Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 61

06.03.2010 (10:45) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7065×

„To je důvod takového poplachu?“ ptal jsem se pobaveně.

„Ty jsi všechno! A nevím, o jakém poplachu mluvíš,“ pohlédla na mě.

„Měl jsem pocit, že ti zachvíli pukne srdce,“ přiznal jsem se.

„Už moc nechybělo,“ schoulila se mi do náruče.

„Jen jsem ti chtěl udělat snídani,“ pohladil jsem ji po vlasech.

„Lívance!“ vykřikl jsem najednou a s Bellou v náruči, zabalenou do lehkého župánku, se hnal do kuchyně.

Spěšně jsem ji posadil na židli a spěchal ke sporáku, kde se první lívaneček krásně připaloval.

„Uf,“ setřepal jsem ho rychle z pánve a naštěstí tak zabránil, aby se po domě rozprostřel nepříjemný zápach spálenin.

„Vaření nech na mně,“ zasmála se a sunula se k misce s těstem.

„Náhodou, kdybys mě nevyrušila, byla by to úžasná snídaně,“ bránil jsem se.

„To určitě,“ provokovala mě.

„Nech toho,“ hodil jsem na ni trochu těsta.

Zhrozeně se otočila, protože se jí ta troška rozplácla přímo na vlasech.

„To jsi přehnal, Edwarde Cullene,“ oslovila mě celým jménem.

Nabrala si do rukou trochu lívancové hmoty a namířila přímo na mě.

„Bells, nedělej to,“ varoval jsem ji.

Pomalu ke mně kráčela, zatímco jsem se domníval, že zmoudřela. Že to byla chyba jsem si uvědomil, jakmile se na mě přesladce usmála a přímo po obličeji mi rozmázla těsto z jejich rukou.

Pobaveně sledovala, když z mazlavé vrstvičky vykoukly mé oči. Soudě dle jejího výrazu jsem musel vypadat opravdu směšně. Dusila v sobě smích a oči jí slzely. Dobrá, má tedy to, co chtěla.

Z úst se mi vydralo zavrčení a Bellina tvář zvážněla. Za stálého vrčení jsem přistupoval k ní, zatímco Bella se vzdalovala. Pohotově jsem ji chytil za paži a přitáhl k sobě.

„Bojíš se?“ ptal jsem se vážně, ale Bella ani nedutala.

Mírně se chvěla, když jí můj chladný dech přejel přes krk.

„Bojíš se?“ přitlačil jsem na hlase. 

„Trochu...“ vykoktala.

„Tak je to správné,“ přitakal jsem.

„Proč?“ šeptala.

„Protože tě právě teď,“ odmlčel jsem se a Bella skoro nedýchala. „Poleju zbytkem těsta!!“ vykřikl jsem a přímo na hlavu jí vylil celou mísu.

Opravdu jsem se bavil podívanou, když všechno stékalo přes Bellino tělo a ona tam chudinka stála jako zkoprnělá. Svěsila hlavu a dívala se, jak to po ní všechno teče. Bylo ticho a Bella nic neříkala.

Z ničeho nic se ke mně natáhla a protože jsem to nečekal, bylo pro ni snadné si mě přitáhnout k sobě. Naše těla do sebe s mlasknutím narazila a Bella se do mě celá vytřela.

„To máš za to,“ zasmála se a utíkala pryč.

„Isabello Marie Cullenová, čeká tě peklo,“ vyrazil jsem po schodech za ní. Bohužel jsem se ke dveřím ložnice dostal právě v tu chvíli, kdy je zamykala a já slyšel jen tiché chychotání.

„Lásko,“ řekl jsem rázně. „Pokud odemkneš, budu na tebe hodný,“ řekl jsem mile.

„A co když ne?“ zašvitořila.

„Pak splním to, co jsem říkal včera a to sice, že tě budu slastně mučit,“ pohrozil jsem.

Nic se nedělo, pouze jsem slyšel Bellin smích a došlo mi, že se zřejmě otevřených dveří nedočkám. Ne teď. Rychle jsem přeběhl pod okno, které Bella nechala otevřené. Chuděrka, vůbec jí nedošlo, že dveře nepotřebuji.

Pomalu a neslyšně jsem vyšplhal k oknu a nakoukl do pokoje. Bella stála u dveří a stále se pochechtávala. Zřejmě si myslela, že mě převezla, ale to se mýlila. S lehkostí jsem našlapoval na koberec, až jsem se dostal ke své manželce. Objal jsem ji kolem pasu a přitiskl k sobě.

„Edwarde!“ vyjekla a snažila se mi vymanit.

„Je to marné, lásko, varoval jsem tě,“ políbil jsem ji na krk.

„Vždyť víš, že jsem to myslela jen z legrace,“ zdráhala se.

„Třeba to vím,“ zašeptal jsem laškovně, „ale držím slovo,“ usmál jsem se vítězně.

„Ale, Edwarde, přece si nebudeme kazit svatební cestu,“ smlouvala.

„Taky si myslím,“ přitakal jsem. „A proto bychom měli jít nejprve do sprchy, přeci jim to tu nechceme zašpinit, že?“ zkousl jsem jí ušní lalůček.

„To... to asi nechceme,“ přikývla.

„Pojď,“ lákal jsem ji k sobě ukázováčkem.

„Nechci,“ kroutila umanutě hlavou.

„Nebudu tě trápit,“ sliboval jsem.

Nečekal jsem však na její odpověď a prostě si ji vzal do náruče a nesl do koupelny.

„Edwarde,“ zaúpěla prosebně, ale už se nikterak nevzpínala.

V koupelně jsem ji postavil do vany a sundal župan, nasáklý lívancovým těstem.

„Co to děláš?“ ptala se trošku vykolejeně, když jsem do vany vložil špunt a začal napouštět teplou vodu.

„Posaď se,“ poručil jsem a ona bez reptání poslechla.

„Budeš se dívat, jak se umývám?“ řekla se stopou ironie v hlase.

„Ne... já budu ten, kdo tě bude umývat,“ usmál jsem se zářívě.

Snad chtěla něco říct, ale zasekla se na samém začátku věty a nevypadlo z ní ani slůvko. Vypadala trošku zmateně a možná taky přemýšlela.

Klečel jsem vedle vany s chutí laskat její tělo, ale nejprve si s ní chci trošku pohrát. Možná mi zbývají poslední dva týdny, protože po přeměně bude silnější a co když se stanu pro tentokrát já její loutkou. 

Usoudil jsem, že napuštěná voda už je dostačující, a tak jsem kouhoutek, kterým stále přitékala nová, otočil a pozastavil tak její přísnun. Navlékl jsem si na ruku žíňku a smočil ji ve vodě. Přejel jsem po Belliných zádech a okamžitě jí vyrazila husí kůže.

I přesto, že jsem měl v plánu si se s vou novomanželkou lehce pohrávat, nedalo mi to a musel jsem se ujistit. „Je ti zima?“ šeptnul jsem.

Neodpověděla, ale pouze zakroutila hlavou a vlasy, místy stále slepené těstem, se přesunuly z jejich zad k dekoltu. Neodolal jsem a políbil proužek odhalené pokožky mezi prameny vlasů. Jako reakce se mi opět dostavilo její zachvění se.

Byla horká, jakoby měla horečku, ale jsem si jist, že žádnou chorobou netrpěla. Vypadala naprosto rozkošně, když sledovala mé pohyby a očima těkala z mých rukou na rty.

Nechal jsem žíňku klesnout na dno vany a líbal každičký centimetr jejich hladkých ramen všude, kam jsem dosáhl. Její víčka nebyla úplně zavřená, ale blažeností slabě pootevřená a krk jakoby měla z rosolu. Chvíli byl na jedné straně, pak na druhé. Vypadalo to, že jeho hybnost vůbec neovládá.

Sebral jsem žíňku a nasáklou vodu jí vymáčkl na hlavu. Instinktivně ji zaklonila a nechala si ode mě takto smočit všechny vlasy. 

Chtěl jsem mít k Belle lepší přístupnost, tak jsem si svlékl své šortky, posadil se na okraj vany a nohy spustil do vody. Vyjeveně mě sledovala, když jsem si její tělo přitahoval k sobě, ke svému klínu. Nic nenamítala a svými prstíky něžně ťapkala po mých nohách. Tyto pocity, pro ni tak obyčejné, jsem cítil až v krku a byly neskutečně intenzivní.

Z mého plánu sladkého mučení rázem sešlo. Chtěl jsem Bellu laskat a způsobovat jí ty nejněžnější něžnosti.

Z tuby jsem si do svých dlaní vymáčkl trochu šampónu a pomalu jí ho vmasírovával do vlasů. Jako odpověď o správnosti mého konání, se mi dostavilo Bellino tiché mručení. Pro mé uši to bylo jako hudba a vyloženě jsem si ji užíval. Jemně jsem masíroval pokožku její hlavy až jsem si uvědomil, že se prsty vzdalují od původního plánu a náhle jsem se dotýkal jejich ramen a něžně je hnětl.

„Tohle je tvé mučení?“ vydechla slabě.

„Měl jsem v plánu něco jiného...“ odmlčel jsem se a pokračoval v masáži.

„Je to... příjemné,“ šeptla.

„Jsem moc měkký,“ zasmál jsem se pravdivosti těchto slov. 

„Naopak, je to úžasné,“ mručela uspokojeně.

„Nechceš taky masáž?“ zeptala se laškovně.

„Ne,“ odvětil jsem.

„Notak, mučit mě můžeš kdykoli jindy a jak už si sám jednou řekl, máme na to celou věčnost,“ položila svou dlaň na hřbet mé ruky.

Nic jsem neříkal a na okamžik stuhnul. Bella vycítila mé chvilkové zaváhání a přetočila se ke mně čelem.

„Udělám ti přijemnou masáž...“ přerušila svou řeč polibkem, „a třeba se dostaneme i dál, než jen k masáži,“ přitiskla se ke mně pevně a líbala můj krk.

„Ty jsi mi ale malá příšerka,“ šeptnul jsem.

„Mohla bych se urazit, ale protože tě miluji, tak to jen přejdu,“ vydechla a dobývala se do mých boxerek.

„Víš, že jsi nenasytná?“ konstatoval jsem.

„Je to tvá vina! Sex s tebou je lepší než ta nejsladší čokoláda,“ vypálila a abych nemohl nic říct, začala drtit mé rty.

„Copak se budeme celou svatební cestu jen milovat?“ ptal jsem se, když polibky sjela k mému krku.

„Něco se ti nezdá?“ vyhrkla a koukla do mé tváře. 

„To ne, ale co takhle nejprve snídaně, pak se rozhlédneme po ostrově a pláž je jen naše,“ mrknul jsem na ni.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 61: