Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 57

28.02.2010 (18:00) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6869×

„Opravdu se nemůžu dočkat svatební noci,“ vydechl jsem.

„To já taky ne,“ přitakala.

„Já se ale víc těším, až budeš škemrat,“ řekl jsem lišácky a jí se udělala malinká vráska mezi obočím.

„Aby ses nemýlil.“ Nechala mě tam uprostřed stát jako opařeného a když odcházela, ještě se laškovně ohlédla a usmála.

Sotva se boule v mých kalhotech zmenšila, začal jsem opět pociťovat nepříjemný tlak. Radši jsem se šel nachvíli posadit a sledovat, jak Bella tančí s Charliem. Ani jeden z tance nebyl nadšený, ale to mě teď trápilo nejmíň.

Zapřemýšlel jsem dál a vzpomněl si na Bellinu akcičku, jednu jedinou, při které jsem se ovšem na nic nezmohl a opravdu jsem klesl tak hluboko, že jsem škemral o Bellino tělo. Na tohle jsem byl připraven a jsem si jist, že znovu bych nepodlehl. Leda, že by měla nějáké nové zbraně, kterými by mě dostala do kolen. 

Zhrozil jsem se této myšlenky. Byl bych a v podstatě jsem jediný upír, který nedokázal odolat lidské dívce. Nedokázal jsem si představit, čím by mě ještě dokázala vyburcovat, i když už jen vidět její nahé tělo je pro mě neskutečným pokušením. 

„Půjde si se mnou zatančit můj zadumaný manžel?“ Přišla ke mně andělsky ladnou chůzí a usmála se.

„Určitě,“ přitakal jsem a znovu ji objal pažemi kolem pasu. „Něco na mě chystáš, lásko?“ zahleděl jsem se do jejich očí, ve kterých plály jiskřičky.

„Kdepak,“ pousmála se zhrozeně mým obviněním. 

Proč jsem Belle tentokrát nedokázal věřit. Vypadala tak nevinně, ale růžky, které začínala vystrkovat nešly přehlédnout. Usmívala se tak blaženě a já měl ohromnou touhu ji líbat po celý den a nikdy nepřestat. Cítit její horké rty a mělký rozvášněný dech. Sjet při nedostatku kyslíku k jejímu hebkému krku a pokračovat ve slastném laskání.

„Měli byste se začít chystat,“ přerušila mé něžné rozjímaní Alice. Ach jo, zase ona.

Bella měla svou tvář opřenou o mou hruď a pokojně zavřené oči. Neotevřela je ani při dotírání Alice a tlačila mě do dalšího se otáčení při tanci. Vyhověl jsem jí a má – li to znamenat delší dobu, po kterou budu smět vdechovat tu krásnou jahodovou vůni, nejsem proti.

„Mně to je jedno. Vy strávíte líbanky v pokoji a s Emmettem za dveřmi,“ pronesla Alice nenuceně.

„Měla bych se jít převléct,“ otevřela Bella prudce svá víčka a běžela za Alicí.

Rozesmál jsem se. Na všechno jí vždycky skočí, ale při představě, kterou mi Alice vnukla, jsem se trošku zhrozil. Nikterak jsem neváhal a zrychlenou chůzí se vydal za Bellou. 

Když jsem došel do pokoje, stála tam sama u otevřené skříně, oblečená pouze do provokativních bílých podvazků. „Proč čekat? Sama se mi nabízí,“ uvědomil jsem si.

Rychle jsem se k ní dostal a otočil si ji čelem k sobě.

„Páni, lekla jsem se tě,“ řekla trošku vyděšeně.

„Uvědomuješ si, že bys tímto mohla jednomu upírovi způsobit smrt,“ líbal jsem ji na krk a z pootevřených rtů jí unikaly slabé vzdechy. 

„Nejspíš se trochu zdržíme,“ zasténala a snažila se volnou rukou rozepnout knoflíčky mé košile.

„To živočisné teplo z vás jde cítit až dolů,“ posteskla si má sestra, když vpadla do ložnice.

„Tak ho ignoruj a budeme spokojeni všichni,“ zavrčel jsem.

„Mně to nevadí, můžu zavolat Jaspera a budeme si užívat všichni společně a Emmett s Rose by se taky určitě přidali,“ řekla nenuceně.

„Co... cože?“ koktala Bella přitisknutá mým tělem u stěny.

„Ona jen žertuje,“ uklidnil jsem ji a dál líbal její tvář.

„Nepřipadá mi, že by žertovala,“ podotkla zadýchaná Bella.

Ohlédl jsem se na svou sestru , která se zrovna nadechovala. Rychle jsem opustil Bellu a zacpal Alici pusu svou rukou.

„Fajn, už jdeme,“ povzdechl jsem si a pak konečně uvolnil její ústa.

„Tohle už nedělej!“ pozvedla ke mně ukazováček a upravovala si vlasy. „A ty nekoukej a běž se prosímtě obléct, ne že by ti to neslušelo, ale mě tímhle nevzrušíš,“ zasmála se na červenající se Bellu.

Popadla první věci, na které narazila ve skříni a zmizela v koupelně.

„To od tebe nebylo pěkné,“ káral jsem sestru a oblékal si tričko.

Jen se na mě zaškaredila a nervózně přecházela po pokoji.

„Je to má svatební cesta,“ ujasnil jsem jí.

„Bello, mám ti pomoct?“ nevěnovala mi žádnou pozornost.

„Ne, už to bude,“ ujišťovala Alici honem Bella.

Vyskočila z koupelny, oblečená do klasických šatů, ale moc jí slušely. Na Belle vypadá překrásně cokoli, i kdyby se zabalila do hadru, vypadala bych uchvátně a já bych alespoň nemusel litovat roztrhaných věcí.

Díval jsem se na svou ženu jako na obrázek, a kdyby se nehýbala, vypadala by tak.

„Budou mi na tebe žárlit,“ posteskl jsem si. 

„Kdo?“ Přešla ke mně udiveně.

„Všichni. Na letišti, na ulici, v letadle...“ fňukal jsem.

„Poletíme letadlem?“ ptala se zvědavě, jakoby objevila něco velkého.

„Ano,“ pousmál jsem se.

„A poletíme na...“ Nechala větu otevřenou a čekala, že ji dokončím.

„Nech se překvapit.“ Povzdechla si, ale dál nekomentovala, protože věděla, že ze mě nic nedostane.

„Měli bychom jít, zdá se mi, že Alice začíná nervozitou červenat,“ podotkl jsem a poukázal na svou zaraženou sestřičku.

Při loučení se mi Reneé zdála až příliš úzkostná a myslím, že to Belle nebylo příjemné. Nechala ji tu přes rok žít samotnou s otcem a teď, když má odjet na svatební cestu, chová se takto? Při poznámce o bezpečnosti a vnoučeti chudák Bella zrudla jako rak.

„Nezapomeňte, že ten domek není váš a máte ho jen pronajatý, tak abyste nemuseli platit moc velké odškodné,“ zaburácel Emmett, ale Esme ho včasně udeřila do paže.

„Au!“ naznačil němě rty.

My už ale na nic nečekali a radostně nastoupili do auta, jedoucího vstříc svatebním radovánkám. Já řídil a Bella ke mně byla přimknutá, dokud jsme se nedostali na letiště v Port Angeles.

„Teď poletíme tak dvě hodiny do New Yorku a z něj přesedneme na další letadlo,“ pohlédl jsem na ni, když jsme vystupovali z auta.

„Na letadlo kam?“ ptala se zoufale.

„Když ti to řeknu, už to nebude tajemství,“ dělal jsem trošku nalomeného, ale ve skutečnosti jsem neměl v plánu, jí cokoliv říkat.

„Ale bude, stačí pouze naznačit,“ objímala mě horlivě.

„To by ale chtělo nějáké vnadidlo,“ pozvedl jsem obočí.

Na nic nečekala a přitiskla mě k autu. Zprvu mě líbala jen tak slabě, ale pak jakoby podlehla vlastním touhám a vžila se do polibků o něco víc. Pronikla do mých úst jazykem a vzrušeně u toho funěla, až mě to vzrušovalo.

„Tak řekneš mi to?“ Odtrhla se ode mne s vypětím všech sil.

„Budu na tebe hodná,“ usmála se.

„Jak to myslíš?“ volal jsem na ni, protože se mi vzdalovala ke vstupním letištním dveřím. 

Neodpověděla, ale jen se na mě s líšáckým pohledem a pozvednutým obočím otočila. 

Rychle jsem přeložil naše zavazadla na letištní vozík a vydal se za ní. Samozřejmě, že bych je mohl nést v ruce, ale no s šesti kufry bych nejspíš vypadal poněkud zvláštně. Zajímalo by mě, co všechno Alice Belle nabalila.

„Jak jsi to myslela?“ ptal jsem se, když jsem Bellu konečně doběhl.

„Řekneš mi, kam jedeme?“ smlouvala.

„Ne,“ stál jsem si za svým.

„Budeš škemrat,“ zasmála se andělsky a vítězně mířila dál k letišti.

Vyzvedl jsem pohotově letenky a protože jsme měli za půl hodinky vzlétnou, šli jsme se usadit do letadla. Cesta z Port Angeles do New Yroku netrvala nějak zvlášť dlouho. Spíše, když jsme nasedali na let z NY do Řecka. Tato cesta potrvá zhruba sedm hodin, pokud let nebude mít zpoždění.

Svatba, kterou Alice naplánovala na dnešní den, měla ještě jeden význam. Podle jejich vizí má být dnes i zítra zataženo, což jsou ideální podmínky pro upírské cestování.

Naše líbánky se budou konat na ostrově Milos v Řecku. Není to turisty tolika navštěvované místo, ale je tam krásně. S Bellou máme objednaný domek na severní straně ostrova. Té odlehlejší, ale také krásnější. Je tam jeden domek, a to ten náš. Panensky čistá příroda a přístup k moři, kdykoli budeme chtít. Žádné omezování, žádná pravidla, jen my dva.

Z mého přemýšlení mě vyrušilo podivné šustění. Připomínalo mi to alobal. Kouknul jsem očkem po Belle, která měla tvář odvrácenou ode mne a zakláněla se. Vypadalo to, že něco zapíjí a taky že ano. Její prsty svíraly nějáké prášky. 

„Co to je?“ vytrhl jsem jí pilulky a vytřeštěně se na ni díval.

„Uklidni se,“ konejšila mě.

„Jsi nemocná?“ ptal jsem se nervózně, odmítav se podívat na prášky, které právě svírám v dlani.

„Edwarde...“ odmlčela se a nahnala mi tak snad ještě větší hrůzu. „To je má antikoncepce,“ šeptla téměř neslyšně.

„Cože?“ koktal jsem.

„Antiko...“ začala opět šeptat, ale já ji pohotově přerušil.

„Ne, já tě slyšel, ale k čemu to máš? Se mnou přeci otěhotnět nemůžeš,“ ujišťoval jsem ji.

Paní před námi se na nás soucitně podívala. Opravdu zvláštní pohled.

„Víš, tyhle prášky,“ vytrhla mi je z ruky a zahrabala na dno své tašky, „oddalují mou menstruaci,“ šeptla a tváře se jí zalily krví.

Chvíli jsem přemýšlel a pak si to uvědomil. „Ach tak,“ vydechl jsem překvapeně.

Tak Bella oddaluje věci, které jsou pro ni naprosto přirozené, aby si se mnou mohla užívat.

„Nemůže ti to ublížit?“ Pohladil jsem ji starostlivě po tváři.

„Kdepak,“ zakroutila hlavou.

„Proč jsi mi něco neřekla?“ přitáhl jsem si ji k sobě, ale můj hlas ji káral.

„Edwarde, opravdu tě miluji, ale nemusíš vědět vše a už vůbec ne o průběhu mé periody,“ zaškaredila se.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 57: