Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 39

01.02.2010 (11:15) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6741×

Pomalu a neslyšně jsem se vydal ke kuchyni. Bella tam seděla teď už sama, protože Esme odešla v okamžiku, kdy mě spatřila. Došel jsem k ní a pažemi objal její bříško. Vyjekla a její tepová frekvence se okamžitě zvýšila. Uvědomila si, že to jsem já, ale nevzhlédla ke mně.

„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat,“ omlouval jsem se jí a sledoval její sklopený obličej, propalující očima talíř. Stále se červenala a mně se to tak moc líbilo.

„Nikdy mi nic neřekneš,“ kuňkla nesměle a v jejím hlase byly slyšet výčitky.

„Ty se zase nikdy nenecháš překvapit,“ usmál jsem se. Vidličkou krájela omeletu na menší kousky a vlasy jí spadávaly do obličeje. Jakoby se snažila zamaskovat své rozpaky. Zasunul jsem jí neposlušné pramínky za uši a prstem si natočil její tvář k té své.

Pohledem těkala všemožně, ale mně se vyhýbala. Byla v rozpacích a já si to tak moc užíval.

„Už by to nebylo překvapení,“ přiblížil jsem svůj obličej k jejímu a mé oči ji tak probodávaly. Nemohla svým pohledem uhnout, jen sledovala ten můj. Nic neříkala, jen se na mě stále dívala.

„Jsi tak umíněná,“ zasmál jsem se a když jsem ji políbil, s potěšením jsem zjistil, že její rty začaly okamžitě reagovat. Jakmile jsem se začal odtahovat, ona se na mě víc namáčkla a své rty z mých nespouštěla. Dopřál jsem jí ještě chviličku, ale pak se ač nerad, definitivně odtáhl.

Nesouhlasně zamručela a já se blaženě pousmál.

„Tohle nesnáším,“ zaúpěla.

„Co?“ ptal jsem se.

„Když mě přestaneš líbat.“ Objasnila mi a pevně se ke mně přitiskla.

„Bež si ještě odpočinout,“ nábadal jsem ji a v jejich očích se zračila nesouhlasnost.

„Ale já...“ Nenechal jsem ji doříct větu a prst jí přiložil na rty. Přestala mluvit a jen mě sledovala.

„Večer budeš unavená a to bys přeci nechtěla.“ Šel jsem na to takticky a viděl tak v jejich očích ústupek.

„Fajn, ale k čemu mi to bude, když nejsem unavená,“ vyhrkla pohotově svou původní myšlenku.

„Pšt,“ nakázal jsem a táhl ji do obýváku k Alici a Jasperovi.

„Stejně neusnu.“ Pořád odporovala.

„To je jedno, lež, spi, čti si... dělej cokoliv, hlavně se nenamáhej,“ říkal jsem už poněkud zoufale, když jsem ji pokládal na sedačku.

„Ale...“ Opět odporovala. Je tohle možné???

„Prosím,“ zadíval jsem na ni.

„Tak jo.“ Svolila nakonec a usadila se v křesle.

„Za chvíli se vrátím,“ oznámil jsem jí a rychle se ztratil ve svém pokoji.

Začínal jsem si uvědomovat, jak moc nervózní jsem z nadcházejícího večera. Už byl někdy nějáký upír tak moc nervózní, jako já? Těžko říct, ale myslím, že ne.

Chtěl jsem Bellu požádat o ruku. Má to být má podmínka, ale to jí rozhodně nebudu říkat předem. Přeci jen nechci, aby to dělala jen proto, aby dosáhla svého. Pak bych si nikdy nebyl jistý, zda to udělala opravdu z čisté lásky.

Vím, že mě miluje. Její slova a činy mluví za sebe, ale přesto jsem byl smířen s variantou, že na mou otázku odpoví „Ne.“ Ta slova by z jejich něžných úst snad ani nebolela. Ovšem její „Ano,“ bude krásnější něž cokoliv na světě.

Posadil jsem se na postel a ze šuplíku vytáhl malou, lesknoucí se krabičku. Otevřel jsem ji a díval se na jednoduchý prstýnek po mé matce. Otec jí ho dal při zásnubách a ona chtěla, abych ho později dal své budoucí ženě, své spřízněné duši. Ve 20. století byla jiná móda než dnes a já nemohl tušit, zda se Belle bude líbit nebo ne, ale spoléhám na její vkus. Nenechá mě koupit nic drahého, nebo nedej bože něco, co se leskne, tak by se jí mohl líbit.

Možná jsem si ale dělal zbytečné naděje. Bella mou nabídku k sňatku nepříjme a ten prsten tak ani neuvidí. Možná by to tak bylo lepší. Vážně je dobrý nápad, vystavovat ji nebezpečí v podobě dalších upírů nebo bolestivé přeměny, které se nechce vzdát?

Z mého přemýšlení mě vytrhlo zaklepání. Byl jsem tak mimo, že jsem se ani nezaobíral tím, abych si přečetl mysl stojícího za dveřmi. Zmateně jsem krabičku zaklapl a snažil se ji schovat do šuplíku, když se ozval Esmin hlas.

„Můžu dál?“ ptala se zdvořile.

„Jistě,“ oddychl jsem si a krabičku položil na stolek.

Posadila se vedle mě a zadívala se na mou tvář.

„Jsi nervózní?“ ptala se, nebo spíš konstatovala jako pravá matka.

„Ano,“ přitakal jsem.

„Můžu?“ Poukázala na krabičku položenou na stolku a já přikývl na souhlas.

Otevřela ji a slabě vydechla. V podobnou reakci jsem doufal u Belly, ale co když marně?

„Zasnubní prsten mé matky,“ objasnil jsem.

„Je překrásný.“ Obdivovala ten malý kroužek a já se potěšeně usmál.

„Myslíš, že se jí bude líbit?“ ptal jsem se trošku nervózně.

„Edwarde, bude ho zbožňovat,“ vydechla a hladila jej bříškem prstu.

„Myslíš, že řekne ano?“ ptal jsem se tiše, skoro neslyšně.

„Vím, že to řekne,“ usmála se a pohladila mě po tváři. Esme si tak snadno přisvojila roli matky.

„Díky,“ řekl jsem jí. Byl jsem jí opravdu vděčný za její oporu.

„Měl bys jít za Bellou. Alice s Jasperem jí to moc neusnadňují,“ podotkla.

Přestal jsem se soustředit na svou žádost, prsten a Esme a zaposlouchal se, co se dole děje.

„My všechno víme,“ švitořila zrovna Alice.

„Hmmm...“ mručele neochotně Bella.

„Proč jsi takhle kyselá?“ ptala se udiveně.

„Protože já na rozdíl od Vás, nic nevím,“ odvětila.

Proč ji proboha museli tak provokovat? Jasně jsem jim říkal, že to má být překvapení a oni na ni takhle. Já sám jsem měl co dělat, abych odolal těm jejím roztomilým očím a nic jí neřekl. Jak jsem měl Alici rád, tak mi taky lezla na nervy a Jasper aby se k ní nepřidal.

„Nejspíš bych měl jít dolů.“ Obrátil jsem se na Esme.

„Nejspíš,“ pousmála se.

Vstal jsem a došel až ke dveřím, které se neslyšně otevřely. Už jsem byl jednou nohou venku, ale ještě jsem se vrátil zpátky.

„Díky, mami,“ věnoval jsem jí jeden ze svých úsměvů a na její tváři byla vidět blaženost z tohoto oslovení.

Bylo snadné udělat Esme šťastnou. Největší radost měla tehdy, pokud byly štastné její děti a manžel.

„Běž už nebo se rozbrečím,“ plácla jen tak a myslím, že ač plakat nemůže, nějákou slzu by se jí podařilo vytlačit.

„Jsem tady, lásko,“ volal jsem na Bellu už od schodů.

Prudce se na sedačce otočila a zoufalým pohledem mě k sobě volala. Jen jsem se pousmál a přisedl si rychle k ní. Stulila se mi do náruče a zavřela oči.

„Tvrdila jsi, že nejsi unavená,“ hladil jsem ji po vlasech.

„Změnila jsem názor,“ podívala se výhružně na Alici a znovu oči zavřela.

Pevně jsem si ji k sobě přitáhl a hladil ji po těle. Jemně jsem svou dlaní přejížděl po její páteři a bocích. Snažil jsem se ji uspat.

„Edwarde... mohl bys.“ Ukázal Jasper na mou ruku.

Já se zasmál a podíval se na Bellinu tvář. Neodvážila se otevřít oči, ale její líčka zdobil úžasný ruměnec.

„Promiň,“ omlouval jsem se jí, ale přitom se v duchu potěšeně smál.

Lehce se v mé náruči zavrtěla, ale nic neřekla. Bylo ticho. Já pouze vnímal tlukot Bellina srdce. Bylo to pravidelné „buch, buch... buch, buch.“ Miloval jsem ten zvuk, a nedokázal si představit, že bych v noci nepočítal ty úžasné údery.

Byla to už asi hodina a já se domníval, že Bella opět usnula. Byl jsem velmi klidný, což mi problém nedělalo. Spokojeně oddechovala a já ji pohladil po konturce tváře. Její srdce se mohutně rozbušilo.

„Ty nespíš,“ obvinil jsem ji se smíchem.

„Ne,“ přisvědčila a pohlédla na mě.

„Proč jsi nic neřekla?“ ptal jsem se udiveně.

„Chtěla jsem ti udělat radost,“ odpověděla mile.

„Tím, že budeš spát?“ smál jsem se.

„No, předtím jsi po tom docela dost toužil,“ odfrkla si.

„Nedokážeš si představit, po čem toužím,“ sklonil jsem se k ní a vtiskl jí malý polibek.

„Tak mi to ukaž,“ řekla mi už mírně vzrušeně a sedla si mi na klín.

„Bells,“ vydechl jsem poraženecky.

„Hmmm.“ Líbala mě vehemetně na krku a mně to dělalo opravdu dobře.

Cítil jsem, že se kosmickou rychlostí vzdaluji od svého plánu, vydržet až do večera. Tak teď už mi opravdu nezabrání nikdo, abych se miloval se svým andělem. Až na...

----------------------------------------------------------------------------------------------

Původně jsem dnes neměla v plánu, přidat další díl, ale vzhledem k tomu, že se zítra ze školy dostanu nejdřív ve 4, tak jsem se slitovala, protože vím, že zítra nic nebude :).

Pěkné čtení. SS

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 39: