Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 24

14.01.2010 (09:30) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6363×

Sešli jsme pomalu schody, kde už stála Esme.

„Nemáš hlad, srdíčko?“ ptala se mě mateřsky.

„Trochu,“ pípla jsem a hledala Emmetta.

„Aby neměla po takovém výkonu.“ Objevil se náhle ve dveřích a hned mi den musel zpestřit vtipnou poznámkou.

„Emmette.“ Snažila se ho Esme trochu zmírnit.

„Upřímně, vůbec bych se nedivil, kdyby se Charlie vrátil. To hekání muselo být slyšet až do Seattlu.“ Dál do mě rýpal, ale to už se z Edwardovy hrudě ozvalo zavrčení.

„Moc se nedurdi bráško, taky si nám předvedl, co umíš.“ Zasmál se huronsky své poznámce.

„Přejděme k věci Emmette!“ Sebrala jsem v sobě veškerou odvahu a začala s tím sama.

„Všechno vždycky musíš prozradit,“ sykl Emmett naštvaně na Edwarda.

„Tohle ještě není všechno.“ Zasmál se pobaveně Edward při Emmettově nechápavém pohledu.

„Takže přijímáš?“ vyzvídal a Edwardova slova nechal plavat.

„O co tu jde?“ Zapojila se do konverzace trošku vykolejená Esme. 

„Jestli Bella vydrží týden bez sexu.“  Začal se Emmett pošklebovat.

Esme chtěla něco říct, ale já ji s dovolením přerušila.

„A vydržíš to ty?“ zeptala jsem se ho vítězně.

„Mám to chápat tak, že se vsázíš ty se mnou?“ Páčil ze mě Emmett.

„Chápej to jak chceš, ale pokud musím být bez sexu týden já, tak ptáčka z klece taky nepustíš.“ Usmála jsem se vítězně, ale začala jsem přemýšlet o tom, co jsem to z té pusy zase vypustila. Viděla jsem pobavené pohledy Edwarda a Jaspera, a tak jsem jen pokrčila rameny.

„Nejsem měkota, to zvládnu.“  Zašklebil se na mě. „Tak o co se vsadíme.“ Pokračoval.

„Pokud vyhraju, přestaneš komentovat cokoliv, týkající se mé osoby... a Edwarda samozřejmě.“ Přitiskla jsem se k Edwardovi.

„Fajn, ale pokud vyhraju já, můžu se dívat.“ Zahihňal se a sledoval můj výraz.

„Dívat na co?“ ptala jsem se nevěřícně a zděšeně. Ve své hlavě jsem uslyšela hlasité „cvak“. No jo, to mi zase něco došlo moc pozdě. 

„Prasáku Emmette!!“ vykřikla jsem a začala ho tlouct do ramene. „Vážně si myslíš, že bych tohle dovolila!!!“ křičela jsem na něj hystericky a nepřestávala si ruku obíjet o jeho silné rameno. Ostatní se asi dobře bavili, soudě dle jejich pobavených výrazů.

„Edwarde, vem si tu hysterku!“ Zavolal Emm na Edwarda při bránění svého těla.

„Hysterku?“ vypískla jsem o oktávu výš a znovu se do něj pustila.

Něčí chladné ruce, mě chytily za pas a odnášely z Emmettovy vzdálenosti.

„Myslím, že jsi ho vyděsila už dost.“ Smál se mi u ucha Edward.

„To je jen začátek.“ Zvedla jsem ukazováček směrem k Emmettovi a výhružně s ním zakývala.

„Já to tak nemyslel, vymyslím si něco jinýho, jo?“ ptal se mě zdráhavě Emmett. On se mě vážně bál. Musela jsem se v duchu pousmát.

„Míň perverzního,“ dodala jsem a on jen přikývl.

„Udělala jsem ti toasty.“ Přerušila náš živelný rozhovor Esme.

Uvědomila jsem si, že tohle vystoupení sledovala celá rodina. Vnímala jsem tak nějak Emmetta, Jaspera, který se snažil zmírnit můj pocit rozčilení a samozřejmě Edwarda, ale ostatní jsem vypustila.

„Omlouvám se za to divadlo,“ řekla jsem kajícně, když jsem došla za Esme do kuchyně.

„To je v pořádku, myslím, že se vážně trochu bál.“ Pousmála se na mě.

„Netuším, kde se to ve mně vzalo?“ říkala jsem nevěřícně a kousla si do toastu.

„Jen jsi přirozeně ochraňovala sebe a Edwarda, na tom není nic zvláštního. Jen nával silných emocí.“ řekla mi na vysvětlenou.

„To zní rozumně,“ přikývla jsem a pokračovala v jídle.

Edward přišel za mnou a posadil se na stoličku naproti. Zvláštně se usmíval.

„Co se děje?“ ptala jsem se s plnou pusou.

„Emmetta už něco napadlo,“ odpověděl.

„Hádám, že líbit se mi to nebude,“ konstatovala jsem.

„To asi moc ne,“ přisvědčil.

„Budeš mě držet, nerada bych mu zase ublížila.“ Poslední slova jsem řekla víc nahlas, abych zdůraznila jeho zbabělý úprk před chvílí, ale vysloužila jsem si jen posměch z Emmettovy strany.

„Za tohle mi jednou někdo zaplatí,“ zaklela jsem si pro sebe. Edwardovu ruku křečovitě sevřela tou svou a vydala se na pospas dalšímu, jistě nechutnému, Emmettovu nápadu.

„Tak co jsi vykoumal, Einsteine?“ Povzdechla jsem si.

„Zase mě zbiješ.“ Rozesmál se.

„Můžeš to alespoň zkusit, za to nic nedáš.“ Snažila jsem se mu to ulehčit a vlastně i sobě. Chtěla jsem to už mít z krku.

„Musíš políbit Jaspera,“ řekl mi a čekal, kdy vybuchnu. Tentokrát ale místo mě vypěnil Edward.

„To není to, co jsi měl v plánu,“ zavrčel na něj.

„Promiň bráško, nemusíš všechno vědět dopředu.“ Zahihňal se.

„Co byla ta původní možnost?“ Chtěla jsem vědět.

„Měla jsi říct, že bez orgasmu nemůžeš žít,“ odpověděl mi prostě Edward a dál vrčel na Emmetta.

„Myslím, že mi Emmett dal ten lepší úkol.“ Snažila jsem se povznést nad celou tuhle pitomost.

„Nejsem si jistý, ještě tě přitom zabije.“ Sledoval nedůvěřivě Jaspera.

„Dovol.“ Vložil se do naší diskuze.

„Nezabije,“ zatrilkovala Alice.

„Prohraješ.“ Začal se mi posmívat Emmett.

„Ani za nic,“ řekla jsem výhružně.

„Vsadíme se?“ Navrhoval mi s huronským smíchem.

„Emmette!!!“ zanaříkala jsem a dlaněmi si zakryla obličej.

„Fajn, fajn... to stačí,“ pronesl a mně spadl obrovský kámen ze srdce.

„Díky, začínám z toho být unavená.“ Nepatrně jsem zívla a mé nohy se okamžitě ocitly ve vzduchu.

„Neboj.“ Ubezpečil mě Edward ještě před tím, než já stihla jakkoliv zareagovat.

„Ještě se mi nechce spát,“ špitla jsem mu v náručí.

„Můžeme tady zůstat s ostatními, jestli chceš.“ Usmál se na mě hřejivě.

„To by bylo fajn,“ přikývla jsem.

Sešel tedy se mnou dolů a společně jsme se posadili na sedačku, kde se mezitím přemístili ostatní. Přidržoval si mě v klíně a já měla svou tvář opřenou v jamce mezi jeho ramenem a krkem. Zavřela jsem oči a zhluboka se nadechovala a vydechovala. Uvědomovala jsem si, jak moc je ta vůně zvláštní.

„Jaktože tak krásně voníš?“ Nechala jsem se unést a prostě se zeptala. Až poté, co mé rty vyřkly tuto větu bez zamyšlení, jsem si uvědomila, že tu nejsme sami.

Slyšela jsem pár tichých zachychotání, ale snažila se je nevnímat. Víčka jsem studem raději nechala zavřená.

„Nevím... Vážně netuším, čím to je. Je to pro náš druh asi charakteristické,“ odpověděl mi prostě a hladil mě po vlasech.

„Aha. Ty ale voníš jinak než ostatní, krásněji.“ Dál jsem vdechovala tu libou vůni.

Nápad se zavřenýma očima zřejmě nebyl ten nejlepší, co mě kdy napad. Pomalu ale jistě jsem si začala uvědomovat, že se mi chce vlastně hrozně moc spát. 

„Jsi unavená, Bello,  měla bys jít spát.“ Upozorňoval mě Edward, když si všimnul, že pravidelně oddechuju.

„Když o tom tak mluvíš, začínám si myslet, že máš pravdu,“ zamumlala jsem už v polospánku.

Cítila jsem, že se zvednul, protože na mou tvář dorážel slabý vánek z toho rychlého pohybu.

„Dobrou noc, zlatíčko. Hezky se vyspi,“ slyšela jsem klidný hlas Esme.

„Vy taky,“ odpověděla jsem směrem ke všem a až pak si uvědomila, jakou blbost jsem vlastně vypustila. Neobešlo se to bez smíchu samozřejmě.

„Promiňte,“ omluvila jsem se tiše, ale to už jsem slyšela zaklapnout dveře.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Příjemné čtení, jinak myslím, že zítra ani dnes už další kapitolka nepřibude. Ale přesto "Ať se líbí." :-)

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 24: