Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 74

27.03.2010 (08:30) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6601×

„Teď mě napadá a divím se, že jsem na to nepomyslel dřív, ale jaktože Charlie ještě nevolal?“ Musel jsem se prostě zeptat.

„Myslí si, včetně ostatních, že jsme ještě týden na svatební cestě,“ přiznala se.

„Takže jste na mě s Alicí v podstatě ušily boudu?“ řekl jsem zděšeně.

„Ano, ale bylo to pro tvé dobro,“ dušovala se.

„To bych potřeboval trošku vysvětlit,“ koukl jsem na svého anděla a nesl ho zpět do ložnice.

Opřel jsem se o záď postele a Bellu si přitáhl těsně k sobě tak, aby se mi musela dívat do očí. Pokud jí zůstaly opravdu alespoň nějáké lidské vlastnosti, je jasné, že bude mluvit pravdu, protože mému pohledu nikdy nedokázala odolat.

„Kdyby tě Alice nevylákala do lesa, neměla bych možnost se připravit a věřím, že kdyby na mě zapůsobil tvůj šarm, podlehla bych a dala ti tak klidně dalších deset let navíc,“ řekla a pohledem rychle uhnula.

„A to mi říkáš až teď?“ smál jsem se a neodolal vůni Belliných rtů, které jsem musel políbit.

Byl to tak krásný a nepostalený okamžik. Jako něco, na co jsem celý život čekal a zřejmě to tak i bude. Nerad si to přiznávám, ale to, co jsem vždy záviděl každému členovi své rodiny, byly jejich protějšky. Měli někoho, komu se mohli svěřit a komu mohli plně důvěřovat. Byli si rovni, kdežto já byl sám, tedy obrazně řečeno, až do té doby, než se tu zjevila Bella. Stala se mým andělem, mým potěšitelem, mou spřízněnou duší a jako ještě nikdy si uvědomuji, že už tady bude napořád. Jen se mnou.

„Nad čím přemýšlíš?“ zašeptala a její obličej se nacházel v úrovni mého.

„Nad tebou?“ pousmál jsem se.

„Hmmm, aha,“ zamyslela se.

„Jen kladné věci – pouze má láska k tobě,“ vysvětlil jsem blíže a na tváři jí vyrašil potěšený úsměv.

„Už bychom ale vážně měli jít. Všichni jsou na tebe zvědaví, však víš, ještě neměli ani možnost si s tebou pořádně popovídat, ale nechceš si nejprve zajít na lov?“ Snažil jsem se jí teď vnuknout svůj nápad.

„Nejdřív se s rodinou aspoň pozdravím, ale teď už lovem opravdu nepohrdnu,“ přitakala lehce stydlivě.

„Dobrá,“ přisvědčil jsem a vydal se k šatní skřini.

Když jsem si vybíral džíny, slyšel jsem za sebou slabé kňučení, které mě donutilo se otočit. Bella seděla křečovitě na posteli a kousala si spodní ret.

„Je to silnější než já,“ vydechla zoufale a se zavřenými víčky se snažila uklidnit.

Abych jí tuto situaci příliš nestěžoval, rychle jsem se oblékl a přiskočil ke své trpící lásce.

„Bells, koukni na mě,“ zaprosil jsem.

„Společně tu tvou neukojitelnost zvládneme,“ řekl jsem, ale vyznělo to zřejmě spíše výsměšně, protože Bella si zoufale povzdechla.

„Neboj, myslím to vážně, hmm,“ pozvedl jsem jí bradu a slabě políbil ty krásné baculaté rty.

„Díky,“ špitla.

„Není za co, jsem tvůj manžel,“ řekl jsem prostě a rychle Belle donesl něco na sebe.

Sledovat, jak se obléká do černého spodního prádélka, sexy upnutých džínů a trička s větším výstřihem, ve mně vzbuzovalo spíše pocity opětovného strhání těchto přebytečných kusů oblečení.

„Hotovo?“ optal jsem se, když si na plosky nohou nazouvala tenisky.

Přikývla, ale nepromluvila.

„Bude to fajn, uvidíš,“ pevně jsem stiskl její dlaň a společně jsem vyšli po schodech do obývacího pokoje, kde už čekal zbytek rodiny.

Bella se spíše bojácně držela za mnou a stále pevněji tiskla mou dlaň.

„Bello?“ řekla jako první Alice a přicupitala k nám.

Bella vykoukla z poza mého ramene a okamžik si s Alicí hleděly do očí, ale pak jakoby vycítily vzájemnou souhru a obě naráz si skočily do náruče.

„Moc ti to sluší,“ zašeptala Belle Alice a pevně si ji k sobě tiskla.

„Díky,“ řekla tlumeně Bells.

„Bello, holčičko, jsme rádi, že vše proběhlo... v pořádku,“ odmlčela se Esme, ale pak Bellu taky objala.

Emmett se nenechal dlouho vybízet a Bellu vyzvedl až do vzduchu, takže chudák mohla jen kopat nožkama.

„Každý si prý do upírského života přineseme nejsilnější vlastnost, kterou jsme měli jako lidé,“ zasmál se huronsky. „Edward se nikdy nesvěřil, jak náruživá jsi, co se sexu týče,“ rozchechtal se snad ještě víc a já bych přísahal, že jsem na Bellině tváři viděl ten sladký ruměnec anebo jen vidím to, co bych vidět chtěl. Už zřejmě trošku blouzním.

„Za tohle se opravdu omlouvám.“ Mluvila Bella ke všem, když ji Emmett konečně pustil. Zrak měla sklopený k zemi a nohou dělala malé kroužky.

„Bello, tohle nám dělá opravdu nejmenší starost,“ promluvil Carlisle. „Spíše nás zajímá, jak je možné, že nemáš žízeň?“ tázal se, jakoby snad čekal, že mu Bella podá jasnou odpověď.

„Já netuším čím to je, ale touha po Edwardovi je prostě silnější, ale ne, že bych žízeň neměla,“ přiznala se stydlivě.

„Takže lov?“ optal se vzrušeně Emmett.

„Nejspíš,“ přikývla šepotem Bella.

„Tak u toho musím být,“ radoval se Emm.

„Cože? Emmett? Ne, prosím! Stačí, že mou nemotornost budeš sledovat ty,“ posílala mi celá zoufalá.

„Bude lepší, když půjdu jen já a Bella, ohlídám ji,“ ujišťoval jsem otce.

„Dobře, ale Edwarde, ber na vědomí, že je novorozená a při kontaktu s člověkem...“ taktně se odmlčel a zbytek mi radši poslal v myšlenkách. „Mohla by zabíjet a později litovat,“ doplnil svou původní myšlenku.

„Budu obezřetný,“ sliboval jsem a táhl Bellu ven.

Zastavil jsem se těsně za dveřmi a chtěl se rozběhnout dál do lesa, ale Bella mě prudce ztrhla zpět. Nechápavě jsem se na ni podíval.

„Nevím, jak... Jak se to dělá,“ vykoktala.

„Ach tak, už jsem se lekl, že se něco děje,“ oddechl jsem si.

„Vlastně to je jen taková banalita,“ odfrkla si.

„Koukni, Bello, jen se rozběhneš a nic jiného nemusíš dělat. Budu tě držet za ruku, takže se ti nemůže nic stát,“ ujišťoval jsem ji, ale soudě dle jejího nedůvěřivého pohledu, jsem tomu asi moc nepomohl.

„Tak čeho se bojíš?“ ptal jsem se za smíchu Emmetta.

„Že... Že narazím,“ vyrazila ze sebe.

„Kam bys prosímtě narážela?“ divil jsem se.

„Podle toho, co si pamatuju z biologie, rostou v lese stromy a to docela dost,“ pronesla ironicky.

„Není možné, abys narazila. Sama poznáš proč a pokud by se ti to náhodou povedlo, jakože to není vůbec reálné, poškodil by se strom a ne ty,“ usmál jsem se.

„Pochop to, je to pro mě nové,“ ospravedlňovala se.

„Taky ti nic nevyčítám,“ políbil jsem ji něžně na rty.

„Edwarde!!!“ slyšel jsem Jasperův křik, ozývající se od televize, tak jsem ještě krapet přitvrdil a do polibku se vžil. Chtěl jsem mu to vrátit za jeho uštěpačné poznámky, ale nedošlo mi, že tím bude trpět i Bella.

„Omlouvám se,“ řekl jsem, když se ke mně začala až příliš tisknout.

„Jen, potřebuju vteřinku,“ nadechla se a pohlédla do mých očí.

Nečekal jsem, až se více vzpamatuje a prostě se rozběhl a Bellu táhl za sebou. Během okamžiku se rozkoukala a její nohy začaly spolupracpvat. Ne, že bych jí chtěl tento první zážitek nějak znepříjemnit, ale spíše jsem se snažil ji přivést na jiné myšlenky.

„Tohle je...“ Snažila se mluvit.

„Úžasné, vzrušující, šílené?“ snažil jsem se jí do úst vložit superlativa pro tento nezevšedňující zážitek.

„Děsivé... Řekla bych,“ lehce se mračila.

„Moment, to už jsme v lese?“ ptala se nevěřícně.

„Řekl bych tak pár kilometrů od domu,“ upřesnil jsem.

„A já nenarazila,“ radovala se, když jsme se společně zastavili na mýtině.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 74: