Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 72

23.03.2010 (08:30) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7613×

„Jsi tak teplý a měkký,“ vydechla a opět se ke mně snažila přisát.

„O tom Edward vždycky snil,“ zasmál se huronsky Emmett a já jej spražil nenávistným pohledem.

Zděšeně ode mne uskočila a já ještě více nenáviděl Emmetta.

„Neboj se,“ přitáhl jsem si ji zpět k sobě.

„Copak tady byli celou dobu?“ honilo se jí hlavou.

„Ano,“ odpověděl jsem tiše.

Vylekaně na mě pohlédla a nespouštěla oči z mé tváře, jakoby se z ní snažila něco vyčíst.

„Můžu číst tvou mysl,“ vysvětlil jsem.

„Cože? Ne! Proč? Tohle ve smlouvě nebylo!“ sténala.

„Ve smlouvě taky nebylo, že budeš tak neuvěřitelně sexy,“ usmál jsem se a políbil její líčko.

„Tohle... Tohle nesnesu? Co to je? Nepopsatelné návaly čehosi,“ bědovala v duchu.

„Bello,“ oslovil mého zmateného anděla Carlisle. „Musíš mít žízeň,“ naznačil.

Zakroutila hlavou a nepřirozeně silně se ke mně tiskla.

„Drahoušku, notak, jednou na lov budeš muset jít. Je to naprosto přirozené,“ řekla s úsměvem Esme.

„Nemám... Žízeň,“ odmlčela se a zoufale na mě pohlédla.

„Vážně umíš číst mou mysl?“ zeptala se bojácně, ale vypadala přitom tak roztomile.

„Ano,“ řekl jsem radostně.

„Nemám žízeň, chci jen tebe,“ poslala mi.

„Teď taky?“ opatala se nadějně.

„Teď taky,“ přitakal jsem.

„A...“ ptala se s nadějí v hlase a dlaní přejížděla po mé košili, jakoby jí bylo naprosto jedno, že nás všichni sleduji.

„Bells, musíš mít žízeň,“ přidával jsem se na stranu většiny.

„Nemám!“ zanaříkala zoufale.

„Edwarde, co chce?“ ptal se mě zmatený Carlisle.

„Chce... Chce mě,“ přiznal jsem překvapeně.

Bella si stydlivě schovala tvář do mé košile a stále se ke mně lísala. Přece jen jí zůstaly lidské vlastnosti. Emmettův řehot nešel přeslechnout a Alicino švitoření taky ne.

„Ať jdou pryč. Prosím! Nevydržím to!“ posílala mi a řekl bych, že se až velice snadno smířila s mým čtením myšlenek anebo byla opravdu tak... Rozhycovaná? 

„Nejspíš byste měli jít,“ naznačil jsem taktně a pohledem ukázal na Bellu, ošívající se v mé náruči.

Všichni byli zmatení. Netušili, co se děje a stejně jako já se ptali, proč Bella nemá sakra žízeň? Její pleť byla bledá, kůže vypadala tvrdě a oči rudé, ale přesto neprahla po krvi.

„Netuším,“ odpověděl jsem na nevyřčené otázky.

Bella ke mně zoufale pohlédla a její mrštný prstík se zasunul za volné místo mezi knoflíčky košile. Pohlédl jsem do jejich oček, které mě prosily, ba doslova škemraly o chvilku soukromí.

Uposlechli tedy mé prosby a s rozpolcenými myšlenkami se vytratili. Dveře ještě ani nestačily zaklapnout a Bella se už hlásila o slovo.

„Co se to se mnou děje?“ vzdychala mezi polibky.

Neodpověděl jsem a dál ji náruživě líbal. Její rty se až hrubě snažily dostat k těm mým. Využil jsem slabou mezeru, která se mezi nimi naskytla a pronikl do jejich úst jazykem. Jakmile se spolu spojily, Bella hlasitě vzdechla. Naše jazyky se spletitě proplétaly a Bells mě svou upíří silou začala tlačit k posteli. Ani si neuvědomila jak byla silná a snad ani nepostřehla, že můj vzdor je naprosto neúčinný.

„Dokážeš si vůbec představit, jak moc... Jak moc je tohle k nevydržení?“ zasténala a prudkým trhnutím mě zbavila košile.

„Copak jsi tohle cítil pokaždé když... Když jsme se milovali?“ Políbila mou hruď.

„Pokaždé,“ přitakal jsem, když jsem se konečně dostal ke slovu.

Byla tak silně vzrušená, že ani nepostřehla můj pohyb, otáčející si ji pod sebe. Okamžik těkala očkama sem a tam, ale já si její pozornost opět přivlastnil svými rty.

„Prosím!“ zaúpěla prosebně, když jsem jazykem obkroužil její krk a celá se otřásla.

Uvědomil jsem si, že má na sobě pouze tepláky a tričko, které měla při přeměně, takže jich nebude škoda a na jeden tah je rozrhl. Všechny cáry odletěly pryč a Bella se tak přede mnou ocitla pouze ve spodním prádle.

„Krása,“ vydechl jsem úžasem a objížděl siluetu jejího těla.

„Né,“ vzpínala se pod mými doteky.

Živě si dokážu představit, co prožívá jako novorozený upír. Ta touha a vše okolo. Když jsem poprvé okusil, jaké je milování požitek, myslel jsem, že snad nedokážu přestat, ale díky Bellině lidství a své lásce k ní jsem musel najít vůli. Dnes tu však už žádný člověk není. Nemusíme si dávat pozor a pokud Bella prahne po mém těle, dám jí to, co chce.

„Je to k nevydržení, prosím. Udělám cokoli jen budeš chtít!“ žadonila a vnukla mi tak vzpomínky na své první probuzení v novém životě, ale já však takto žadonil o krev. O kapičku krve, která by snad mohla zahnat mou žízeň. 

Zbavil jsem se zbytku oblečení a její spodní prádlo skončilo v nedohladnu a ač jsem měl chuť si s ní lehce pohrát, jazykem jsem pouze obkroužil její bradavky.

„Ach můj bože!“ zavzdychala nekontrolovatelně. „Tohle přeci nemůže být pravda! Prostě nemůže!“ halekovala.

„Udělal jsem něco špatně?“ bál jsem se.

„Ne... Ne,“ sténala přidušeně. „Připadám si, jako bych prožívala jeden velký orgasmus,“ vysvětlila s přivřenými víčky a hrudí o mě narážela.

Pokud si takto připadá nyní, tak se za pár okamžiků nejspíš zblázní.

Už jen prá vteřin jsem držel naše těla v bezpečné vzdálenosti, ale ani já nedokáži odolat a něžně jsem do ní pronikl. Slastně se prohla a vykřikla: „Copak jsem v nebi!“

Byla opravdu náruživá a velice rychle a silně začala proti mně přirážet. Její nitro bylo stále úžasně teplé a vlhké jako nikdy.

„Je to neskutečné, neskutečné,“ šeptala mi slastně do ucha a ztrácela hlas.

Chtěl jsem jí způsobit ještě větší rozkoš, pokud je to vůbec možné, a tak jsem silně až hrubě přirazil. Vykřikla a pánví pohybovala proti mně.

„Naprostý výbuch!“ křičela, když se dostávala na vrchol.

Nikdy jsem Bellu takovou neviděl. Byla úplně pohlcená tím, co se tady děje. Mým tělem a svým tělem. Nepřipouštěla si nic okolo. 

Vzdychala, jako by doběhla nejdůležitější závod svého života. Tahala mě za vlasy a svíjela se pode mnou v neuvěřitelné křeči. Netrvalo dlouho a já také dosáhl vrcholu.

Opřela se čelem o mou hruď a možná se snažila odpočívat. Tělo jí stále slabě cukalo a Bella mohutně vydechovala.

„Musím... Potřebuju... Znovu!“ koktala nesrozumitelně a vyhoupla se na mě.

Nebránil jsem jí v tom. Já sám jsem měl potřebu se s ní milovat pořád dokola a pokud to znamená, že nebude chtít zmasakrovat zbytek Forks, jsem ochoten tuto „oběť“ podstoupit.

Milovali jsme se zbytek dne a celou noc. Bella stále neměla dost. Sotva jsme skončili, její ruce byly zase všude po mém těle a domáhaly si mou pozornost. Tak snadno mě vždy dokázala vyprovokovat a já jí bez reptání dal co chtěla.

Dávno jsem přestal počítat, kolikrát jsem se vyšplhal na samý vrchol a pokud bych vám měl říct číslo Belly, tak si myslím, že troj ciferná suma by byla málo.

„Bell, měli bychom jít na lov.“ Snažil jsem se přemluvit svou náruživou manželku.

„Ne,“ vydralo se jí z hrdla a opět se snažila přirážet.

„Bells, máme na to celou věčnost, ale pokud nepůjdeš na lov, nebudeš tak mít sílu na další milování. Potřebuješ krev,“ vnucoval jsem jí.

„Nemůžu přestat,“ řekla zoufale a snažila se zklidnit pohyby svého těla.

„Ty můj blázínku, já měl strach, že se z lesa nedostaneme a z tebe se mezi tím stala taková nymfomanka,“ musel jsem se zasmát.

„Děláš si z toho srandu, ale jak jen vyjdu mezi lidi,“ bědovala.

„Časem se to ustálí,“ konejšil jsem ji.

„Slibuješ,“ šeptala mi do hrudi.

„Slibuji,“ přitakal jsem a líbl ji na čelo.

„Neeeee,“ zalapala po dechu.

„Ani pusu ti nesmím dát?“ ptal jsem se zkroušeně.

„Dokážeš si představit, co to se mnou dělá?“ řekla ublíženě. „Mám takový dojem, že mi libido stouplo o 100%,“ vyhrkla, ale pak si tvář schovala do mé hrudi.

„A to je dobře, či špatně?“ vyzvídal jsem.

„Víš, jak je všechno úžasné? Vše cítím tak jasně. Každičký tvůj dotek, tvé vydechnutí, pohlazení, polibek. Jen to, že mě hladíš mě žene na vrchol,“ podala mi vysvětlení. 

„To máme docela stížené společné soužití,“ zasmál jsem se, ale pak zvážněl. „Trpíš Bello?“ ptal jsem se.

„Cože? Jak to myslíš?“ vyhrkla a napřímila se do sedu.

„Soudím tak z tvého bědování,“ podal jsem vysvětlení.

„Trpět? Je pravda, že tyto touhy jsou opravdu nezvladatelné a nemám tušení, jak je možné, že se to děje právě mně, ale pokud má být tohle jediná cena, kterou mám zaplatit za své prosby, jsem nejšťastnější člověk, tedy upír, na světě,“ šeptala a zařívě se usmívala.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 72: