Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 41

04.02.2010 (08:15) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7025×

„Páni, je to krásné,“ vydechla.

Zastavila se a zírala s otevřenými ústy, od kterých jí ucházela pára, na ten obyčejný domek. Co jí na něm tak fascinuje, opravdu netuším. Je tak roztomilá, má radost z naprostých maličkostí.

Naše prsty byly propletené a já cítil, jak sebou začíná slabě škubat. Stále sledovala dům, ale svůj třes nezakryje.

„Pojď dovnitř, je ti zima,“ řekl jsem prosebně.

Podívala se na mě a já spatřil její modrající se rty. Nečekal jsem, jestli mi dá svolení, ale okamžitě jsem ji zatáhl do teplejšího prostředí. Netvrdím, že uvnitř bylo bůhví jak teplo, ale to se zlepší, jakmile zatopím.

„Posaď se,“ pokynul jsem jí, protože zůstala stát u dveří jako přimražená.

Poslechla mě a doklopýtala k pohovce, která byla naproti krbu. Boty si vyzula a kolena si přitáhla k bradě. Rychle jsem rozdělal oheň a vhodil do něj pár polínek. Pohovku i s Bellou jsem přitáhl blíže ke krbu, aby se rychleji zahřála.

„Zajdu do auta pro věci, budu hned zpátky,“ políbil jsem ji a odběhl ven.

Pomalu na mě začínalo doléhat tohle místo a čím dál víc jsem si uvědomoval důvod našeho příjezdu sem. Z kufru auta jsem vyndal svou i Bellinu tašku a taky tašku s jídlem, které pro Bellu nachystala Esme. Mám dojem, že se ve vaření přímo vyžívá. 

„Už je ti tepleji?“ pousmál jsem se, protože Bellina bunda byla přehozena přes opěrku pohovky a její tvářičky mírně zrůžověly.

Jen přikývla a dál se dívala do ohně. Polena v krbu praskala a Bella nic neříkala. Zlobí se na mě?

„Proč jsme vlastně tady?“ zeptala se tiše, když jsem si k ní přisedl a vzal ji do své náruče.

„Ještě chvíli vydrž,“ zašeptal jsem jí do ouška.

„To je právě to, co nemůžu,“ hlesla a napřímila se. Podívala se mi do očí a začala mě líbat. Byla tak chtivá a mé tělo se jejího nemohlo dočkat. Cítil jsem, jak se jejím prstům podařilo rozepnout dva knoflíčky mé košile.

Pevně jsem sevřel její dlaně a podíval se na ni. Vypadala zoufale.

„Promiň... já jen... už to nemůžu vydržet,“ omlouvala se stydlivě.

„Taky po tobě toužím. Už to dlouho nebude trvat,“ přisvědčil jsem. 

Schovala si tvář do mé košile a zhluboka vdechovala její vůni, jakoby se snažila uklidnit. Pak se na mě podívala a usmála se. Teď už vypadala vyrovnaně.

„Ukázal bys mi koupelnu, prosím?“ zeptala se.

„Jistě,“ pousmál jsem se.

Vyšlapali jsme společně sedm schodů do druhého patra. Nenazýval bych to druhým patrem, ale nic lepšího mě nenapadá. Byly tam pouze dvě místnosti, ale za to poměrně velké.

„Tady je ložnice,“ otevřel jsem první dveře. Byla tam krásná a velká postel s nadýchanými peřinami. Živě jsem si dokázal představit, co v nich s Bellou budeme provádět a polilo mě horko. Parkety byly dřevěné a místy vrzaly. Nejspíš jsem se zapomněl zmínit, že to tu Carlisle koupil před pár desítkami let. Byla tu taky dřevěná skříň, která ale Bellu moc nezajímala. Pohledem totiž hypnotizovala tu obrovskou postel.

„Tady je koupelna,“ prolomil jsem ticho a poukázal na dveře kousek od okna.

Bella se k nim vydala sama. Pootevřela je a rozsvítila vypínačem, který byl těsně u dveří. Byl tam sprchový kout i vana, čímž se nám skýtaly rozšířené možnosti. Rozhlížela se po místnosti a pak se ke mně vrátila. Nevrhla se mi do náruče jako obvykle, ale jen mě silně objala.

„Je to tu nádherné,“ zašeptala a těsně se ke mně tiskla.

„Jsem rád, že se ti tu líbí,“ políbil jsem ji do vlasů.

„Edwarde...?“ řekla váhavě.

„Ano,“ pobídl jsem ji k otázce.

„Mohla bych si dát sprchu? Víš, ta cesta? Cítím se taková zašlá a pokrčená,“ vymáčkla ze sebe.

„Určitě.“ Musel jsem se zasmát její formulaci.

„Díky.“ Vtiskla mi polibek na krk, protože dál se se svou výškou nedostala.

„Přinesu ti ručník,“ odběhl jsem pryč a zase se rychle vrátil.

„Co si mám pak na sebe obléct?“ zeptala se.

„Jen běž, já ti mezitím něco nachystám.“

Chvíli si mě měřila pohledem a já se musel zasmát její nedůvěřivosti.

„Neboj se, opravdu tady budeš mít něco na sebe,“ ujistil jsem ji.

Nakonec tedy přikývla a ztratila se za koupelnovými dveřmi. Čekal jsem v pokoji, dokud neuslyším téct vodu a pak jsem sešel zpátky do suterénu.

Vybavila se mi Bellina prosba ohledně šatů, a tak jsem otevřel tašku, sbalenou pro ni. Na samém vrchu byly poskládány tyrkysové šaty. Když jsem je roztáhl, odhadl jsem, že budou tak pod kolena dlouhé. Taky se mi naskytl pohled na černé, drobné spodní prádlo. Sám pro sebe jsem si musel zavrčet. Tohle Alici nedaruji.

Jakmile jsem spatřil boty, které pro Bellu nachystala, pomyslel jsem si, že zrovna musela být zbavená smyslů, nebo ji rozptyloval Jasper. Byly to jen jednoduché černé balerínky a bez podpatku. To bylo to hlavní, co mě udivilo.

Vše jsem to opatrné vzal a dával si pozor, abych nic nepokrčil. K tomu mě nabádal Alicin lísteček: „Je to jemná látka, Edwarde. Dávej si prosím POZOR!“ Zdůraznila poslední slovo.

Položil jsem ty věci na postel v pokoji. Voda stále prudce tekla.

Kromě krbu jsem chtěl dole nahodit romantickou atmosféru, tak jsem zapálil pár svíček a rozmístil je kolem. Do přehrávače jsem vložil své oblíbené klavírní skladby. Nevěděl jsem, zda se Belle budou líbit a byl jsem připraven je vyměnit.

Své oblečení jsem si taky převlékl. Nechtěl jsem vypadat moc formálně, tak jsem si vzal tmavé jeany a šedý svetr. Belle se na mně tento styl oblečení  líbí, tak proč jí neudělat radost.

Slyšel jsem zavrzat schody a pak uviděl svého božského anděla. Pomalu scházela ke mně, svým ladným krokem. Tyrkysové šaty dokonale podtrhovaly její krásu a ladily s její bledou pokožkou. Ve vlasech měla malé sponky, které ji dělaly tak moc roztomilou.

Nervózně ke mně došla a stále se dívala na své šaty.

„Proč zrovna šaty?“ ptala se zdráhavě.

„Protože se k téhle příležitosti hodí a navíc, vypadáš kouzelně,“ zašeptal jsem a přitáhl si ji těsně k sobě.

„Stále mi nedochází, proč jsme tady? Jsme tu sami a ty vypadáš tak úžasně. Já mám na sobě šaty. Kdy jsem na sobě měla naposledy šaty?“ ptala se zmateně.

„Smím tě poprosit o tanec?“ vyhnul jsem se opět její otázce.

„Netančím,“ odvětila suveréně.

Nečekal jsem tedy na její svolení a vyzvedl si ji na své nohy. Tančil jsem já a né ona. Tvářila se trochu zachmuřile.

„Netančíš,“ pousmál jsem se a snažil se tak odlehčit tuhle situaci.

„Vždy si prosadíš svou,“ řekla už vyrovnaně.

„Jen když je to nutné,“ odpověděl jsem. 

Hudba pomalu začínala doznívat a já věděl, že pokud se jí nezeptám teď, neudělám to nikdy. Ač jsem to nepotřeboval, zhluboka jsem se nadechl a postavil ji zpátky na podlahu. V jejich očích jsem viděl zmatenost. Chtěl jsem ji nějak uklidnit, ale sám jsem nemohl, protože má mysl byla zatemněná a soustředil jsem se, abych neřekl něco špatně. Abych si nespletl jméno, abych neudělal nějakou botu.

„Bells,“ začal jsem. „Dokud jsem tě nepotkal, nevěděl jsem, co je to láska. Myslel jsem si, že tak banální věc k životu nepotřebuji. Byl jsem smířený s věčným životem v zatracení a nesnažil se to nějak měnit, ale když jsem poprvé spatřil tvou tvář, byla to jako rána z čistého nebe. Mé mrtvé srdce se probudilo k životu a já dosud slovy nedokáži popsat, co všechno pro mě znamenáš. Miluji tvé hluboké a upřímné oči, kterýma se na mě díváš. Miluji tvé rty, kterými mě líbáš. Miluji tvé hebké vlasy, které překrásně voní. Miluji tvé červenající se tváře, kterými dáváš najevo svůj stud. Miluji tvé prsty, kterými laskáš mé tělo. Miluji tvá ňadra, která vždy prozradí tvé vzrušení. A miluji tebe, má lásko, protože do mého ponurého života vnášíš radost, něhu a světlo. Nedokáži si bez tebe svůj život představit, a proto se tě ptám: Isabello Marie Swanová, chtěla by sis mě vzít za svého muže?“ dokončil jsem svůj dlouhý monolog.

-------------------------------------------------------------------------------------

Asi si od Vás opět vyslechnu něco o useknutých koncích, ale mě to baví :D. Jinak zítra stoprocentně nic nebude. Jsem ráda, že jsem ho přepsala dnes. Pěkné čtení. SS

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 41: