Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 23

13.01.2010 (18:00) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7317×

Začala jsem se třást v milostné křeči orgasmu a nepřestávala přirážet. Mohutně jsem oddechovala a dlaně jsem měla položené na Edwardovém hrudníku, abych se nezvrátila. Cítila jsem, jak se napjal a pak mé uši zaslechly mé jméno, vykřiknuté v zápalu rozkoše.

Stále se třepajíce, jsem se svalila vedle Edwarda a hlavu si vyčerpaně položila na jeho rameno. Přitáhnul si mě k sobě blíž a rukou mi přejížděl po páteři.

„Tenhle chtíč a vášeň nikdy nepomine, co?“ ptala jsem se, ale pro sebe spíš zkonstatovala.

„Mám dojem, že ne,“ potvrdil mi blaženě.

„Mám tolik energie, ale zároveň jsem tak unavená,“ povzdechla jsem si.

„To ještě doznívájí poslední vlny vzrušení,“ šeptl mi něžně do ucha.

„Slyšeli to?“ Vzpomněla jsem si teď na hlasitou hudbu, která už ale utichla.

„Alice s Jasperem se právě vrátili z lovu,“ zašeptal.  „Ovšem to nic nemění na Aliciných vizích.“ Uchechtl se slabě.

„Hmmm,“ zabručela jsem. Další sexuální zážitek ve třech.

„Emmett?“ Tohle bylo jediné jméno, které mě doopravdy zajímalo.

„Nemůže se dočkat, až sejdeme dolů,“ povzdechl si.

„To nééé!!“ zaúpěla jsem.

„Je mi to líto,“ omlouval se mi, i když v podstatě neměl za co.

„Není to tvá vina... teda tak napůl,“ řekla jsem smířlivým tónem.

„To je pravda, je zapotřebí dvou lidí, aby došlo k takovému randálu.“ Zasmál se.

„Tak hrozné to nebylo,“ konstatovala jsem, ale s podtónem otázky v hlase.

„Ne pro člověka. Tvé hlasivky jsou velmi silné.“ Pohladil mě po tváři.

„Po zbytek svého života zůstanu tady a budu ticho jako pěna,“ pronesla jsem zoufale.

„Jsi vtipná. Myslím s tím, že budeš jako pěna.“ Zasmál se.

„To není sranda, Edwarde,“ kárala jsem ho.

„V tom případě jediné, co nám zbývá, je sexuální půst,“ řekl pobaveně, ale zklamaně.

Zamyslela jsem se nad jeho slovy. Copak to byla jediná možnost? No, možná ještě přicházelo k úvahu zacpat mi pusu roubíkem. Mělo by to asi stejný efekt. Pak mi, ale problesklo. „Copak se mu to nelíbí? Proč by to jinak navrhoval? Má už mě dost?" Byly to tak nesmyslné otázky, ale vrtaly mi v hlavě.

„Vypadáš ustaraně.“ Vytrhl mě z mého rozjímání a poukázal na vrásku na mém čele.

„Já jen... tebe už to nebaví?“ Čekala jsem na odpověď, i když jsem se jí bála.

„Myslíš, milovat se s tebou?“ Přikývla jsem studem na jeho otázku.

„Copak tě nikdy nepřesvědčím o své lásce k tobě?“ Pozvedl mi bradu palcem a já se tak musela dívat do jeho očí.

„Ach Bello, řekni mi, co mám udělat, abych ti konečně dokázal, jak moc tě miluju,“ pronesl zoufale, když já neodpovídala na jeho otázku.

„Proměnit mě,“ šeptla jsem a po vyřčení těch dvou slov jsem doufala, že to neslyšel. Opak byl ale pravdou, protože jeho tělo se zlověstně napjalo. No, asi to slyšel.

„To je to po čem toužíš, být monstrem, zabíjet?“ ptal se hystericky a přitom se snažil o klidný tón.

„Nechci být monstrem, chci být jako ty,“ špitla jsem, protože jsem se ho právě teď bála.

„Nedokážu pochopit, co tě k tomu vede? Můžeš mít úžasný život. Normální život a ty chceš tohle?“ ptal se nevěřícně.

„Můj život nemůže být nikdy normální a úžasný, pokud budu vědět, že jednoho dne umřu,“ řekla jsem roztřeseným hlasem.

„Chci být navěky s tebou, do konce světa,“ zněl teď můj hlas podivně mezi vzlyky, které se mi draly z hrdla.

„To je to po čem opravdu toužíš?“ ptal se teď něžně a s důrazem na každé slovo. Uvědomil si, že mě vylekal.

„Ano,“ vyhrkla jsem okamžitě a utírala si rukou slzy, které se mi kutálely po tváři a zastavovaly se o rty.

„Mám ale jednu podmínku.“ Usmál se potutelně.

„Jakoukoli,“ odpověděla jsem oddaně.

„Važ slova.“ Snažil se mi nahnat strach.

Ze suterénu se najednou ozvalo radostné vypísknutí Alice. Trošku jsem s sebou škubla při vysokém tónu jejího hlasu.

„Vidím, že Alice to ví a opět dřív než já,“ pronesla jsem znuděně.

„Musí být vždycky nejlepší.“ Zasmál se vesele.

Zdálo se, že prvotní rozčarování z mého požadavku ho už opustilo.

„Tak řekneš mi to?“ ptala jsem se nedočkavě.

„Dočkej času.“ Pohladil mě po tváři.

„V mých 80 letech už bude pozdě. Nechci být navěky stará a vrásčitá, ale mladá,“ pronesla jsem zprvu ironicky, ale pak můj hlas zvážněl.

„A krásná.“ Doplnil mou větu.

„To tvrdíš ty,“ odsekla jsem.

„A zbylých 3119 lidí ve Forks.“ Dodal.

„Vidím, že vtipnost tě neopouští.“

„Jsem vtipný už od přírody,“ řekl mi blaženě.

„Všímám si.“ Zasmála jsem se.

„Kolik je prosímtě hodin?“ zeptala jsem se.

„Kolem 5, myslím,“ odpověděl.

„Nemůžeme už zůstat jen tady?“ ptala jsem se s nadějí v hlase.

„Můžeme, ale Emmettovi se stejně nevyhnem,“ řekl mi smířlivě.

„Já vím,“ povzdechla jsem si. „Bude to moc zlé?“ Chtěla jsem znát pravdu.

„Jak se to vezme. Moc poznámek nemá, snad jen.“ Nedopověděl a nechal mě tak na vážkách.

„Snad jen??? Dopověz to Edwarde!“ Nabádala jsem ho.

„No, má v plánu se s tebou vsadit, jak dlouho vydržíš... ehm... bez sexu,“ řekl mi trošku plaše.

„Jo, určitě zůstaneme tady,“ vyjekla jsem a hlavu si schovala pod polštář.

„Nemusíš mu odpovídat, prostě si ho nebudeme všímat.“ Snažil se mě přemluvit.

„Ani náhodou,“ zněl můj hlas z podpolštáře trochu tlumeně.

„Co kdybys sázku přijala, ale s podmínkou, že on s Rose taky spát nesmí,“ navrhl a uchechtl se svému nápadu.

„To nezní špatně,“ řekla jsem laškovně, když jsem polštář nadzvedla ze své tváře.

Koutky se mi začaly roztahovat do potutelného úsměvu a Edward se naladil na mou notu.

„Už jsi spokojená?“ ptal se zvesela.

„Ani nevíš, jak moc.“ Lehla jsem si rychle na něj a začala ho líbat.

„Co jen jsem to s tebou provedl?“ ptal se spíš sám sebe.

„Jsem jen o něco málo odvážnější a chtivější.“ Políbila jsem jej na hruď a uslyšela zoufalé zasténání. Musela jsem se pousmát.

„Tohle nezvládnu,“ zašeptal si pro sebe a já myslela, že mám vyhráno. Opak byl ale pravdou a Edward už seděl v rohu postele a mě svíral pevně v náručí. Nemohla jsem se ani pohnout natož ho políbit.

„Nezlob,“ zašeptal káravě.

„Nebudu,“ odpověděla jsem s pozvednutým obočím.

„To ti tak budu věřit.“ Zasmál se.

Povalil mě na postel a začal mě oblékat. Ani jsem nepostřehla, že byl pryč, protože v ruce svíral úplně jiné oblečení než mé předešlé.

„Víc mě vzrušovalo, když jsi mě svlékal,“ prohodila jsem jen tak mimochodem a slyšela jeho slabé zasténání.

„Tohle tě nemá vzrušovat,“ řekl zoufale.

Konečně jednou můžu trápit já jeho, to má za všechny ty pomalé svlíkací akce. Potutelně jsem se usmívala, při dívání na ten přemáhavý pohled. Bylo to vážně zábavné.

„Zvládnul jsi to vážně na jedničku,“ pochválila jsem ho, když jsem se na sebe koukla do zrcadla. On byl, ale stále ještě nahý.

„Můžu tě taky obléct?“ zeptala jsem se laškovně a pomalu se k němu blížila.

„Ani nápad,“ vyhrkl Edward. Páni, já ho přivedla do rozpaků. To je vážně dobré vědět, i když já sama netušila, kde se ve mně tohle všechno vzalo. Byla to nějáká chvilková slabost.

„Můžeme?“ Ptal se, protože se stihl obléct během mého rozjímání. Má předešlá nálada, byla náhle ta tam. Vůbec se mi s Emmettem nechtělo mluvit.

„Nevím.“ Podívala jsem se zoufale na Edwarda.

„Kde se podělo tvé odhodlání?“ Poškleboval se.

„Je pryč,“ řekla jsem se sklopeným zrakem.

„Já tě nedám.“ Objal mě a jemně políbil na rty.

„Fajn,“ povzdechla jsem si poraženecky.

--------------------------------------------------------------------------------------------

Snad se líbí a jinak, příští týden mám jet na lyžák se školou, ale vůbec se mi tam nechce (k čemu, na lyžích jsem nikdy nestála), ale vzhledem k tomu, že jsem chytla nějákou chřipku a ve středu jdu k doktorce, tak se za mě pls modlete, ať mě nechá doma. Díky :D :D :D

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 23: