Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 15

02.01.2010 (15:30) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 7311×

Naposledy mě políbil na rty a začal se jimi sunout pomalu dolů. Jel přes krk, ňadra, bříško až se dostal k lemu mých kalhot a pomalu mi je začal svlékat. Milovala jsem jeho něžnosti, ale zrovna v tuhle chvíli mi to docela lezlo na nervy. Konečně mi kalhoty vyslékl a vrátil se k mým rtům. S kalhotkami už si tak nehrál a jen je ze mě strhnul.

„Kdepak se vytratila ta něžnost?“ Chtěla jsem ho poškádlit.

„Je nenávratně pryč,“ zavrčel mi u ucha.

Proniknul do mě a já věděla, že nyní je můj vzdech nevyhnutelný. On ale pohotově zaplnil mé rty těmi svými, a tak se mé vzdechy ztrácely v jeho ústech. Bylo velice nepohodlné, se stále kontrolovat. Začala jsem pociťovat to známe cukání v podbříšku a mé steny se staly nekontrolovatelnými. Edward ovšem nezpouštěl své rty z těch mých, a tak se mé projevy orgasmu skoro ztratily, i když já ho cítila velmi, velmi dobře.

Edwardovy rty se odtrhly a já ho jen sledovala. Na tváři mu poletoval blažený úsměv a já se taky usmála. Pokaždé to s Edwardem bylo tak úžasné. Chtěla bych tyhle pocity zažívat navěky.

„Měla bys jít spát,“ řekl mi Edward, když se vedle mě svalil na postel a přitáhl si mě na svou hruď.

„ Po tomhle?“ ptala jsem se ho vyjeveně.

„Nechci po tobě žádné zázraky, jen aby sis odpočinula.“ odpověděl pobaveně.

„Jinak Edwarde, máš nějáké skryté masochistické sklony, nebo tě jen baví mě trápit?“ ptala jsem se naoko vážně.

„Co myslíš?“ zeptal se nechápavě a já přemýšlela, jestli to vážně neví nebo jen hraje hloupého.

„Co bys řekl.“ Pozvedla jsem obočí a viděla ten úcul na jeho tváři, který značil, že mu to došlo.

„Já myslel, že se ti to líbilo,“ řekl mi nevině.

„Já prosila, abys toho nechal a konečně se dostal k tomu hlavnímu... ,“ odmlčela jsem se.

„Jsi strašně nedočkavá, Bells,“ zašeptal mi u ucha.

„Taky bys byl na mém místě,“ kuňkla jsem.

„Bell, ty ani nevíš, co to pro mě je. Líbat tě, dotýkat se tě, laskat tvé tělo. Kdybych neměl tak silné sebeovládání, tak bychom tohle všechno přeskočili a já bych neměl možnost vidět v tvých očích ten chtíč,“ šeptal mi pomalu a něžně do ucha.

„Někdy by to možná bylo lepší,“ řekla jsem polohlasně.

„Příště to klidně můžu zkrátit, ale i pro mě to je moc příjemné.“ Zasmál se.

Lokty jsem opřela o jeho vypracované břicho a dívala se na něj. Byla to chyba, protože jakmile se naše pohledy zaklesly do sebe, nešlo to vrátit. Pohrával si s mými vlasy. Namotával si je na prst a vytvářel tak neposedné prstýnky, které se hbitě rozmotávaly. Byla jsem jím jako opilá. Nemohla jsem svůj zrak prostě odtrhnout. A Ten úsměv. Bože vraždila bych pro něj.

„Bells?“ zeptal se nejistě.

„Ano?“ Dostala jsem se konečně ze svého tranzu.

„Měla by sis vážně odpočinout. Ráno budeš unavená,“ říkal mi teď už prosebně.

„Jasně,“ vykoktala jsem ze sebe a sesula se na jeho hruď, na kterou jsem si položila tvář a pokojně zavřela oči. Edward mi začal zpívat. Měl tak úžasný srdcervoucí hlas. Chtěla jsem ho jen poslouchat. Snažila jsem se dýchat co nejtišeji, abych si ty krásné tóny mohla plně vychutnat.

„Dobrou noc, lásko,“ zašeptal mi.

„Dobrou noc.“ Vrátila jsem mu tichým sopránkem.

„Krásně se vyspi.“ Slyšela jsem ještě v dálce, ale už jsem nereagovala a upadala do říše snů.

Zdálo se mi o mamince. Ach, tak dlouho jsem ji už neviděla. Šly jsme se spolu projít po písčité pláži Phoenixu a povídaly si jako za starých časů. Před námi se ale náhle zjevil Edward a jeho třpytivé tělo se nám odráželo v očích. Obě jsme se usmívaly. Edward k nám došel, maminku pozdravil a přede mne poklekl. Zalapala jsem po dechu, ale náhle mi začal zvonit budík.

„Neeeeee,“ zamručela jsem a můj sen se rozplynul.

„Ale když jsem ti včera říkal, že máš jít spát, tak si neposlouchala.“ Usmíval se můj anděl.

„Zdál se mi krásný sen,“ zakuňkala jsem.

„Budeš mi ho vyprávět cestou do školy,“ řekl a snažil se mě vyhrabat z postele.

„Ještě chvilku, třeba se mi podaří usnout a já si ho budu moct dosnít.“ Snažila jsem se ho přemluvit.

„Charlie!!“ vykřikl zděšeně Edward.

„Cože?“ vyjekla jsem a mé tělo se na posteli okamžitě napřímilo. Se strachem jsem sledovala dveře, když jsem za sebou slyšela slabé náznaky smíchu. Můj pohled spočinul na Edwardově hrudi, jež se vzdouvala při dušení smíchu.

„Musel jsem tě z té postele nějak dostat.“ Zasmál se.

„Díky Edwarde, infarkt po ránu je skvělý způsob,“ opáčila jsem podrážděně a snažila se vyhrabat z té velké deky.

„Notak lásko, nezlob se na mě. Kdybychom přišli pozdě, zlobila by ses víc.“ Ospravedlňoval se a jeho ruce si mě přitahovaly za pas k sobě.

„Zrovna v tenhle okamžik ne,“ zamručela jsem.

„Prosím.“ Žadonil Edward s psím pohledem.

„Hmmm.“ Tvářila jsem se neutrálně.

„Notak...“ Pokračoval a jeho rty se sunuly po mém krku a já se snažila udržet svůj dech a srdeční tep v normálu. Jistě chápete, že to byl nadlidský výkon.

„Dobrá, dobrá,“ vyhrkla jsem a snažila se od něj odtrhnout. V Edwardovém pohledu se zračila nechápavost.

„Musím se ubránit dalšímu vášnivému vzplanutí,“ řekla jsem na vysvětlenou a nervózně se na něj usmála. Okamžitě mi vrátil jeden ze svých zářivých a odzbrojujícíh úsměvů.

„Jdu do sprchy,“ řekla jsem nervózně a už se do ní loudala.

Slyšela jsem za sebou jen jeho tiché zasmání a protočila jsem oči. Zalezla jsem do sprchy a spláchla ze sebe všechnu únavu. Trošku jsem se na cestu s Edwardem zchladila a samozřejmě si vyčistila zuby. Ani jsem si neuvědomila, jak ten čas letí a když jsem koukla na hodinky, bylo za 5 minut třičtvrtě na 8. Zděsila jsem se. Návlékla jsem na sebe první věci, které mi přišly v pokoji pod ruku.

„Edwarde, nasnídat se už nestihnu!“ volala jsem na něj už od pokoje.

Belhala jsem se dolů ze schodů, aniž bych se dívala před sebe. Spíš jsem se dívala pod nohy. Proto jsem taky na konci schodů narazila do Edwardové hrudi. Podívala jsem se na něj. Opět se usmíval.

„Mračí se on někdy?“ přemýšlela jsem si sama pro sebe.

V jedné ruce svíral pomerančový džus a ve druhé měl muslli tyčinku. Rychle jsem si lokla, tyčinku mu vytrhla z ruky a hnala se ke dveřím.

„Pomalu Bello, nebo se ještě zraníš,“ káral mě.

„Ty jsi ve škole zachvilku, stačí, jen když se trošku proběhneš,“ řekla jsem při hledání své boty a ani jsem k Edwardovi nevzhlédla. To jsem udělala až potom, co mi s botou začal mávat před obličejem.

„Díky,“ vyhrkla jsem a dala se do obouvání. Vystřelila jsem ze dveří jako torpédo a mířila si to k Edwardovu Volvu.

„Taška!!“ Zvolala jsem zoufale a měla v plánu se pro ni pohotově vrátit. Zem mi ale náhle zmizela pod nohama a já zděšeně vypískla.

„Takhle zmatkuješ káždé ráno?“ ptal se pobaveně.

„Ne, jen tehdy, když se předešlou noc miluju s tebou,“ vypálila jsem a pak trošku zčervenala.

„Nemám tu tašku,“ vzpomněla jsem si na původní myšlenku.

„Mám ji v ruce,“ řekl Edward a nevěřícně kroutil hlavou.

Nechala jsem se jím tedy donést až do auta, kde mě pohodlně uložil. Konečně jsem se trošku uklidnila z toho zmatku. Věděla jsem, že díky Edwardovi budeme ve škole za pár minut.

„Sněz si alespoň tu tyčinku, mám špatný pocit, když jsi takhle po ránu nic nejedla.“ Ponoukal mě Edward .

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Moc Vám děkuju za komentáře k předešlé kapitole a možná proto je tady "poměrně brzy" další dílek. Moc mě baví pro Vás psát. Děkuji, že to čtete. Vaše SS

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 15: