Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 45

09.02.2010 (15:45) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6079×

POHLED BELLS:

Tak jo, další sex venku, ale ono opravdu nešlo odolat. Edward je tak něžný a já jsem s ním vždycky ztracená. Přestávám myslet a vůbec nevím, co vlastně dělám, ale pro ty úžasné pocity bych vraždila.

Zbytek cesty proběhl klidně. Edward se konečně naplno věnoval řízení a já se zavřenými víčky přemítala o údalostech, které se odehrály v posledních pár dnech.

Myšlenka na svatbu mi naháněla obavy, ale také příjemné vzrušení. Jak jen ale budu vypadat já, obyčejný člověk, vedle dokonalého boha, stojícího u oltáře. Nechtěl by mě přeměnit už před svatbou? Asi hloupá otázka. Příčí se mu má přeměna vůbec, takže nepočítám s žádnými ústupky.

Byl tak nervózní, když mě žádal o ruku. Copak si myslel, že bych mohla odpovědět jinak, než ano? V tomhle ohledu byl opravdu paranoidní. Jakmile tu otázku vyslovil, chtělo se mi křičet „ano“ a nikdy nepřestat.

Jeho pohled byl ovšem tak bojácný a já si řekla, že nebude od věci ho trošku potrápit. Uklidňoval mě a svou nabídku se snažil všemožně vzít zpátky.  

Jeho tvář vypadala tak andělsky a nevěřícně, když jsem mu řekla svou odpověď. V tuto chvíli vypadal jako skutečný člověk, choval se tak. Jako když muž žádá o ruku ženu a není si jist její odpovědí. Doufám, že tento výraz nikdy nezapomenu. Byl tak upřímný.

Já ovšem stále čekala, že se konečně dozvím podmínku, kterou si chce určit pro mou přeměnu. Vážně jsem netušila, co by to mohlo být. Napadalo mě pouze více času pro něj. Nebude chtít, abych se stala upírem hned teď a přišlo mi to i logické.

Jak překvapená jsem byla, když z něj vypadlo, že svatba je vlastně jeho podmínkou. Nebudu muset nic obětovat, protože si Edwarda chci vzít a bude mě tak muset po svatbě přeměnit, ať bude chtít, či ne.

Alice přeci musela vidět, jak odpovím, ale nic Edwardovi neřekla. V tuhle chvíli jsem svou potencionální sestřičku opravdu zbožňovala, protože ten intrikánský upír by byl schopen vymyslet si něco jiného.

Taky jsem trochu víc začala přemýšlet o Charliem. Edwarda má sice rád, ale jak se asi bude tvářit, až zjistí, že se jeho 18-ti letá dcera bude vdávat. Miluju Edwarda, takže mi tohle vrásky nedělá. Vlastně, díky Edwardové přeměně se s vráskami nebudu muset trápit nikdy. Jak potěšující zpráva. 

Je tu taky má maminka, se kterou jsem se už poměrně dlouho neviděla. Jak asi bude reagovat na telefonát od své mladé dcery, kterým jí oznámí sňatek s upírem. No, toho upíra pro jistotu vynechám.

Doufám, že jen proto, že její manželství s Charliem nebylo to nejšťasnější, mi v mém rozhodnutí bránit nebude. Kdyby měla nějáké takové myšlenky, věřím, že bude stačit, aby Edward párkrát zamrkal svýma dlouhýma řasama a Reneé bude jeho. To abych se spíš začala bát, aby mi jej nepřebrala. Edward totiž dokáže být až přespříliš okouzlující.

Taky mě napadá, jestli mě do své rodiny ochotně přijmou Cullenovi. Já vím, že mě mají rádi, ale budou chtít, abych se stala jednou z nich? Budou ochotni porušit svá pravidla a udělat ze mě upíra? A jak se asi bude tvářit Rose. Možná stále podvědomě doufala, že se Edward jednoho dne umoudří a tu obyčejnou lidskou holku pustí k vodě. Těžko říct. 

„Nad čím přemýšlíš?“ ozval se Edwardův sametový hlas.

„Nad spoustou věcí,“ odpověděla jsem popravdě.

„Vyber jednu,“ pokynul mi.

„Jak se bude tvá rodina tvářit, až jim oznámíš, že si mě chceš vzít?“ položila jsem tu nejzákladnější otázku.

„No, to nevím, Alice jim to už určitě řekla a Esme byla nadšená ještě předtím, než jsme vůbec odjeli,“ odpověděl.

„Esme to věděla?“ ptala jsem se udiveně.

„Víš, ohledně celé této věci jsem byl dost nervózní, takže jsem o tom někomu musel říct, jinak bych se zbláznil,“ přiznal se.

„Stejně nedokážu pochopit, zdroj tvých obav.“

„Bells, je ti teprve osmnáct, jsi tak mladá a za přítele máš upíra. Nikdy nebudeš mít nárok na normální život,“ říkal trošku bolestně.

„Normálnější život si ani nemůžu přát. Mám přítele, který mě miluje, chce si mě vzít a budeme spolu navěky. Co víc si může holka přát?“ spíše jsem konstatovala.

„Nikdy nebudeš moct mít děti,“ hlesl ponuře.

„Nepotřebuji malé uzurpátory svého božského manžela. Jen by si nárokovaly všechnu tvou pozornost,“ řekla jsem chamtivně.

„Ale co když jednou?“ oponoval.

„To se nikdy nestane! Kdyby se mi náhodou zastesklo po něčem, co mi bude bránit v trávení času s tebou, koupím si štěně,“ pronesla jsem skepticky.

„Děláš si z toho legraci, ale já to myslím vážně,“ povzdechl si.

„To já taky, Edwarde. Miluji tě a nepotřebuji k tomu nikoho jiného.“ Dál už jsem nechtěla nic slyšet, takže jsem ho pohotově zarazila ještě v nádechu.

„Měl sis rozmyslet dřív, co děláš, teď už je pozdě něco vracet zpátky,“ řekla jsem trochu naštvaně, protože mi vážně vadila jeho nerozhodnost. Jednou mě požádá o ruku a pak zase lamentuje nad mým štěstím.

„Snad nepochybuješ o tom, co jsem udělal?“ ptal se pohoršeně.

„Upřímně, Edwarde, ano,“ otočila jsem se na něj.

Jeho tvář se zkroutila v bolestnou grimasu. Auto s hlasitým zavrzáním pneumatik zajelo ke krajnici. Nečekal, až se vzpamatuju, ale začal mě líbat. Dlouze a vášnivě a já mu nevědomky zapletla ruce do vlasů, jako vždy se odtáhl a usmíval se.

„Stále pochybuješ?“ dráždil mě.

„Možná trošku,“ pousmála jsem se.

„Tak to bychom měli napravit.“ Začal mě znovu líbat a jeho dlaně zajely pod mou bundu a probojovaly se až k mé kůži. Pocítila jsem příjemný, uvolňující pocit a z mého těla se stala Edwardova loutka.

Jsem si jistá, že mě jeho polibky a doteky nikdy neomrzí a pokud na to máme věčnost, jsem nejšťastnější člověk na světě.

„Už ti věřím!“ vydechla jsem, aby mě přestal líbat, protože jsem se cítila opět až přespříliš vzrušeně.

„Jsi si jistá?“ naklonil se ke mně laškovně. 

„Nikdy jsem si nebyla jistější,“ přitakala jsem pohotově a zhoupla se trochu do zadu, abych tak zabránila jeho rtům mě opět políbit.

Hlasitě se zasmál, nacož jsem raději nereagovala. Auto se dalo znovu do pohybu a já opět pokojně zavřela oči. Pocítila jsem náhlou únavu a pokusila se tak usnout.

„Za chvíli budeme doma,“ konejšivě stisknul mou dlaň a já se pousmála.

„Kolik je vůbec hodin?“ chtěla jsem vědět.

„Bude pět, ještě tak půl hodiny a jsme tam,“ přisvědčil a palcem tvořil kroužky v mé dlani.

Bylo to velmi příjemné a uklidňující. Nechtělo se mi spát, spíš jen tak relaxovat a zavřená víčka mi k tomu výborně nepomáhala. Edward zapnul přehrávač, ze kterého se tiše ozývaly klavírní skladby a já se dokonale uvolnila.

„Jsme doma,“ zaslechla jsem známý hlas, když motor přestal slabě vrnět.

Otevřela jsem oči a opravdu jsem spatřila Cullenovic krásnou vilu.

„Nezvykle krátká cesta,“ řekla jsem si pro sebe.

„Můžeš si jít hned lehnout,“ usmál se na mě.

„Nechce se mi spát, jsem spíš příjemně unavená,“ vysvětlila jsem.

„Tak si můžeme lehnout jen tak spolu,“ pozvedl laškovně obočí. 

„To zní dobře,“ přisvědčila jsem a lehce ho políbila.

„Hmmm, nerad to říkám, ale musíme to nechat na později, netrpělivě čekají.“ Pohodil hlavou směrem k domu.

Jako pravý gentleman mi podal své rámě a společně jsme došli ke dveřím. Po jejich otevření jsem čekala Alicin nálet, Esmino objímání a Emmettovy nemístné poznámky, ale nic. Seděli na sedačce a nepřítomně se dívali na televizi. S otázkou v očích jsem se podívala na Edwarda, který se ale široce usmíval.

„Co se děje?“ ptala jsem se šeptem.

„Snaží se vypadat nenuceně. Alice se hodně přemáhá,“ zasmál se tiše, ale jsem si jistá, že to všichni slyšeli.

Alice se nepatrně ošila, ale stále se dívala dopředu na... Discovery??? Klesla opravdu hluboko. Nevím, co by ji na tomto tak fascinovalo, pokud by ten lev na sobě neměl Pradu.

Odtrhla jsem se od Edwarda a provokativně se posadila na poslední volné místo vedle Alice. Edward sledoval, na co se chystám, ale Alice se na mě ani nepodívala. Ruku, na které se tyčil zásnubní prsten, jsem pozvedla na úroveň jejich očí. Zornice se jí prudce rozšířily a já se musela začít smát.

„Gratuluji Vám!“ přiřítila se z pokoje Esme.

Spěšně objala Edwarda a přiběhla ke mně. Má budoucí tchýně mě mohla samou radostí umačkat. Myslím, že nebude problém s mým přijetím do rodiny.

„Jsem tak ráda, Bello,“ říkala upřímně od srdce a já se radostně usmívala.

„Já taky,“ přitakala jsem.

Pohladila mě po tváří a nepřestávala se usmívat. Může mít někdo lepší tchýni než já? Ostatní nám také gratulovali, jen Alice, jakoby se snažila přemoct.

„Poklekl? Co říkal? A brečel?“ neodpustil si Emmett své prupovídky, na které jsem nereagovala.

„Hmmm, nejspíš si budu muset vybrat nějáké šaty přes internet,“ zkusila jsem to na Alici takhle a k mému nevelikému překvapení to zabralo.

„To bys přeci neudělala?“ ptala se pohoršeně.

„Kdybych neměla jinou možnost,“ pozvedla jsem ramena.

„Cch, objednávat si šaty přes internet,“ odsekla opovržlivě.

„Takže už se se mnou zase bavíš?“ ptala jsem se.

„Já se s tebou bavit nepřestala, jen jsem zkoušela, jak dlouho vydržím být ticho. Jen tak mimochodem, zkazilas mi to,“ řekla zklamaně.

„Tak to promiň,“ zasmála jsem se.

---------------------------------------------------------------------------------------

Nevěřím tomu, že jsem to zvládla přepsat a kapitola je delší než jindy ( v počtu slov je víc, než obvykle :D ). Jinak, mám nějákou divnou chřipku, mám pocit, že si vykýchám mozek z hlavy.

Pěkné čtení. SS

PS: Doma jsem i zítra, takže přibude další díl, ale pak až v pátek.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 45: