Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 75

29.03.2010 (08:15) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7215×

„Moment, to už jsme v lese?“ ptala se nevěřícně.

„Řekl bych tak pár kilometrů od domu,“ upřesnil jsem.

„A já nenarazila,“ radovala se, když jsme se společně zastavili na mýtině.

„Přeci jsem ti slíbil, že si neublížíš,“ usmál jsem se a políbil její líčko.

„Můžu ještě?“ ptala se celá natěšená a už se chystala vyběhnout.

„Počkej,“ strhl jsem ji k sobě.

Držíce za boky, jsem si ji přitiskl zády ke své hrudi a paže omotal kolem jejího bříška tak, že se nemohla nikterak vzpínat.

„Nic mi nedopřeješ,“ mručela.

„Vydrž,“ usmál jsem se. „Soustřeď se a pověz mi, co cítíš?“ šeptal jsem jí těsně u ucha a odezva se mi dostala v podobě slabého třesu.

„Miluji tě z celého srdce, co víc bych měla cítit než neukojitelnou touhu po...“ Nnechal jsem ji domluvit.

„Trdlo, myslím, jakou vůni cítíš. Nic tě neláká?“ zkusil jsem to znovu.

„Cítím jen Edwarda. Ach, jak líbezně voní,“ rozplývala se její mysl.

„Bello,“ šeptl jsem pobaveně.

„Promiň,“ zakuňkala.

„Zkus to ještě jednou,“ nabádal jsem ji svorně.

Napnula svůj nosík a začichala. Poznal jsem okamžitě změnu jejich nálad a potěšeně se musel usmát. Přeci jen je alespoň z části normální upír.

„Cítím něco sladkého a neskutečně lákavého,“ přiznala se a snažila se vymatit mému sevření.

„Kde?“ optal jsem se, ale nepouštěl ji.

„Na jih asi půl kilometru od nás,“ řekla a mlsně si olízla rty.

„Co to je?“ dál jsem ji trápil.

„Pumy... Ti!“ vypálila.

„Buď na ně hodná,“ zašeptal jsem a pak svou lásku volně vypustil do lesa.

Instinktivně utíkala za tou omamnou vůní, ze které se sbíhaly sliny i mně. Novorozená je tu však Bella a jsem si jist, že ač má žebříček hodnot sestavený trošku jinak, žízeň musí mít pořádnou tak jako tak. Důvěřoval jsem jí, ale přesto se držel v těsném závěsu, protože co kdyby se poblíž objevil nějáký člověk? Nejspíš by to nedopadlo dobře.

Bylo vzrušující sledovat Bellu, jak skáče na jednu z pum. Sice jsem o ni měl strach, protože jsem ji stále vnímal jako to nezkušené trdlo, ale vypadala opravdu ladně, když se sápala po krku pumy a ta se jí snažila ubránit.

Když se Bella zakousla do krku zvířete, přišel jsem si až nepřiměřeně vzrušený. Viděl jsem, jak se Belle vzdouvá hrdlo a jak s potěšením zunká tu sladce uspokojivou tekutinu.

Jak jsem si myslel, nestačila jí pouze jedna porce, a tak se s chutí pustila do druhé pumy, kterou si však nejprve musela chytit. Opakoval se stejně vzrušivý scénář, i když tato puma se bránila o něco vehementněji a natrhla Belle tričko. Chtěl jsem zakročit, ale Bella si ji spacifikovala sama.

Myslel jsem si, že mi nechá alespoň tu poslední, ale do té se také sama pustila. Když zjistila, že už všechno živé v dosahu snědla, začala se otáčet kolem sebe a zřejmě mě vyhlížet.

„Jsem za tebou,“ řekl jsem klidným hlasem, neboť jsem věděl, že mě moc dobře uslyší.

Opravdu rychle se otočila a s úsměvem na tváři zůstala okamžik stát. V zápětí se však rozběhla a s velkou silou mi skočila do náruče, až jsem se neudržel a spadl.

„Jaká jsem byla?“ ptala se zvesela.

„Fascinující,“ řekl jsem pravdivě a taky se usmíval.

Byla tak šťastná a její smích dělal šťastným i mě. Bylo to jako nakažlivá epidemie a já se musel začít smát stejně jako ona. Pokud by tudy právě někdo procházel, myslel by si, že jsme zřejmě utekli z nějákého ústavu anebo že jsme pod vlivem omamných látek.

„Jsem tak šťastná,“ zašeptala a blaženě se usmívala.

„Pokud jsi šťastná ty, jsem šťasten i já,“ řekl jsem a hladil Bells po zádech.

„Ještě mi chybí jedna taková drobnost,“ svěřila se stydlivě.

„A to?“ chtěl jsem vědět, abych ji mohl okamžitě splnit.

„Víš, už je to dlouho,“ breptala a já se ani nemusel ptát, o čem to právě mluví, protože její myšlenky mluvily naprosto za vše.

„Uplynula snad jen necelá hodina od doby, co jsme se posledně milovali,“ zasmál jsem se.

„Ale neskutečně dlouhá hodina,“ lísala se ke mně.

„Budu zřejmě jediný upír, kterého jeho manželka umiluje k smrti,“ stěžoval jsem si se smíchem.

„Kdo by si nepřál tak krásnou smrt,“ vrhla se dravě na mé rty.

„Nevadí ti, že jsme... Vlese,“ odmlčel jsem se na okamžik a čekal, že spanikaří a my budeme muset doběhnout až domů.

 „Nevadí,“ předčila svou odpověď a dál se věnovala mému tělu.

Nevydržel jsem být hračkou,a tak jsem si ji převalil pod sebe.

„Taky chci být někdy nahoře,“ postěžovala si, když jsem dlaněmi zajel pod její tričko.

„Mám takhle lepší výhled,“ usmál jsem se a rozepl jí podprsenku, která odlétla na větev blízkého stromu. Nějak se mi ten strom zalíbil, tak jsem sebral Bellu a tvrdě jí k němu přirazil.

Neprotestovala a ani si nestěžovala na hrubost, protože spíše trpěl ten strom. Sám jsem si omotal její nohy kolem boků a celým tělem se o ni třel.

„Ty víš jak... Uíra rozvášnit,“ usmívala se.

„Hmmm, léta a léta praxe,“ dravě jsem si vzal její rty.

Nějak jsem zapomněl kontrolovat její ruce a až tehdy, když jsem uslyšel trhání látky jsem si to uvědomil. Má košile odletěla pryč a Belle se podařily natrhnout i rifle.

„Lásko, nemáme tu jiné oblečení,“ snažil jsem se usměrnit její vášně.

„Kašlu na oblečení,“ vyhrkla a snažila se mé rifle dostat níž, ale nedařilo se jí to.

„Pomoz mi, prosím,“ řekla zoufalým sametovým hláskem.

Byl jsem jí naprosto pohlcen a bez remcání vyslyšel její prosby. Stahoval jsem si kalhoty, aniž bych z Belly spouštěl oči. Vzrušeně mě propalovala svým zrakem a její zorničky věstily nádech zlata, avšak stejnou barvu, jakou vlastní ty naše prozatím neměly.

Stál jsem tam nahý a na záda mi foukal vlahý letní vítr. Bella se ke mně horoucně tiskla a snažila se ukojit silnout touhu, ale očividně se jí to nedařilo. Neměl jsem to srdce ji déle trápit, protože přesně netuším, co prožívá. Zda je její touha vážně tak silná, jako ta naše po krvi, anebo je snad větší, ale díky své novorozenosti to Bella nedokáže rozeznat. Netuším.

Chtěl jsem jí vše oplatit stejnou měnou, takže její oblečení letělo na cáry roztrhané kamsi do neznáma.

„V čem půjdu domů?“ strachovala se.

„Neříkala jsi náhodou,“ odmlčel jsem se protože se můj penis přiblížil ke vchodu do jejího lůna a okamžitě do ní pronikl, „že tě tohle ani trošku nezajímá,“ usmál jsem se a přirazil až na doraz.

„Možná, že jsem až příliš hrubý,“ problesklo mi hlavou, když ze stromu začala opadávat kůra.

Bella sténala, slastně vzdychala, prohýbala se v zádech a i sama přirážela, ale já se prostě musel zeptat. „Nebolí tě to?“

„Vážně na to vypadám?“ vykřikla a rukou se snažila bránit svým sténům.

Musel jsem uznat, že její chování se ani v nejmenším jakékoli bolesti nepodobá. Ruku si stále tiskla k ústům, aby zabránila sténům a vzdechům. Proč to dělá? Musel jsem se ptát sám sebe. Vždyť pro mě to je jako symfonie. Chytil jsem její dlaň a společně i s tou druhou ji dal Belle za hlavu.

„Nebraň se tomu,“ šeptl jsem jí něžně do ouška.

„Je to silnější než já,“ poddala se naprosto pocitům, které prostupovaly celým jejím tělem.

„Tohle je tak úžasné, tak proč se stále bojím probuzení a zmizení tohoto úžasného snu?“ ptala se sama sebe v mysli.

„Je to skutečné. Ty a já, teď a tady. Společně navěky,“ vyvedl jsem ji z omylu a opět silně přirazil.

„Musí to být skutečné,“ přitakala ve výdechu a zasténala mé jméno.

Byl to ten nejvábnější sten, který jsem za poslední století zeslechl. Vzdechy mé manželky byly tak líbezné a neskutečně dráždivé. Snad to sama věděla a přidala na intenzitě. Naše hlasy se rozléhaly okolím a plašily zvěř, která se pohybovala v dostatečné blízkosti.

„Nepřestávej,“ sténala mi přímo do uší a já na její popud ještě zrychlil.

Ač jsem sám cítil přicházející rozkoš, mou prioritou byla má novorozená žena. Cítil jsem vůči ní jistý závazek a jakobych až po jejím konečném vyvrcholení,mohl nechat prostoupit své tělo těmito nezaměnitelnými pocity.

Křičela, sténala a možná se i snažila bránit, ale vše bylo marné a svého explodujícího vrcholu se dočkala. Říct, že hekala, by možná bylo neslušné, ale tak pravdivé. Celé Bellino tělo se třáslo a v zápětí za ní jsem se vyvrcholení dočkal také.

Nepopsatelná extáze prostupující mým tělem, mě dokonale vyřídila a jak se zdá, Bellu taky. Oba jsem se vyčerpáním sesuli na zem a láskyplně se na sebe přitiskli.

„Chtěla bych se jen tak mazlit,“ přiznala se s jistým stydlivým podtónem.

„Moc rád se mazlím,“ usmál jsem se a jemně Bells líbnul na rameno.

„Všechno je tak dokonalé, zasloužím si to vůbec?“ špitla do prázdna.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 75: