Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 68

17.03.2010 (12:30) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7686×

„Hmmm, chtěl bych tě vidět jako malou stydlivou holčičku s rozkošným ruměncem,“ přiznal jsem se.

„Máš mě tu, ale o pár let starší,“ odbyla mě.

„Jen nechápu, jak je možné, že po tom všem, co jsme spolu prožili, se stále červenáš,“ usmál jsem se.

„Spala bych klidněji, kdyby se to nedělo,“ prohodila.

„Bude mi to chybět,“ šeptnul jsem do jejího ouška.

„Třeba nabydu schopnotí, které tě budou přitahovat stejně,“ vrátila mi tlumeným šepotem.

„Třeba,“ připustil jsem uznale a slabě políbil její krví nalité rty.

Po dobu našeho rozhovoru se stihla vana napustit a společně jsme tak do ní mohli ulehnout. Bylo ticho, jen se ozývalo šplouchání vody, když se některý z nás pohnul.

„Jaké to je?“ zeptala se tiše.

„Copak?“ hladil jsem ji po plochém bříšku.

„Víš, ten první moment když se probudíš. Jaké to je?“ dožadovala se odpovědi.

„Je to... jedinečné,“ šeptal jsem. „Ale taky zvláštní a nepopsatelné. Cítíš se zmateně, všechno vnímáš naprosto jinak a jasně, je to... zvláštní,“ odmlčel jsem se, protože mě vážně nenapadala vhodná slova, jakými onen prvotní pocit popsat.

„Bolí to?“ položila mi nesmyslnou otázku.

„Kdepak,“ sklaplo mi. „Bolí přeměna,“ šeptal jsem a podvědomě doufal, že to snad neuslyší, i když moc dobře ví, co přeměna obnáší.

Musela vycítit bolest mého hlasu, a tak se ke mně přetočila. Široce se usmívala, jakoby mi snad chtěla dokázat, že se opravdu nebojí.

„Zvládnu to,“ přiložila svou dlaň k mé tváři a já vdechoval vůni její pokožky.

„Vím, že ano, ale jsi tak křehká,“ argumentoval jsem stále.

„A to je právě ten důvod, proč to děláme, abych už nebyla tak křehká,“ zakývala souhlasně hlavou.

„Mám stále nutkání tě přemlouvat o pravém opaku,“ přiznal jsem se kajícně.

„Ale přesto tě miluji,“ usmála se a něžně spojila naše rty.

Milování ve vaně bylo poněkud těsné, ale o to více se naše těla o sebe třela. Bylo to také značně nepraktické, ale protikladně příjemné. Nemohli jsme se pohybovat tak jasně jako v jiných prostorách, ale mělo to své kouzlo. Oba jsme poznali společnou sehranost, protože nenastaly žádné nepříjemné chvilky, při kterých bychom milování chtěli zastavit.

K mému překvapení jsem ani tehdy Bellu neudolal. "Copak už je upírka?" honily se mi hlavou nesmyslné myšlenky, ale dnes byla naprosto nevyčerpatelná. Nevadilo mi to, protože já sám jsem stále neměl dost, i když tolik rozkoše v jednom dni jsem ještě nezažil.

Opět jsme se přesunuli do pokoje, kde naše hrátky pokračovaly, ale tentokrát jsem ji trápil trošku víc. Pokaždé, když byla téměř na pokraji svého vrcholu, přestal jsem přirážet a jinak ji dráždit a ač se mě nepatrnými pohyby snažila vyprovokovat, nezlomila mě. Chtěl jsem, aby se v ní všechna energie těchto nevydařených orgasmů uložila a ke konci sil se spojila v jednu mohutnou orgastickou křeč. Podle Belliny vzpínavosti jsem usoudil, že je jiného názoru. Trápil jsem ji takto snad hodinu a půl, aniž by dosáhla jediného orgasmu. Mělo to ovšem svou nevýhodu – já jsem se snažil vydržet jako Bella a ač to byl nadupírský výkon, zvládl jsem jej a díky tomu jsme se společně dostali na samou galaxii orgasmů, která trvala nepřetržitě snad minutu.

Bella sebou házela a nekontrolovatelně sténala jako ryba na suchu. Po této noci si budu opravdu těžko zvykat na klidné chvilky zapříčiněné Bellinou žíznivostí.

Bellin hrudník se zvedal tak rychle, až jsem měl problémy to postřehnout. Ruce měla zapletené ve svých vlasech a křečovitě je držela. Z mého úhlu pohledu to vypadalo, jakoby si pár pramenů snažila vytrhnout.

Pomalu se uklidňovala a se širokým úsměvem na tváři otevřela víčka. Hladil jsem ji po líčku a Bells do toho vrněla jako spokojené kotě.

„Ještě stále nemám dost,“ vzdychla.

V jejím hlase jsem však slyšel zvláštní podtón. Nedalo mi to a musel jsem se zeptat.

„Ale?“ tázal jsem se.

„Jsem unavená,“ vydechla poraženecky a zoufale.

„No konečně, už jsem myslel, že se nedočkám,“ smál jsem se.

„Já ale nechci být unavená,“ špitla posmutněle a prsty hladila mou hruď.

„Ach, Bells,“ povzdechl jsem si. „Víš přeci, že není jisté, jak budeš jako novorozená reagovat. Vzhledem k tvé „zvláštnosti“ “ dodal jsem.

„Nikdy jsi nepopřemýšlel, že by to třeba nemusela být má vina?“ odfrkla si dotčeně.

„Vzhledem k tomu, že u ostatních lidí nemáme stejné problémy jako u tebe, tak ani ne,“ rozesmál jsem se, až se mi hrudník otřásal.

Na okamžik se zamyslela, ale nakonec neodporovala.

„Mám pravdu?“ usoudil jsem z její mlčenlivosti.

„Ano,“ zašeptala.

Zněla však smutně. To nešlo přeslechnout, ani kdybych se snažil sebevíc.

„Bells, ubíjí mě to. Víš, že to nemusíš dělat!“ zopakoval jsem snad posté.

„Edwarde,“ vzepjala se na pažích a lokty se opřela o mou hruď. „Chci být upír. Chci být upírem snad víc, než jsem si tě chtěla vzít,“ nachvíli se zamyslela. „Mmm, ne tak nějak to vyjde nastejno,“ opravila se a já se uculil. „Jen nejsem pánem svého těla. Dělá si co chce,“ špitla.

„To vidím,“ usmál jsem se zeširoka.

„Slib mi, že i kdybych prahla jen po krvi, donutíš mě se s tebou milovat!“ prosila.

„No co s tebou mám dělat,“ pokrčil jsem rameny.

„Děkuju,“ hlesla a hlavu sklopila k mým prsům.

Něžně jsem si ji přetočil pod sebe a vyšel z ní. Se zavřenýma očima se ke mně přitiskla a spokojeně oddechovala.

„Uvědomuješ si, že jsme se touto nocí doslova promilovali?“ šeptl jsem ještě dřív, než stihla usnout.

„Ano,“ přitakala s úsměvem. „Měli jsme mít víc takových nocí,“ dodala už trošku v polospánku.

„Takových nocí bude ještě plno,“ ujišťoval jsem svého spícího anděla nebo spíš ďáblíka?

„Dobře,“ zamumlala.

„Miluji tě, lásko,“ políbil jsem její vůní nasáklé vlásky.

„Miluji tě,“ šeptla ještě při smyslech a tato slova se stala posledními, které jsem dnešní ráno zaslechl.

Dnes dospávala až překvapivě klidně. Nejspíš byla opravdu unavená, ale po takovém maratónu se jí ani nedivím.

Ne, že by mě nebavilo ležet s Bells v posteli, ale jakmile jsem zaslechl přijíždějící auta, musel jsem se od své drahé polivičky na okamžik odtrhnout a „slušně“ si jít promluvit s Alicí.

S tichým zamručením jsem Bellu převalil na její stranu postele a chvíli vyčkával, zda se neprobudí, ale nezklamala mě a klidně spinkala dál.

„Edwarde, uklidni se!!!“ volaly na mě Aliciny myšlenky.

„Jak se mám asi uklidnit, když jsem si myslel, že je Bella mrtvá!!!“ myslel jsem si nasupeně.

Snažil jsem se působit vyrovnaně, ale nejspíš se mi to moc nedařilo.

„Ahoj, Edwarde,“ zdravila mě mile Esme.

„Ahoj,“ odsekl jsem mrzutě a řítil se ven, za původcem své nálady.

„Alice, Alice, Alice,“ kroutil jsem hlavou, jakmile jsem svou setřičku spatřil.

„Edwarde, bylo to pro tvé dobro a v podstatě to byl Bellin nápad,“ bránila se.

„Až bude Bella upír, tak si to taky pěkně slízne, ale prozatím jsi tu jediná upírka, podílející se na té odporné kamufláži, ty!“ chtěl jsem zakřičet, ale vzpomněl jsem si na Bellu, klidně spící v naší společné posteli.

„Neříkej, že sis to neužil,“ mrkla na mě a snažila se o odlehčení nálady.

„Přetrhnu tě jako hada!“ sápal jsem se po té malé nestvůře.

Nesnažila se utíkat a když už jsem se dostával k jejímu drobnému tělu, tak vypískla. „Bella se za necelou minutu vzbudí!“

Pár vteřin jsem přemýšlel a pak se rozběhl zpět za Bells do pokoje.

„Podpantoflák!!“ volali na mě Emmett s Jasperem.

„Jednou si to s nimi taky všechno vyřídím,“ pomyslel jsem si.

Do pokoje jsem se dostal právě ve chvíli, kdy se Bells začala na posteli ošívat a šátrat rukou po mé polovině. Zavřel jsem za sebou neslyšně dveře a koukal se, jak se pomalounku probouzí. Když si uvědomila, že už vedle ní neležím, s děsem vytřeštila oči, na posteli se napřímila a pak se honem posadila. Okamžik se rozkoukávala po pokoji, až nakonec její zrak padl právě na místo, kde jsem stál já.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 68: