Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 36

29.01.2010 (11:30) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6253×

Dál jsem se radši neptala. Edward si mě přitiskl na svůj bok a společně jsme vyšli na parkoviště.

„Jsi pořádně připoutaná?“ ptal se mě, když jsme nasedli do auta.

„Jako vždy, chceš si to zkontrolovat?“ Nadhodila jsem a on se nenechal dlouho pobízet.

„To není špatný nápad.“ Pousmál se.

Naklonil se ke mně a kontroloval pásy i zapínání a přitom se mě letmo dotýkal. Opravdu důkladná kontrola, kterou zakončil něžným polibkem.

„Ehm, díky, teď se mi opravdu nemůže nic stát,“ pronesla jsem směrem k němu skepticky.

 „Myslím jen na tvou bezpečnost, dnes totiž pojedeme rychleji.“ Pousmál se.

„Jak to myslíš rychleji. Rychleji než obvykle?“ Sama jsem slyšela hysterický podtón svého hlasu.

„Neboj se, přeci víš, že bych nedovolil, aby se ti něco stalo.“ Uklidňoval mě.

„Vím,“ hlesla jsem poraženecky.

„Vidíš. Já tě jen nechci připravit o to, co uvidíš doma.“ Zasmál se nahlas.

„Vůbec netuším, o čem to mluvíš,“ zněla jsem zmateně.

„To brzy poznáš.“ Znovu se huronsky zasmál.

Jen jsem zakroutila hlavou. Vůbec jsem tomu nerozumněla. Jakoby mi unikal nějáký skrytý vtip. Edward jel opravdu jako šílený a já křečovitě svírala sedadlo. Když jsme přijížděli k domu, Edwardův úsměv byl ještě výraznější než obvykle.

„Pojď.“ Pokynul mi.

Nemotorně jsem si rozepnula pásy, které on před chvílí tak pečlivě kontroloval a vylezla jsem z vozu.

„Tak mi ukaž to velké překvapení.“ Dělala jsem natěšenou.

Prošli jsme vstupními dveřmi a z kuchyně se ozýval nějáký šramot. Edward mě táhl za ruku směrem k ozývajícím se zvukům.

Lednička byla otevřená a vykukoval z ní jen něčí zadek, naštěstí v trenkách.

„Bože, ať to není Carlisle,“ říkala jsem si v duchu.

Pak na nás ale vykoukla Emmettova hlava. Tak to se mi opravdu ulevilo.

Emmett tam nervózně stál se šlehačkou v ruce a vyjeveně nás sledoval. Já střídavě koukala na pobaveného Edwarda a nervózního Emmetta.

„Promiň,“ vyhrkla jsem a zakryla si dlaněmi oči.

„Emmette!!“ ozval se ze shora hlas Rose.

Tak počkat. Rose je v ložnici a Emmett v kuchyni jen v trenkách?

„Ty jsi prohrál!“ rozkřikla jsem se se smíchem.

„Ehm, každý to bereme jinak.“ Přešlapoval nervózně na místě.

„Tak to teda ne. Sázka byla jasná a ty jsi prostě prohrál.“ Nadhodila jsem trošku nasupený tón, protože jsem se bála, že bude chtít vyklouznout.

„Technicky vzato máš pravdu.“ Pořád se vykrucoval.

„Né technicky. Já mám pravdu,“ řekla jsem vítězně.

Emmett si pro sebe začal něco mručet.

„Proč máš tu šlehačku?“ Došlo mi teď.

„No, víš, po pár desítkách let ti to příjde stereotypní,“ řekl laškovně a já se trochu začervenala.

„Nemůžete jíst,“ pronesla jsem.

„To neznamená, že to pěkně nevypadá,“ odsekl.

Dál jsem se radši nevyptávala. Dozvěděla bych se ještě další praktiky Emmettova sexuálního života a po tom opravdu netoužím.

„Takže jsem vyhrála,“ konstatovala jsem, když kolem mě procházel.

„Až tě přemění...“ Hodil očkem po Edwardovi, „poznáš, že není tak snadné přestat.“ Zasmál se huronsky.

„Ale vyhrála jsem,“ volala jsem na něj, když už byl na vrchu schodů.

„Prozatím,“ odpověděl.

Otočil se na patě a ještě na mě houkl,  „až budeme oba upíři, bude to vyrovnanější, ty totiž zatím vůbec netušíš, jaký to je požitek.“ Emmett se ztratil v pokoji a z Edwardové hrudi se ozývalo vrčení.

„Jak to myslel, Edwarde?“ ptala jsem se a Emmettova slova mi stále vrtala hlavou.

„Tím se netrap, jsou to jen další Emmettovy hloupé žvásty.“ Uklidňoval mě.

Bylo to zvláštní. Přeci jsem vyhrála, ale proč jsem se jako vítěz necítila. Copak za to mohla Emmettova poslední slova. Stále jsem na to musela myslet. Jak to myslel, že vůbec nevím, jaký to je požitek? Jsem si jistá, že za poslední měsíc, jsem se toho dověděla víc než dost. Byla jsem zmatená.

Byla jsem dnes nějáká utahaná. Nevím, z čeho to bylo, ale na nic jsem neměla náladu. Už jsem se viděla v posteli vedle Edwarda, jak spokojeně oddychuju.

„Půjdu si dát sprchu,“ hlesla jsem poloospale, když jsem konečně dokončila úlohu do matematiky.

„Můžu jít s tebou?“ zeptal se s pozvednutým obočím.

„Jsem dneska nějáká unavená, promiň,“ šeptla jsem směrem k němu.

„Budu hodný.“ Usmál se nevinně.

„Slibuješ?“ Ujišťovala jsem se, protože bych dnes během sexu zřejmě usnula.

„Slibuju.“ Pozvedl mi palcem bradu a políbil mě.

Dobelhala jsem se s Edwardem za zády do koupelny. Oblečení ze mě v podstatě spadlo samo. Nastavila jsem teplotu vody a nohou ji nejprve vyzkoušela. Pak jsem vlezla do sprchového koutu a nechala na sebe padat kapky úžasně teplé vody.

Mohutné paže si mě náhle přitiskly na své tělo. Horko a chlad. Po těle mi naskočila husí kůže, kterou Edward umocnil tím, že mě začal omývat pěnovou žíňkou.

„Edwarde, “ vzdychla jsem, ale ospale.

„Šššt, jen tě omyju, neboj,“ zašeptal mi.

„Díky... omlouvám se ti, nevím, co mě tak unavilo,“ stěžovala jsem si.

„To je v pořádku.“ Uklidňoval mě a žíňkou jezdil jemně po mém těle.

Ano, i přes mou únavu mě to vzrušovalo. Klidně mě za to ukamenujte, ale já si prostě nemohla pomoct. Pak si mě otočil čelem k sobě a opět omýval mé tělo. Něžně jsme se mazlili a bylo to moc příjemné.

„Chce se mi moc spát.“ Políbila jsem ho omluvně na hruď.

Nic neříkal, jen pohotově zastavil sprchu a vytáhl mě ven, zabalil do ručníku a donesl do pokoje, tam mi oblékl noční košilku a zachumlal do peřiny.

„Dobrou noc, krásko,“ zašeptal a políbil mě na čelo.

„Hmmm,“ zamručela jsem potěšeně a myslím, že i ze spánku jsem se usmála.

„Vstávej, lásko.“ Slyšela jsem něžný hlas Edwarda.

„Sotva jsem usnula, nech mě spát.“ Bránila jsem se a deku si přetáhla přes hlavu.

„Je 7 hodin,“ oponoval mi.

„Hmmm,“ hlesla jsem s nezájmem.

„Je 7 hodin ráno.“ Dodal a já se na posteli pohotově vymrštila.

„Neeee!“ zaúpěla jsem a znovu padla do peřin.

„Nemusíš chodit do školy, Carlisle ti napíše omluvenku.“ Zoufale se mi snažil pomoct.

„Ne, musím se rozhýbat,“ odmlouvala jsem a pomalu se vyhrabala z postele.

Připadala jsem si, jako bych sto let nespala. Nikam se mi nechtělo. Nejraději bych celý den prospala se staženými závěsy a Edwardem vedle sebe. O tomhle přání si ale bohužel budu muset nechat jen zdát.

V koupelně jsem provedla ranní očistu a navlékla na sebe první lepší věci, které jsem našla. Jasně, od Alice si vyslechnu něco o módě a jak se k sobě barvy nehodí, ale to mi bylo vážně jedno.

„Bells, zůstaň doma.“ Snažil se mě přesvědčit Edward, když jsem došla do kuchyně.

„Už ani nejsem tak unavená. Budu v pohodě než dojedeme do školy.“ Uklidňovala jsem ho, i když jsem tomu sama nevěřila.

„Vůbec se mi to nelíbí,“ lamentoval si spíš sám pro sebe.

„Alice by ti řekla, kdyby viděla, že se se mnou něco stane, ne?“ koukla jsem na Alici, sedící pohodlně v křesle.

„Asi ano,“ přisvědčil.

„Tak vidíš. Pojď už, nebo přijedeme pozdě,“ houkla jsem na něj a sunula se k autu.

„Bello?“ zeptal se tázavě a pobaveně.

„Edwarde já už tě nebudu přem... “ Ke konci mě přerušil.

„Máš pantofle, lásko.“ Zasmál se a já zrudla.

„Aha, no díky.“ Věnovala jsem mu nervózní pohled a přezula se.

Ještě než jsem vyšla ven, pořádně jsem se zkontrolovala před zrcadlem pro případ, že bych si zapomněla třeba kalhoty, ale myslím, že na to by mě Edward upozornil velice rychle.

-----------------------------------------------------------------------------------------

Velká omluva, že tu je díl až teď, ale když jsem přišla ze školy, seděla tu sestra a odmítala mě sem pustit. Potom přišla kadeřnice a ještě sestřenice, takže se na PC nedalo nic dělat.

At se kapitola líbí. SS

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 36: