Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 64

13.03.2010 (13:45) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7506×

„Hmmm,“ mručela a rozepla mi téměř tři knoflíčky košile.

„Jsme v letadle,“ vyřkl jsem hlavní důvod svých obav.

„Sedíme úplně vzadu,“ zašeptala, ale nepřestala se dotýkat mého těla.

„To však neznamená, že sem někdo nemůže přijít,“ hlesl jsem zastřeně, protože její dlaň mířila podezřele nízko.

„Tak mě nech pracovat a sleduj uličku,“ uchechtla se.

Nezbylo mi nic jiného než poslechnout, neboť rukou právě zajela do mých kalhot a posléze taky do boxerek. Něžně přejížděla bříšky prstů přes můj pyj a já se strachem v očích opravdu hlídal tu proklatou uličku.

Přistihl jsem se, jak vrčím, když zmírnila aktivitu, co se mého dráždění týče.

„Velice rychle jsi se přizpůsobil,“ řekla potěšeně.

„Všechno ti to jednou vrátím,“ vydechl jsem.

„Hmmm... Teď ti to vracím já, konečně si budeme kvit,“ šeptla.

„Tohle není hezké,“ zakňučel jsem.

„Opravdu?“ řekla tázavě a rychleji kmitla přes můj penis, až jsem se rozkoší trochu nadzvedl.

„Bože!“ podařilo se mi vydechnout a cítil jsem, jak se dostávám na svůj vrchol.

„Jmenuji se Bella, ale to časem dopilujeme,“ slyšel jsem její uštěpačnou poznámku.

Cítil jsem orgasmus po celém těle, ale nesměl jsem vykřiknout. Tiše jsem se svíjel v křeči rozkoše a nedokázal myslet na nic jiného. Bella mě však stále nepřestávala dráždit a tím prodlužovala mé „utrpení“. 

Náhle bylo po všem. Mé tělo se narovnalo a dech se počal uklidňovat. Byla to reakce, která se opakovala pokaždé. Ač mé tělo kyslík nepotřebovalo, vždy jsem se cítil zadýchaný.

„Jde letuška,“ slyšel jsem pobavený hlas Belly.

„Sakra!“ pomyslel jsem si a koukl do svého klína, kde se zatím tyčila opravdu nepřehlédnutelná boule. Ve spěchu mě nenapadlo nic jiného, než popadnout Bellinu mikinu a přehodit si ji přes klín a ještě jej trochu zakrýt svými dlaněmi. Při dokončování kamufláže byla letuška téměř u nás.

„Je vše v pořádku?“ ptala se vlídně.

„Jistě, proč by nebylo?“ Dělal jsem lehce překvapeného.

„Cestující prý slyšeli podivné zvuky,“ měřila si nás pohledem.

„To nejspíš musí být nějáký omyl,“ usmál jsem se oslnivě a letuška náhle nevěděla co říct.

„Dobrá...“ podařilo se jí vykoktat a odcházela s mírně rozkolísaným srdcem.

Bella se na svém sedadle tetelila blahem a poťouchle se usmívala.

„Po přeměně tě čeká malé překvapení,“ usmál jsem se vítězně, zatímco její koutky poklesly.

„Zase něco o čem nevím?“ řekla skepticky.

Zakýval jsem hlavou na znamení, že jí nic neprozradím. Po zbytek cesty si mě prohlížela zvláštním pohledem. Snažila se přijít na onu tajemnou věc, ale nemá nejmenší šanci.

„Jak jste se měli?“ vypískla Alice, jakmile nás spatřila.

„Úžasně,“ vydechla Bella jedním slovem a objímala se s mou sestřičkou.

„Ach ta mladá láska,“ povzdechl si zasněně Jasper, ale koutky mu cukaly. Pak se obrátil i na Bells a objal ji.

„Doufám, že po nás nebudou chtít odškodné,“ zajiskřilo Jasovi v očích.

„Za co?“ podivila se Bella.

„No přeci za ten zbouraný dům a taky zdemolované letadlo,“ rozesmál se huronsky na celou letištní halu až se pár lidí otočilo.

„Vtipné,“ řekla Bella se skepsí v hlase, ale zčervenala.

„Už se opravdu těším, až budu upír,“ zašeptala jen pro mé uši.

„Opravdu?“ Pozvedl jsem tázavě obočí.

„Jo, už se nebudu červenat,“ řekla vítězně 

Musel jsem se zasmát jejímu důvodu, ale taky jej politovat. Bude mi chybět ten výrazný a sladký ruměněc, díky kterému vypadala tak roztomile.

Cestou domů nás Alice zasypávala hromadou otázek, které jsem já ani Bella nevnímali. Seděla u mě těsně stulená a téměř spala. Možná ji zmohl ten výkon v letadle hodný Oscara.

Alice poznala, že jí ani jeden z nás nevěnuje pozornost, a tak přestala se svým výslechem. Uraženě se narovnala na svém sedadle a paže si překřížila na prsou.

„Opravdu se to stane?“ zeptal jsem se pochvíli své sestry.

„Ano,“ přitakala nadšeně.

„Copak neexistuje jiné řešení?“ Zněl jsem zřejmě zoufale.

„Stane se to, Edwarde,“ odvětila příkře.

„Já... Chápej, chci s Bellou žít navěky, ale za takovou cenu?“ Skončil jsem intonaci v otázce.

„Edwarde, nech toho, když mě nepřeměníš ty, udělá to Alice,“ zakuňkala sebejistě Bella.

„Slyšíš, ta holka má pravdu,“ usmála se má sestra zářivě.

„Spíš?“ zeptala se Alice Belly.

„Skoro,“ špitla rozespale.

„Tak si popovídáme potom,“ konstatovala Alice, hledíce z okýnka.

Bella v okamžiku usnula. Celou cestu domů něco nesrozumitelného mumlala. Byla tak rozkošná a ani o tom nevěděla.

Jakmile jsme přijeli k domu, opatrně jsem ji vzal do náruče a snažil se být velmi obezřetný.

„Ach, Edwarde!“ Vítala nás šeptem Esme.

Musela vědět, že Bella usnula, a tak ji nechtěla probudit.

„Ahoj, mami,“ věnoval jsem jí pusu na tvář.

„Jak jste se měli?“ šeptala a dojatě se dívala na Bellu, spící v mé náruči.

„Krásně,“ odpověděl jsem s úsměvem a jedním slovem, jako Bella Alici.

„Půjdu Bellu uložit do postele,“ usmál jsem se na Esme a pomalu svou manželku odnášel do pokoje.

„Já jsem vzhůru, jen jsem trochu unavená,“ bránila se honem Bella, která se zřejmě právě probudila.

„Běž si odpočinout, zlatíčko,“ chlácholila ji Esme.

„Nebude vám to vadit?“ mžourala Bella do světla.

„Určitě ne, zlatíčko,“ ujistila ji Esme a já se s Bells konečně přemístil do ložnice.

Nic se v ní za ty dva týdny nezměnilo, jen Esme převlékla povlečení peřin, do kterých jsem Bellu pohodlně uložil. Okamžitě a reflexivně si přitáhla kolena k tělu jako sladce spící nemluvně.

„Zůstaneš tu se mnou?“ natáhla se po mně rukou, ale šmátrala jen do prázdna.

Naklonil jsem se k jejím prstům a jakmile na jejich konečcích ucítila látku košile, snažila si mě přitáhnout k sobě. Moc síly neměla, takže to bylo jen slabé tahání.

Proč bych odporoval, chtěl jsem být co nejvíce se svou láskou, takže nebyl důvod, nevyhovět jejim požadavkům.

„To byly nejkrásnější dva týdny, které jsem kdy zažila,“ šeptla, když jsem si ji přitáhl ke své hrudi.

„Zažijeme ještě spoustu takových,“ líbnul jsem Bells na tvář. 

„Už se nemůžu dočkat.“ Stihla ještě říct, ale více na má slova či doteky nereagovala.

Pokojně spala a já si užíval poslední chvilky její spánkové bezbranosti. Nyní je čistě na ní, kdy se rozhodne pro svou přeměnu. Nevím, kolik dní kochání se jejím klidným spánkem mi ještě zbývá. Tak rád jsem ji v noci pozoroval a poslouchal nesmyslnosti, které vypouštěla z úst jako třeba teď.

„Nechci kuře se zmrzlinou,“ šeptala a vrtěla se. „Bylo by mi špatně, poblinkala bych Edwarda,“ zamumlala.

Mírně jsem se uculil. Zřejmě nikdy nepochopím, jaké směsice se jí mohou zdát dohromady. Je prostě neskutečná, a tak neskutečně sladká.

Zbytek Bellina spánku byl klidný. Občas se převalila, ale už nepromluvila, čehož jsem trochu zalitoval, protože komu se poštěstí poslouchat takovéto nesmyslné bláboly.

„Kolik je hodin?“ ptala se, když se nad ránem probudila.

„Je teprve pět, ještě spi,“ nakázal jsem jí.

„Už nejsem unavená,“ ošila se a své tělo natočila směrem ke mně.

„Nemáš hlad?“ zeptal jsem se starostlivě. Naposledy něco žvýkala v letadle.

„Mám,“ přitakala a v jejim břiše souhlasně zakručelo.

„Tak pojď,“ vyhrabal jsem se jako první z postele a natahoval k ní paže.

Okamžitě vyskočila za mnou a chytla se mých dlaní. Už už jsem se rozcházel ke dveřím, když jsem ucítil, jak Bella ztuhla. Nepohla se a zůstala stát na místě.

„Co se děje?“ strachoval jsem se.

„Mám na sobě stále oblečení z letadla,“ odpověděla.

„Sluší ti to,“ řekl jsem automaticky, aniž bych si ji nějak blíže prohlížel.

„Potřebuju sprchu a převléct se,“ vysvětlila mi.

„Ach tak,“ kývnul jsem chápavě. „Mužu ti pomoct?“ zablýskalo mi v očích.

„Pomoct nebo mě přemoct?“ otázala se pátravě.

„Od obojího trochu, ale více se mi zamlouvá ta druhá varianta,“ přiznal jsem, zatímco jsem si ji přitahoval k sobě.

„Myslela jsem si to,“ usmála se na mě.

„Takže?“ Chtěl jsem znát její verdikt.

„Asi bude lepší, když se pro jednou půjdu opravdu vysprchovat sama,“ přikývla a na tvář mi vtiskla drobný motýlí polibek.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 64: