Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená Láskou

19.11.2009 (20:00) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 13622×

Ležela jsem v posteli. Naproti mně Edward, který hypnotizoval mou tvář pohledem. Jeho uhrančivé oči byly tak krásné, až se mi tajil dech. Myslela jsem na to, že Charlie spí vedle v pokoji a já tu mám v posteli svého kluka. Bohužel pro mě ve vší počestnosti, ale přesto to bylo vzrušující. Začervenala jsem se s vědomím, že to i přes černý potah tmy v mém pokoji Edward uvidí. Na mou myšlenku mi odpověděl tichým, letmým zavrčením.

„Na co myslíš?“ zeptal se mě, jako by už předem nevěděl, že to ze mě jen tak nedostane.

Dělala jsem, že nevnímám a přes obličej si lehce přetáhla deku. Chvíli se nic nedělo, ale najednou jsem ucítila Edwardovu chladnou dlaň na mém stehně. Zatajil se mi dech. Sama sebe jsem musela přesvědčovat, že tak snadno ze mě odpověd nevymámí. To by se ale jeho dlaň nesměla sunout pomalu přes můj bok, hrudník až k mým rtům, po kterých lehce přejel palcem a které se mi samovolně pootevřely. Nenáviděla a zároveň jsem zbožňovala tyto jeho metody. Byly nefér, protože Edward moc dobře věděl, že je jen otázka času, kdy mu podlehnu. Jeho ruka se dostala na můj krk a jeho rty mi na něm zanechaly nepatrnou stopu, když mi přes něj přejižděl. Bylo to k zešílení. Naklonil se nade mne a díval se mi teď už do roztoužených očí. Vítězně se usmíval a znovu se tiše otázal.

„Na co myslíš, Bello?“

Jeho dech mi vanul do tváře a já byla maximálně vybuzená. Byla jsem jako zvíře, které vzrušuje pach jiného zvířete.

„Na to, že Charlie spí vedle v pokoji a já tě mám u sebe a nemůžu se na tebe přestat dívat,“ vydechla jsem najednou. Zastyděla jsem se.

 Edwardovy koutky se povytáhly do ještě širšího úsměvu. Skláněl se ke mně, ale rty takticky obešel a sjel k mému uchu.

„Nebylo to tak těžké, viď." řekl vítězným hlasem a políbil mě na místo těsně pod mým ušním lalůčkem. Bože, v tuto chvíli bych si nedokázala vzpomenout ani na jméno našeho současného prezidenta. Nadzvedl se a pomalu se začal svými rty přibližovat k těm mým. Vyčkávala jsem, když najednou... 

“Aaau!“

Zjistila jsem, že ležím na zemi, na kterou jsem v samém zápalu vysněné touhy spadla.

„Sakra,“ zaklela jsem a doufala, že Charlie stále spí. Snažila jsem se postavit, ale když jsem se na své obě levé nohy stavěla, projela mnou nepříčetná bolest a já poměrně hlasitě vykřikla. Dopadla jsem na postel a v ten moment se dveře mého pokoje rozrazily v čele s vyděšeným Charliem.

„Bello, co to tu vyvádíš?“ řekl autoritativně, ale se strachem v hlase.

Provinile jsem se na něj podívala. Bylo mi líto, že jsem tátu vzbudila. 

„Spadla jsem z postele a asi jsem si něco udělala s nohou,“ řekla jsem s bolestí v hlase.

Charlie ke mně rychle přiběhl, vyhrnul nohavici mého pyžama a dotkl se mé nohy. Přejel rukou jemně přes lýtko a já bolestně zasyčela a nohou ucukla.

„Odvezu Tě do nemocnice, sami tu nic nevymyslíme,“ pronesl Charlie.

Nesouhlasně jsem zamručela. „Notak, nebuď jako malá,“ řekl tentokrát už lehce pobaveně.

„Jen na sebe něco hodím a vezmu Tě, radši sama nikam nechoď.“

Chtěla jsem namítnout, že zvládnu sejít schody, ale Charlie mě pohotově přerušil svým dojemným, „prosím“...

„Fajn,“ přitakala jsem docela mrzutě.

Když odcházel, slyšela jsem, jak sám sobě mumlá pod vousy. „Nejspíš jsem to měl čekat, je to Bella.“

Trochu mě to urazilo, ale musela jsem uznat, že má pravdu. Když odešel, tak jsem si alespoň místo vršku pyžama s obří beruškou vzala obyčejné tričko. Kalhoty se stejnými potisky jsem si radši nepřevlíkala, nechtěla jsem riskovat další újmy na zdraví. Za okamžik se Charlie objevil ve dvěřích se stahovácím obvazem v ruce.

„Musíme to alespoň trochu znehybnit,“ řekl klidně.

Klekl si ke mně a nohu mi začal obvazovat. Přiznávám, že to i bolelo, ale Charlieho iniciativa se cení. Když skončil, vzal mě do náruče, přenesl do auta a pomalu jsme vyráželi do forkské všeobecné nemocnice. Bylo zřejmé, že Charlie jede opatrněji než obvykle. Před nemocnicí zastavil a já se už soukala z kabiny auta, ale to už stál přede mnou a nevěřícně na mě koukal.

„Co si myslíš, že děláš!“ obořil se na mě káravě.

„Jdu do nemocnice?“ odpověděla jsem tázavým tónem.

Nevěřícně kroutil hlavou a opět mě vzal do náruče. Připadala jsem si jako pěti leté dítě. Došel se mnou na recepci, kde se na nás už od vchodu dívala paní a vypadala dost vyděšeně.

„Ahoj Meggie, Bella si něco udělala s nohou, potřebujeme doktora...“

„Ahoj Charlie, Bello copak jsi to prováděla?“ zeptala se

„Spadla jsem z postele...“ řekla jsem ponuře

„Doktor Cullen je volný. Rovně a pak do prava,“ řekla přidušeně. Nejspíš ji má historka o pádu z postele pobavila. No a koho ne, že jo. Došli jsme k určeným dveřím a já zaklepala, protože Charlie měl jaksi plné ruce.

„Dále,“ ozval se za dveřmi sametový hlas Carlislea Cullena.

Vzala jsem tedy za kliku a Charlie mě vnesl do ordinace.

„Dobrý den, Carlisle,“ pozdravili jsme oba, já i Charlie, najednou...

Dr. Cullen se usmál a soucitně se na mě podíval.

„Copak jsi zase prováděla, Bello?“ ptal se.

„No, spadla jsem z postele,“ přiznala jsem se s červenými tvářemi.

„Tak se na to podíváme, polož ji na stůl, Charlie,“ řekl tátovi a ten tak udělal.

Prohmatal mi nohu a i když jeho ledové ruce snižovaly její citlivost, moc to nepomáhalo, protože noha bolela i tak jako čert.

„Budu tě muset pro jistotu poslat na rentgen, ale je téměř jisté, že je tvá noha zlomená,“ oznámil tak božsky, že se jeho názor nedal nikterak zpochybňovat, ale přesto jsem se neubránila žalostnému povzdechnutí.

Náhle se rozrazily dveře a v nich stál Edward. Charlie z nedostatku spánku úlekem poskočil. Edward Charlieho zdvořile pozdravil a už se hrnul ke mně.

„Co si to zase prováděla?“ káral mě jeho sametový hlas.

„Nemůžu za to, ta postel mě nemá ráda,“ fňukla jsem, a to už mě objímal ve své náruči.

„Charlie, vypadáte unaveně. Běžte radši domů, já se o Bellu postarám a slibuji, že hned jak Carlisle dodělá svou práci, tak vám ji přivezu domů,“ řekl Edward diplomaticky a tak kouzelně, že by se mu snad nikdo neodvažoval odporovat. Je možné, že Charlie by to zkusil, kdyby nebyl tak unavený. Těkal očima střídavě na mě a na Edwarda.

„Ale jestli se jí něco stane. Teda, ještě něco víc než teď,“ opravil se a já po něm střelila sarkastický pohled, zatímco se Edward uchechtl.

„Nebojte se, budu na ni dávat větší pozor, než na svůj vlastní život,“ řekl velice přesvědčujícím tónem.

„Dobrá.“ Nechal se Charlie obměkčit, rozloučil se a odešel.

Tak jsme tam zůstali jen já, Edward a Carlisle.

“Edwarde, odnes Bellu na rentgen a pak se i se s nímky vrať, ano.“

Edward přikývl a jeho studené ruce mě odnášely za dávkou radiace. Mlčky mě nesl tam i zpět. Už bylo jasné, že má noha bude potřebovat sádru.

„Zlobíš se na mě?“ zeptala jsem se ho opatrně.

„Blázínku,“ odporoval mi. „Jen se nestačím divit nad tím, jak je snadné, aby ses zranila a taky přemýšlím, kde ti koupit zábrany na postel.“

„Haha, velice vtipné, Edwarde,“ odfrkla jsem si podrážděně.

Na usmířenou si mě přítáhl co nejvíc k tělu. Já automaticky zvedla hlavu a on mě políbil.

„Odpuštěno?“ ptal se

„Pracuje se na tom, zkus to ještě jednou,“  odpověděla jsem opojně.

Znovu mě políbil a to víc vášnivě.

„Myslím, že už ani nevím co jsi to vlastně říkal,“ má slova byla pravdivá, protože jsem byla totálně mimo.

Odnesl mě zpátky ke Carlislovi a znovu položil na stůl.

„Je to určitě zlomené.“ řekl Carlisle téměř neslyšně k Edwardovi a pak se otočil na mě.

„No Bello, při pádu sis nalomila holení kost. Bude to chtít sádru,“ řekl teď Carlisle směrem ke mně.

"Hmmm," povzdechla jsem si, i když jsem s tím byla smířená.

Ani nevím jak, ale najednou seděl Edward za mnou. Přitáhl si mě co nejpevněji k sobě, takže jsem byla opřená o jeho hruď. Docela mě to rozhodilo. Jeho rty byly najednou u mého ucha a šeptaly.

"Teď to bude chvíli trvat, pokus se usnout, je noc, pak budeš unavená." Na soustředění mi to sice nepřidávalo, ale poslušně jsem souhlasila. Věděla jsem, že se mi nemůže nic stát. Můj princ mě držel v náruči a po ruce byl pro případ další upír, tak jsem pokojně zavřela oči.

                                                    /shrnutí/ 

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená Láskou: