Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 52

19.02.2010 (20:30) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6741×

Společně jsme sešli schody a když jsme procházeli kolem obýváku, Edward se rozloučil s neobvykle přátelským Charliem.

„Nashle, Charlie,“ zavolal na něj.

„Ahoj Edwarde a dobře dojeď,“ popřál mu.

„Díky,“ odpověděl Edward slušně a pak se opět věnoval mně.

„Spěchej,“ dala jsem mu rozkazem, když už byl jednou nohou ze dveří.

„Ani nepostřehneš, že jsem tady nebyl,“ naposledy se na mě usmál, políbil mé rty a pak se vzdaloval ke svému Volvu.

„Půjdu si dát sprchu,“ houkla jsem na Charlieho a vyběhla schody k pokoji.

Vzala jsem si vše potřebné, včetně saténové košilky, dávno vyměněné za poloroztrhané šortky s tričkem. Jeden z těch lepších Aliciných nápadů.

Začínalo léto a pouštět na sebe teplou vodu by bylo nemyslitelné. Zato úžasně vlažná voda dokonale uklidňovala mé tělo.

Jako vždy, když jsem očekávala Edwarda, jsem spěchala a během okamžiku přála Charliemu dobrou noc a honem utíkala do svého pokoje.

Dnes tam však Edward ještě nebyl, což bylo zvláštní a já pocítila stesk, společně s obrovskou dírou v hrudi. Nemohla to být více než hodina, co odjel a já takhle vyšilovala. Jsem nenapravitelná. Přiběhla jsem k oknu a zadívala se do tmavé noci.

„Edwarde!“ zašeptala jsem, jakoby mě snad mohl slyšet.

Tak nereálné to asi nebylo, protože něco skočilo na můj okení parapet a já leknutím spadla na zadek.

„Jsi v pořádku?“ ptal se můj překvapitel s úsměvem.

„Jo, jsem v pohodě,“ přitakala jsem a za Edwardové pomoci se sbírala ze země.

„To vidím,“ řekl ironicky na červený otlak na mém zadku, který zahlédl, když se mi poodhrnula košilka.

„Kde jsi byl... tak dlouho?“ Musela jsem se chvíli zamyslet nad pojmem dlouho.

„Zaběhl jsem si ještě na lov,“ objasnil mi.

„Ach tak,“ vzdechla jsem a pomalu k němu došla.

„Copak?“ skryl mě ve své náruči.

„Chyběls mi,“ špitla jsem. Bylo neuvěřitelné, jak moc jsem Edwarda potřebovala k životu.

„Po celou dobu jsem myslel jen a jen na tebe,“ doznal se.

Vyzvedl si mě na ruce, jako bych byla princezna a odnesl směrem do postele. Teď přede mnou stála opravdu těžká volba. Oddávat se rozkoši po boku Edwarda, nebo nechat odpočinout své zmožené tělo.

V této chvíli jsem stála o obě věci, řekla bych stejně. Únáva se však projevila dříve a já se neubránila zívnutí.

„Měla bys jít spát,“ pousmál se.

„Nevadí ti to?“ vzhlédla jsem k němu.

Chvíli přemýšlel a pak mu došlo, na co se ve skutečnosti ptám. „Nejsem sexuální mašina Bells, i když nepopírám, že se mi sbíhají sliny,“ zavrčel laškovně.

„Nech toho,“ plácla jsem ho po rameni a trošku se začervenala.

„Spinkej má jediná lásko,“ poručil mi něžně a hladil mě po páteři.

„Jsem unavená, ale spánek je v nedohlednu a tímhle,“ poukázala jsem na jeho ruku sjíždějící po saténové košilce, „tomu vůbec nepomáháš.“

„Mám ti číst?“ optal se a dlaň stáhl k sobě.

„A co?“ chtěla jsem vědět.

Trochu se ode mě odklonil a rukou chvíli šmátral pod postelí, když nakonec vytáhl knihu a ukázal mi její obal.

„Na větrné hůrce,“ vydechla jsem si spíše pro sebe. Posledně, co jsem tuto knihu držela v ruce, jsem ještě neznala Edwarda. Od chvíle, co jsme spolu, jsem neměla čas na četbu, ani na nic jiného. Toužila jsem být jen a jen s ním. Knihu znám téměř nazpaměť, ale jak asi budou znít její slova z Edwardových úst?

„Tak dlouho jsem ji už nečetla,“ svěřila jsem se mu překvapeně.

„Zavři oči,“ zašeptal něžně.

Já bez reptání poslechla a přitiskla se k Edwardovi co nejpevněji. Slyšela jsem šustění stránek a pak slabý nádech.

„Už nebyla vůbec při smyslech a nikoho nepoznávala, když jste odešel. Teď se krásně usmívá, jak tam leží – její poslední myšlenky se zatoulaly do bezstarostných dnů dětství. Život jí končí krásným snem. Kéž se probudí stejně štastně na onom Světe!“

Četl šeptem řádky knihy a jako bych právě v těchto slovech slyšela hlubší podtext. Edwardův líbezný hlas mě dokonale uspával a já už se k dalšímu bádání nedostala.

„Vstávej, zlatíčko!“ slyšela jsem rozradostněný výkřik mé matky.

Ano, před třemi dny přijela a od té doby jí celé dny vyprávím, co všechno kromě zásnub, se za tu dobu odehrálo a chodím spát s bolavými ústy od mluvení. Chce znát každou drobnost až je to k nevíře.

„Ještě se mi nechce,“ odmlouvala jsem jako rozmrzelé dítě a divím se, že se mi na těch pár dní nenastěhovala do pokoje.

„Dneska se vdáváš!“ vypískla znovu.

Prudce a zmateně jsem se posadila na posteli. Vzala jsem do dlaní svůj budík a nevěřícně se dívala na datum. Vážně tam stálo prvního července.

„Opravdu je to dneska?“ Pohlédla jsem nevěřícně do obličeje své maminky.

„Ano,“ přitakala uklidněně a posadila se ke mně na postel.

„Jak rychle jsi vyrostla,“ pohladila mě po tváři a v očích se jí zaleskly slzy.

„Nech toho nebo mě rozbrečíš,“ vyhrkla jsem a snažila se zahnat své rozvodněné slzné kanálky.

„Alice je dole,“ odbočila matka od tématu.

„Ach né,“ zasténala jsem si pro sebe.

„Já to slyšela!“ ozval se pisklavý hlásek a náhle se otevřely dveře.

„Ahoj, Alice,“ pozdravila jsem ji s úsměvem.

„Budu dělat, že jsem to neslyšela,“ mluvila rychle a nenechala mě nic říct. „My se budeme převlékat u nás a kluci tady,“ oznámila mi.

„Táta tady zůstane sám s Jasperem a Emmettem?“ vysoukala jsem ze sebe nevěřícně.

„Nezapomeň na Carlislea a taky Edwarda,“ opravila mě ještě.

„Edwarda? Copak on nebude se mnou?“ ptala jsem se vyděšeně.

„Ženich nesmí vidět nevěstu před svatbou!“ řekla rázně.

„Ale...“ Snažila jsem se odporovat.

„Copak bez sebe nevydržíte pár hodin?“ ptala se zoufale.

„Hodin?“ vyhrkla jsem.

„Tak tohle bude teda oříšek,“ povzdechla si pro sebe.

„Ani jedna jediná malá pusa?“ ptala jsem s nadějí v hlase.

„Dělej tak, abys stihla tu nejdůležítější pusu ve svém životě. Je devět hodin a ty jsi stále v posteli,“ kárala mě.

Okamžitě jsem si uvědomila tíhu času a vyskočila na nohy. Zmateně jsem chodila po pokoji a stále více si uvědomovala, že se dnes vdávám.

„Edward bude můj manžel!“ vyhrkla jsem uvědoměle.

„Ano!“ vykřikly máma i Alice zároveň.

„Ach můj bože!“ vysoukala jsem ze sebe.

„Kdyby tě jen Edward viděl,“ zakroutila Alice nevěřícně hlavou.

„Jenomže neuvidí,“ odsekla jsem podrážděně.

„Belo, pokud něco potřebuješ, tak si to vem, ale zachvíli vyrážíme,“ řekla prostě Alice a odtancovala z mého pokoje.

„Alespoň se převleču,“ zavolala jsem na ni.

„To nemá cenu. Jen zbytečné zdržování,“ houkla ze spoda.

„To tam budu chodit jen v košilce?“ koukla jsem nevěřícně na mámu, která pokrčila rameny.

„Můžeš si vzít župan,“ odpověděla mi opět Alice.

„Jak to jen dělá?“ ptala se mě udivená máma.

„To nemám ponětí. Asi je něco jako Catwoman, ale s vylepšeným sluchem,“ zasmály jsme se.

-----------------------------------------------------------------------------------------

Pokud by se Vám nějak nelíbil skok hned ke svatebnímu dni, tak se omlouvám, ale já bych to zase rozvedla a byly by tu 4 nudné kapitoly o ničem, navíc :D .

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 52: