Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Oba jiní, ale spolu? - 12. kapitola

Twilight zabíjí

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Oba jiní, ale spolu? - 12. kapitolaBella si jde promluvit s Alicí. Jak to dopadne? Co má Alice za problém?

16.02.2011 (21:30) • Annabell • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2203×

Zaklepala jsem na dveře Alicina pokoje. Nečekala jsem na odezvu a hned jsem vstoupila. Alice tam seděla v křesle. Četla si.

„Alice, musíme si promluvit,“ prohlásila jsem, „od té chvíle, co jsem přišla, jsi se mnou prohodila tak dvě slova. Vyhýbáš se mi. Myslela jsem si, že jsme kamarádky. Jestli se mnou máš nějaký problém, tak mi to hned řekni!“

Alice se na mě podívala zvláštním pohledem: „Chceš to vědět, Bello? Od té doby, co jsi přišla, mám pořád jednu vizi…“

„Co vidíš?“

„Vidím tě umírat a potom hned Edwarda.“

Zakoktala jsem se: „Jak?“

„Zabiješ se. Nevím kvůli čemu, ale vždy stojíš na vrcholu útesu a vrazíš si do srdce nějaký klacek. Edward tam přijde o několik sekund později a uvidí tě. Potom pojede do Volterry. A tma, to víš, co se stane.“

V hlavě jsem měla šílený roj myšlenek, nevěděla jsem, co říct.

„Proč jsi mi to neřekla? A proč jsi se ke mně tak chovala?“ vykřikla jsem.

„Proč jsem ti to neřekla?! Dokážeš si představit reakci úplně všech a hlavně Edwarda! Pořád jsem doufala, že se ta vize změní, ale pořád je stejná. Od chvíle, kdy jsem ji poprvé viděla.“

Nevěděla jsem, co říct. Omámeně jsem si sedla do křesla vedla Aliciny postele. Věděla jsem, že se musím sebrat. Musím bojovat. Nesmím tomuhle Edwarda a celou rodinu vystavit.

„Víš, kde je to místo?“ zeptala jsem se.

„Vím. Proč?“

„Protože tam chci jet, teď hned.“ K mému údivu Alice neprotestovala. Sešly jsme do garáže, vzaly jsme si Alicino porsche.

Po několika minutách jízdy jsem se zeptala: „Jak víš, kde to je?“

„Sama jsem ho šla najít.“

„A proč mi nebráníš, abych tam šla?“

„Vidím tam totiž jediné časové omezení. Když se v té vizi zabiješ, je tam sníh.“

„No úžasný,“ poznamenala jsem kapkou ironie, „takže mám čas do zimy, než se stane něco, co mě donutí spáchat sebevraždu. Opravdu nemáš sebemenší tušení, co by mě k tomu mohlo dohnat?“

„Vůbec. Vždy vidím jen to, jak si vrážíš ten klacek do srdce a padáš k zemi. Hned potom, jak dopadneš, to okamžitě skončí.“

Náš rozhovor nepokračoval, obě jsme mlčely. Těch pár dní mezi námi udělalo docela díru.

„Už jsme skoro tam. Teď budeme muset pokračovat pěšky.“ Vystoupily jsme s Alicí z auta. Rozběhla se směrem do lesa. Já vyrazila za ní. Běžely jsme jenom chviličku.

„Tady je to.“

Pořádně jsem se rozhlédla po tom místě. Nebylo na něm nic zvláštního. Byla to malá kruhová loučka.

„Kde přesně?“

„Támhle,“ řekla Alice a ukázala na velký pokroucený strom. Vyrazila jsem k němu. Taky nic zvláštního jenom malý pokroucený smrk. Jsem hloupá, vlastně ani nevím, co jsem čekala. Že tady snad něco najdu? Vždyť už tady byla Alice.

„Tak už asi pojedeme zpátky.“

Alice mlčela a kývla.

Vyrazily jsme zpátky k autu.

Smrti jsem se nebála. Ale o Edwarda jsem měla strach a v žádném případě jsem mu neměla v plánu říct o té vizi. Nějak to prostě už vyřeším.

Když jsme dorazily domů, tak jsem šla rovnou do kuchyně. Otevřela jsem ledničku a vytáhla jsem sáček s krví. Ani jsem si krev nelila do sklenice a kopla jsem ji do sebe naráz.

Usmála jsem se, zvláštní, před pár lety bych vůbec neřekla, že mi náladu bude zpravovat krev.

Otočila jsem, těsně za mnou stála Alice.

„Omlouvám se,“ prohlásila.

„Proč?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Že jsem ti to neřekla. Měla si právo to vědět.“

Kývla jsem, neměla jsem k tomu, co říct.

„Máš v úmyslu to říct Edwardovi?“ zeptala se Alice.

„V žádném případě ani nikomu jinému. My to změníme!“ prohlásila jsem.

„Možná.“

„A ještě něco, i když jsem ti nic neřekla, ne moc hezky jsem se k tobě chovala a tak... Mohly bychom být pořád kamarádky?“

Dělala jsem, že nad tím přemýšlím, ale byla jsem rozhodnutá.

„Jasně, že jo.“

V kapse mi pípnul mobil, vytáhla jsem ho a podívala jsem se na displej. Byla tam esemeska od Jacoba. Otevřela jsem ji a po obličeji se mi rozlil úsměv.

Konečně, řekla jsem si. Bylo tam napsáno: Bello, právě jsem se otiskl!

Autor: Annabell (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Oba jiní, ale spolu? - 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře