě, plodu vaší lásky?“ zeptala jsem se na věc, která mě tíží už pěknou řádku let. Zeus se na mě smutně podíval.

„Milovala tě, i než ses narodila, byla odhodlaná za tebe bojovat. Ale když ses narodila už s vlasy a otevřenýma očima, věděla, že by to lidem nevysvětlila, tak tě odnesla do lesa ke své známé. Vzdát se tě, to bylo to nejtěžší, co kdy udělala. Chtěla tě ochránit před hněvem svého manžela,“ vysvětlil a mně tak všechno do sebe zapadlo.

Vybavil se mi jediný okamžik, kdy jsem ji viděla. Ona plakala a utěšovala mě. Ona mě opravdu milovala a vzdala se mě pro mé dobro. Z očí mi začaly téct slzy a z té tíhy myšlenek mi nohy vypověděly službu.

Před zemí mě zachytily dvě ruce. Podívala jsem se na majitele a přes slzy se usmála. Byl to Edward. Přitulila jsem se k jeho chladné hrudi a plakala. Konejšivě mě objal a hladil po vlasech. Každou chvíli mě políbil na čelo.

„Bello, pokud musíš na Olymp, tak jdi,“ zašeptal mi Edward do ucha. Zakroutila jsem hlavou. Nedokázala bych ho opustit.

„Miluju tě tak moc, že tě nechám jít. Nesnesl bych, kdybych tě viděl smutnou. A jestli tvé štěstí znamená, že tě už nikdy neuvidím, budiž,“ zašeptal a já poznala, že ho ta slova ničí.

Zvedla jsem k němu uslzené oči a rychle se mu přisála na rty. Potřebovala jsem to. Stejně jako jeho. Nemůžu ho opustit. Líbali jsme se s takovou láskou, až to nebylo možné. Hádám, že i Afroditě se musel rozbít měřič lásky.

Cítila jsem magii. Když se ode mě Edward vzdálil, abych se nadechla, všimla jsem si jedné věci. Byla jsem oděná v šatech z nejjemnějších pavučin. Velmi dobře jsem je poznávala. Tančila jsem v nich po lese a na jezeře. Nosila jsem je téměř pořád.

I Edward si toho všiml. Vstal i se mnou v náručí a postavil mě na nohy. Prohlédla jsem se a zjistila jsem ještě jednu věc. Vlasy se mi prodloužily k lýtkům. Má stará podoba. Takhle jsem vypadala, než jsem potkala Amora.

Jemu jsem se nelíbila s tak dlouhými vlasy, tak jsem je nechala ostříhat, k mé velké nelibosti, a ty šaty prý působily moc panensky. Sám je spálil, když jsem je zrovna neměla na sobě. Truchlila jsem pro ně, protože jsem je měla ráda.

Měla jsem z toho obrovskou radost. Nadšeně jsem se zasmála a párkrát se zatočila dokola. Pak jsem si všimla svého obecenstva, tak jsem se přestala točil dokola, ale úsměv mi z tváře nezmizel.

„Co se to stalo?“ zeptala jsem se Dia a znovu se celá prohlédla. Byla jsem tak ráda, že zase vypadám takhle. To mi dávalo krásu.

„To je kouzlo lásky. Vrací to nejkrásnější, co bylo vzato, zpět. Proti téhle moci bojovat nemůžu. Na sílu lásky je i bůh krátký. A vaše láska je to nejsilnější, co jsem kdy cítil. Nemůžu tě o ni připravit. Jsi volná. Můžeš na Olymp i na Zem dle libosti,“ zašeptal uchváceně, ale i já jsem v tom cítila podtón poražení a ještě něčeho.

Nemohla jsem uvěřit tomu, co řekl. On mě pouští. Dává mi volnost. Laň je krásnější na svobodě než v zajetí. Nadšeně jsem svému otci padla kolem krku, ale rychle jsem z něj zase slezla a skočila do Edwardovy náruče.

Byl stejně rád jako já. Nadšeně a nevěřícně mě políbil a polibek prohloubil. Ale v jednom měl pravdu. Abych byla šťastná, musím ještě jednou vidět svou rodinu, bohy z Olympu. Pak už budu šťastná.

Otočila jsem se na svého otce, který se smířlivě usmíval, a pomalu se otočil k odchodu. Ne, nechci, aby byl smutný.

„Tati, počkej,“ zašeptala jsem a doufala, že mě slyšel. Asi jo, protože se na mě otočil. Teď jsem sváděla boj. Chci vidět svou rodinu, ale chci, aby tam byl i Edward, ale pokud není bůh, nebo polobůh, tak na Olymp nesmí.

„Chtěla bych na Olymp, podívat se na rodinu,“ řekla jsem rázně a zaslechla několikanásobné překvapené vzdechnutí. Pak jsem se podívala do Edwardových smutných očí a objala ho. Nechtělo se mi od něj.

„Dobře a Edward půjde s námi,“ řekl otec a já doslova zkameněla. Co to řekl? Nehrabe mu náhodou? Odlepila jsem se na délku paží od Edwarda, který byl stejně překvapený jako já, a společně jsme se podívali na mého otce.

„Ale na Olymp nemůže nikdo, kdo není božské krve,“ přesvědčovala jsem se. Otec se usmál a bylo vidět, že ho baví má nevědomost. Co nevím?

„Přesně tak, a proto Edward může s námi na Olymp,“ řekl znovu táta. Já se asi fakt zbláznila. Jak to? Vždyť Edward je upír a jeho rodiče jsou víc jak století mrtví.

„Jak…?“ zeptala jsem se a nevěděla, jak dál pokračovat. Copak to šlo? Otec se zhluboka nadechl a pak se podíval na nás.

„Edward je Nyktin syn.“

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nymfa Bella 4. kapitola: