Vím, že kapitolové povídky mi moc nejdou, no i přesto, by som to chtěla skusit ještě s jednou. S názvu sa dozvíte o com asi tá povídka bude. Prológ, který si můžete přečíst teď je o Edwardovi, jeho babičke a příběhu, který bude hnacím motorem pre všechny ostatný kapitoly. Musíte mi však prominout chyby, které v povídke náleznete, ale po česky jsem ještě nepsala a tak to také vypadá. Chtěla by sem někoho poprosit, jestli by mi nepomohl s pravopisem - českým. Prosím komenty, kritiku. Mám vubec pokračovať???
13.01.2010 (15:15) • BlackRosexq • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1218×
Psal se rok 1885 a nedaleko malého, pod spousta mraku krčíciho se města, ozval se mnohanásobnej lidskej křik. Spousta lidí, kterí se namísto útěku schvoli ve svých zničitelných domech, netušili jaké nebezpečí na nich číha. Tajemnej les rozprestírajíci se všude naokolo se stal nejnebezpečnejší místo, jaké na této planéte bylo.
Množství výkřikú, které doprovázely zničení města se stali jediným zdrojem všech faktu, které dokazovaly jeho existenci. Ačkoli neprošlo mnoho let, město obklopené velikou spoustou stromu se stalo legendou. Pouhé pohádky, které se stali nezbytným předmětem klábos o svátkú rozprávi přiběh v té pravé formě.
Prológ
Ruky mé staré mamy, které mě pokáždé chránili se teď třásly strachy. Nevím proč v něj právě tento přiběh vyvoval podobnou reakci, no její obličej mě desí. Množstí zloby, které pocítila za svých dlouhých rokú se teď – v temhle tom okamžiku – vynořily na povrch.
Její modré oči, obličej i rty posypané vrásky se preměnili v mísu osudu. Všechy její pocity, náděje ba dokonce i touhy se spojily a vytvořili obrovké zrcadlo osemdesáti let. Zrcadlo, které sem měl právě teď na dlani.
„Babičko, co se ti stalo? Slyšíš mně? Babičko! Vzbuď se. Mluv dál, prosím tě, říkaj něco. Babičko! Prosím…“ slová se mi pomaličku stráceli z úst, vyhasíňajúci oheň v krbu všemu dodal tú správnou atmosféru.
„Edwrade, nezapomeň na příběh, který sem ti už tolykrát vyprávěla, nezapoměn naň. Je dúležitý, moc dúležitý…“ kašeľ, který prerušil mou starú mámu mě vydesil ješte víc. Co se jí stolo? Proč se dusí? Co jí udělal ten příhěh? Co… Tehdy mně prerušila.
„Edwarde… Zbohem!!! Navždy zústaneš v mém srdci. Vždy budeš jen a jen muj, nikoho jiný…“ posmátky sem si vzpomněl na příběh, při kterom se mé staré mámě tak zhoršilo, vzpomněl sem si na tajuplné upíry, vlkodlaky a nymfy.
„Edwarde…“ hlava mé staré mamy se uvolnila, spadla na chladnú, kuchynskú podlahu.
„NÉ!!! Babičko, probuď se. Ne, babičko, proč ma opouštíš? Proč?“ Na mém oku se objevila slza, padla k podlaze, vydala tichučký, no pronikavý zvuk. Zvalil sem se k babičinim nohám a plakal sem - plakal moc dlouho na dvanásti letého kluka, plakal sem a vúbec se necítil trapně.
Znovu sem si vzpomněl na legendu – příbeh od mé staré mamy. Co je na něm tak vážného, zaujímavého? Co zabilo mou babičku? Stará legenda o upírech, který se prěd třiceti lety záhadně vypařily nenúže bút dúležitá? Nebo jo?
Z ničeho nic sa otvořily dveře, do vyhřáte kuchynky sa vnořil studenej vzduch.
„Edwarde, odstup od něj! Okamžitě!“ hlas mého otce, který sa prěd dvamo lety vrátil zpět z malé, pohraničné války mě varoval.
„Proč? Co se s ním stalo?“ nechápavý hlas mého otce více rozuril! Popadl mně za károvonou košili a táhnul pryč.
„NÉ!!! Co to děláš! Ne! Je to má babička, co to děláš!“ křičel sem na celou ulici, každý mně musel slyšet.
„Ne je to tá babička! Tvá babička zemřela prěd mnoha lety. Nebyl si ješte na světe. Buď s ticha jinak tě…“ svou výhružku nedopovědel. Mohu si jenom domysel, co mněl na mysli.
„Otče, kam ma to vezete?“ zaptal jsem se když mně nakladal do svého voze. Jen pokrútil hlavou, chodil mně do voza a sadnul si doprědu.
Mněl sem dost rozumu na to, aniž bych sa ho něco ptál. Veděl sme, že něco takého by ma stálo mnoho modřin. Jen sem smutně seděl, opíral sa o stěnu voza a trúchlil sa mnou babičko/nebabičkou.
Prošlo mnoho času, pokud sme zastali.
„Kde pak sme to, otče?“ zeptal jsem se prvý krát od tehdy kdy mně strčil do voza.
„Sme tam, kde sa tvá babička bála. Sme tam kde by v životě nestúpila. Sme v dávno zapomenutom kraji, sme ve měste, které prěd třicety lety zaniklo.“ Slová mého otce mi zpočátku nedávali zmysl, co se ovšem změnilo tehdy, kdy sem sa pořádně rozhlédnul po celém kraji.
„To není možný!“ zašeptal sme si pro sebě, ačkoli múj otec to zaslechl. Pokřivene sem se usmál a čekal na odpověď.
„Jo, je to možný a teď už hádam nebudeš vieřiť tým blábolúm, kterí ti vyprávěla tvá babička.“ Rozhodný hlas mého otce mi přišel pravdivý.
„Tak teď…“ nestihnul dopovědeť, když sa s hustýho kroví vynorila postavy monštra.
„Edwarde uteč!!!“…
Autor: BlackRosexq (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nymfa jménem... Bella:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!