Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 18

05.01.2010 (20:45) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6650×

„Tohle.“ Přiložil ruce k mým ňadrům a slabě je začal třít a přesto, že to bylo přes tričko a podprsenku, zradily mě mé bradavky a zareagovaly stejně jako před chvíli.  „Je naprosto úžasné,“ dopověděl.

Cítila jsem, jak začínám nabírat barvu, ale pousmála jsem se.

„A tohle.“ Políbil mě na červenající se tvář. „Je snad ještě úžasnější.“

Těkala jsem vzrušeně očima z jeho náramně přitažlivých rtů na svůdné oči. Nevěděla jsem, kam se dřív podívat. Vše, týkající se jeho těla, si nárakovalo mou pozornost. Mé rty se ale stávaly nedočkavějšími, takže jsem neodolala a hladově ho políbila.

Náhle jsem ale zaslechla známé zvuky tátova policejního auta, příjíždějícího na příjezdovou cestu.

„Copak si nemůžu užít trošku sexu??? Ještě jsem se nenabažila,“ zaúpěla jsem, když mě Edward stavěl na podlahu.

„Něco nám v tom nepřeje.“ Pousmál se a políbil mě na špičku nosu.

„Bello!“ volal na mě nervózně Charlie, sotva vešel do dveří.

„Jo tati, jsme nahoře,“ povzdechla jsem si a zavolala nazpět.

Chtěla jsem jít za Charliem dolů, ale to už jsem slyšela, jak jeho nohy dopadají s mohutnými nárazy na plochu schodů, zřejmě se chtěl přesvědčit, že tu neprovádímě žádné zhýralosti. Zaklepal jen ze slušnosti na dveře, ale nečekal na odpověď a už byl na prahu mého pokoje.

„Ahoj, tati,“ přivítala jsem jej.

„Dobrý den pane Swane.“ Pozdravil zdvořile Edward.

Charlie těkal očima ze mě na Edwarda a nervózně skenoval můj pokoj, se zaměřením na postel.

„Ahoj,“ Řřekl nám oběma odbytě a dál hledal nějáký důkaz neřestí.

 „Děje se něco?“ ptala jsem se nevinně Charlieho.

„Ne, ne.“ odpověděl rychle. „Tak jak jste se dneska měli?“

„Ve škole se nic zvláštního nedělo, ale nemusím teď pár týdnů cvičit, tak jistě chápeš mé nadšení.“ Usmála jsem se nervózně.

„No jo, ty a pohyb to nejde dohromady.“ Zasmál se.

„Stačilo jen přikývnout,“ odsekla jsem otráveně.

„Ehm... no, promiň Bell.“ Snažil se ospravedlnit.

„To je v pořádku, už jsem si zvykla.“ Hodila jsem pohledem taky po Edwardovi, aby si uvědomil, jak to myslím.

Venku už byla docela tma. Když jsem se podívala na hodinky, ukazovaly téměř šest hodin.

„Páni, už je pozdě, měla bych jít udělat něco k večeři.“ Otočila jsem se vyděšeně k Charliemu.

„Jo, to asi jo... já jen... chtěl bych Vám oběma něco říct,“ říkal nervózně a sekaně Charlie.

„O co jde, tati? Děsíš mě?“ Opravdu jsem se začala bát. Snad Charlie není nemocný, začalo mi vrtat hlavou.

„Neboj se, Bell. Jen... V Seattlu mají málo policistů, tak mě požádali, jestli bych jim na nějákou dobu nemohl vypomoct.“ Zklidnil mé obavy .

„Na jak dlouho by to bylo?“ Začala jsem se ptát. Nechtělo se mi ani na moment od Edwarda.

„Snad měsíc? Možná dva.“ Pokračoval.

„Néééé! To mi přece nemůžeš udělat. Nechci každý den dojíždět a být bez Edwarda!“ Hystericky jsem se rozkřičela.

„Bello, prosím uklidni se.“ Zvýšil tón hlasu Charlie. „Nech mě domluvit,“ řekl už normálně.

„Fajn.“ Složila jsem si ruce na prsou.

„Vzhledem k tomu, že bys ze Seattlu musela dojíždět až sem a nehledě na stáří tvého náklaďáčku,“ odmlčel se.

"Proč se všichni vždycky otírají o mé auto?" ptala jsem se sama sebe.

„Zavolal jsem doktoru Cullenovi a domluvil se s ním, že po dobu, kdy já budu mimo město, můžeš být u nich.“ Domluvil a můj výraz zjihl.

„To myslíš vážně?“ ptala jsem se nevěřícně. Nedokázala jsem pochopit, že by mě pustil tam, kde bude Edward. Kde bude Edward i přes noc. Ano, spousta volných nocí.

„Ano, vážně. Dělej tak, abych si to nerozmyslel.“ Očkem pokukoval směrem k Edwardovi.

„Jsi ten nejlepší táta!!“ vykřikla jsem a vrhla se mu kolem krku, až se Charlie zakymácel.

„Tolik radosti jsi neměla ani z nového počítače na Vánoce,“ konstatoval udiveně.

„Ale určitě jo." Nepřestávala jsem ho objímat.

„Bells, měj na paměti, že už jsem starší člověk. Svá žebra, ale přeci jen ještě budu potřebovat.“ Zasmál se.

„Promiň,“ usmála jsem se nervózně

„Edwarde, doufám, že se o Bellu nemusím bát.“ Podíval se teď s pozvednutým obočím a kárným hlasem na Edwarda.

„Věřte mi, že bude v dobrých rukou.“ Uspokojil Charlieho.

Já jen žasla nad vztahem mezi mým přítelem a mým tátou. Je tohle normální? Že bych do mlýna přihodila taky ztrátu svého panenství? No, už by to bylo asi moc. Nebudu to pokoušet.

Teď mi došlo, že tohle bylo to překvapení, o kterém Edward u oběda mluvil. Celý den to věděl a nic mi neřekl. Zrádce jeden.

„Půjdu se vrhnout na tu večeři,“ řekla jsem radostně.

Charlie se otočil na patě a scházel schody směrem k obýváku. Já šla za ním a Edward jako poslední.

„Mohl jsi mi alespoň něco naznačit,“ sykla jsem na něj.

„To už by pak nebylo překvapení.“ Usmál se zářivě.

Bouchla jsem ho do ramene. Podrazák.

„Měl bych jít,“ řekl, když jsme došli ke dveřím a přitáhl si mě k sobě.

„Né,“ zakňučela jsem a opřela si čelo o jeho prsa.

„Neboj, zase se vrátím. Víš, že to bez tebe moc dlouho nevydržím,“ zašeptal mi a pak mě na rozloučenou políbil.

„Nashledanou pane.“ Rozloučil se ještě s Charliem a ten mu jen pokynul rukou.

„Vrať se brzy,“ houkla jsem na něj, když už byl pryč ze dveří. Poslal mi ještě jeden úsměv a už nasedal do svého zářivého Volva.

Šla jsem do kuchyně a z ledničky vytáhla řízky. Lehce je naklepala a obalila. Ostrouhala jsem taky pár brambor, které jsem dala vařit a řízky nechala pomalu osmažit na pánvičce. Z pokoje jsem si ještě přinesla úkoly a rychle je při vaření udělala, ať mám pak co nejvíc času na Edwarda.

„Promiň, tati, je to dělané na rychlo. Úplně jsem ztratila pojem o čase,“ omlouvala jsem se.

„Je to moc dobré, Bells.“ Cpal si do pusy poměrně velký kus řízku.

„Jsem ráda, že ti chutná.“ Zasmála jsem se.

Já se dneska taky cpala docela rychle. Netušila jsem, zda je Edward v mém pokoji anebo ne, ale věděla jsem, že chci být zase co nejdřív v jeho náruči.

„Půjdu se osprchovat a na kutě,“ zdělila jsem Charliemu.

„Co tak brzo?“ ptal se vyjeveně.

„Nevím, jsem poslední dobou nějak unavená,“ zalhala jsem.

„Ach tak, nejsi nemocná?“ Zněl starostlivě.

„Ne to ne, jen je toho hodně ve škole.“ Sice se mi příčilo Charliemu lhát, ale za prožité chvilky slasti s Edwardem bych vraždila.

„Tak se pěkně vyspi.“ Popřál mi a chystal se jít si sednout k zápasu. Ani netušil, jak moc hezky se vyspím.

„Jo a tati, díky za,“ chtěla jsem pokračovat, ale přerušil mě.

„Nemáš za co, holčičko.“ Usmál se vlídně.

Já k němu přišla a věnovala mu jedno ze svých objetí, které si schovávám pro Edwarda a taky jsem ho líbla na tvář. Pak jsem se vydala ke schodům a Charlie už konečně k vysněnému zápasu. Ani jeden jsme nebyli na takové projevy „lásky“ zvyklí, takže jsme to tak nějak rychle přešli.

Vešla jsem do pokoje a doufala, že už tam Edward bude čekat. Nezklamal mě. Stál u okna a měsíc ozařoval jeho půvabnou tvář. Otočil se ke mně a oslňoval mě svým líbezným úsměvem. Já se k němu rozešla a přitiskla se pevně k jeho tělu.

/shrnutí/

-------------------------------------------------------------------------------------------

Jinak, nevím, kdy přesně bude další díl, vím s jistotou, že během týdne, ale nedokážu určit, který den, protože opět začíná škola, jak jste jistě postřehli. Kdyžtak ještě upřesním a děkuju všem, kteří se mi vyjádřili do shrnutí. Pomalu budu něco sepisovat k budoucí povídce.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 18: