Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 53

20.02.2010 (21:45) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5880×

„Můžu se alespoň učesat?“ ptala jsem se nervózní Alice, která přešlapovala z jedné nohy na druhou a ukazovala na hodinky na své ruce.

„V autě.“ Popadla hřeben a za ruku mě táhla ke dveřím.

„Asi se uvidíme až na svatbě,“ houkla jsem na tátu, sedícího jako obvykle u televize.

„Budu tam,“ usmál se pod knírem a přišel mě obejmout.

„Mám tě ráda,“ zašeptala jsem a ani nevím, kde se ve mně tolik dojetí vzalo.

„I já tebe, holčičko,“ věnoval mi polibek do vlasů, ale Alice už mě táhla ven  

„Kluci přijedou za chvíli,“ zavolala ještě na Charlieho a ten pokýval hlavou.

Doslova mě pohodila na zadní sedadlo svého nového auta, mezi tím, co máma nastupovala na místo spolujezdce, rychle oběhla auto a už startovala.

„Jaktože máš nové auto?“ ptala jsem se s podivem.

„Byl to dárek,“ řekla hrdě.

„Od koho?“ chtěla jsem vědět.

„Od Edwarda,“ zazubila se.

„A za co?“ ptala jsem se nechápavě.

„Za zařizování vaší svatby a z čistě sourozenecké lásky,“ odvětila. 

„Tak z lásky?“ zasmála jsem se.

Jen na mě sykla a věnovala se řízení.

Sotva máma přijela, toužila se seznámit s novými budoucími příbuznými. S Esme a Carlisleem si okamžitě padla do oka. Měli si stále co říct a mám podezření, že až příliš do podrobna probírali můj vztah s Edwardem. Vzhledem k tomu, že máma nebyla o této rozvíjející se lásce tak často informovaná, toužila vědět snad všechno.

K mému překvapení si taky padla do oka s Emmettem a Jasperem. Chvíli se s nimi koukala na fotbalový zápas a společně se zasmáli na můj účet, jak jinak.

Ohledně Alice jsem se moc nestrachovala. Pamatuji si na své první setkání s ní. Byla jako vždy trochu roztržitá, ale kdo by si ji nezamiloval a jak se zdá, na mou mámu působila stejně.

Jediný, o koho jsem měla trochu obavy, byla Rosalie. Netvrdím, že mě vyloženě nemá ráda, ale náš vztah byl vždy zvláštní a myslím, že není její povinností, aby se k mé matce chovala nějak zvlášť vstřícně, ale překvapila mě. Byla milá a s mámou si i popovídaly. Sice krátce, ale přeci. Podle pozdějších Edwardových slov to dělala ze své vlastní vůle, což mě potěšilo. 

Přijížděly jsme k domu a já stále tajně doufala, že Edwarda před svatbou ještě zahlédnu. Natěšeně jsem vyskočila z auta a jakmile jsem rozrazila vstupní dveře, započala jsem hledat svého budoucího mladého manžela.

Periferním viděním jsem provrtávala každý kout a snažila se ucítit jeho vůni, či zaslechnout ten známý medový hlas, ale nic.

Esme mě pozorovala a pak promluvila. „Není tady,“ ujasnila mi a já si povzdechla.

„Brzy se dočkáš,“ konejšila mě máma, která se objevila v zápětí za mými zády.

„No jo,“ povzdechla jsem si a sunula se do obývacího pokoje.

Všichni se pozdravily a chvíli si povídaly mezitím, co já hypnotizovala Edwardovu fotku zarámovanou na parapetu. Je vůbec možné, aby vám někdo tak moc chyběl? Myslela jsem si, že od té doby, co jsme s mámou pohřbily mého medvídka, který toho měl už hodně za sebou, takový tísnivý pocit nezažiju, ale ouha, byl tady.

„Dáš si něco k jídlu?“ vytrhla mě z přemýšlení Esme.

„To by bylo fajn, Alice mě nenechala se ani převléknout,“ poukázala jsem na svůj oděv. 

„Nestěžuj si pořád,“ vyhrkla nasupeně.

„Tak se nezlob,“ usmiřovala jsem si ji, když se posadila vedle mě na pohovku.

„Víš, že pro tebe chci jen to nejlepší?“ položila si hlavu na mé rameno.

„Vím,“ přitakala jsem s úsměvem.

„Takže, až se najíš, tak se půjdeš osprchovat a my se vrhneme na tvé zkrášlování, ano!“ vyhrkla nadšeně.

„Že jsem radši nebyla zticha,“ zalitovala jsem.

„Ještě mi poděkuješ, mám pro tebe přichystané úžasné podvazky,“ zasmála se.

„Alice!“ okřikla jsem ji a podívala se směrem na mámu, která se uchechtávala, ale spíše červeni na mých tvářích.

Pohlédla jsem radši směrem k televizi a Esme mi zatím donesla toasty s vajíčky. Po jejich snězení jsem se odebrala do sprchy a s hrůzou si uvědomila, jak čas právě v tento den rychle ubíhá. Bylo lehce po desáté, když jsem se opět připojila ke svému zkrášlovacímu týmu.

„Můžeme?“ ptala se nadšená Alice.

„Copak mi zbývá něco jiného?“ řekla jsem vyrovnaně.

„Ne!“ vypískla potěšeně.

„V tom případě jsem jen vaše,“ řekla jsem odevzdaně. 

„Tohle si obleč!“ Podávala mi bílé podvazky.

„Nejsem si jistá,“ zdráhala jsem se a mé tváře zářily jako semafory.

„Notak,“ poklepala si na své spánky a široce se usmívala.

„Tohle snad není možné,“ říkala jsem si pro sebe a podvazky jí vytrhla z rukou.

Odešla jsem do pokoje a nasoukala se do toho úzkého „spodního prádla.“ Opět jsem si oblékla župan. Stačí, že mě v tom uvidí Edward a stejně si myslím, že na víc, jak jedno použití je nemám.

„Neukážeš se nám, že?“ konstatovala Reneé.

„V žádném případě,“ odsekla jsem a posadila se na židli, kterou už pro mě měly připravenou.

„Už jako dítě byla stydlivá,“ slyšela jsem mámin hlas a Esmino přitakávání, když se od nás vzdalovaly. „Jednou, když byla Bella malá...“ Stihla jsem ještě postřehnout, ale pak nejspíš zmizely někde v kuchyni.

Alice s Rose se jen pochechtávaly. Jistě díky svému upírskému sluchu slyšely naprosto všechno. Jak ponižující to bylo, aniž bych věděla, kterou z historek máma vypráví.

„Tak, kde začneme?“ slyšela jsem Alicin hlas.

„Já bych jí mohla namalovat a ty jí udělej vlasy,“ odpověděla Rose.

„Dobře. Myslím, že by nevypadala špatně s vlnkami, co myslíš?“ znovu se zeptala Alice,

„Skvělý nápad,“ uznala Rose.

„Bello, netvař se tak kysele,“ kárala mě Alice.

Tak jsem k jejímu potěšení nahodila široký úsměv a to už vypadala spokojeně.

Cítila jsem chladné dlaně na tváři a jedny ve vlasech. Rose mi na obličej natírala nějáký krém a na něj lehce světlý make – up. Alice mezi tím žhavila kulmu a stále si pohrávala s mými vlasy.

„Zavři oči, Bello,“ pokynula mi Rose a já ji bez jakýchkoli připomínek poslechla.

„Cch, u mě bys už remcala,“ stěžovala si Alice.

„Rose je autorita,“ vyhrkla jsem bezmyšlenkovitě a pak zaslechla tichý smích. Byl jiný než ty, které jsem dosud slýchávala. Pamatuji si všechny – líbezný Edwardův, zvonkohra Alice, hřmotnost Emmettova hlasu, tichost Esme, chraplavost Jaspera a Carlisle se usmíval vždy jen tak neslyšně. Jediný, kdo chyběl v mém výčtu byla Rose. Pootevřela jsem oči a Rose se stále culila.

„Ty jsi se smála,“ konstatovala jsem překvapeně.

„Proč se tak divíš?“ ptala se nechápavě stále v úsměvu.

„Já... já... já tě nikdy neslyšela se smát,“ koktala jsem.

„Všechno je jednou poprvé,“ opět se rozesmála.

„Ano, ale rozesmálo tě něco, co jsem řekla já.“ Stále jsem byla trošku mimo.

„Copak je zakázané smát se ti?“ ptala se vesele.

„To... asi ne,“ zamyslela jsem se. „Ale myslela jsem, že mě moc v lásce nemáš.“

„Bello, vím, že se k tobě chovám s jistým odstupem, ale je to právě proto, jak moc ráda tě mám. Nic proti tobě nemám, ale jakmile nám Alice řekla, že se jednou staneš upírem, nedokázala jsem se s tím smířit. Víš, pro nikoho bych si nepřála takovýto život, v tomhle s Edwardem souhlasím. Myslela jsem si, že tě mé odměřené chování časem donutí Edwarda opustit, ale jakmile jsem poznala, že to tak snadné nebude, začala jsem se chovat mileji... asi,“ dořekla a já na ni zírala s otevřenou pusou.

„Máš mě ráda?“ vydechla jsem překvapeně.

„Samozřejmě,“ přisvědčila.

„Já... Rose... Edwarda moc miluju a nedokážu si představit život bez něj. Nedokáži si představit své stáří a Edwarda stále tak úchvatného. Nejdřív bych byla jako jeho starší sestra, potom matka a nakonec babička,“ oklepala jsem se při té představě. „Chci s ním být navěky, nikdy jsem netušila, jak moc je láska silná, ale teď už to vím.“

„ Já tě chápu a nemám ti to za zlé. Jen jsem si z počátku myslela, že to je pouze pubertální pomatení,“ svěřila se. 

„To určitě né!“ ujišťovala jsem ji.

„Tak Rose mě má ráda,“ honilo se mi hlavou a při té myšlence se mi chtělo plakat, ale dojetím. Vždy jsem si myslela, že je vůči mně tak odměřená z čiré nenávisti, ale teď.

„Opovaž se uronit jen jednu slzičku,“ vyjela na mě Alice.

„Promiň,“ semkla jsem k sobě víčka, abych slzivost zahnala.

Zbytek mé připravy proběhl mlčky. Zatímco Esme a Reneé chystaly příbory na stoly na terase. Bylo přeci jen teplo, tak proč se mačkat uvnitř?

"Je dvanáct hodin," slyšela jsem Esmin hlas.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 53: