Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Obluzená láskou 76

01.04.2010 (08:30) • SaraSanders • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5687×

„Chtěla bych se jen tak mazlit,“ přiznala se s jistým stydlivým podtónem.

„Moc rád se mazlím,“ usmál jsem se a jemně Bells líbnul na rameno.

„Všechno je tak dokonalé, zasloužím si to vůbec?“ špitla do prázdna.

„Zasloužíš si, aby to bylo ještě lepší,“ přetočil jsem si její tělo pod sebe a upřeně se zadíval do těch krásných oček s podmanivým odstínem zlata.

„Na co se tak díváš?“ usmívala se zářivě.

„Tvé oči... Jsou zlatavé,“ vysvětlil jsem.

„Škoda, že se nemůžu podívat,“ povzdechla si.

„Můžeš,“ pozvedl jsem koutky a ona na mě nechápavě koukala.

„Máš s sebou zrcátko?“ rozhlížela se za cáry mého oblečení.

„Podívej se do mých očí a uvidíš ty své,“ vysvětlil jsem.

„Ach,“ zalapala po dechu a zkoumavě mě pozorovala. „Mé jsou stejné?“ ptala se zvědavě.

„O něco tmavší, ale v podstatě ano,“ usmál jsem se.

„Jak se dostaneme domů?“ přitiskla se k mé hrudi a na prsou prstem kreslila drobné kroužky.

„Jak to myslíš? Přeci poběžíme,“ odpověděl jsem.

„Ale v čem?“ vyslovila své pravé obavy. 

„Jsem si jistý, že jsi to byla právě ty, koho toto ani trošku nezajímalo,“ zasmál jsem se, protože jsem věděl o něco víc, než Bella.

„No, ano, ale přece nepoběžíme nazí,“ řekla zastřeným hláskem a políbila můj krk, jakoby se mě nějak snažila obměkčit.

„Tohle mi jednou zaplatíš!“ slyšel jsem vzdálené myšlenky Alice.

O chvíli později v křoví něco zašustilo a Bella sebou leknutím cukla.

„Co to bylo?“ řekla vylekaně a přitiskla se ke mně ještě více, ale byla zmatená mým klidem.

Náhle se z křoví vyhoupla Alice, se zakrytýma očima a taškou v ruce. Takto po slepu došla až k nám a potutelně se usmívala.

„No, tak nějak jsem měla cestu kolem... A... Však mě znáte,“ zasmála se.

„Díky, Alice,“ šeptla vděčně Bella.

„Tohle máte u mě! Už se těším na společné nákupy,“ chechtala se uštěpačně, když běžela pryč, zatímco je se zmohl jen na zavrčení. Kdybych tohle věděl předem, nejspíš bych se choval mírněji.

„Co bychom bez Alice dělali?“ usmívala se Bella a přesedla si na mou hruď. 

„Sledovat tě nahou, jak běžíš domů, není vůbec špatný nápad,“ zasnil jsem se při té představě.

„Ššššt,“ umlčela mě přiložením prstu na rty. „To, že se nečervenám neznamená, že se nestydím,“ přiznala se tiše a líbla mě slabě na čelo.

„Jediná věc, kterou postrádám, ale bez které dokážu žít, je tvá rudá tvář,“ usmál jsem se a doslava zasypal polibky každičky milimetr Belliných líček. „A taky...“ odmlčel jsem se na okamžik a prudce se s ní převalil o pár metrů dál. Lehce vyděšeně mě pozorovala, zatímco já moc dobře věděl, která z jejich lidských přirozeností by se právě teď projevila. „Bude mi moc chybět tvé splašené srdce,“ políbil jsem místo, kde ještě před pár hodinami mohutně tlouklo a útrpně se svíjelo Bellino původnictví života.

Ač už se takto nemohla prozradit, její vzrušený dech mluvil naprosto za vše. Bylo tak snadné přivést Bellu do varu a jsem si jist, že se mi to daří na jedničku.

„Nejspíš bychom měli jít,“ chtěl jsem ji trošku podráždit a reakce, ve kterou jsem doufal, se přesně vyplnila.

„Ne! To – to přeci... Ještě není ani tma. Ještě – ne – nemůžeme odejít,“ stáhla mě prudce zpět k sobě.

„Páni ženská, ty mě zničíš,“ pronesl jsem na oko vážně, ale Bella skrytý vtip nepochopila a omluvně na mě koukala.

„To byl jen žert, miláčku,“ usmál jsem se a ona na mě s nadějí zamrklala svýma dlouhýma řasama.

„Tak moc myslím na ukojení vlastních potřeb a ani jsem se nezeptala, po čem prahneš ty,“ řekla kajícně.

„Jen po tobě,“ políbil jsem slabě její rty a prsty přejížděl po jejím hebkém bříšku.

Jakoby náhle zaprotestovala a rychle se převalila na mě. Dravě se vrhla na mé rty a počala je obšťastňovat, ovšem spodní pozice se mi zase tak nezamlouvala, takže jsem se celou vahou překulil opět na Bellu. Myslel jsem si, že to byla jen krátká vzpoura, ale když svůj fíglík zopakovala ještě jednou, z našeho milování se stal spíše boj o pozice.

„Stejně nevyhraješ,“ konstatoval jsem smířlivě a zkousl její ušní lalůček za stálého sténání.

„Třeba... Třeba jo,“ odporovala a se vší silou se snažila vzchopit.

„Mám tajnou zbraň a nebojím se ji použít,“ zasmál jsem se.

„Jak – jakou?“ koktala.

„Vážně to chceš vědět?“ řekl jsem ďábelsky.

„Snad – snad už radši ne,“ odpověděla mi zastřeným hlasem a já moc dobře věděl, že je nyní oddána plně jen mé moci. Mým dotekům, polibkům, laskání a mému neposednému jazyku a natěšeným prstíkům.

„Přeci by ses nebránila,“ obkroužil jsem jazykem její obnaženou bradavku.

„I kdybych chtěla, jakože nechci, neměla bych na to sílu,“ přiznala se a blaženě vzdechla.

„Pamatuješ si na svou poslední lidskou noc?“ doufal jsem v kladnou odpověď.

„Velice živě,“ přitakala k mé potěše.

„Chtěla bys ji zažít znovu?“ pokládal jsem Belle otázky, aniž bych se přestal dotýkat jejího sametového těla.

„Ano,“ vydechla a já jazykem naznačil srdíčko na jejím vzdouvajícím se bříšku.

„Vydržíš do večera?“ opět jsem se tázal.

„To ne!“ téměř vykřikla.

„Jen zhruba pět hodin,“ šeptal jsem.

„To je strašně dlouho,“ odporovala.

„Nikdo nebude doma a postel je pohodlnější,“ smlouval jsem.

„Pro mě je pohodlné všechno,“ nepřestávala diskutovat.

„Mám pro tebe překvapení.“ Zkusil jsem to takto. 

Belliny roztoužené vzdechy ustaly a momentálně mě propalovala pohledem.

„Tohle není vůbec fér,“ kňourala, ale stále se snažila dorážet na mé tělo.

„Když vydržíš až do večera, zažiješ spoustu rozkoše. Když jsem tvé tělo a jeho nejzašší kouty laskal jako člověku, byla jsi celá pryč, jaké asi tyto pocity budou, když jsi upír?“ pokládal jsem otázku, na kterou jsem však odpověď znát nepotřeboval, velice brzy se ji dovím.

„Nemuč mě,“ sténala.

„Víš, že to bych přece ani nemohl,“ řekl jsem vážně a slabě políbil její nos.

„Nejsem si jistá,“ zamyslela se, ale jen aby mě provokovala.

„Nemůžeme si dát takovou menší předehru?“ prosila mě v duchu.

„Chce to vůli, Bello,“ zasmál jsem se.

„Vůbec nevíš, co právě prožívám,“ zoufala si.

„Tak mi to popiš,“ navrhl jsem ale vysloužil si jen jeden skeptický pohled. 

„Ne, máš naprostou pravdu, Bello, nikdy jsem neměl možnost potkat tak náruživého upíra, či s ním dokonce sdílet společné opojení lásky a opravdu mě zajímá co prožíváš, když nemůžeš mít to, co je pro tebe prioritou. Pro nás je priorita lidská krev, kterou jsme byli nuceni nahradit za zvířecí, ale netuším, jak své touhy dokážeš přechytračit ty. Zbývá nám přeci ještě jeden rok školy,“ přemýšlel jsem nahlas.

„Jako bych se tím sama nestresovala,“ zakňourala.

„Zkus mi přesně popsat své pocity, třeba ti budu moci nějak pomoct.“ Navrhoval jsem své manželce.

„Je to tak spletité, sama se v nich nevyznám,“ stěžovala si.

„Jen to zkus, prosím,“ zamrkal jsem na ni a ona hned roztála. Je milé vědět, že se většina těchto lidských vlastností přenesla i do Bellina upírského života. Mému egu to dělalo krásně dobře.

„Víš, jako člověka mě to stále táhlo k tobě. Jak po lásce citové tak té tělesné, ale teď? Ach můj bože, je to tisíckrát silnější a já prostě nevím, co dělat. Mám stále tolik energie a po skončení jednoho úžasného milování se okamžitě těším na další. Mé tělo si tě žádá a je až žalostné, jak moc po tobě prahne. Má hlava volá jen tebe a mé rty by chtěli pořád cítit ty tvé, nyní už teplé a měkké rty, které mě vždy tak dokonale uspokojí. Vím, že nemůžu celé dny strávit milováním s tebou, ale věř, že bych to dokázala. Všude cítím jen nekonečnou touhu. Když si prohrábneš vlasy – teču! Když si oblíbzneš rty – teču! Jakmile mě ovane tvůj dech, jsem na pokraji nervového zhroucení. Každičký tvůj dotek, ať už letmý nebo hlubší, mi způsobuje tolik rozkoše, že to ani slovy popsat nejde,“ svěřovala se a občas mezi slovy políbila mou hruď. 

„Takže ty si v podstatě užíváš?“ zkonstatoval jsem.

„Copak jsi mě vůbec neposlouchal?“ zabědovala.

„Právě že ano,“ uchechtl jsem se.

„Příjde ti vtipné, že jediné na co myslím, je se s tebou milovat nebo cokoli na ten způsob?“

„Hmmm, cokoli?“ otázal jsem se laškovně.

Autor: SaraSanders (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Obluzená láskou 76: