Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 30

21.01.2010 (17:15) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6576×

„Co bys řekla menší procházce v lese?“ zeptal se mě Edward ráno při snídani.

„No, nejspíš bych ti odpověděla, že to je skvělý nápad, ale pak bych ti připomněla svou nešikovnost a sádru.“ Pousmála jsem se.

„A co kdybych řekl, že ti ji dnes Carlisle sundá.“ Zasmál se a čekal na mou reakci.

„Vážně?“ vyhrkla jsem nevěřícně a nadšeně.

„Ano,“ odpověděl a koutky mu cukaly do úsměvu.

Seskočila jsem ze židličky a vrhla se Edwardovi do náruče. Je to teda ale vážně hloupé načasování. Konečně se té proklaté sádry zbavím a já musím dodržovat týdenní půst.

„No a Edwarde myslíš, že je dobrý nápad chodit do lesa, sotva se té sádry zbavím? Nerada bych po návratu měla zasádrovanou další část těla,“ konstatovala jsem nervózně.

„Nedovolím, aby se ti něco stalo. Budu pořád u tebe,“ zašeptal mi něžně.

„Tak jo,“ odpověděla jsem mu omámeně a on se jen zasmál.

Přeci jen jsem se ale bála nějáké další nehody a že Edward nebude dost blízko. Zřejmě to byly jen směšné úvahy v mé hlavě, protože Edward své sliby vždy dodržoval. Navíc, věřila jsem, že mě miluje natolik a nedovolí, aby se mi něco stalo.

„Vážně mi tu sádru sundáš?“ vyhrkla jsem na Carlislea, který se zrovna objevil v kuchyni.

„Edward mě přemluvil, i když bych ti ji nejraději ještě nějáký ten den nechal,“ povzdechl si.

„Budu opatrná,“ ujišťovala jsem ho.

Carlisle jen pozvedl obočí a pousmál se.

„Dobrá, budu se snažit být opatrná,“ přiznala jsem.

„To se k tobě hodí víc.“ Zasmál se.

„No... to díky,“ pronesla jsem sarkasticky.

„Tak pojď.“ Pobídl mě a já se za ním natěšeně vydala.

„Nebude to bolet?“ Zeptala jsem se, když Carlisle vytáhl velké ocelové nůžky.

„Chceš být upírem a ptáš se na tohle?“ kroutil nevěřícně hlavou Edward.

„Jen mi to ujelo,“ ospravedlnila jsem se.

„Budu stříhat tu sádru, Bello, ne tvou nohu,“ objasnil situaci Carlisle a já se na něj vděčně usmála.

Sádra nepříjemně křupala. Jako když lámete starý a suchý chleba. Ty zvuky se mi moc nelíbily, ale na druhou stranu jsem pohledem výtala svou zrehabilitovanou nohu.

„Nemusím ti doufat připomínat, že musíš být opravdu opatrná!“ Zdůrazňoval.

Skoro jsem ho nevnímala, protože jsem se zkoušela na nohu postavit. Byl to zvláštní pocit. Koleno se mi podlamovalo a noha byla jako z rosolu.

Chtěla jsem se Carlislea zeptat, jestli se někde nestala chyba. Nikdy jsem nic zlomeného neměla. Vím, že to ke mně moc nejde, ale na druhou stranu naraženin a tržných ran bylo o to víc. Podívala jsem se na něj zoufalým pohledem. Připadala jsem si jako dítě, které se učí chodit.

„Neboj, noha se jen dlouho nehýbala, za chvíli to přejde,“ utěšoval mě.

Chodila jsem po pokoji sem a tam a snažila se tu ztuhlost rozhýbat. Edward s Carlisleem mě pobaveně sledovali.

„Asi se půjdu osprchovat,“ řekla jsem nervózně a pajdala do pokoje.

Cestou jsem ke svému štěstí potkala Emmetta a ten si neodpustil rýpnutí.

„To je hnus co, sundaj ti sádru a ty ani nesmíš... “ Nenechala jsem ho domluvit.

„Ticho!“ Zvýšila jsem na něj mírně hlas a odešla do pokoje.

Jeho potěšený smích vážně nešel přeslechnout. Asi si myslel, že snáz podlehnu. Přeci nejsem takový závislák a vydržím to.

Zalezla jsem pod sprchu a snažila se přijít na jiné myšlenky. Vybavilo se mi ale naše společné milování v Charlieho domě, konkrétně v jeho sprše. Spíše bych to mohla označit za Edwardovo mučení. Zavřela jsem oči a snažila se ty vzpomínky dostat z hlavy, ale jen jsem si živěji připomněla celou situaci.

Rychle jsem vodu zastavila a v ručníku přešla do pokoje. Nikdy bych nevěřila, jak moc složité to celé bude. Edward tam naštěstí nebyl, tak jsem se pohotově oblékla. Co kdyby? Myslím, že bych mu vážně nedokázala odolat.

Teď jsem si uvědomila, že ta údajná procházka lesem může být jen způsob, jak mě utahat, abych v noci neměla na nic náladu. Jen na spaní. Šel na to takticky, to se musí uznat. Pokud to tak bylo, byla jsem mu za to opravdu vděčná, ale to se do mé mysli zase dostaly ty plamené jiskřičky v jeho očích, když jsme se s Emmettem znovu vsadili.

Během svého přemýšlení jsem se oblékla a šla tak zpátky za Edwardem.

„Jsem hotová,“ pronesla jsem vítězoslavně.

„Hmm... moc ti to sluší, a to tričko naruby je vážně sexy,“ řekl mi svůdně.

„Ou,“ podívala jsem se na svou hruď a viděla jen podšívku obrázku. Ruce jsem z trička vystrčila a jen jej přetočila do správné pozice.

„Můžeme vyrazit?“ zeptal se nedočkavě.

„Stále si nejsem jistá, že to je nejlepší nápad,“ zdráhala jsem se.

„Neboj se, budu tě držet, nic se ti nestane.“ Uklidňoval mě.

„Všechno tam klouže,“ odporovala jsem.

„Začínám tě podezřívat, že už jsem se ti omrzel,“ řekl mi dotčeně.

„V žádném případě,“ vyhrkla jsem a okamžitě se k němu pevně přitiskla.

„Takže můžeme jít,“ konstatoval a sledoval můj výraz.

„Manipulátore.“ Plácla jsem ho a pomalu se loudala ke dveřím.

„Jestli chceš, můžeme zůstat doma.“ Pověděl mi sklesle a přitáhl si mě na své tělo.

Koukala jsem se do jeho krásných karamelových očí a mé srdce párkrát prudce poskočilo. Nedokázala jsem se odtrhnout.

„Proč po tom tak toužíš?“ Můj hlas byl spíš omámený šepot.

„Chci, aby všichni věděli, že jsi má.“ Políbil mě slabě.

„V lese nikdo není,“ podotkla jsem se zevřenýma očima.

„Lidi už to ví, jen mi tě závidí. Chci aby to věděly stromy a zvířata. Chci, aby vítr všem rozhlašoval, že jsi jen a jen má,“ šeptal jen pro mé uši.

Ta slova se mi zavrtala hluboko v srdci a já doufala, že se od tamtud nikdy nedostanou. Romantika, která z něj číšila, mi podlamovala kolena. Byla jsem mu vděčná, že mě drží za pas.

„Pojď už, nemůžu se dočkat!“ vyhrkla jsem a nyní s radostí ve tváři, se sunula ke dveřím.

„Žasnu nad změnami tvých nálad,“ odvětil

„A já nad tvou romantickou duší.“ Usmála jsem se.

Jeho rty se od sebe odtáhly a já vycítila, že chce něco říct. Přesně jsem věděla, co to bude.

„Ano Edwarde, máš duši a víc se o tom nechci bavit,“ řekla jsem rázně.

Nechtěl se se mnou hádat, takže radši nic nenamítal. Byla jsem na sebe hrdá.

Vyšla jsem ven s Edwardem za zády. Asi to myslel takticky. Kdybych totiž padala, bylo to takto praktičtější.

„Zatím to vypadá nadějně,“ pronesla jsem a mé nohy zlehka našlapovaly na sníh, který pod nimi praskal.

„Co to děláš?“ ptal se s výsměchem a nevěřícně kroutil hlavou.

„Chodím opatrně,“ odfrkla jsem si a pokračovala v cestě.

„Zvedáš nohy jako čáp.“ Zasmál se.

„Díky Edwarde, to jednoho povzbudí,“ řekla jsem ironicky, ale pokračovala jsem v nově objeveném stylu chůze.

„Jsi směšná,“ konstatoval, když mě bral do náruče.

„Nechci si zase něco udělat, poslouchám rady Carlislea,“ odpověděla jsem uraženě.

„Myslím, že kdybys chodila normálně, měla bys větší šanci, že se ti nic nestane.“ Nepřestával se do mě obouvat.

„Až tě budou bolet ruce, řekni,“ pronesla jsem otráveně a koukala před sebe.

Pod Edwardovým našlapováním nebylo slyšet žádné praskání zmrzlého sněhu. Jako by se vznášel. Radši jsem nechtěla vědět, zda to je pravda, tekže jsem se dívala před sebe a hypnotizovala krajinu.

Šli jsme poměrně dlouho, no tedy Edward šel. Když jsem se na něj podívala, měl ve tváři jen podivný úsměv. Ke mně však nevzhlédl a jen se díval na cestu před sebe.

Dobrá, jak chce. Pokud se nemíní bavit, já s tím taky začínat nemusím. Jsem paličatá a umíněná, já vím. Asi část zděděné povahy po Charliem.

----------------------------------------------------------------------------------------------

Je tady už 30. kapitola. Nevěřím, že už jsem tak daleko a že se Vám to stále líbí. Děkuju. SS

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 30: