Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 38

30.01.2010 (22:00) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6688×

„Už mám vše sbalené,“ odpověděl.

„Jak nečekané,“ pronesla jsem skepticky.

„Ty se vůbec netěšíš?“ ptal se posmutněle.

„Bylo by to lepší, kdybych neměla tolik nergie, kterou potřebuju vybít, jestli chápeš, jak to myslím,“ prohodila jsem.

„Víš, dnešní večer to bude jiné. Pokud vše půjde podle plánu.“ Dodal ještě.

„Jak to myslíš, jiné? A podle jakého plánu?“ Dožadovala jsem se odpovědi.

„Vše se dozvíš večer.“ Nechtěl se už dál o tomto tématu bavit.

„Dobře, budu hodná a nebudu se vyptávat, ale prozraď mi alespoň, jak dlouho tam budeme?“ Dala jsem se na výměný obchod.

„V neděli k večeru se vrátíme,“ odpověděl neutrálně.

„Tak jo.“ Snažila jsem se o veselý tón.

Asi se mi to podařilo, protože s nadějným úsměvem pozvedl hlavu a sledoval muj výraz.

„Tak se těšíš?“ ptal se.

„Těším se kamkoliv, kde budeš ty.“ Políbila jsem jej, ale jen letmo.

Zakručelo mi v břiše a já si uvědomila, že naposledy jsem jedla včera ve školní jídleně, pokud se tomu tak dá říkat. Pocítila jsem v žaludku nepříjemnou prázdnotu.

„Půjdu si udělat něco k jídlu,“ pousmála jsem se.

Když jsem se zvedla z postele, uvědomila jsem si, že na sobě mám své včerejší oblečení. Edward mě asi po uložení do postele nechtěl tímto budit. No, gentleman vždy a všude. Vyslékla jsem se tedy ze starého oblečení a oblékla si jen delší tričko a na to župan. Zaslechla jsem ještě slabé zavrčení.

„Byla to tvá volba,“ pousmála jsem se nad jeho přemáháním.

„Lituju ji,“ povzdechl si.

„Teď už je pozdě.“ Nechala jsem ho v pokoji a pomalu sešla schody do kuchyně.

„Jaktože nespíš, jsou čtyři hodiny ráno?“ ptala se trošku vyděšeně Esme.

„Už nemůžu,“ odpověděla jsem.

Esmin výhružný pohled se stočil směrem k Emmettovi.

„Já jí dal jen prášky na spaní, na nic proti spánku jsem ani nešáh!“ Dušoval se Emm.

„Zřejmě už jsem přespaná,“ odšourala jsem se do kuchyně.

„Emmett by ti chtěl něco říct.“ Táhla ho za sebou.

„Omlouvám se, že jsem ti dal prášky na spaní,“ řekl otráveně.

„To je v pořádku, myslím.“ Přemýšlela jsem zpětně.

„Ale byla to sranda, ne?“ Rozesmál se.

Esme se na něj zhrozeně podívala a dala mu pohlavek.

„Radši už běž.“ Posílala ho pryč.

„Co jsem zase provedl?“ Lamentoval, když odcházel.

„Copak by sis dala?“ Prohlížela Esme ledničku a se zájmem mě pozorovala.

„Cokoliv,“ vyhrkla jsem, protože se opět ozval můj hladový žaludek.

Esme tedy vytáhla vajíčka a v rychlosti je rozklepla. Vypadalo to na omeletu. Pokaždé žasnu, jak dobrá kuchařka je, když vezmu v úvahu, že dokud jsem nepřišla já, nevařila, protože neměla důvod. Vypadalo, že jí to dělá radost. Na ní byste opravdu nepoznali, že je něco v nepořádku. Tedy, že není člověk. Chová se tak přirozeně.

Esme je přeci Edwardova matka. Tedy, on ji tak bere. Možná se jí svěřil s dnešním plánem.

„Esme... Mohla bych se tě na něco zeptat?“ zkusila jsem to nejdřív pomalu.

„To víš, že můžeš, zlatíčko,“ odpověděla a mile se na mě usmála.

„No, ty určitě víš, že Edward pro nás na víkend plánuje nějáký menší výlet. Nechce mi k tomu ale nic říct. Neřekne mi ani kam jedeme a proč,“ stěžovala jsem si potichu, snaživ se zábranit odposlechu Edwardových uší.

„Já to slyšel,“ ozval se ze shora Edwardův hlas.

Esme se na mě omluvně podívala a já se začervenala. Cítila jsem se jako podvodnice, která se snaží vymámit tajné informace. Každopádně, část s informacemi byla pravdivá.

„Bude se ti to líbit.“ Pousmála se, když mi na talíř dávala omeletu.

„On mi nikdy nic neřekne,“ postěžovala jsem si nahlas tak, aby to Edward pořádně slyšel, bohužel se mi jeho odpověď dostavila v podobě hlasitého smíchu.

Zamračila jsem se a vložila si sousto do úst. Bylo to opět výborné. Už mi docházely fráze, jakými Esminy výtvory chválit.

„Je to opět úžasné,“ vzhlédla jsem k ní.

„Děkuju. Říkáš to pokaždé, začínám si myslet, že to děláš jen tak ze zdvořilosti,“ řekla vážně.

„Ne, to ne. V žádném případě. Je to opravdu výborné!“ dušovala jsem se a cpala si sousto za soustem do pusy, až jsem ji měla plnou. Jako bych se Esme snažila utvrdit o pravdivosti svých slov.

„Jen jsem žertovala, drahoušku.“ Zasmála se.

„Aha,“ odpověděla jsem s plnou pusou a svraštila obočí.

Ještě by si mohla přijít rýpnout Rosalie. To už by byl vážně konec.

POHLED EDWARDA:

Za ty prášky, co Emmett podstrčil Belle, bych ho nejraději uškrtil. To už opravdu přesahuje hranice mého chápání. Sice nepopírám, že nebylo zábavné pozorovat obličej profesora, který se na Bellinu tvář občas podíval a o tom, co si myslel, jsem se Belle raději nesvěřoval. Bylo mi jí ale taky líto. Byla tak moc unavená a nemohla za to.

Emmett se ovšem výborně bavil. Byl na sebe hrdý, ale dát jí to jen proto, že prohrál tu pitomou sázku. Když nemůže snést prohru, tak ať se nesází. Udělal to jen z důvodu, aby se se mnou Bella nevyspala, což mi přišlo opravdu ubohé.

Okamžitě mi usnula na zadním sedadle auta. Jel jsem opravdu pomalu, protože jsem ji nechtěl probudit, ale noha mě na pedálu pořádně svrběla, ale odolali byste jí? Vypadala jako anděl. Kolena měla přitažená ke své hrudi a pokojně oddychovala. Správně bych měl sledovat cestu, ale já se pouze dokázal dívat do zpětného zrcátka, na tu krásnou tvář. Skoro jako bych se cestu snažil prodloužit.

Od doby, co jsme přijeli ze školy, spala jako zabitá. Přirovnání se mi vůbec nelíbí, ale jak jinak to popsat. Je pravda, že se občas ošila, ale většinu času dřímala. Chtěl jsem se na ni celou noc dívat. Kam se hrabe televize, já mám svůj vlastní program. Občas ze spánku promluvila a její rty říkající „Miluji Tě,“ byly tak neskutečně půvabné. Ona celá byla půvabná.

Sledoval jsem, jak se jí pravidelně vzdouvá hrudník. Bylo to uklidňující. K ránu jsem bohužel musel začít balit věci na víkend, ale i přesto jsem po ní očkem pokukoval.

Asi jsem nebyl tak opatrný, jak jsem si myslel a Bella se bohužel probudila. V duchu jsem si nadával a jí se horečnatě omlouval. Emmettovy prášky už zřejmě přestaly působit a ona teď měla naopak velký přebytek energie. Je nepředstavitelné, jak hodně jsem se musel přemáhat, abych její touhy nenaplnil. Nabízela se mi, chtěla mě, ale já musel být silnější.

Líbal jsem ji, ale v duchu ji musel odmítat. Mé tělo trpělo, když se to její o mé počalo otírat.

Po vysvětlení celé situace se poraženecky podvolila a snažila se své chtíče potlačit. Netvářila se nadšeně. Její sexuální touha byla cítit i na druhé straně pokoje.

Převlékla se a šla se dolů najíst. Já mezi tím dobaloval to, co bychom ještě mohli potřebovat.

Její zvědavost dlouho nevydržela a po chvíli začala vyzvídat u Esme, protože já ji k našemu výletu moc informací nepodal. Neměla ráda překvapení a já jí stále nějáká chystám.

„Esme... Mohla bych se tě na něco zeptat?“ slyšel jsem její nervózní hlas až nahoře. Ač šeptala, mým uším neutekl ani jediný její nádech či slůvko.

„To víš, že můžeš, zlatíčko,“ odpověděla jí Esme, zvořilá jako vždy. Bella se zhluboka nadechla a spustila.

„No, ty určitě víš, že Edward pro nás na víkend plánuje nějáký menší výlet. Nechce mi k tomu, ale nic říct. Neřekne mi ani kam jedeme a ani proč.“ Stěžovala si stále tiše a já se musel v duchu zasmát. Vypadala tak roztomile a nevinně, když se z Esme snažila mámit informace. Viděl jsem Esminu mysl. Chtěla jí prozradit alespoň něco, ale nemohla. Slíbila mi to.

„Já to slyšel,“ ozval jsem se a Bella v tu ránu zčervenala. Esme se na ni soucitně podívala a mně v duchu poslala myšlenku. „Mohl jsi jí prozradit alespoň něco.“

----------------------------------------------------------------------------------------------

Vím, že tahle kapitolka, není nic moc, je taková nezáživná, ale i přes takové se musím dostat. SS

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 38: