Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 43

07.02.2010 (13:30) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7625×

„Tvá podmínka má být svatba?“ ptala se s koutky pozvednutými.

Já stále ležel na zádech a hleděl do stropu. Odmítal jsem se jí podívat do očí. Ona si ovšem přelezla na mě a přilehla na mé tělo.

„Tak svatba?“ ptala se znovu.

„Ano,“ vydechl jsem poraženecky.

„Opravdu sis myslel, že zrovna svatbou mi zabráníš, abych se stala upírkou?“ říkala výsměšným tónem.

„Doufal jsem v to,“ hlesl jsem.

„Jsi směšný, Edwarde. Moc dobře víš, že jediné, po čem toužím jsi ty a pokud svatba znamená život s tebou na věky a být jen tvá, plus jako bonus dostanu nesmrtelnost... Vážně sis myslel, že bych odmítla?“ ptala se udiveně.

„Na jednu stranu jsem neskutečně šťastný, že si mě chceš vzít, ale pokud to má znamenat tvou přeměnu... Ohledně této věci tak přístupný nejsem.“

„Copak to nechápeš, Edwarde? Můžeme být spolu a napořád. Nic nám v tom nebude bránit. Ty si nebudeš muset dávat pozor, abys mi při našem úžasném milování neublížil a já si to tak budu moci snad ještě více užít, pokud je to možné. Konečně poznám, jak tohle všechno vnímáš ty. Co prožíváš. Slůvko „na věky“ konečně dosáhne pravého významu.“ Ukončila svou řeč.

„Mít tě u sebe do konce existence, je mé jediné opravdové přání, všeho ostatního bych se dokázal vzdát. Ty si ale neuvědomuješ bolest, kterou budeš muset podstoupit. Budeš chtít, abych tě zabil a já to nedokážu, protože tě tak moc miluji. Jakmile se jednou můj jed dostane do tvých žil, není cesty zpět. Budeš trpět a já nebudu moct tvé utrpení zmírnit. A copak jsi nepomyslela na Charlieho? Co mu povíš? Že se z tebe stal upír?“ ptal jsem se pohrdavě.

„Přežiju jakoukoliv bolest, pokud to bude znamenat, že už budu jen a jen s tebou,“ řekla odhodlaně.

„S tím jsem počítal,“ přisvědčil jsem a jí to na tváři vyloudilo úsměv.

„Co Charlie?“ zeptal jsem se s nadějí, že alespoň tohle by mohlo Bellu obměkčit.

„Charlie to pochopí. Ví, jak moc tě miluju. Nebude nejlepší to na něj vybalit vše na ráz, však víš. Ale se svatbou se smří, no a až si začne všímat, že nestárnu, nějak jemně mu to podám, ale do detailů asi zacházet nemusíme,“ řekla nervózně a rty se otřela o mou hruď.

„Nelíbí se mi to,“ odporoval jsem.

„Budu tvá žena.“ Vhodila do mlýna.

Opět to znělo tak krásně.

„Ještě jsem se nenabažila,“ špitla, když její dlaň mířila směrem dolů k mému údu.

Nemohl jsem jí odolat a ani jsem nechtěl. Když po mém penisu přejela svou drobnou ručkou, musel jsem se kontrolovat. Možná to bude opravdu snažší, když bude upír.

Nedokázala se dlouho bránit svým lidským pudům a prostě na mne dosedla. Užíval jsem si její výraz. Vypadala jinak, už ne tak nevinně.

Po tomto zážitku se mi definitivně svalila do náruče a nebyla schopna žádné další činnosti. Ležela na mé hrudi a já cítil její postupně se zklidňující dech.

„Miluji tě,“ vydechla a pokojně zavřela oči.

„Miluji tě,“ oplatil jsem jí, aniž bych věděl, zda to slyší.

Byly asi dvě hodiny v noci. Bella stále klidně oddechovala a nevypadalo to, že by se měla probudit. Ani když jsem ji samotnou, nechal zabalenou u krbu se neprobouzela.

Cítil jsem v krku vyprahlou poušť a věděl jsem, že bez lovu se to neobejde. Oblékl jsem se a projistotu Belle napsal lístek, i když myslím, že do hodinky budu zpátky.

„Bells, šel jsem na lov, tak se nelekej, každou chvíli se vrátím.

Miluji Tě, E.“

Položil jsem jí ho vedle hlavy a tiše se vykradl z domku. Jakmile jsem se dostal ven, mé instinkty lovce se výrazně projevily. Asi pět kilometrů na severozápad jsem větřil dvě mladá medvíďata. Rozběhl jsem se tedy tímto směrem. Každým okamžikem zesilovala vůně krve, která mě tak lákala. Skočil jsem na první medvídě a mé ostré zuby prosekly kůži i svalstvo a dostaly se tak až k tepně, ze které sladká rudá tekutina proudila přímo do mých útrob.

Nestačilo mi to a vrhnul jsem se tak i na druhé. Opakoval se předešlý scénář a mé hrdlo se pomalu uvolňovalo. Nebylo to stoprocentní, ale to nebude nikdy. Prozatím jsem se cítil sytý, tak jsem se okamžitě vrátil k Belle.

Dveře jsem otevíral co nejopatrněji, ale jak jsem později zjistil, Bella stále klidně a tvrdě spala. Lístek u její hlavy jsem vzal a hodil do hořicího ohně. Nemusí přeci vědět, že jsem byl pryč.

„Kde jsi byl?“ zamručela, když se otáčela na druhý bok.

Asi jsem nebyl tak nenápadný, jak jsem si myslel.

„Na lovu. Spi,“ nakázal jsem jí.

„Aha,“ pípla a své tělo přimkla těsně k tomu mému.

Tento víkend byl ten nejúžasnější v mém životě. Bella byla tak veselá a já nemohl jinak, než být šťasten s ní. Nikdy bych si nemyslel, že bude tak šťastná zrovna ze žádosti o ruku. Čekal jsem vše - vztekání, odmítání, umanutost, ale ne takovouto reakci.

Milovali jsme se a ač jsme byli oba vyčerpaní, nedokázali jsme se jeden druhého nabažit. Byla pro mě jako droga. Chtěl jsem ji stále a s každým polibkem a dotykem víc a víc. Ona to věděla. Viděla, jak se přemáhám a užívala si to. Můj anděl pomsty za všechny naschvály, které jsem jí prováděl. V noci jsem sledoval její tvář. Když mluvila ze spaní mé jméno, její rty byly roztaženy do mírného úsměvu. Chtěl jsem znát, na co myslí, jaké sny se jí zdají a tak moc mě frustrovalo, že jsem do její mysli nemohl nahlédnout ani na okamžik. Vidět jen jednu její vzpomínku, tajné přání či momentální myšlenku.

Její rty se ze snu samovolně špulily a nebylo tak těžké odhadnout, o čem si právě nechává snít. Měl jsem chuť ji políbit, tak velkou, ale přemohl jsem se. Bylo to pro mě opravdové pokušení a já jsem byl ráno vždy potěšen, že jsem odolal.

„Nechce se mi odjíždět,“ stěžovala si umanutě, když jsem pomalu nosil naše věci do auta.

„Určitě se sem ještě vrátíme,“ konejšil jsem ji, ač bych tu nejradši taky zůstal.

Nebyl tady nikdo, kdo by nás mohl slyšet. Mohli jsme se oddávat našim vášním, aniž bychom očekávali nějáké nemístné poznámky.

„Bylo tu krásně,“ pronesla obdivně, když jsme nasedali do auta a skrze okýnko na své straně sledovala domek, od kterého jsme se vzdalovali.

„Ano, bylo,“ přitakal jsem a její dlaň sevřel v té své.

Podívala se nejdřív na mě, ale pak její pohled sjel k prsteníčku, na kterém se tyčil ten drobný kroužek, kterému se říká zásnubní prsten. Pozorovala, jak se slabě třpytí v různých polohách.

„Odkud máš vlastně ten prsten?“ ptala se, ale stále jej sledovala.

„Nelíbí se ti?“ pomyslel jsem si a bohužel hned vypálil nahlas.

„Je překrásný,“ vydechla. „Vždy myslíš na to nejhorší, copak mě vůbec neznáš?“ ptala se pak trošku dotčeně.

„Omlouvám se, nejspíš jsem se potřeboval ujistit,“ usmál jsem se nervózně.

„V pořádku,“ odpověděla mile.

„Už mi povíš, odkud ho tedy máš?“ pokračovala.

„Je po mé matce,“ odpověděl jsem prostě na její otázku.

„Po tvojí mamince?“ zněla udiveně.

„Vadí ti to?“ opět jsem se zeptal, ale nejspíš unáhleně.

„Edwarde Anthony Masene Cullene!“ řekla důrazně, celé mé poměrně dlouhé jméno. „Přestaň se pořád tak bát. Copak si myslíš, že bys mi udělal větší radost nějákým drahým prstenem? Opravdu si to myslíš?“ říkala už něžněji a přitom se mi dívala do očí.

„Myslel jsem si, že by se ti víc líbil tento,“ odpověděl jsem po pravdě a kývnul směrem k prstenu mé matky na Bellině prstě.

„Miluji ten prsten,“ šeptla směrem ke mně.

Na jejím prstě vypadal tak skvostně. Myslím, že má matka by byla spokojená s Bellou, jako mou budoucí ženou. Sice jsem si nikdy nemyslel, že se budu ženit v 17 letech, ale jisté věci se změnily. V podstatě už jsem minimálně čtvrt století v důchodu.

„Miluji tebe,“ hlesla o chvíli později.

„A já miluji tebe,“ stiskl jsem pevně její dlaň.

-------------------------------------------------------------------------------------------

Je tu další díl, a přesto, že nevím, kdy Vám bude spřístupněm, přeji Vám pěkné čtení. SS

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 43: