Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 73

25.03.2010 (14:45) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6427×

„Trpět? Je pravda, že tyto touhy jsou opravdu nezvladatelné a nemám tušení, jak je možné, že se to děje právě mně, ale pokud má být tohle jediná cena, kterou mám zaplatit za své prosby, jsem nejšťastnější člověk, tedy upír, na světě,“ šeptala a zařívě se usmívala.

„Jak moc tě miluju,“ šeptal jsem a co nejvíce si Bells tisknul k sobě.

„Líbím se ti?“ položila mi naprosto stupidní otázku.

„Vážně se musíš ptát?“

„Ano,“ přikývla a jemně se dotýkala mé odhalené hrudi.

„Západ slunce – PCHE! Duha – PCHE! Zlato a diamanty – PCHE! Ale ty, tak krásná a neskutečně půvabná. Ty jsi všechno, nedokážu slovy popsat, jak moc jsi nádherná! Vlastně si se nezměnila, protože už jako člověk jsi byla osoba, která mě přitahovala ze všech nejvíc a na tomto se nezměnil ani zlomek,“ objasnil jsem Belle. 

„Jak to myslíš, že jsem se nezměnila. Vlastně jsem se ještě neviděla!“ vyhrkla náhle a utíkala do koupelny.

Pomalu jsem šel za ní, ale hrobové ticho, které se z koupelny ozývalo mě trochu děsilo, takže jsem přidal na tempu. Stála tam a vyjeveně se pozorovala.

„Bells,“ promluvil jsem opřený o zárubeň, ale nereagovala.

„Bells,“ zkusil jsem to znovu a celým tělem se natočila směrem ke mně.

„Ty oči,“ vydechla slabě, zpět se otočila k zrcadlu a z velké blízky skenovala svou tvář.

„Během pár let se to spraví,“ objal jsem ji konejšivě kolem pasu.

„A do té doby?“ ptala se.

„Budou muset stačit kontaktní čočky,“ řekl jsem a bál se reakce.

„To zní dobře,“ usmála se a přitiskla svá záda k mé hrudi.

„Bál jsem se, že budeš litovat,“ přiznal jsem se.

„Nikdy!“ přesvědčovala mě.

Nátáhla před sebe svou paži a já instinktivně tu svou vedle její. Byly stejné. Stejný potah bledé barvy je zdobil a vytvářel tak pocit kamennosti.

„Konečně jsme si rovni,“ zašeptala potěšeně.

„Navěky,“ pronesl jsem oddaně a Bella se ke mně natočila čelem.

„Jsi tak krásný. Už jsem ti řekla, jak moc krásný jsi. Připadám si, jako bych se na tebe jako člověk dívala skrze přivřené oči a neviděla tak všechno. Vím, že fráze „vyrážíš mi dech“ už není na místě, ale já to tak cítím. Jsi tak božský,“ vydechla a políbila mě na prsa.

„Viděla jsi se v zrcadle, víď,“ usmál jsem se.

„Ano,“ přitakala, ale v hlavince jí šrotovalo, na co narážím.

„Takže si jsi vědoma, že tak, jak jsi popsala ty mě, vidím i já tebe,“ usmál jsem se a pohladil konturku její tváře.

„Slepče,“ vzdechla.

„Rejpalko,“ oplatil jsem jí.

„Miluji tě,“ vydechla blaženě a svými rty se jemně otírala o mou bradu, a tak si šikovně přitáhla celou mou pozornost

„Miluji tě,“ šeptl jsem, což dodalo na intimitě a jemně ji políbil, ale v zápětí se rychle odtáhl, abychom se vyvarovali dalšímu vášnivému vzplanutí, ale ne, že by se mi nelíbilo. 

„Opravdu dokážeš číst mou mysl?“ poslala mi v duchu, jakoby snad doufala, že to bylo pouhé chvilkové poblouznění, které se vzápětí ztratí.

„Ano,“ odpověděl jsem značně potěšeným hlasem.

„A to takhle bude už pořád,“ vyptávala se už nahlas.

„V to pevně doufám,“ zasmál jsem se.

„To naprosto není fér, že mi celý zbytek... Po celou věčnost budeš vidět do hlavy. Je to frustrující,“ naříkala.

„Mluv za sebe,“ pronesl jsem blaženě.

„Hmmm,“ zamručela nesouhlasně.

Nachvíli nastalo ticho, které rušila pouze Bella svým otíráním se o mou hruď.

„Jaké to bylo?“ třela o sebe němě rty, ale já ji slyšel velice dobře.

„Co myslíš?“ vyptával jsem se zvědavě.

„Když jsi mě kousl do krku, když si pil mou krev,“ šeptla.

Nesouhlasně jsem zavrčel nad toutu vzpomínkou a vždy se k ní budu nerad vracet. Vědět, že chybělo tak málo a nemusel jsem Bellu už nikdy sevřít v náruči.

„Bylo to náročné,“ snažil jsem se vyhnou přímé odpovědi.

„Pokračuj,“ pobízela mě.

„Ach, Bells,“ zazoufal jsem si. „Bylo neskutečně těžké přestat a stydím se za to, že jsem se musel tak dlouho přemlouvat. Ještě teď se mi zbýhají sliny, jak moc úžasná a sladká tvá krev byla. Proudila přímo do mých útrob a hasila tak neuvěřitelně silnou žízeň,“ svěřil jsem se.

„Ale zvládl jsi to, jsem živá a zdravá, koukni,“ poskočila si. „No, tedy jak se to vezme,“ zasmála se.

„Už bych to nikdy nechtěl zažít,“ políbil jsem ji na šíji.

„Tohle je... Je to moc příjemné,“ vydechla a její tělo se stávalo vláčným.

„Jsem stejného názoru,“ pozvedl jsem koutky nad jejím slabým sebeovládáním.

„Jaktože je tvé tělo tak teplé,“ vyhrkla z nenadání. „A měkké?“ dodala ještě.

„Nyní jsme oba upíři. Oba o stejné teplotě a stejné tvrdosti, takže je to pro nás to samé, jako bychom byli lidé,“ vysvětlil jsem a do úst vzal její ušní lalůček.

„Tohle začíná být opravdu k nevydržení, neměla jsem se náhodou vzpamatovávat z promilované noci?“ ptala se obluzeně. 

„Měla,“ přitakal jsem.

„Nepomáháš mi,“ hlesla.

„Promiň, nemohl jsem si pomoct,“ řekl jsem omluvně, ale se šibalským úsměvem se odtáhl.

„Vidím,“ pronesla skepticky a zhluboka se nadechla.

„Reflex,“ vysvětlila, když viděla můj nechápavý pohled.

„Pomáhá to?“ tázal jsem se.

„Ani trošku,“ přiznala.

Po chvilkovém hypnotizování se navzájem jsem konečně promluvil.

„Měli bychom jít nejspíš dolu,“ řekl jsem trošku váhavě.

„Po tom, co jsem tu prováděla mám jít dolů?“ ptala se vyděšeně.

„No, myslím, že nemáš šanci se ostatním po zbytek věčnosti vyhýbat,“ pozvedl jsem obočí.

„Ale co kdyby...“ Brebentila, a tak jsem ji musel zastavit přiložením ukazováku na rty.

„Bells,“ oslovil jsem ji něžně. „Každý si tímto obdobím prošel. Všichni prožili tyto neskonale silné tužby a jejich myšlenky jsou velice chápavé. Nemáš se čeho bát. Je sice pravda, že tvá náruživost je zatím nejvyšší s jakou jsme se kdy setkali a dokonce předčíš i Emmetta,“ musel jsem se zasmát. 

„I Emmetta? Tak to je konec,“ vydechla zoufale.

„Mně se ale tahle nová a sexuchtivá Bella líbí,“ řekl jsem laškovně.

„Opravdu?“ optala se.

„Neskutečně moc,“ přitáhl jsem si ji k sobě blíž a jelikož byla naše těla stále nahá, vyvolalo to v nás silný elektrizující zážitek.

„Uvědomuješ si, že s tebou nedokážu být v jedné místnosti, aniž bych měla chuť se s tebou milovat?“ fňukla zoufale.

„Tak to bude naše letošní školní docházka opravdu zajímavá,“ zasmál jsem se.

„Ale né, ještě rok školy! Tak to opravdu nevydržím,“ opřela si čelo o mou hruď.

„Neboj, pomůžu ti, všichni ti pomůžeme,“ přislíbil jsem a jemně ji hladil po páteři.

Spokejeně vrněla jako kotě s blaženě přivřenámi víčky a slabě se kymácela sem a tam.

„Teď mě napadá a divím se, že jsem na to nepomyslel dřív, ale jaktože Charlie ještě nevolal?“ Musel jsem se prostě zeptat.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 73: