Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 42

06.02.2010 (07:15) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7449×

Prvních pár vteřin se nic nedělo, ale pak jsem v Belliných očích uviděl neznámý pocit. Mohla to být radost, zklamání, překvapení. Nedokázal jsem ji přečíst. Nic neříkala. Stála jako přimražená.

„Promiň, Bells, bylo to moc narychlo, nemusíš odpovídat,“ vyhrkl jsem okamžitě.

„Ticho!“ hlesla.

„Idiote, idiote!!!“ nadával jsem si. „Je tak mladá, jak jsi mohl být tak hloupý!“

„Bell, nemusíš...“ Chtěl jsem říct, ale přerušila mě.

„Pššt,“ sykla a stále na mě vyjeveně koukala.

Proč jsem byl tak bláhový? Všechno jsem pokazil. Jsem blázen. Proč by si brala upíra. Je přeci dost inteligentní, tak proč by to dělala?

„Ano,“ šeptly její rty a vyrušily tak tok mých myšlenek.

„Co... co?“ koktal jsem.

„Ano,“ zopakovala znovu a víc nahlas. Její tváře se zakulatily do úsměvu.

Nechápal jsem. Byla to odpověď na mou prvotní otázku? Opravdu si mě chce vzít?

„Ptal jsi se, jestli si tě chci vzít a já říkám ano!“ vyhrkla a skočila mi do náruče. Automaticky, ač nevědomky, jsem ji objal.

„Nemáš radost?“ ptala se zklamaně.

„Já... já jen čekal jinou odpověď,“ soukal jsem ze sebe nevěřícně.

„Teď už to zpátky vzít nemůžeš. Máš mě na krku napořád,“ řekla výhružně, ale smála se.

Konečně mi to plně došlo. Odpověděla ano. Stane se mou ženou. Bude Bella Cullenová.

„Ty si mě chceš vzít?“ vyhrkl jsem konečně.

„Ano!!!“ vykřikla opět nahlas.

Pevně jsem ji objal a zatočil se s ní dokola. Smáli jsme se. Tak ona si mě chce vzít.

„Jsem ten nejšťastnější upír na světě.“ Začal jsem ji líbat a ani jeden z nás polibek nehodlal ukončit.

„Proč jsi tak překvapený?“ ptala se nesměle a zadýchaně.

„Tvůj prvotní výraz. Netušil jsem, co se v tobě odehrává. Byl jsem mimo,“ svěřoval jsem se.

„Alice ti nic neřekla?“ Byla udivená.

„Ne,“ odsekl jsem lehce podrážděně a ona se zvonkově zasmála.

„Bella Cullenová,“ šeptl jsem a pohladil ji po tváři. „Tak krásně to zní."

„To ano.“ Přivřela blahem oči.

„Miluji tě,“ šeptl jsem jí do ucha a opět spojil naše rty.

Proč byl tento polibek jiný, těžko říct. Možná proto, že jsem věděl, že Bella bude už navždy má. Slůvko navždy mě trochu trápilo, ale třeba s tím půjde něco dělat, třeba si to rozmyslí.

Jen já se jí budu smět dotýkat. Jen já ji budu moci líbat. Nikdo jiný na ni nebude mít takové právo, jako já. Připadal jsem si majetnicky, ale krásně.  Líbal jsem ji a přitom přemýšlel a až potom jsem si uvědomil, že mi sténá do úst.

Byla tak nedočkavá a její prstíky se probojovávaly pod můj svetr. Tak dlouho musela čekat, zatímco já jí odepíral její chtíče a teď se konečně mohla dočkat svého vytouženého milostného spojení. Její srdce prudce bilo a krev se jí vařila po celém těle. Byla naomak tak horká. Rty měla rudě zbarvené a stále se snažila tisknout se ke mně blíž a blíž.

Nedokázal jsem jí odolat a za zadeček jsem si ji vyšvihl k sobě. Nepřestávala mě líbat a dlaněmi splašeně jezdila po mém těle. Byla tak nažhavená a věděla, že konečně dostane to, po čem touží.

Proč chodit do ložnice? U krbu jí bude tepleji. Přenesl jsem ji na deku, která se před námi rozprostírala. Nedovolila mi, se od ní ani na chvíli odtáhnout, jakoby se bála, že uteču.

Svetr mi začala přetahovat přes hlavu. Nebránil jsem se. Byla tak roztomile nedočkavá. Její srdce prudce bušilo, když mě líbala na hrudi.

„Jsi moc pomalý,“ kárala mě nedočkaně. Vzrušenost jejího hlasu nelze přeslechnout.

„Počkej až budeš má žena,“ poškádlil jsem ji.

„Pomalejší už být nemůžeš, to je jisté,“ řekla ironicky.

Roztřesenými prsty rozepínala knoflík a zip mých kalhot. Vztekala se, protože jí to dost dobře nešlo. Byla zoufalá, a tak moc chtivá, tak jsem jí pomohl.

Chtěl jsem ji zbavit horkosti, která z jejího těla přímo sálala. Dlaň jsem zasunul pod její záda a rozepnul zip na šatech. Pomalu jsem jimi sjížděl dolů a můj prst chladil proužek obnažující se kůže. Sykla, ale úlevou.

Stále mě líbala, místy neohrabaně až vášnivě. Sama si chtěla rozepnout podprsenku. Nabízela se mi a já nedokázal odolávat. Odhodila ji někam do rohu a znovu mě líbala. Byla neukojitelná, stále chtěla víc a já jí víc, než spojení našich těl, dát nemohl. Sundal jsem z nás poslední zbytky spodního prádla a pronikl do ní.

Slastně se prohnula a její ňadra se otřela o mou kůži. Cítil jsem její horké a vzpřímené bradavky a neodolal jsem. Musel jsem je políbit.

Přivírala oči a její pánev prudce dorážela k mým bokům. Nehty mi zarývala do zad. Byla jako omamená, ale stále jakoby si dávala pozor, aby mi neublížila a pokaždé, když si myslela, že mi nehty způsobila nějákou bolest, rychle je odtáhla. Dlouho to však nevydržela a já cítil, jak prudce je ke mně opět tiskne.

Její zátylek se náhle trošku oddálil od země a tváří se tiskla k mému rameni. Cítil jsem její horký dech na svém těle a instinktivně jsem přidal na tempu. Její steny se nedaly přeslechnout a já byl rád, už jen kvůli ní, že jsme poměrně daleko od civilizace. Vzpínala se mi a obličej měla narůžovělý vzrušením. Vzdychala a neskutečně mě tím dráždila. Musel jsem stále zrychlovat, ač už to snad nebylo ani možné. Naposledy jsem zaslechl její výkřik a pak už jen zhluboka oddechoval napříč tomu, co já vnímal stahy v jejím lůně. Vzrušilo mě to natolik, že jsem nedokázal jinak, než ještě párkrát přirazit.

Svalil jsem se vedle ní, příjemně unaven a potěšen. Se zavřenými víčky jsem klidnil svůj dech. Pocítil jsem Bellinu tvář na svých prsou a její dlaň hladící mě po hrudi.

Dnešní milování bylo jiné. Cítil jsem to jako poprvé. Poprvé jsem měl jistotu, že mi Bella bude zanedlouho patřit. Dnes nechtěl nikdo nikoho pokořit. Užívali jsme si jen úžasnou blízkost našich těl, na které jsme se stávali den ode dne závislejšími. Díval jsem se do těch krásných čokoládových očí, s rozšířenými zorničkami vzrušením. Její dech byl velmi hrubý a nepravidelný.

„Budu tvá žena?“ vydechla otázku a políbila mě na rameno.

„Zní to krásně, viď,“ zaradoval jsem se.

„Bella Cullenová,“ šeptla si spíše pro sebe a já se musel blaženě usmát.

„Stále s hrůzou čekám, kdy mi povíš svou záhadnou podmínku, pro mou přeměnu,“ hlesla.

Mé tělo se napjalo. Kdybych byl věděl, že bude tak snadné se s Bellou zasnoubit, nejspíš bych si pro svou podmínku zvolil něco jiného. Vím, ona o tom neví, ale mě nic jiného momentálně nenapadalo. Nic, co by Bella mohla odmítnout. Odhodlaně jsem mlčel. Nechtěl jsem jí prozradit svou podmínku, která podmínkou přestala být, jakmile mi odpověděla své ano. Nechci pro ni stejný život jako mám já, i když ona je zřejmě jiného názoru.

Ležela teď na loktech a pátravě sledovala mou tvář. Její dech se zastavil a srdce nachvíli přestalo bít. Slyšel jsem ten smích, znamenající, že na to přišla.

---------------------------------------------------------------------------------------------

Další díl je tady, i když vím, že později, než jsem slíbila, ale já si to po sobě hodněkrát četla, ale nějákým chybám se zřejmě nikdy nevyvaruji.

Doufám, že se Vám dílek bude líbit. SS

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 42: