Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 2

29.11.2009 (07:00) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 8589×

Nevím, po jak dlouhé době to bylo, ale Edward mě jemným voláním probouzel.

„Bello, Bells... “ šeptal.

Rozespale jsem otevřela oči, ale oslepila mě spousta světla v ordinaci, tak jsem poloslepě mžourala a snažila se přivyknout té záři.

„Už je to hotové?“ zeptala jsem se ospale.

„Ano, tvá noha je zasádrovaná,“ odpověděl na můj dotaz Carlisle. „Mám pro tebe dvě dobré zprávy,“ usmíval se. „Pár týdnů teď samozřejmě nesmíš cvičit a... “

Přerušila jsem ho svým až přespříliš štastným výlevem, "ano!"

Oba se hlasitě zasmáli tak jsem ztichla a Carlisle pokračoval.  „A myslím, že z biologie se můžeš nechat určitě vyzkoušet.“ Teď už se usmíval o něco víc. Nechápavě jsem se podívala na Edwarda.

„Zase jsi mluvila ze spaní,“ vysvětlil mi.

„Ale né!“ vzdychla jsem. „Říkala jsem ještě něco?“ ptala jsem s obavou v hlase.

„S tím si nelam hlavu,“ odpověděl mi Edward něžně.

„Takže ano,“  konstatovala jsem zahanbeně.

„Ale nic, co bychom nevěděli,“ dodal s úsměvem.

Carlisle přerušil náš bezděčný rozhovor s tím, že teď musím být opatrná. Nohu v sádře nesmím namáčet a chodit bych pro dnešek měla jen minimálně, čímž nahrál Edwardovi do karet, ale řekla jsem si, „proč se nenechat hýčkat?“

Poděkovala jsem Carlisleovi za ošetření a s tím, že se určitě zase brzy uvidíme, jsme se rozloučili. Edward mě vzal do náruče a vynášel z ordinace. Rozloučil se s recepční a odnášel mě ke svému Volvu, do kterého mě posadil. Na svůj vkus jel až příliš pomalu. Myslím, že ho to svádělo přidat plyn, ale držel se statečně.

„Carlisle říkal, že bys zítra neměla chodit do školy,“ řekl z ničeho nic.

"Kdy tohle Carlisle řekl?" ptala jsem se s pozvednutým obočím.

„Notak Bell, sádra ti musí pořádně ztvrdnout. Nedělej mi to ještě těžší. Zítra má být navíc slunečno. Rodina odjede na lov. Celý den budeme moci být spolu,“  říkal teď svůdně a nakláněl se nade mnou. Chtěla jsem ho rychle okřiknout, ať dává pozor na cestu, ale až teď jsem si uvědomila, že stojíme před Charlieho domem.

Musím uznat, že vidina dne stráveného s Edwardem mě příjemně vzrušila. Jen on a já - velice lákavé.

„Dobře,“ odpověděla jsem mu tedy a snad jsem ani jinak nemohla, protože jeho oči mě stále hypnotizovaly. Vypadal, že je z mé odpovědi nadšený.

 Z ničeho nic jsem zívla a uvědomila si, že jsem příšerně unavená. Edward pohotově vystopil z auta a než jsem se stihla zorientovat, už mě nesl po schodech nahoru do mého pokoje. Opatrně, jako by nesl těkavou bombu, mě posadil na postel a jeho koutky se najednou rozšířily do úsměvu, který jsem ovšem nechápala.

„Co je?“

„Nic. Já jen, dřív jsem si nevšiml, jak slušivý komplet máš na spaní,“ uchechtl se.

„Máš snad něco proti beruškám?“ řekla jsem naoko vážně.

„Já, vůbec nic. Ty jsi taková moje beruška,“  šeptl svůdně.

Sedl si vedle mě a posadil si mě na klín. Spaloval mě pohledem a náhle, z ničeho nic, začal líbat mé rty. V duchu jsem se zmohla jen na, „ach můj bože.“. Edwardovy rty byly tak božské. Byl pro mě jako droga. Jako když alkoholikovi seberete flašku. Já teď vypadala jako ten alkoholik, ale s flaškou. Byla jsem Edwardem totálně opilá. V jeho náručí se ze mě stala hadrová panenka a kdyby mě nedržel, tak se složím na zem. Jeho rty se přesunuly na můj krk a přejížděl jimi sem a tam. Bylo to až k zešílení. Proti své vůli jsem vzdychla. Opravdu se to nedalo zastavit. Edward tak přestal s mým drážděním a pousmál se. Já se naopak nad jeho počínáním zamračila - chtěla jsem víc.

„Měla bys jít spát,“  řekl diplomaticky a políbil mě na čelo.

„Fajn...“ odsekla jsem poraženecky, protože jsem věděla, že Edwarda bych neporazila. Navíc jsem na sobě pocítila předešlou únavu z auta.

„Zůstaneš tu ale se mnou. V posteli ne v křesle. Prosím. Někdo mě musí hlídat, abych znovu nespadla,“ řekla jsem jen tak mimoděk.

Kouknul na mě a já na něj udělala psí oči. Dlouho jsem ho nemusela přemlouvat a už mě zabaloval do deky a pokládal na svůj hrudník.

„Stejně je to tvá vina,“ zabručela jsem mu do prsou.

„Co?“ zeptal se nechápavě.

„Ta noha přece,“ odvětila jsem.

„Proč?“

„Protože nestačí, že jsi v každé mé myšlence, představě a na každém kroku vidím jen tebe, ale už mi lezeš i do snů. Jsi strašně chamtivý, víš.“

Rozesmál se. „Tak to já už bych byl zasádrovaný celý,“ políbil mě do vlasů.

Tomu jsem se usmála, ale blahem.

„Už spi, Bello,“ nakázal mi autoritativně.

„Dobře, pane Cullene,“  podráždila jsem jej.

Jen zavrčel a roztáhl kolem mě své pevné paže. A takhle, v plné ochraně, jsem zavřela svá těžká víčka.

Ráno mě probudilo šimrání na tváři a nepříjemná tíha zasádrované nohy, kterou ovšem rychle přebyly Edwardovy rty, bloudící po mém krku.

„Dobré ráno,“  vydechla jsem.

„Dobré,“ řekl opojně a stále nepřestával kroužit svými rty po mém krku.

„Jak jsi se vyspala?“ pokračoval v konverzaci.

„Zatím nejlíp za svých 18 let,“ podotkla jsem s úsměvem.

Jeho koutky se široce roztáhly. „Já nejlíp za 117 let.“

Usmála jsem se a užívala si splašených motýlků, poletujících v mém podbříšku. Bylo jich tísíce a stále přibývali další. Náhle mě Edward přestal líbat.

„Charliemu jsem napsal lístek, že dnes do školy s tou nohou nemůžeš, protože sádra musí pořádně dotvrdnout a mám pro tebe malé překvapení,“  pousmál se šibalsky.

„Opravdu?“ ptala jsem se

„Hmm,“ zamručel. „Hledej,“ nabádal mě svůdným tónem.

Sebrala jsem se a sedla si Edwardovi do klína. Sklonila se nad něj a vlasy si dala za uši. Políbila jsem ho na čelo, na zavřená víčka, na nos, lehce přejela přes rty a pak pod krkem. Dívala jsem se na jeho blažený úsměv a rukama jela přes jeho hrudník až ke kalhotám. Zasunula jsem je do kapes a jen tak náhodou se dotkla jeho rozkroku. Oči se mu prudce otevřely, ale on se stále usmíval.

„Bells, Bells, Bells.“ Vytahoval mi ruce z kapes. „Tak lidská.“  Zvedl se do sedu a políbil mě.

„A to na mně tak zbožnuješ,“ řekla jsem vítězně.

„Ani nevíš jak moc,“ pohladil mě po tváři.

„Tak už mě nenapínej, kde je to překvapení?“ ptala jsem se nedočkavě.

„Protože tě tak miluji, tak ti to řeknu,“ zašeptal.

Zvědavě jsem na něj koukala a čekala, co z něj vyleze.

„Alice ráno volala Charliemu, jestli by jsi ode dneška přes víkend nemohla zůstat u nás, prý si uděláte dámskou jízdu.“

Zaradovala jsem se, ale až pak mi došla ta dámská jízda.

„Dámskou jízdu?“ řekla jsem zklamaně.

Přitiskl si mě k sobě a zašeptal mi do ucha. „Všichni jedou na lov, celý dům je ode dneška jen a jen náš.“

                                           /shrnutí/  

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 2: