Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 32

23.01.2010 (19:45) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7410×

Jak potěšená jsem se cítila, když byl mimo on ze mě. Nevěděl, co ho čeká a vzrušením by udělal cokoliv, co bych po něm požadovala.

Nyní jsem se však takto cítila já. Opět mě dostal, ale ach můj bože v lese!!!

Před pár týdny jsem byla panna a teď tady budu provozovat orgie se svým božským přítelem upírem. Kdo by si pomyslel, že tuto větu někdy řeknu.

Mé kalhoty povolily. Zhluboka jsem se nadechla a odhodlala se podívat směrem ke svému klínu. Edward již rozepnul knoflík a zip stahoval neskutečně pomalu.

Nedíval se na své ruce, které tak činily, ale pátravě sledoval mou tvář.

„Kdybych mohl, miloval bych se s tebou tady a teď,“ vydechl mi sladce do tváře.

„Takže?“ Snažila jsem se vyzvědět, co příjde.

„Hmm... přeci tě nemůžu zanedbávat.“ Pousmál se potutelně.

„Edwarde.“ Zněl tón mého hlasu zdráhavě.

„Pššt.“ Přiložil svůj ukazováček na mé rty.

Jemně mě políbil. Opravdu si dával záležet, aby jeho polibek nebyl příliš vášnivý. Já to ale nezvládla. Opět jsem to byla já, kdo podlehl a svými rty jsem ho začala zprudka líbat.

„Hmm, Bello, já chtěl jen malou pusu.“ Zasmál se mé reakci.

„Tohle není nejvhodnější místo pro tvé hrátky,“ řekla jsem skepticky.

„Pleteš se. Tohle je právě to nejvhodnější místo.“ Vyvedl mě rychle z omylu.

„Začíná mi být zima,“ zkoušela jsem to na něj takto.

„Celá hoříš, Bello.“ Zasmál se.

„Někdo příjde,“ svěřila jsem mu tedy své pravé obavy.

„Nikdo nepříjde, slyšel bych ho na kilometry daleko.“ Snažil se mě uklidnit.

Tímto mi vzal nit a já nevěděla, co na tohle namítnout. Poznal to a já poznala, že on to poznal. Zamotaná věta.

Dlaní mi zajel pod kalhotky. Bože, zřejmě to myslel opravdu vážně!

„Buď velmi klidná,“ zašeptal během toho, co jeho prst pronikal do mého nitra.

Vážně po mně chtěl, abych byla jen tak nečinná mezitím, co jeho prst vychází z mého lůna a opět se v něm ztrácí?

Dobrá tedy, zatla jsem pěsti a nechala ho. Bylo ticho a slyšet byl pouze můj zrychlený dech a tlukot srdce. Ano, i já slyšela své vlastní srdce. Muselo bít opravdu nahlas.

Prst, smáčený mou vlhkostí, přiložil k mému klitorisu a jemně přes něj přejel. Mé tělo se zatřáslo a kolena se podlomila.

Edward mě pohotově zachytil a znovu opíral o strom.

„Jen jsem tě žádal, abys byla klidná,“ říkal mi smutně, ale jeho koutky byly prudce roztažené.

„Jako bych to udělala schválně,“ odfrkla jsem si.

Přiblížil se ke mně velmi blízko a prst do mě opět hluboko zabořil. Napjala jsem se jako svíce. Edward mě políbil na rty a prstem počal rychle pohybovat nahoru a dolů. Sledoval mou tvář. Chtěl mě pokořit. Viděla jsem mu na očích ten pocit vítězství.

Snažila jsem se tvářit lhostejně, ale copak to šlo. Náhle přestal a já pocítila vlnu zklamání, která mi putovala celým tělem. Chtěla jsem to, ale zároveň jsem ho nechtěla nechat vyhrát.

Vyčkával. Sledoval co budu dělat. Potutelně se usmíval, jakoby to tušil. Byla jsem rozdrážděná a mé mladé tělo si žádalo víc. Má mysl a můj chtíč v tuto chvíli nepracovaly dohromady a já začala sama od sebe přírážet na Edwardovy prsty, snaživ se dosáhnout oněch slastných pocitů.

Viděla jsem v jeho tváři ten potěšený úsměv. Chtěla jsem alespoň důstojně nesténat. Chvíli se mi to dařilo díky pevně semknutým rtům. Když jsem však začala pociťovat přicházející vrchol, má dlaň zbalená do pěsti tloukla do kůry stromu a já se výkřiku neubránila.

Fascinovaně pozoroval mé vyčerpané tělo, které se zhroutilo do jeho nastavené náruče. Zhluboka jsem oddechovala a konečně se postavila na vlastní nohy. Nasupeně jsem jej pozorovala.

„Nemrač se, nesluší ti to.“ Snažil se mě obměkčit.

„Hmm,“ zabručela jsem romrzele při zapínání kalhot a ostatního oblečení.

„Zlobíš se?“ ptal se s odstupem.

„Ne, takhle se totiž tváři naprosto vyrovnaný člověk,“ odfrkla jsem si a vydala se směrem ke Cullenovic domu, i když jsem neměla ponětí, jak se k němu v té tmě dostanu. Měla bych problém, najít ho za světla, natož teď, když se setmělo.

„Notak, nezlob se.“ Přitáhl si mě na své tělo a donutil mě dívat se do jeho očí.

Pohledem jsem se mu snažila vymatit, ale on si mou tvář přidržel na úrovni té své.

„Dovol mi ti to vysvětlit.“ Snažil se o mou pozornost.

„Hmmm,“ broukla jsem.

„Zkus mě pochopit, lásko.“ Začal něžně a slůvkem lásko si mě snažil přiklonit na svou stranu

„Za celé století, jsem k nikomu necítil to, co k tobě. Nikomu jsem neměl možnost způsobovat takové pocity jako tobě. Je úžasné slyšet tvé steny. Vidět tvé tělo jak reaguje na to mé. Jak se mění tvá vůně, když jsi vzrušená. Tohle všechno je tak zvláštní. Nedokážu ti přesně popsat, co se ve mně odehrává...“

„Vypadalo to, že si to užíváš,“ přerušila jsem ho.

„ Ano, užíval jsem si to, nepopírám. Fascinovalo mě, jak jsi se bránila svému chtíči, ale tvé tělo po něm prahlo. Viděl jsem ti to na očích a věděl jsem, že se tomu neubráníš, protože jsi tak mladá a věci ohledně milování a těchto prožitků teprve poznáváš. Reagoval bych stejně.“ Snažil se mě zřejmě utěšit.

„Ale v lese?“ Zněl můj hlas trochu opovržlivě.

„Tak já si tu vylévám své srdce a tebe trápí místo?“ Smál se, co mu síly stačily.

„Je pravda, že originalita se cení,“ uznala jsem.

„Ty můj blázínku, já se začínal bát, že se se mnou rozejdeš.“ Políbil mě na čelo.

„Tohle neříkej, snad nepochybuješ o mé lásce k tobě,“ vyhrkla jsem.

„V tvých jistých paličatých chvílých, ano.“ Pousmál se.

„Stačí, když řeknu MILUJI TĚ,“ zdůraznila jsem ta dvě poslední slůvka.

„Možná.“ Uculil se.

„Stačí, když řeknu MILUJI TĚ a políbím tě.“ Zkoušela jsem to dál.

„Můžeš to zkusit.“ Uculil se ještě víc.

Nahla jsem se k jeho uchu a zašeptala: „Miluji tě,“ a mé srdce při těchto slovech poskočilo. Pak jsem svými dlaněmi pohladila jeho tvář a začala ho líbat. Nejdřív jsme se něžně oťukávali. Byly to jen takové drobné motýlí polibky, ale přestalo nás to bavit a naše rty se do sebe žíznivě vpíjely.

Po chvíli přestal, protože vycítil, že zásoby mého kyslíku se ztenčují.

„Měli bychom jít, nemusela bys být jediná, kdo by se dnes neovládl,“ řekl mi prostě.

Vzal si mě opět do náruče a pevně mě v ní sevřel. Venku začalo přituhovat a připadalo mi, že se mě snaží zahřát. Nemožné to nebylo, protože jsem se tiskla k jeho bundě, kterou jsem si po chvíli vyhřála vlastní iniciativou, takže mi bylo tepleji.

„Zavři oči.“ Nakázal mi.

„Proč?“ ptala jsem se zvědavě.

„Chci, abychom se dostali včas domů, takže budu muset trochu zrychlit tempo,“ odpověděl mi na vysvětlenou.

„Ach tak,“ řekla jsem poněkud otráveně.

„Slibuju, že to ani nepocítíš.“ Uklidňoval mě.

„Věřím ti,“ ujistila jsem jej.

„To upírovi neříkej dvakrát.“ Pousmál se.

„Klidně několikrát denně.“ Prosazovala jsem si opět svou.

Pak se náhle rozběhl a já oči pohotově zavřela. Říkal, že nic neucitím, ale já si toho byla moc dobře vědoma. Zřejmě vycítil mou nervozitu a začal mi broukat svým líbezným hlasem. Přestala jsem se soustředit na svištění větru a pořádně jsem se zaposlouchala do té libé melodie. Až teď jsem si začala uvědomovat, jak čisté ty tóny jsou.

Tak moc jsem se do té krásné hudby zaposlouchala a ani mi nedošlo, že jsme tady. Bylo mi fajn, takže svůj slib dodržel.

„Jak jste se měli?“ ptala se nás už ode dveří Esme, která momentálně trošku přestavovala nábytek. Své povolání rozhodně nezapře.

„Bylo nám fajn,“ odpověděla jsem stručně a usmála se na ni jen tak pro jistotu, aby si nemyslela, že ji chci krátkostí své odpovědi nějak odbýt.

„Nepochybuji.“ Ozval se z rohu chychotavý hlásek Alice.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Další díl je zde, tak ať se líbí a nechte komenta, mě to baví číst. Klidně s kritikou ;-). Vaše SS

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 32: