26. je tu a příští kapitolka bude vaše vytoužená (1. část) kapitol z Edwardova pohledu.
16.01.2010 (10:15) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6566×
„Asi jsem jen přeleželá.“ Uklidnila jsem ho.
„A jak... jak to myslíš, že je 8 hodin večer? Jako soboty večer? Já prospala celý den?“ ptala jsem se nevěřícně.
„Přesto si myslím, že to je stále málo.“ Zněl káravě.
„Kdybych byla jako ty, tohle bychom vůbec nemuseli řešit.“ Vyznělo to spíš, jako bych se ho snažila naštvat a jeho zavrčení mi bylo důkazem. Něvěnovala jsem tomu pozornost a vzpomněla si na věc s podmínkou.
„Když jsme u toho, co je to za podmínku, týkající se mé přeměny?“ Snažila jsem se vyzvědět.
„Lituju, že jsem s ní vůbec začínal,“ Zamračil se.
„Já ne a udělám pro to cokoliv,“ utvrdila jsem ho ve svém odhodlání.
„Aby jsi nelitovala.“ Zakroutil nevěřícně hlavou a odcházel pryč.
„Kam jdeš?“ ptala jsem se posmutněle.
„Jen tobě pro čaj, hned jsem zase zpátky,“ odpověděl mi něžně.
„Dobře.“ Uvelebila jsem se uklidněne v posteli.
On byl ale v zápětí zpátky a v ruce svíral hrneček, ze kterého se ještě kouřilo. K mému překvapení si sednul vedle mě na postel a hrneček mi podstrkoval k ústům.
„Já bych snad radši chvilku počkala, jinak ty už vedle mě zase můžeš sedět?“ ptala jsem se s pozvednutým obočím.
„Teď už ano, neklepeš se zimou, ale nepočítej s tím, že si k tobě lehnu. Podívej se na sebe, stále máš 38 a to minimálně.“ Poučoval mě.
„ Dobře pane doktore, ale uvidíme, kdo bude škemrat teď.“ Pousmála jsem se ale pak začala hodně kašlat.
„Radši dělej tak, aby ses neudusila.“ Komentoval můj záchvat kašle Edward.
„Haha, radši mi dej ten čaj,“ odsekla jsem.
Podal mi ho a já si opatrně usrkla. Nebylo potřeba, protože díky tomu, že ho Edward svíral ve svých dlaních, byl už téměř vlažný, tak jsem se zhluboka napila, abych zahnala to nepříjemné dráždění v krku.
„Už jsi v pořádku?“
„Jo, no asi jsem dostala taky kašel,“ postěžovala jsem si.
„Víš, co je na to nejlepší?“ Zněl tajemně.
„Co? Povídej?“ ptala jsem se jako před odhalením velkého tajemství.
„Spánek.“ Zasmál se.
„Taky by sis měl zdřímnout. Jednou za 107 let je to prospěšné,“ rýpla jsem si do něj a on se jen zašklebil.
„Jsi vtipná Bello, ale běž vážně spát, už ti to vůbec nemyslí,“ rýpnul si teď pro změnu on do mě.
Neměla jsem sílu, se tu s ním dohadovat o své kapacitě mozku, tak jsem se otočila na bok a znovu se zachumlala de peřin. Byly tak krásně teplé až mě začaly uspávat.
„Ospalče,“ řekl, když se jeho rty dotkly mého čela a věnovaly mu polibek.
„Protože tě mám ráda, budu dělat, že jsem to neslyšela,“ šeptla jsem.
„Jen ráda? Já tě miluju.“ Zněl dotčeně.
„Promiň, asi jsem se odmilovala,“ poškádlila jsem ho.
„Ta nemoc ti strašně leze na mozek, Bello.“ Uchechtl se.
„Tobě upírství taky.“ Při této větě se už mé rty ani nedotýkaly a z mých úst se řinula snůška nesmyslných výrazů.
Ještě jsem zaslechla tiché kroky a pak slabou melodii, která se pro tentokrát řinula z Edwardova sterea. Byla ale tak povědomá. Jakoby to hrál samotný Edward a opět jsem upadla do spánku.
První dva dny jsem byla totálně mimo. Teplota mi kolísala, jak se jí zachtělo. Jakmile jsem se začala cítit líp, opět jsem dostala horečku. Ubíjelo mě se dívat na Edwardův bolestný výraz. Byla to jen chřipka, takovou jsem už měla něsčetněkrát, ale Edward se pořád tvářil tak tragicky a jakoby za všechno mohl. Často jsem ho od sebe odháněla a radši si u sebe nechala Alici a poslouchala její řeči o nejnovějších modních trendech.
Při větě. „Až se uzdravíš, musíme zajet na nákupy.“ Jsem si přála, aby se má neschopnost protáhla na neurčito. Alici jsem vážně zbožňovala, ale její fanatické výlety za módou už méně.
Celý týden se ke mně choval jako k cizí. Tedy, co se fyzické stránky týče. Bál se mě dotknout a pokud jsem dostala pusu, mohla jsem být ráda. Nevím, jestli měl strach, že ho začne škrábat v krku, ale občas mi to tak připadalo.
Byl pátek a já začala pociťovat nesnesitelný přebytek energie (jestli víte, jak to myslím). Byl to už celý týden, co jsem se s Edwardem milovala. Byl to týden, co se mě dotýkal a nevím, jestli mu to nechybělo, ale pokud ano, bravurně to zvládal.
Byla jsem zdravá, má teplota už byla normální, nekašlala jsem, rýma utichla a bolest v krku se vytratila. Jediné, po čem jsem toužila byl Edward. Za to, jak se ke mně tento týden choval, mu to sladce oplatím. Tentokrát bude škemrat on.
Z prádelníku jsem vytáhla jednu z vínově červených košilek a šla do koupelny. Věřte mi, že jsem se cítila tak zanedbávaná, že mi bylo jedno, pokud v domě někdo je. Vlezla jsem si do sprchy a pustila na sebe proud horké vody. Velice příjemné. Vlasy jsem rychle umyla šamponem a ještě si stihla oholit nohy.
Vyčistila jsem si zuby a vlasy si alespoň trošku vyfénovala. Nevlékla jsem se do té košilky a uvědomila si, jak moc odvážná je. Ovšem co naplat, pokud ho chci potrápit a svést, musím stud zahodit za hlavu.
Dveře se se slabým zaskřípáním otevřely a já viděla Edwardovo tělo, natažené na posteli.
-----------------------------------------------------------------------------------------
Omlouvám se za takto useknutý konec. Uvědomuji si, že kapitolka byla krátká a ještě to takhle useknu, ale od příštího dílu začíná Edwardův pohled, tak si to tímto (snad ;-) ) odčiním. Jinak přeji pěkné počtení. SS
Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Obluzená láskou 26:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!