Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 54

22.02.2010 (20:00) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5771×

„My už jsme hotové,“ zavolala Alice na Esme.

„Tak už se na sebe můžu podívat?“ ptala jsem se zvědavě.

„Až si oblečeš šaty,“ nakázala mi přísně Alice.

Odvedla mě po schodech nahoru, stále mi cpala ruce před obličej, snaživ se zabránit jakémukoli mému pohledu do lesklé věci.

„Pokud přede mnou takhle přestaneš tancovat, slibuju, že se nikam dívat nebudu,“ ujistila jsem Alici. Chvíli se zamyslela a pak mě tedy nechala jít samotnou, ale držela se za mnou v těsném závěsu.

Pomohla mi, nasoukat se do šatů a pak mě opět vedla dolů, kde už stála i máma s Esme.

„Ach, zlatíčko, vypadáš tak krásně,“ vydechla a hrnula se mě obejmout.

 „Opatrně,“ upozornila ji Alice, tak mě máma jen letmo sevřela ve své náruči.

„Už se na sebe můžu podívat?“ ptala jsem se nedočkavě.

„Jistě,“ přisvědčila Rose a postavila mě před obří zrcadlo.

Jako bych to snad ani nebyla já. Vypadala jsem... tak dospěle. Mé kaštanově hnědé vlasy byly zvlněné a lokýnky mi poskakovaly kolem obličeje. Na víčkách jsem měla světle modré líčení, jen tak pro ozdobu. Řasenkou mi Rose zvýraznila oči a trošku přibarvila obočí. Na tvářích se tyčil jednoduchý make – up. Možná proto jsem vypadala tak dospěle. Celou tu nádheru dokresloval perleťový lesk na rtech.

A ty šaty... byly tak božské. Stále jsem na sebe jen koukala. Možná kontrast mezi mnou a Edwardem nebude tak velký.

„Líbí?“ ptala se Alice.

„Nemám slov,“ vydechla jsem popravdě. „Jste umělkyně,“ složila jsem Rose a Alici poklonu.

„Když máme dobrý podklad,“ usmívaly se obě.

„Děkuju,“ obajala jsem je. Nemohla jsem si pomoct.

„Teď se zase půjdeme obléct my, tak tady chvíli vydrž a nevyváděj žádné hlouposti,“ řekla mi Alice a všechny čtyři se ztratily v horní části domů.

„Jaké hlouposti?“ volala jsem na Alici.

„Už žádné, klíčky od aut mám já,“ zasmála se.

Proč bych měla chtít... sakra, ona příjde i na to, na co jsem ještě ani nepomyslela. Opravdu otřesné.

Chvíli jsem jen tak postávala v hale a chodila sem a tam. Alice mi taky zakázala si sedat, prý aby se nepokrčily šaty, takže jsem měla pouze omezené možnosti.

Když sešly dolů, máma s Esme měly jen jednoduché šaty na ramínka, ale obě v nich vypadaly úchvatně. A mé dvě družičky v podání Rose a Alice vypadaly jako bohyně. Přemýšlela jsem, která z nás se vlastně vdává.

„Moc... moc vám to sluší,“ řekla jsem obdivně.

„Hvězdou dne jsi tu ale ty,“ usmála se Esme, snad ještě krásnější než obvykle.

„Za okamžik tady budou,“ zašvitořila Alice.

„Konečně,“ vydechla jsem.

„Ty se moc neraduj a běž pěkně nahoru. Edward tě smí vidět poprvé, až k němu budeš kráčet uličkou,“ řekla rázně.

„Měli jsme jet do Vegas,“ mumlala jsem si pro sebe, když jsem šla po schodech do Edwardova pokoje.

Cítila jsem se tam tak sama a ještě horší bylo, když jsem zaslechla mužské hlasy. Snažila jsem se je oddělit a najít ten Edwardův, ale nedařilo se mi to. Chtěla jsem rozrazit dveře a vběhnout své lásce přímo do náruče, ale nechtěla jsem pokazit všechnu Alicinu snahu. Tohle bylo opravdu těžké rozhodování.

Na podpadcích, do kterých mě opět navlékla Alice, jsem se pohybovala velice pomalu a snažila se na ně navyknout. Nevěděla jsem, co dělat. Ostatní se dole bavili a když jsem v pletenci hlasů rozeznala ten Edwardův, mé srdce se zatetelilo blahem a silně se rozbušilo. V tuhle chvíli jsem byla odhodlaná, jít za Edwardem, i kdyby mě měla Alice rozrthat. Otevřela jsem dveře a chtěla se rozběhnou za svým skoro manželem, ale zarazilo mě něčí tělo.

„Holčičko, jsi v pořádku?“ ptal se mě starostlivě táta.

„Jsem,“ přisvědčila jsem a podívala se do jeho tváře. Byla zvláštní, něžná.

„Vypadáš nádherně,“ vydechl užasle.

„Ehm, díky tati,“ řekla jsem trošku nervózně.

„Co tu děláš?“ ptala jsem se překvapeně.

„Poslala mě sem Alice. Plácala něco ve smyslu, abych tě hlídal,“ řekl s podivem.

„Aha,“ povzdechla jsem si a znovu zaplula do pokoje, tentokrát i s Charliem.

Chvíli bylo ticho, ale pak táta promluvil. „Je neuvěřitelné, jak rychle jsi vyrostla. Ještě nejsem připravený, vzdát se tě,“ svěřoval se se sklopenou tváří.

V jednu chvíli jsem netušila, kde se v Charliem všechny ty city vzaly. Zrovna on byl typ člověka, který když není donucen, tak je schován ve své drsné ulitě.

„Budu u tebe tak často a ani nepostřehneš, že nejsem doma,“ usmála jsem se na něj.

„Mám tě ráda tati,“ šeptala jsem, když mě objímal. „I já tebe, holčičko moje,“ vracel mi s podivným tónem hlasu.

Podívala jsem se do jeho tváře a všimla si lesknoucích se očí.

„Tati, hlavně nebreč. Já začnu taky a Alice s Rose mě pak zabijou,“ vyhrkla jsem.

„Nebudu,“ slíbil a věnoval mi jednu pusu.

Začala jsem přešlapovat sem a tam a chodit po pokoji.

„Jsi nervózní?“ položil mi hloupou otázku.

„Ano,“ přitakala jsem.

„Je... je Edward dole?“ chtěla jsem vědět.

„Ano,“ odpověděl mi.

„A jak vypadá?“ toužila jsem po odpovědi, i když jsem ji dávno znala.

„Nechceš po mně doufám, abych se tady rozplýval nad krásou tvého přítele, že ne?“ zeptal se s odstupem.

„To asi ne,“ zamyslela jsem se.

„Díky,“ usmál se.

„Jak dlouho to ještě bude trvat?“ poklepávala jsem prsty o stůl.

Náhle se rozrazily dveře. Alice, jakoby slyšela, co jsem říkala. „Můžeme,“ zašveholila a opět se ztratila v nedohlednu.

Charlie mi nastavil své rámě a já ho přijala. Než jsme vyšli ze dveří, násala jsem zhluboka kyslík a vydala se s Charliem po schodech dolů.

„Nepusť mě,“ řekla jsem zoufale.

„Nepustím,“ přitakal s úsměvem.

Náhle se rozezněl klavír. Edward má přeci stát u oltáře, tak kdo na něj hraje? Odpověď se mi dostala okamžitě. Rosaliiny ladné prsty běhaly po pianu a vydávaly tak krásné melodie.

POHLED EDWARDA:

Alice se domluvila s mými bratry a jakmile se vydala pro Bellu, chytli mě a odtáhli do lesa. Ucítil jsem zvířecí pach a díky tomu se okamžitě projevily mé instinkty lovce.

Lovil jsem ale krátce, neboť jsem toužil vidět svého anděla. Naposledy jsem se mohl dívat do té líbezné tváře včera večer a už mi tak moc chyběla. Nedovolili mi se ovšem rozběhnout k jejímu domu a sevřeli mě ve svých pevných pažích. Těžko se to přiznává, ale proti Emmettovi nemám bohužel šanci.

Vzali Emmettův jeap a posadili mě na zadní sedadlo. Carlisle už seděl na místě spolujezdce. Emm si ke mně natěšeně přisedl a Jasper ještě zaběhnul do domu pro obleky. Carlisle se na mě omluvně a soucitně podíval, ale pak se zase otočil dopředu. Jasper hodil obleky do kufru a rychle si vyskočil na místo řidiče.

My se měli oblékat v domě Charlieho a holky u nás. Jeli jsme nějákou lesní cestou, abychom se náhodou nepotkali s Aliciným autem, vezoucím taky Bellu.

Byl jsem opravdu naštvaný a nesvůj. Toužil jsem svého anděla alespoň políbit před tím vším. Pohladit ji po tváři a vidět ten krásný dechberoucí úsměv.

Charlie se okamžitě začal bavit s Carlisleem, zatímco mě stále hlídali Emmett s Jasperem. Neustále mi stáli za zadkem, abych jim náhodou neutekl.

„Můžu jít do Bellina pokoje. SÁM? zdůraznil jsem. „Nikam nebudu utíkat.“

Oba si mě nevěřícně měřili.

„To už by vám snad volala Alice, ne?“ zkoušel jsem to takhle.

„Tak fajn, ale žádné pokusy!“ pohrozili mi.

„Jste jako malí,“ zakroutil jsem nevěřícně hlavou a konečně odešel do Bellina pokoje.

Když jsem otevíral dveře, okamžitě mě do nosu uhodila její vůně tak silná, jakoby v pokoji byla ona sama. Tajně jsem doufal, že se vrhne do mé náruče, jako to dělávala vždy, ale nic takového se nestalo.

Proklínal jsem Alici za Bellin únos, protože jsem právě teď pociťoval silné nutkání ji políbit.

Vzpomínal jsem, jak jsem poprvé pozoroval Bellu při spánku a jak jsem se škrábal jejím oknem do pokoje. Převalovala se a tiše zasténala mé jméno a já si uvědomil, že bez ní nedokážu žít.

Připomínal jsem si také náš první polibek. Tak něžný a dokonalý, že jsem snad nic lepšího nikdy nezažil.

Slůvka „miluji tě,“ vycházející z jejich úst, která probudila mé mrtvé srdce k životu.

Její doteky a chtivost, která se postupem času začala projevovat a která dodnes nepolevila. Nad tím jsem se musel pousmát.

Naše první milování a neskutečně úžasná milování poté. Všechny tyto vzpomínky byly tak živé a to jen díky Belle.

„Pojď se oblékat!“ volal na mě Carlisle.

Chtě nechtě jsem musel opustit své vzpomínky a vydat se za ostatními dolů.

„Notak Edwarde, jenom zdržuješ,“ usmíval se Emmett.

Poslal jsem mu úšklebek a začal se převlékat do černého obleku, lososové košile a černé kravaty. Tu lososovu barvu vybrala Alice, nejspíš ji baví mě ponižovat.

Když jsem byl oblečený, Charlie mi pokynul, abych šel za ním.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 54: