Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 37

30.01.2010 (09:00) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6672×

Ve španělštině jsem jen seděla a nic nedělala. Tvář jsem si podepírala dlaní a víčka se mi samovolně zavírala. Vůbec jsem nevnímala výklad učitele, pouze jsem byla zaměřená na to, abych náhodou neusnula.

„Slečno Swanová, je mi opravdu líto, že Vás má přednáška tak nudí, ale nemusela byste to dávat tak okatě najevo,“ vyjel na mě učitel.

„Omlouvám se, jsem nějáká unavená.“ Snažila jsem se ospravedlnit.

„Měla byste si vzít příklad ze svých spolužáků a v noci třeba spát, ne dělat bůhví co,“ odsekl.

Starý hnusný páprda. Jen závidí. A co si myslí, že celou noc dělám? Bože, to vypadám jako neukojitelná saň nebo co? Ať si myslí, co chce, je mi to jedno.

Ostatní učitelé můj stav moc nekomentovali. Tvářili se buď naštvaně, pobaveně nebo soucitně, ani nechci vědět, co si představovali, že jsem dělala.

U oběda jsem jako obvykle seděla společně s Edwardem a jeho sourozenci. Už asi minutu jsem přežvykovala jeden kousek jablka.

„To jsi neudělal!“ vyhrkl najednou Edward, až jsem poskočila.

„Co se děje?“ ptala jsem se jako právě probuzená.

„Ten idiot ti do pití nasypal prášky na spaní!“ odpověděl mi a nekontrolovatelně vrčel.

„Emmett?“ ptala jsem se nevěřícně.

„Hele, to není hezký, že si idiota spojuješ se mnou,“ opáčil trošku dotčeně, ale pobaveně.

„Kolik jsi jí toho dal?“ ptal se dál Edward výhružně.

„Jen dvě tabletky, kdo mohl tušit, že to na ní tak zabere,“ odpovídal trošku zdráhavě.

„Já tě asi zabiju,“ šeptal teď Edward, aby nepřilákal moc velkou pozornost.

„Hele, uklidni se, za pár hodin to přestane působit a Bella bude jako nová,“ chlácholil Emmett Edwarda.

Celou tuhle hádku jsem pozorovala s otevřenými ústy. Takže prášky? Já se už lekla, že mi snad něco je.

„Bello, zavři pusu,“ zašvitořila Alice.

„Jasně,“ přitakala jsem a čelisti semkla k sobě.

Edward si mě přitáhl ke svému boku a hladil mě po vlasech. Opřela jsem si tvář o jeho rameno a zavřela oči.

„Proč mi dával ty prášky?“ Byla jsem mimo.

„Emmette?“ pokynul směrem k němu.

„Jen jsem myslel, že to bude legrace a já se bavím.“ Zasmál se a já cítila, jak sebou Edward cuknul.

„Napij se coly!“ nakazoval mi Edward a plechovku mi cpal před ústa.

„Pij!“ poručil mi a já rty přiložila k otvoru. Trochu plechovku naklonil a já začala polykat ten přeslazený nápoj. Pořád ji do mě lil, tak jsem ho svou rukou musela zastavit, nebo bych se zachvíli utopila.

„Stačí,“ řekla jsem, když mi bublinky vlezly až do očí.

„Ty pláčeš?“ ptal se zděšeně.

„Ne, to jsou jen bublinky,“ odvětila jsem.

Z mého klidného odpočívání mě vyrušil školní zvonek a já zaúpěla.

„Už jen poslední hodina, lásko. Máme ji společnou. To zvládneš,“ konejšil mě a pomáhal mi vstát.

„Tak jo,“ přitakala jsem duchem mimo.

Edward mi pomohl do třídy. Naštěstí sedět jsem zvládla sama, ovšem poslouchat profesorovy výklady o minerálech, to byl opravdu nadlidský výkon. Oči jsem hrdině držela otevřené a modlila se za konec hodiny.

„Už jen chvilku,“ zašeptal mi Edward a já v duchu skákala radostí. Opravdu jen v duchu, protože momentálně budu ráda, když budu umět chodit.

„Takže se sejdeme na příští hodině,“ slyšela jsem profesorovu závěrečnou větu a toužila jsem být pryč.

„Jdeme,“ řekl mi Edward, ale já nestihla udělat ani krok a on už mě bral do náruče.

„V tuhle chvíli tě opravdu moc miluju,“ přitiskla jsem se na jeho hruď a slyšela tiché zasmání.

V autě mě položil na zadní sedadlo a já byla téměř okamžitě tuhá.

„Asi pak Emmetta zabiju,“ hlesla jsem ještě.

„S tím ti mile rád pomůžu,“ odpověděl natěšeně.

Těžko říct, jak dlouho jsem spala. Ani nevím, co za prášky mi to Emmett vlastně dal. Pokojně a klidně jsem dřímala, ale pak jsem se zase probudila. Byl to takový nekvalitní spánek.

Že jsme opět u Cullenů jsem si uvědomila, když mě Edwardovy ruce opatrně vytahovaly z auta.

„Zeptej se svého syna,“ slyšela jsem Edwardův nabručený hlas a přes řasy viděla Esmin rozmazaný obličej. Asi jí odpovídal na nevyřčenou otázku.

„Emmette!?“ zaslechla jsem jen letmo její hlas, kterým si své nezbedné dítko volala k sobě.

„Můžeš klidně spát, budu u tebe,“ promluvil Edward, když mě pokládal na postel.

„Díky,“ kuňkla jsem, aniž bych věděla, zda mi rozumněl.

Edward se zřejmě snažil být potichu, ale můj spánek byl nyní mělký, takže mě probudil. Převalila jsem se na bok za oním zvukem.

„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit,“ omlouval se, když vypozoroval můj pohyb.

„Kolik je hodin?“ ptala jsem se trošku rozespale, ač unavená jsem už nebyla.

„Čtyři v noci,“ odpověděl klidně.

„Aha,“ odvětila jsem.

„Měla by jsi ještě spát,“ nabádal mě.

„Už nejsem unavená, spíš naopak,“ posadila jsem se.

Můj pohled se stočil ke dvěma taškám, zabaleným u skříně.

„Někam jedeš?“ ptala jsem se vyděšeně a srdce mi chtělo vyskočit z hrudi.

„Uklidni se. My jedeme,“ odpověděl se zářivým úsměvem na tváři.

„Společně? A kam?“ Zmateně jsem pohledem těkala z Edwarda na tašky.

„Nech se překvapit.“ Políbil mě něžně.

„Víš, že to nemám ráda. Při tvém posledním překvapení jsem se stala závislá... no, však víš,“ nedopověděla jsem.

„Jen povídej.“ Usmál se šibalsky a díval se mi do očí.

„Mmmm,“ zamručela jsem nesouhlasně.

„Jsi tak stydlivá,“ podotkl a pohladil mě po tváři.

„Mám dojem, že chceš, abych se červenala,“ zasvětila jsem ho do své domněnky.

„To bolí, Bello.“ Zasmál se.

„Kdy odjíždíme?“ Přeladila jsem na jinou vlnu.

„Po obědě,“ odpověděl.

„Počkej, já mám dneska školu až do čtyř,“ odporovala jsem.

„My nepůjdeme do školy.“ Pousmál se.

„Budou si myslet, že to flákám. Včera jsem tam usínala a na druhý den ani nepříjdu,“ myslela jsem nahlas.

„S tím si nedělej těžkou hlavu,“ konejšil mě.

„Tobě se to lehko říká. Něco řekneš tím svým sexy hlasem, zamrkáš dlouhýma řasama a nikdo ti neřekne ani půl slova,“ vypálila jsem.

„Tak sexy hlasem?“ ptal se dráždivě.

„Nedělej to!“ vyhrkla jsem a ukázala na něj prstem.

„Co myslíš?“ ptal nevinně.

„Dostáváš mě do rozpaků,“ vysvětlila jsem, ale jeho úsměv se rozšířil.

„Mně se to ale líbí,“ podotkl a políbil mě na krk.

„O tom nepochybuji.“

Dál jsem se ale moc nedostala, protože jeho rty zasypávající můj krk drobnými polibky, mě doslova přiváděly k šílenství. Měla jsem tolik energie, takže nebyl žádný problém. Za tričko jsem si ho přitáhla k sobě a začala ho vášnivě líbat. Cítila jsem se tak vybuzeně a měla jsem chuť se s ním milovat a nikdy nepřestat. Pevně jsem se k němu tiskla a s potěšením jsem zjistila, že mi své polibky oplácí se stejným nadšením.

Odtáhl se ode mě a já myslela, že si chce jen vysléct tričko, tak jsem ho nechala. On u mě ale jen tak klečel a usmíval se.

„Na co čekáš?“ ptala jsem se nedočkavě a chtěla znovu cítit jeho rty na svých.

„Vydrž do večera.“ Pohladil mě a mým tělem projel eletrický výboj.

„V podstatě je večer,“ procedila jsem a znovu se ho snažila přitáhnout k sobě. K mé smůle se ale nenechal.

„Buď hodná.“ Srovnal mi ruce k tělu a přidržel je tam.

„Proč???“ Padla jsem poraženecky zpátky do peřin.

„Protože to bude tak nějak souviset s naší cestou a s večerním programem,“ řekl trošku nervózně.

„S jakým programem? Myslíš ten, kdy budu po cestě tak unavená, že se na nic nezmůžu,“ řekla jsem ironicky.

„Nemyslím si, že budeš unavená. V podstatě jsi prospala dva dny.“ Zasmál se a já po něm hodila úšklebek.

„Chceš pomoct s balením?“ Snažila jsem se přivést na jiné myšlenky.

„Už mám vše sbalené,“ odpověděl.

----------------------------------------------------------------------------------------

Přepsala jsem další díl, tak doufám, že se bude líbit. SS

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 37: