Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 20

10.01.2010 (12:45) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 7025×

„Jak se dokáže celý večer dívat na ten nudný fotbal?“ ptala jsem se šeptem Edwarda, který nesl naše oblečení.

„Každý máme jinou zábavu.“ Mrknul na mě a zavřel za sebou dveře mého pokoje.

„To je pravda,“ řekla jsem tiše, spíše pro sebe, ale Edwardovým uším nic neunikne, takže jsem zaslechla jen tiché zachychotání.

Když jsem se otočila, měl už na sobě všechno oblečení. Vyjímaje svetru a ponožek.

„Tohle teda není fér,“ povzdechla jsem si.

„Po sprchování je tvá vůně tak intenzivní,“ zašeptal a přičichl si k mým vlasům. Zhluboka nasál jejich vůni a pak mě na ně políbil. Svými dlaněmi přejížděl po mé páteři a vzbuzoval tak ve mně pocit bezpečí.

„Půjdu se převléct,“ šeptla jsem s hlavou zdviženou k němu.

„To není špatný nápad.“ Mrknul na mě a v tu ránu ležel na posteli s rukama za hlavou a šibalsky se usmíval.

„S tím nepočítej,“ prohodila jsem skepticky a schovala se za dveře skříně.

„K čemu mi je čtení myšlenek? Potřeboval bych rentgenové vidění.“ Slyšela jsem jeho zaskučení a slabě se zasmála.

Lehla jsem si k němu do postele a hlavu položila na Edwardovu hruď. Rukama jsem pevně objala jeho tělo, aby se mi nemohl vytratit, i když vím, že kdyby chtěl, tak mě prostě trošku odsune a je to, ale snad by to neudělal.

„Copak se bojíš, že ti uteču?“ Vyzvídal.

„Proč?“ Dělala jsem nechápavou.

„Tvůj stisk je pevný i na upíra.“ Zasmál se.

„Trošku,“ přiznala jsem se stydlivě.

„Proč, ty moje trumbero?“ Povytáhl si mě do úrovně svých očí.

„Nevím... “ špitla jsem hypnotizována jeho pohledem.

„Vždyť víš, že tě miluju.“ říkal a něžně mě přitom hladil po tváři.

„Já nevím. Stále mi příjde, že pro tebe nejsem dost dobrá,“ odpověděla jsem po pravdě.

„Máš pravdu, nejsi pro mě dost dobrá.“ Při těchto slovech mě píchlo u srdce. Edward si všimnul mého bolestného výrazu.

„Jsi pro mě mnohem, mnohem lepší,“ šeptal, když se nade mě naklonil.

Můj výraz se opět rozjasnil a já se široce usmívala.

„Tohle už mi nedělej,“ hlesla jsem a políbila ho slabě na rty.

„Promiň, ty tak snadno uvěříš tomu, co není pravda, ale o tom, co myslím vážně, tě musím přesvědčovat hodiny,“ říkal si pak už spíš pro sebe.

„Nemám to v hlavě v pořádku,“ konstatovala jsem.

„To nemáš,“ přitakal. „Kdybys měla, tak se nepachtuješ s upírem.“

„V tom případě jsem naprosto v pořádku,“ odfrkla jsem si.

„Páni Bello, neuhodila jsi se v té koupelně do hlavy?“ Škádlil mě.

„Do hlavy ne, Draculo.“ Připomněl mi slabou bolest mé ruky. Přidušeně se zasmál té části o Draculovi, ale pak zvážněl.

„Bolí tě to moc?“ ptal se starostlivě a něžně uchopil mou ruku do té své.

„Teď už ne,“ hlesla jsem blaženě, když mi po ní konečkami prstů přejížděl.

„Spinkej.“ Nakázal mi něžně a z jeho úst se ozývala slabá melodie. Byla tak tichá a zpívána jen pro mé uši. Má soukromá balada.

Celý týden utekl tak moc rychle. S Edwardem po boku to snad ani jinak nešlo. Těšila jsem se i do školy, protože každý další strávený den ve škole znamenal, že se krátí můj čas strávený s Charliem a já budu moct být s Edwardem. Sotva jsem na to pomyslela, motýlci v mém břiše se rozutekly do celéha těla. Bylo až šílené, jak moc jsem toužila trávit veškerý svůj volný čas s ním.

Jen si představte složitost situace, když se učím, on je se mnou v pokoji a pozoruje mě. Je to nesnesitelné. Stále musím přemýšlet nad tím, co se mu honí hlavou. Nejsem schopna se soustředit a to minimum, co se mi do hlavy povede nasoukat, zase rychle zastřou myšlenky na něj.

„Nemám z toho dobrý pocit, holčičko.“ Svěřoval se mi Charlie před odjezdem.

„Tati, za 1. už je to domluvené a za 2. trošku mi důvěřuj.“ Snažila jsem se ho uklidnit, ale ve skutečnosti jsem se začala bát, aby si to nerozmyslel.

„Nadšený z toho nejsem, ale víc zřejmě nezmůžu,“ povzdechl si.

„Nezapomínej, že to byl tvůj nápad,“ rýpla jsem si do něj, ale vlepila mu pusu na tvář.

„Snad nebudu litovat.“ Zadíval se na mě významným pohledem, když nasedal do svého ojetého policejního auta.

„Popravdě tati, snad nebudu litovat já, že jsem tě samotného pustila, ještě mi umřeš hlady,“ poškádlila jsem ho a snažila se ho tak dostat na jiné myšlenky.

„Bells, vařil jsem si léta před tím, než jsi sem přijela.“ Upozornil mě dotčeně.

„Taky to tak vypadalo.“ Zasmála jsem se.

Pohoršeně si odfrkl a nastartoval auto.

„Buď na sebe opatrná, máma by mi neodpustila, kdyby se ti něco stalo a já sobě taky ne,“ řekl už vážně.

„Neboj tati, svěřil si mě do dobrých rukou,“ uklidňovala jsem ho.

„Tak pa Bells.“ Rozloučil se a pomalu vyjížděl z příjezdové cesty.

„Ahoj, tati,“ oplatila jsem mu s úsměvem, ale ve skutečnosti se nemohla dočkat Edwarda.

„Budu ti volat každý den,“ volal na mě, když byl pár metrů od domu.

„O tom nepochybuju,“ řekla jsem si otráveně pro sebe.

Když se Charlieho auto dostalo z mého dohledu, vrátila jsem se zpátky do domu. Stále jsem nemohla uvěřit, že strávím úžasné dva měsíce s Edwardem. Tuhle představu mi sice kazila sádra, která při určitých situacích začínala být krajně nepohodlná, ale to snad nějak zvládnu.

Vydala jsem se po schodech nahoru do svého pokoje, zabalit si nějáké věci. Teď jsem si víc, než kdykoliv jindy dávala pozor na svou neobratnost, nemůžu si dovolit se ještě víc zmrzačit.

Pohodila jsem na postel svou cestovní tašku a začala do ní dávat nějáké oblečení, spodní prádlo a higienické potřeby, které mi ale něčí ruka vytrhla.

„Co to děláš?“ ptal se nevěřícně Edward.

„Hmm... balím?“ Dělala jsem, že chvilku přemýšlím.

„To vidím, ale proč?“ Mračil se.

„Chci se s tím jít projít,“ pronesla jsem ironicky. „No k vám? Nebo to neplatí?“ Váhala jsem

„Samozřejmě že platí,“ řekl mi dotčeně. „Jen nechápu, k čemu si bereš všechny ty věci.“ Ukázal na mou tašku.

„Přece se nebudu chodit převlékat tady a po domě chodit nahá.“ Znělo to spíš jako otázka.

Edward se na moment zamyslel a pak ke mně s pozvednutým obočím přistoupil.

„Nebylo by to špatné.“ Usmál se šibalsky.

„Myslíte taky na něco jiného, Edwarde Cullene.“ Začala jsem mu z legrace vykat.

„Co kdybych odpověděl že ne, slečno Swanová.“ Zajiskřilo mu v očích.

Přibližoval se ke mně a já naopak ustupovala, až jsem narazila na postel. Lačně si mě prohlížel. Byla jsem v pasti, protože jsem neměla kam utéct. Prohlížel si mě a analyzoval každý můj pohyb. Potom se jeho koutky pozvedly a svalil mě na postel.

Čekala jsem mučení v podobě laskání mého těla, ale on se na mě vrhl úplně jiným způsobem. Začal mě lechtat svými hbitými prsty a v tu ránu se z mých úst ozvala salva smíchu.

„Dooost!“ křičela jsem na něj mezi pauzami.

„Co prosím?“ Dělal, že neslyší a znovu mě začal lechtat.

„Edwar... warde... “ Hrnuly se mi do očí slzy od smíchu a já začala jistě rudnout. Rozmazaně jsem viděla jeho pobavený úsměv.

„Panu Cullenovi se to líbí,“ říkal mi svůdně a teď jeho prsty spíš jemně přejížděly po mém těle.

„Ale slečně Swanové ne,“ vyhrkla jsem umanutě.

„Moc rád tě škádlím.“ Naklonil se nad mou tvář a zašeptal mi těsně u ucha.

„Hmm... “ zamručela jsem a ruce si nasupeně složila na prsou.

Edward ale věděl, jak na mě a začal mě něžně líbat. Nejdřív jen slabě otíral rty o ty mé. Nějak se mě nedotýkal, jen naše rty si spolu pohrávaly. Zvlášť líbal můj spodní ret a pak zase ten horní. Dokázali byste se na něj zlobit? Tak snadno jsem se nechala zlomit. Kruci!

„Vypadá to, že jsi mi už odpustila.“ Pousmál se potěšeně a špičce mého nosu věnoval polibek.

„Asi ano,“ přitakala jsem nevině.

„Nikdy jsi se nesvěřila, že jsi tak lechtivá.“ Smál se zeširoka.

„Jak vydíš, měla jsem pro to své dobré důvody,“ pronesla jsem se zvýšeným tónem hlasu.

„Asi máš pravdu.“ Zamyslel se s úculem a pomohl mi se postavit.

Koutkem oka jsem střelila po své polosbalené tašce, která se teď válela na zemi.

„Takže si teda s sebou nemám nic brát?“ Ptala jsem se teď vážně a trošku udiveně.

„Ne, lásko, Alice pro tebe všechno má.“ Ujistil mě. „Leda, že by sis chtěla vzít tyhle úžasné košilky, ale bude jich škoda.“ Mrknul na mě a v očích mu poletovaly jiskřičky.

„Edwarde... “ odmlčela jsem se plácla ho po rameni. On se mému počínání jen huronsky zasmál.

„Půjdeme?“

„Už abychom byli u vás,“ řekla jsem nadšeně.

„Páni Bello, ty jsi ale natěšená,“ konstatoval nevěřícně.

„Nedokážeš si představit, jak moc,“ pípla jsem.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 20: